Tak já budu nez práce už v létě, plánuju si intenzivní kurz angličtiny, chci oprášit němčinu a ruštinu, VŠ nemám, jen maturitu. Ale na druhou stranu, klidně budu dělat nějaký čas i uklizečku nebo prodavačku. Je to taky práce, taky potřebná, já jí, Ilono, nepohrdám, mně totiž nevadí žádná práce. Sedět doma na zadku, fňukat, že nemám práci, žít z dávek, ale ofrňovat se nad obyčejnou prodavačkou, to není umění. Umění je makat, třeba dočasně i v tak "podřadné" práci, za jakou považuješ tu prodavačku a u toho hledat lepší místo. Ale to se musí chtít dělat. Víš co, Ilono,  kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Klidně půjdu i nějkam do pekárny plést vánočky, klidně i na směnný provoz. Je mi to jedno, co budu dělat, ale dělat chci, nechci sedět doma, být na ÚP a skuhrat, že nemám práci, protože mám požadavky, který jsou momentálně nerealizovatlelný. Ono je to fakt o tom, že buď chci dělat, tak možná budu muset dočasně dělat i to, co není zrovna reprezantativní, nebo dělat nechci a pak sedím doma a skuhrám, protože zrovna mi nikdo nenabízí manažerský post a já jiný nechci, protože jiná práce je pod mojí úroveň.

Mám VŠ a taky mám v "profesním životopisu" že jsem rok a půl uklízela. Dítě bylo nemocné, nemohlo do jeslí a mateřská byla 600,- Kč jen do jednoho roku prvního dítěte. Peníze jsme potřebovali. NO A CO? Je to nějaká ostuda? Naopak. Každá práce je důležitá, když ji děláme pořádně.
Ale taky jsem se setkávala s názory typu - ty, inženýrka a uklízečka? Chjo, ty předsudky.
Pak jsme vezli dcerku na operaci srdce do Motola, ptali se mě do papírů na mé zaměstnání, já hrdě řekla - uklízečka a paní doktorka - kapacita v dětské kardiologii, bez jakéhokoliv vysvětlování s pochopením řekla - co by člověk neudělal kvůli dítěti, a usmála se.

Mám úklid jako přivýdělek a i když jsem to v CV neuváděla, všichni zaměstnavatelé se to dřív či později dozvěděli. A ať jsem pracovala kdekoli, nikdo z nich to nebral jako něco "podřadného", co by mi mělo škodit v práci. Naopak jsem spíš nacházela pochopení.

Jsou životní situace, kdy se musí opravdu vzít to, co je potřeba. Já je fakt, takovou životní situaci ZROVNA teď nemám. Dříve ano, teď ale ne. Dříve jsem taky vzala, co se dalo, ale k tomu už se nechci vracet. Nepohrdám prací jako uklízečka, prodavačka.. taky jsem ji dělala. Za studií. Chvíli po studiu.
Ano, mám nároky a chci je dodržet, mám co nabídnout. Ale i při tomto přístupu sama k sobě na mě dolehnou chvilky, kdy se cítím na dně, protože jsem měla jiné představy a realita je také jiná. Když to ještě nějakou dobu potrvá, asi budu muset slevit a jít dělat to, čím nepohrdám, ale co mne opravdu nebaví a finanční ohodnocení taky stojí za prdlačku

protože jsem měla jiné představy a realita je také jiná
Nojo, Ilono, ale takhle na tom je nebo byla většina z nás. Myslím, že "do praktického života" jsme skoro všichni šli s představou, jak světu ukážeme, jak máme moře po kolena a co všechno dokážem. Pak jsme narazili čumáčkem na tvrdou vodu a zjistili, že na nějaký kompromis přistoupit musíme. Neříkám, že se ty představy nedají zrealizovat, ale málokdy okamžitě tehdy, kdy si vzpomeneme.
asi budu muset slevit a jít dělat to, čím nepohrdám, ale co mne opravdu nebaví a finanční ohodnocení taky stojí za prdlačku
Nebaví a ještě za málo peněz... ono by se snad dalo najít něco, co by tě buď bavilo nebo bylo za slušný peníz. nejsou přece všechny práce blbý a ještě skoro zadarmo.

Adro...instrumentářka zní zajímavě

Tak v lékárně jsem něco podobného dělala před moc lety při škole. Báječná práce - žádná velká dřina (teda velký peníze taky ne, ale...), bílej plášť, známý po všech obchodech, což tehdy bylo terno - každý od každého něco potřeboval a navíc, když jsem měla hotovo, nikdo netrval na tom, že tam musím čumákovat od - do.

Daniela S. napsal(a):

Taky, jestli clovek hleda opravdu cokoli, pak je potreba zivotopis upravit... Je to sice nefer vuci zamestnavateli, ktery hleda neambiciozni usmevavou recepcni, ale kdyz neni na chleba... Ja mam zivotopisu nekolik verzi a kdyz tece do bot, skrtnu vysokou skolu a dva-tri jazyky. Taky mi mnohokrat rekli, ze "s takovym zivotopisem je vas na prodavacku skoda".

Aj ja som sa dozvedela, že som  "príliš kvalifikovaná"... a že tá práca sa k mojim schopnostiam a ambíciám nehodí. Ja pritom momentálne túžim hlavne mať prácu, kde po X hodinách za sebou zabuchnem dvere a s čistou hlavou pôjdem domov, ale zrejme to je Mission Impossible. Som stále na tom istom mieste a vlastne neviem, ako a kam sa z neho pohnúť... Akoby kariérne ambície boli pri vyššom vzdelaní samozrejmosťou v každom veku a situácii.

adra napsal(a):

Pan, pokud to nevezmu tak dám vedet...ale moc s tím nepočíej

Njn...hele 6,5 hod, to je tak akorát, abych to v práci vydržela, mám jinak totiž dost jiné práce, bohužel zatím jen seju, sklízet se bude tak za pár let

Nemám práci víc, než 8 měsíců, na jakékoli příspěvky od ÚP či socky můžu zapomenout.
Snažím se vzít cokoli, i brigády, zatím si vydělám sotva na dům a jídlo, ale nevzdávám se.
Jojo, jsem příliš kvalifikovaná... ani na pokladnu mě nevzali .
Tak si volný čas vyplňuju vším možným, hlavně prací pro různá sdružení, a věřím, že bude líp.
Holky, nevzdávejte se.
A jo, vezmu jakoukoli práci, která mi přispěje do rozpočtu. Dělám účto, zapisuju knížky do knihovny, občas uklidím kancl, pomůžu napsat projekt, sestavit rozpočet, rozesílám infobalíčky... atd. Za pár korun, ale každá zkušenost dobrá.
Jak to bude vypadat v mém profesním životopise? Tak, jak to napíšu, vynechám, okecám, vysvětlím.
Nejhorší (pro mě psychicky) pohovor byl na prodavačku za pult do supermarketu - dělat ze sebe blbou, aby mě vzali . Nechat se utěšovat, že ty dva jednoduché prográmky do měsíce v klidu zvládnu a tisknout čárové kódy taky. Uvidíme, jak dopadnu.

Selima napsal(a):

Daniela S. napsal(a):

Taky, jestli clovek hleda opravdu cokoli, pak je potreba zivotopis upravit... Je to sice nefer vuci zamestnavateli, ktery hleda neambiciozni usmevavou recepcni, ale kdyz neni na chleba... Ja mam zivotopisu nekolik verzi a kdyz tece do bot, skrtnu vysokou skolu a dva-tri jazyky. Taky mi mnohokrat rekli, ze "s takovym zivotopisem je vas na prodavacku skoda".

Aj ja som sa dozvedela, že som  "príliš kvalifikovaná"... a že tá práca sa k mojim schopnostiam a ambíciám nehodí. Ja pritom momentálne túžim hlavne mať prácu, kde po X hodinách za sebou zabuchnem dvere a s čistou hlavou pôjdem domov, ale zrejme to je Mission Impossible. Som stále na tom istom mieste a vlastne neviem, ako a kam sa z neho pohnúť... Akoby kariérne ambície boli pri vyššom vzdelaní samozrejmosťou v každom veku a situácii.

Stejný problém mám i já,už mě nebaví se pořád za něčím honit,plnit plány,atd;chtěla bych už klídek a klidně za míň než dosud a jak píšeš,čistá hlava.A stejně jako Tobě se mi stalo,že mě nepozvali ani na pohovor a to jen kvůli tomu (když jsem chtěla slyšet proč),že by mě tam bylo škoda,nevyužíti mých dovedností a zkušeností.takže poučení pro přístě s poupravením CV.Ale kdyby to bylo tak jednoduché a strefila se zrovna do jejich požadavků.

PetrV napsal(a):

IlonaN: já se ti vlastně ani nedivím, že nechceš vzít podřadné zaměstnání (pokud tedy nejsi v situaci, že obracíš každou korunu), ale musíš respektovat, že maturitu má skoro každý, dva jazyky už z lidí s maturitou pod 25 let věku umí každý (na většině středních škol jsou 2 jazyky povinné) a 8 let praxe jako "asistentka" může klidně znamenat, že jsi osm let vařila kafe a otvírala dveře návštěvám. Nepřeceňuj svoji kvalifikaci, podle mě je přinejlepším v průměru a ani se nedivím, že v kombinaci s chystaným mateřstvím máš problém práci sehnat. Na druhou stranu máš solidní "základ" a pokud kvalifikaci rozšíříš nějakým zajímavým směrem (a na to může stačit 1-2 kurzy za pár tisícovek), tak můžeš nad ostatními uchazečkami získat rozhodující výhodu.

Mnozi mladi absolventi strednich (i vysokych) skol sice 2 jazyky studovali, ale nijak mistrne jimi nevladnou (je fakt, ze anglictina na urovni FCE je uz celkem bezna, ale s tim druhym jazykem to nebyva tak horke). Zvlaste kdyz jsou to lide, kteri nejsou humanitne zalozeni. Je s podivem kolik mladych budoucich lekaru ma problem prelouskat clanek v AJ, a ze by ovladali jeste dalsi jazyk, to fakt nehrozi.

Jinak souhlas s prispevkem.