Uz si v tom skoro tri hodiny ctu. A vis ze me napadlo, ze vlastne znam sveho pejska?? Mela jsem belgickeho ovcaka v dobe, kdy jsem zila s fetakem. Moc ho tyral, kdyz jsem se ho zastala a branila ho, dostala jsem taky. Pak ho dal jeho pribuzne,ktera ho odvedla, jak mi rekli tak do utulku, ale ja tomu nikdy neverila a pozdeji jsem se dozvedela, ze jsem mela duvod. Kde a jak skoncil ovsem nevim. Vycitam si, ze jsem tomu nemohla zabranit, obcas pri vzpomince na nej i bulim. Vzdycky kdyz mu hrozil kopanec nebo biti, pribehle ke me a sedl si mi na nohy. Ja ho pak branila a dostali jsme oba. Mam ted stene, 9 mesicu. Uvedomila jsem si, ze kdyz varim, nebo na verande kourim, pribehne, podiva se na me svyma ocima a sedne si mi na spicky nohou. Cetla jsem v te knizce  na internetu o tom, ze si vybirame, do jake rodiny se chceme narodit. Je to vubec mozne??
Jeste me napadlo, ze jsme vlastne od prvniho dne, kdy se stenatka narodila meli zamluveneho jeho brasku. Pani zadala i druhe stenatko, ale protoze vsechno probihalo pres internet a jeli jsme pro nej 500 km, pani cekala az se opravdu rozhodneme , ktereho budeme chtit, a tem druhym lidem da az stenatko, ktere zbyde, protoze jsme se ji ozvali jako prvni. Kdyz jsme pro mrnouse prijeli, braska vrcel a schoval se pred nama pod kreslo. Ten nas se na me vrhl, zacal knucet a skakat a uz se ode me nehnul. To take rozhodlo o tom, ze jsme s nim nakonec odjeli. Nahoda??

Upravil(a) Dita.L (2. 2. 2006 17:35)

xXx napsal(a):

Dita, vyberáme si život, osud, miesto narodenia, rodičov... všetko... pred inkarnáciou vieme do čoho ideme... nikto by na svoj osud nemal reptať, lebo si ho sám vybral a keď si ho vyberal, vedel, že to bude pre neho to najlepšie na jeho ceste... naše životy sú len naše voľby...

Ja vim, ale i kdyby to tak bylo, jak je mozne, ze i v zivote nas dovedou nahody k tomu, ze si treba jako v tomhle pripade zvolime pejska, ktereho jsme puvodne nechteli?? Komunikace dusi, co ovlivnilo chovatelku, ze s odchodem stenatek cekala az se rozhodneme, i kdyz ti druzi lide bydleli ve stejnem meste, chteli toho naseho lumpa (protoze je to prvni stene z vrhu) ale ona jim ho proste nedala, i kdyz se hlasili o tyden drive nez jsme pro nej prijeli my??

xXx napsal(a):

Náhody neexistujú... to šteniatko ste mali dostať vy, tak ste ho dostali... nič nieje náhoda...

Takze to mam brat, tak, ze jsem dostala v zivote druhou sanci.... nevim presne k cemu, ale mam pocit, ze to je muj belgicky ovcak. Na nohy mi seda od malinka, od sameho zacatku, co ho mame. Nikdo ho to neucil. Jsem presvedcena, ze to ji on, tim vic, cim vic o tom premyslim. Kdyz jsem ho poprve brala na ruku, jasne me napadlo, ze je v bezpeci, ze mu vsechno vynahradim za toho, co jsme meli predtim. Myslela jsem si, ze to byl jenom muj pocit viny, ale ted mam pocit, ze v tom nachazim neco mnohem hlubsiho.

Prožívám velmi těžké životní období, nedávno jsem přišla o milovaného syna, první dny po jeho tragické smrti jsem nemyslela na nic jiného, než na sebevraždu. Pak jsem si začala číst Tibetskou knihu o životě a smrti a ta mě zachránila. Představa, že můj chlapec žije dál a má šanci se znovu narodit mi dává sílu do dalšího života. Moc bych si přála, aby se mi znovu narodil,pokud by sám chtěl, nedělám si na jeho duši žádné nároky, vím že je to jeho volba...mylíte,že je to pošetilé??? Je nějaká naděje? Ještě bych se ráda zeptala, jaký vliv na karmu má sebevražda???Co se děje s takovou duší???

Irenka, prečo je to nereálne?

Neodpovedala si mi na otázku. Prečo je to nereálne? Podľa Teba...

Irenka, išlo napr. pred 500 rokmi nejako overiť, že rýchlosť svetla je 300 000 km/s?

xXx, myslis, ze ked si vyberame svoj zivot, tak si vyberame aj partnera? ze nejako pozname svoj osud a prave preto vieme, kam mame ist, mozno si vyberame tazke skusky, lebo chceme nejako karmu anulovat?

a ako vies, ze ten partner, s ktorym si, je aj ten, ktoreho si si vybral? musi byt nejaky "zasah osudu", aby sa vase cesty spojili? proste to nejako vies?

Neberu Ti to, nevyvracím, ale je to dost šílená teorie.

Je to vše otázka morální kvality člověka a jeho výchovy odmala, proto je u lidí s nejnižším vzděláním také největší kriminalita, neumí posoudit destruktivitu svého chování, bohužel náš život je konečný a schopnost myšlení a chápání omezená naší existencí na planetě Zemi.

Je to moc zajímavé, možná NĚCO je, zajímá mě tajemno a minulé životy a říkám si je to možné? Něco na tom bude. Chceme být zdraví, šťastní, spokojení, možná úspěšní, zabezpečení, někteří bohatí. Až umřeme, s sebou si nevezmeme nic, jen  dobré a špatné skutky.   

         Ale xXx tvrdit  ,,Sunny, Tvoj aj môj život je kompletne naplánovaný. Naplánovala si si ho Ty, naplánoval som si ho ja. Vybrali sme si rodičov, súrodencov, životných partnerov, životné skúšky." .....mi přijde přehnané. To bychom se mohli na vše vykašlat a říct si, že stejně nic neovlivníme.