NO to je dost blbé. Pokud nefungují logické argumenty a vysvětlení. Ještě bys mohla zjistit, proč má takový strach nebo proč tam nechce. A dál už je to asi na něm....

Omráčit palicí přes hlavu a za vlasy ho dotáhnot do ordinace
Pokud nechce sám, tak s tím asi nic nenaděláš, třeba se tam někdy doplazí po čtyřech, až mu bude nejhůř
viz můj BM

Upravil(a) dixina (26. 2. 2009 8:25)

Já jsem to uělala tak, že jsem našla zubaře, objenala a oznámila. To stačilo, sám už tam pak došel třeba by to na něj zabralo...

Definitiv napsal(a):

Já jsem to uělala tak, že jsem našla zubaře, objenala a oznámila. To stačilo, sám už tam pak došel třeba by to na něj zabralo...

Já jsem u jednoho bývalého přítele taky orodovala, ať si nechá spravit vyražený zub.Jinak to byl dost pěkný chlap, ale když se usmál, vypadal jak bezdomovec, štvalo mě to, měl to takto už prý 8 let. Nejdřív, že prý nejsou teď zubaři, kteří by brali nové pacienty. Tak jsem mu jednu zubařku v blízkém okolí našla. Pak tvrdil, že má ze zubařů panickou hrůzu (ale kdo nemá, že?), tak jsem ho nabádala, aby si to tedy nechal tedy udělat pod narkózou. Přišlo mi to i takové zbabělé, že se tak bojí a neřeší to.. Říkala jsem mu, že ženské rodí, a chlapi dřív chodili do války a proti tomu je zubař úplná prkotina. Zkoušela jsem to po dobrým, po zlým, a za celý rok, co jsme spolu chodili, se nikde ani neobjednal. Kašlal na to absolutně. A jelikož se ukázalo, že takový laxní přístup má úplně ke všemu, a navíc se ke mě v rámci své lenosti, laxnosti a asi i sobeckosti hodně blbě zachoval, tak jsem se s ním rozešla. Ten zub a hlavně jeho přístup k řešení problémů (= neřešení) byl jeden z důvodů rozchodu.

Můj přítel nebyl u zubaře víc jak osm let, ani není u nikoho registrovaný, naštěstí má zuby jak z reklamy na zubní pastu. A je to jeho věc, až bude mít potřebu, tak to bude řešit. Stejně to udělá asi i ten tvůj.

no dobře ať se chová jako malej....je to on, takový asi je. Buď mi to va nebo neva Jestli mu jde cítit z pusy, řekla bych mu, že mi to vadí, že mi pak vadí i intimní kontakt s ním atd....pak je to zas jen a jen na něm. Nevíme jak velké má problémy, jestli je to extrém...mně by se zhnusil a problém by se vyřešil sám. Ale opravdu mně přijde úvodní otázka divná....jooo kdyby se petronila ptala na synka, jak na něj, ale na partnera?????

Snad už nežijeme v době kdy injekce na umrtvení zubu byla otázkou protekce a známostí.Já už chodím bez obav,nechám si dát injekci a mám klid .A zubařka taky .

Chce to vybrat opravdu citlivou doktorku, která příteli sedne.
My jsme měli ještě na základce "přidělenou" zubařku a doteď si z ní léčím mindrák.
Zvala si nás do ordinace po pěti a zbylí čtyři se dívali, co tomu dotyčnému dělá. Hlavně u vrtání se naše dětská dušička tetelila strachem. Navíc minimálně na nás pět používala jedno zrcátko, jeden háček.
Fobii ze zubařky mi vyléčil až jeden doktor, který když viděl, jak jsem ztvrdlá strachem, mi začla vypravovat o kartáčcích, čištění a podobně, potom mi vzpomněl, že jde do kina a až jsem se trochu zklidnila, začal s prohlídkou.
Bojím se pořád, ale dokážu ten strach potlačit.

A je taky pravda, že čím dýl člověk u zubaře nebyl, tím je ten strach horší.

Taky jsem se bála jako dítě prohlídek u zubaře, nebyli moc hodní. A jeden vždycky řval, že kdo bude břečet tak toho neprohlédne . Některé děti z něj měli trauma. Později byli všichni rádi, že začal ošetřovat zuby dospělým.

Máte pravdu - nech přítele - jsou to jeho zuby, jeho zdraví...ale - mít chlapa s podobnými zájmy a pohledy na svět, se kterým si rozumím, ale jen do chvíle, než se usměje - případně se ocitne v těsné blízkosti a ucítím příšerný odér...asi by mi to jedno nebylo.
Ale taky v tomto případě by to nemělo být jedno ani jemu, že?

Soukromých zubařů je všude akutní nedostatek, přitom je to lukrativní zaměstnání. Díra na trhu práce. Máte-li potomky ve správném věku, zkuste jim navrhnout studium medicíny :-) Zubař nezaměstnaný nikdy nebude.

mashanka napsal(a):

petronila napsal(a):

Ahoj, prosím, máte někdo radu, jak přimět přítele k návštěvě zubaře? Trpí paradentozou, takže by to potřeboval jak sůl, ale když na toto téma zavedu řeč, chová se jak malé dítě....:-(  Díky moc...

Zkus mu za to slíbit obrázek

To u 90% mužů zabírá (vzhledem k tomu, že jim ty ženy dělají stejně maminku) :-)

PS: já ty kecy o mamince či rodiči moc nemusím. I když to má své racionální jádro postavené na principu partnerské vyzrálo-rovnoprávnosti a dospělosti, že lidé od 15 let mají občanku a od 18 let mohou volit.
Nechat partnera za vsech okolností, at si nechá svojí blbostí upadnout zub, vypíchnout oko, useknout ruku apod. mi přijde skvělé proto, aby se naučil nést za své činy dospělou odpovědnost. Ale uplne se mi tím vytratila vzájemnost, péče a sdílení partnerské.

Takže mi na druhou stranu mi přijde vhodné partnera/ku upozornit, že jeho chování může mít za následek vyhnití zubu, vypíchnutí oka apod. Samozřejmě ho nemůžu donutit, aby zvedl zadek a k doktorovi sám zašel. Snad jen ten obrázek mi přijde OK :-)