Keks,do posledni chvile jsem o dule uvazovala i ja, dokonce jsem s ni byla i hodne dopredu domluvena. Manzel k porodu chtel jit,ja vahala,prosli jsme si i predporodnim kurzem,aby vedel,jak me namasirovat a uvolnit a kdyz prisel porod o tyden driv nestihali jsme pomalu do porodnice dojet,takze bych ji ve ctyri rano vzbudila zbytecne,protoze nez by dorazila,tak uz by byl Matyasek nejakou dobu na svete. Jsem nadmiru stastna,ze jsem tam mela muze, stal mi celou dobu u hlavy, nechtel videt co se deje dole a to me uklidnovalo, krome toho jsem vedela,ze tam jsme spolu, dlouho jsem uvazovala i o sve vlastni mame,ale pak jsem si rikala,ze zadna mama nechce videt trpet svoje vlastni dite. Pokud manzel nezmeni nazor,tak si myslim,ze dula je moc dobra duse u porodu. Kde hledat? Ja na ni narazila v predporodnim kurzu a vzhledem k tomu,ze ho vedla,tak mela i moji duveru. Zkus to touto cestou,jestli mas moznost. Ta duvera je hodne potrebna v takovou hodne intimni a nezvyklou situaci. Drzim pesticky.

Děkuji vám moc za odpovědi a zkušenosti. Já o dule opravdu vážně uvažuji (vy jste mě o tom jenom utvrdily ) a jsem přesvědčená, že se pro ni nakonec rozhodnu, i kdyby manžel s přítomností u porodu souhlasil.

Ještě jednou děkuji.

Rozhodovala jsem se, jestli budu mít u porodu dulu, kamarádku nebo sestru (dlouho byla favoritkou právě dula). Nakonec jsem se rozhodla, že budu u porodu sama.

Nejhorší část porodu, kdy jsem svého rozhodnutí litovala, bylo vyvolávání, kdy jsem cca 15 hodin lezla bolestí po zdi a přitom jsem se vůbec neotvírala. To jsem ještě byla na normálním pokoji se "spolupacientkou", takže tam by se mnou dula ani nikdo jiný být nemohl  (předpokládám). Když se porod rozjel, byla to oproti té úvodní části opravdu pohoda, ležela jsem u TV a koukala na olympiádu a byla jsem ráda, že jsem sama. Přiměřeně často za mnou chodila jedna PA, ale udělala co musela a odešla, moc jsme si nepovídaly a tak mi to vyhovovalo. Nějaká pomocná ruka u porodu mi chyběla jen ke konci 2. doby porodní, protože jsem měla strašně sucho v krku, a bylo mi trapné, pořád dokola PA říkat, ať mi podá vodu.

Zpětně jsem ráda, že jsem tam tu dulu neměla, protože nevím, co bych tam s ní dělala a o čem bychom si vlastně povídaly. Zvládla jsem to i sama a myslím, že by mě jako cizí člověk, který je pořád u mě, dost znervózňovala.

Ivko, yellow též děkuji za příspěvky a názory - i ty negativní...Abych pravdu řekla, mě ani nenapadlo se ptát v nemocnici, jestli tam dula může...brala jsem to jako samozřejmost... Určitě se tedy zeptám....

Zatím jsem o dule stále přesvědčená, ale do porodu daleko, uvidíme...