majkafa napsal(a):

Nedělej to proto, aby ho to vytáčelo. Ale aby tobě bylo dobře, aby ses netrápila nepříjemnými diskusemi.

...já to dělám hlavně pro sebe....jenže ta trocha škodolibosti tam je.... a dobře mi není a dlouho asi ještě nebude.... a nechci se s ním hádat...bolí to....

Martinka1 napsal(a):

amba napsal(a):

Pandorra:

Promiň, ale ty píšeš o plně funkční rodině, kde taková spolupráce je samozřejmá a o podílení se na chodu domácnosti  a v péči o děti nečiní žádnému z partnerů problém. S tím souhlasím a o tom jsem nepsala. Ano, přesně tak, jak píšeš, by to mělo fungovat. Mělo, ale jak víme, všude to tak nefunguje.
Také jsem nepsala o zodpovědnosti obou rodičů ke svým dětem, protože ta je beze sporu 50:50, to nikdo nezpochybňuje.
Psala jsem o VINĚ, kterou nesou partneři na rozpadu manželství a kterou tak ráda Martinka v nejrůznějších diskusích zdůrazňuje. Co jsem od ní četla, psala jen vina, nikoliv zodpovědnost.  Nezlob se, ale zodpovědnost a vina jsou zcela odlišné fenomény a já si je fakt nepletu.
To, co jsem popsala,samozřejmě není ideální model, ale bohužel, model rodiny,často praktikovaný, ne ani tak původně  z  prvotního přesvědčení, ale z důvodů zcela objektivních.
Není to o tom, že by otec byl jen jakési individuum, ale když je od rána do večera v práci, tak se o domácnost a děti  musí v průběhu dne postarat  ten, kdo je doma, což bývá ve většině případů žena. Otec se pak může zapojit po příchodu z práce, nebo taky ne, jen se nají a chce si odpočinout. Dokonce mívá pocit, že na odpočinek má právo, když je žena celý den doma, zatím co on pracuje. Není to o tom, že si to žena dobrovolně takto nastaví, je to o tom, že si stále ještě hodně mužů  myslí, že  žena na mat./rodič. dovolené nemá co dělat. Mysli si co chceš, ale takových rodin je víc než těch, kde partneři spolupracují.
Myslím, že Son je dost silná a schopná a svoje štěstí si najde.

Ambo, přehlídla jsi, že většinou slovo "vina" píšu v uvozovkách a má to svůj význam. Ale máš pravdu, víc se hodí slovo "odpovědnost". Já v tom nevidím až takový rozdíl.
Jasně že víc práce s domácností a dětma má žena, pokud je na MD... ale nezlob se, shánět manželovi práci, objednávat ho k zubaři a vyřizovat ZA NĚJ věci na úřadech... - to už je za tou hranicí... za hranicí manželky, a z ní to dělá spíš jeho matku.
Pak se nediv, že chlap od "matky" uteče k jiný ženský. K milence. - No a pokud milenka se bude chovat stejně jako manželka... tak od ní uteče taky...

A taky mě napadá... pokud manžel nikdy nemusel se starat o děti... všechno měl zařízeno atd. - proč si Son myslí, že teď najednou přepne a začne se starat o děti? Když to nikdy nemusel dělat?

..takže je to vlastně moje vina, že utekl.....

já už xkrát psala, že se o děti staral....hmmm jsem koza, zase reaguju na Martinku, která nečte....

Upravil(a) sonrisa_1976 (8. 6. 2009 21:46)

Já jsem si to v sobě, abych vůbec přežila, časem nastavila tak, že můj muž zemřel. Už není. Ten, kdo je, je někdo cizí, cizí muž, kterého neznám. Můj muž se takhle nechoval.
Bylo pro mě tak strašné, děsivé, ani to nedokážu vyjádřit slovy, že z člověka nejbližšího se během chvilky stal cizí člověk, kterému na mně nejen že nezáleží, nemiluje mě, ale snaží se mě psychicky zničit. A já se nechávám.
Díkybohu, že je to pryč. I když tam uvnitř to stále ještě je. Jizvy někdy zabolí. Ale čím dál míň. Čas je skutečně laskavý a všechny rány zahojí.

Mně moc pomohlo pochopit ty procesy, vše, co se dělo, když jsem si přečetla knížku od Klimeše - Partneři a rozchody. Je to u všech tak podobné. Akorát u každého to trvá různě dlouho, než začne přebolívat.

Milovala? Nebo byla závislá? Nebo obojí?

majkafa napsal(a):

Milovala? Nebo byla závislá? Nebo obojí?

...asi obojí....

majkafa napsal(a):

Já jsem si to v sobě, abych vůbec přežila, časem nastavila tak, že můj muž zemřel. Už není. Ten, kdo je, je někdo cizí, cizí muž, kterého neznám. Můj muž se takhle nechoval.
Bylo pro mě tak strašné, děsivé, ani to nedokážu vyjádřit slovy, že z člověka nejbližšího se během chvilky stal cizí člověk, kterému na mně nejen že nezáleží, nemiluje mě, ale snaží se mě psychicky zničit. A já se nechávám.
Díkybohu, že je to pryč. I když tam uvnitř to stále ještě je. Jizvy někdy zabolí. Ale čím dál míň. Čas je skutečně laskavý a všechny rány zahojí.

....zajímavej způsob řešení, nevim jestli normální, ale zase je fakt, že člověk tu situaci řeší po svém, tak jak umí. Někdo to vezme tak, že ten druhej odešel za voláním srdce a že jít může, protože nikdo není ničí majetek. Son teď to je všechno hodně čerstvé, takže všechno hodně řešíš a všechno tě to trápí, až to překonáš /přečti si k tomu klidně i nějakou tu knížku-časem se jim zasměješ/ budeš na to všechno koukat jinak. Tvůj chlap je teď zblblej, zamilovanej a proto ho nepoznáváš...chová se teď jako idiot. On si pro to svoje taky dojde a jednou se třeba chytne za nos. Možná jsem měl podobný pocity jako ty, ale teď jsem fakt ráda, že to je za mnou a několikrát už jsem se přistihla jak jsem ráda, že to tak bylo....každej konec je začátek a já byla docela zvědavá co nového mě čeká...až vyřešíte alimenty a trochu se oklepeš bude dobře teď je dobrý se vypovídat a koukat se zajistit ....čas to urovná, je to vyzkoušený

amba napsal(a):

Pandorra:

Promiň, ale ty píšeš o plně funkční rodině, kde taková spolupráce je samozřejmá a o podílení se na chodu domácnosti  a v péči o děti nečiní žádnému z partnerů problém. S tím souhlasím a o tom jsem nepsala. Ano, přesně tak, jak píšeš, by to mělo fungovat. Mělo, ale jak víme, všude to tak nefunguje.
Také jsem nepsala o zodpovědnosti obou rodičů ke svým dětem, protože ta je beze sporu 50:50, to nikdo nezpochybňuje.
Psala jsem o VINĚ, kterou nesou partneři na rozpadu manželství a kterou tak ráda Martinka v nejrůznějších diskusích zdůrazňuje. Co jsem od ní četla, psala jen vina, nikoliv zodpovědnost.  Nezlob se, ale zodpovědnost a vina jsou zcela odlišné fenomény a já si je fakt nepletu.
To, co jsem popsala,samozřejmě není ideální model, ale bohužel, model rodiny,často praktikovaný, ne ani tak původně  z  prvotního přesvědčení, ale z důvodů zcela objektivních.
Není to o tom, že by otec byl jen jakési individuum, ale když je od rána do večera v práci, tak se o domácnost a děti  musí v průběhu dne postarat  ten, kdo je doma, což bývá ve většině případů žena. Otec se pak může zapojit po příchodu z práce, nebo taky ne, jen se nají a chce si odpočinout. Dokonce mívá pocit, že na odpočinek má právo, když je žena celý den doma, zatím co on pracuje. Není to o tom, že si to žena dobrovolně takto nastaví, je to o tom, že si stále ještě hodně mužů  myslí, že  žena na mat./rodič. dovolené nemá co dělat. Mysli si co chceš, ale takových rodin je víc než těch, kde partneři spolupracují.
Myslím, že Son je dost silná a schopná a svoje štěstí si najde.

Ambo,
pokud si to žena takto nastaví, je to vždy DOBROVOLNĚ Ona totiž většinou kopíruje vzor své matky, protože to jinak prostě neumí. A pochopitelně se tak sama staví do role OBĚTI toho hrozného chlapa, který chce odpočívat.
A nezlob se, on na ten odpočiněk má právo. Strčit děti chlapovi hned jak otevře dveře, či po něm cokoliv v tu chvíli chtít, je prostě hloupost. I on totiž potřebuje "přepnout". Žena, která mu tu možnost nedá, je prostě hloupá žena. Pak ji nezbývá většinou nic než lamentovat, jakýho si vzala sobce. A mám takový dojem, že některé ženy ta lamentace těší - vždyť být obětí je tak "záslužné".
A na odpočinek má pochopitelně právo i žena na mateřské, protože to není žádná dovolená, to je většinou pořádná fuška zvlášť se dvěma malými dětmi. Jenže spousta žen bohužel neumí delegovat pravomoci a myslí si, že tatínek se o děti nepostará tak dobře jako ony, takže odejít od dětí kolikrát jen na pár hodin právě k té tebou zmiňované kadeřnici, je pro ně něco nepředstavitelného a může za to samozřejmě ten chlap, který je naprosto neschopný.
Funkční model - to jest spravedlivá dělba práce - není nic vyjímečného, pokud se lidé umějí dohodnout, dokáží spolupracovat a ani jeden z nich nemá potřebu ukazovat, jak on se zaslouži "víc".

Je mi líto, ale moje zkušenosti z mé práce mluví o tom, že většina z nás si s sebou nese staré vzorce o tom, jak moc se musíme snažit, abychom si vůbec něco zasloužili, že si mnohdy sami sobě pak "podřežeme větev". V tuto chvíli je zcela jedno, zda to nazveš vinou nebo zodpovědností, každopádně mnozí to neuneseme a naprosto nezvládneme.
Sebe nevyjímám. Taky dnes vidím, jaké jsem v životě udělala "chyby" - líp jsem to neuměla a byla jsem tupá.
Nicméně se z toho nehroutím. Učím se. POŘÁD. Myslím, že to bychom měli dělat všichni, je to rozhodně produktivnější než svůj díl viny - zodpovědnosti svalovat na toho druhého.
Okecat se dá naprosto všechno, v tom jsme většinou borci, ale VYŘEŠIT to a s konečnou platností hodit za hlavu, to umí jen někdo.

Son má prostě teď možnost VYŠEŠIT Vyřešit jeden ze svých životních "uzlů". Jak ho rozváže nebo rozetne, je jen na ni. Může naslouchat zkušenostem nás ostatních, ale rozhodnout se bude muset sama. A pochopitelně ponese i zodpovědnost. Tak to v životě funguje. A tak je to spravedlivé.

Jinak prosím specifikuj ty "objektivní důvody", to mne opravdu zajímá, BI.

sonrisa_1976 napsal(a):

..takže je to vlastně moje vina, že utekl.....

já už xkrát psala, že se o děti staral....hmmm jsem koza, zase reaguju na Martinku, která nečte....

Son, nebuď prosím tak vztahovačná.
Zkus se na to podívat třeba takhle: každá akce způsobí nějakou reakci. A ta zase další akci.
Všichni se chováme tak, jak jsme se to naučili v původní rodině. Pokud jsme ke svému životu bdělí, pozorně sledujeme, co naše chování - akce způsobuje a podle toho ho regulujeme. Takže se UČÍME.
Pokud to neděláme, dostaví se adekvátní výsledky.
Není to o žádné "vině".
Tady je to opravdu o zodpovědnosti za vlastní život.

sonrisa_1976 napsal(a):

Ahojky.... ráno mi volal manžel, stavil se na kafe pokecali jsme o dětech, všechno proběhlo úplně v klidu.... odvezl si děti, já jsem po zákroku s kolenem, tak aby mi pomohl... zítra je odvede i do školky a po školce je vyzvedne....a já mám šok.... po dlouhé době se choval jako prima člověk....a hlavně jako TÁTA...... jen by mě zajímalo, jak dlouho mu to vydrží.... třeba má výčitky.... kdo ví.... mě je zase smutno.... brečím....pořád ještě zjišťuju, že ho miluju.....

Son, son... Teď si představ, jak by to bylo těžký, kdyby tě někdy nevytáčel...
Podívej, může ti být smutno, můžeš ho milovat, ale on už žije jinde...
Pokud spolu budete vycházet, bude to jedině dobře pro děti i pro tebe, protože to, že se chová občas jako blb je normální. Ze začátku určitě a mnohým to vydrží i dál - pokud je v blízkosti nová paní Božská , jinak třeba komunikují normálně. Občas i strčí nějakou tu kačku , jen se to nesmí dozvědět ta jejich...
Musíš si sama sobě ujasnit, co chceš.
Když se chová slušně, rozhodí tě to, když je na pár facek, taky tě to rozhodí.
Rozdýchej to a řekni si a třeba i jemu, že je fajn, že ti pomohl. Pochvala potěší a lepší, než se handrkovat, že potřebuješ pomoct, je, když pomůže sám od sebe.
Dokud se stím nesrovnáš - a vím, že to není lehký - budeš v tom lítat a vaše komunikace tím bude složitější. Myslím, že pokud budeš v klidu, bude i on a pak si usměrní i svou drahou polovici. Budete mít klid na to začít oba znova... Za pokus to stojí.

javena napsal(a):

Pokud spolu budete vycházet, bude to jedině dobře pro děti i pro tebe, protože to, že se chová občas jako blb je normální. Ze začátku určitě a mnohým to vydrží i dál - pokud je v blízkosti nová paní Božská , jinak třeba komunikují normálně. Občas i strčí nějakou tu kačku , jen se to nesmí dozvědět ta jejich...
Musíš si sama sobě ujasnit, co chceš.
Když se chová slušně, rozhodí tě to, když je na pár facek, taky tě to rozhodí.
Rozdýchej to a řekni si a třeba i jemu, že je fajn, že ti pomohl. Pochvala potěší a lepší, než se handrkovat, že potřebuješ pomoct, je, když pomůže sám od sebe.
Dokud se stím nesrovnáš - a vím, že to není lehký - budeš v tom lítat a vaše komunikace tím bude složitější. Myslím, že pokud budeš v klidu, bude i on a pak si usměrní i svou drahou polovici. Budete mít klid na to začít oba znova... Za pokus to stojí.

Souhlas!!!    Ale ještě k poslední větě - začít znova každý sám- nespoléhat se na nějaké návraty... 

Holky - obecně, ne konkretně k Son, ani nikomu jinému, protože se to taky promítá téměř do všech příspěvků...a myslím že i Pandora to ťukla..

Myslím si, že je strašně důležité chovat se vždy tak (ať vdaná, s dětmi, bez, s partnerem, s partnerkou), abych se dobrovolně nestavěla do role oběti.
Já jsem tiše, když on spí, já ho nechal se učit, dělala všechno sama, já mu pomohla ke kariéře, převzala domácnost , vykašlala se na vlastní zaměstnání a kariéru, dala jsem mu děti a 20let života a teď odešel k milence..........a tisíce dalších věcí..

Je důležité - při každé činnosti (třeba umývání oken) zjistit, zda-li to dělám proto, abych byla spokojená nebo proto, že musím a někdo si to přeje, i když se přemáhám.
Pokud svoji činnost omezím na tu dobrovolnou (já umývám okna prot, že je chci mít čisté a těší mě to), tak vlastně k trpitelské pozici - která je sakra nepříjemná - nikdy nedojde. (jéžíš zase musím umývat okna, nikdo jiný to neudělá..) Ani zpětně.

To byl můj poznatek  praktický,  zpětně pár let, kdy jsem se rozčilovala, že něco není a že musím já, a to jen já ..atd.
To je tak něco osvobozujícího, že všechno, co pak člověk dělá se stává radostným. Člověk je najednou úplně dospělej (!).
Působí to vlastně jako prevence dodatečného zpětného zjištění  "oběti" a na druhou stranu já se stávám tím rozhodným prvkem v životě, který se přizpůsobí, jen tehdy,  když skutečně a dobrovolně chce a ponese si za to taky odpovědnost.