29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Luisa napsal(a):
zlomenesrdce napsal(a):
já vím, že máte pravdu. ale pravda je tvrdá
kromě vztahu samotného ztrácím i jeho rodinu, se kterou jsem si rozuměla. Jeho 3 malé synovce.
On sice říká, že se budeme dál vídat, ale až si najde přítelkyni, tak předpokládám, že ona bude proti (což zcela chápu).
Další věc jsou finance. Pracuju na poloviční úvazek a studuju VŠ, když budu na nájem sama, tak mi zbyde z platu pár stovek. Samozřejmě chci teď víc pracovat, než doma ležet v posteli.Jo, pravda je tvrdá. A ten tvůj bývalej přítel mě trošku štve, říká Ti, že se budete vídat dál, chodí za Tebou, dokonce jsi myslím psala, že u Tebe přespal. To je podle mě hrozná chyba, dává Ti tím falešné naděje a Ty se od něj tím pádem nemůžeš odstřihnout. Zbytečně si protahuješ bolest.
A nečekej, že Tě někdo jinej udělá šťastnou, na svým štěstí musíš zapracovat sama, neházej tu odpovědnost na nikoho jinýho. Partner má být opora, fajn, ale Ty VŠECHNO stavíš na něm, na jeho rodině. Musíš mít i svůj život.
jo spal tady dvakrát, asi mu mě bylo líto. Já mu říkala, že budu spát na gauči a on v posteli, jen abych se necítila tak sama... a on mě stejně nabídnul ať jdu spát za ním do postele (ale nic se nedělo). O víkendu ho zrovna strašně bolel zub, dvakrát jsem s ním byla na pohotovosti, a ON mě požádal, abych tam s ním šla. Neříkám, že jen já na něm byla "závislá". On je tak trochu neschopný si uspořádat časově věci, něco udělat (podat daň. přiznání), něco odevzdat (třeba bakalářku), někam zavolat. Sám mi řekl, že ví, že beze mě by bakalářku asi nenapsal a možná vůbec školu nedodělal. Taky si myslím, že mu budu chybět, ale doufám,že víc než jen jako kamarádka
Už jsem se rozhodla - dáme si měsíc - úplně bez kontaktu (bohužel znám jeho telefon nazpaměť), aby si to utřídil v hlavě, jestli mu budu chybět. i když už jsem tak na 90 % smířena s tím, že i po měsící bude chtít být jen kamarád.
Není tady
Děvče, už jsem říkala - pes záchranář. A aby na to nebyl sám, tak ještě jeho rodina + finanční pomoc. Ty u něj nehledáš lásku, ty jen neumíš být sama = bez něho. Jste spolu tak dlouho, že tvé tehdejší kamarádky jsou už někde jinde, tak nemáš žádnou, sedáváš s ním u televize místo svých koníčků... a ještě se necháš chlácholit. Promiň, ale ty pro něj nejsi partnerka - spíš koule u nohy. Viz tvoje "Kam jde on, jdu já. Raději než jít s někým jiným na pivo, sedím s ním před televizí i po tolika letech. Pár dní bez něho bylo trápení, nesnáším samotu."
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
Luisa napsal(a):
zlomenesrdce napsal(a):
já vím, že máte pravdu. ale pravda je tvrdá
kromě vztahu samotného ztrácím i jeho rodinu, se kterou jsem si rozuměla. Jeho 3 malé synovce.
On sice říká, že se budeme dál vídat, ale až si najde přítelkyni, tak předpokládám, že ona bude proti (což zcela chápu).
Další věc jsou finance. Pracuju na poloviční úvazek a studuju VŠ, když budu na nájem sama, tak mi zbyde z platu pár stovek. Samozřejmě chci teď víc pracovat, než doma ležet v posteli.Jo, pravda je tvrdá. A ten tvůj bývalej přítel mě trošku štve, říká Ti, že se budete vídat dál, chodí za Tebou, dokonce jsi myslím psala, že u Tebe přespal. To je podle mě hrozná chyba, dává Ti tím falešné naděje a Ty se od něj tím pádem nemůžeš odstřihnout. Zbytečně si protahuješ bolest.
A nečekej, že Tě někdo jinej udělá šťastnou, na svým štěstí musíš zapracovat sama, neházej tu odpovědnost na nikoho jinýho. Partner má být opora, fajn, ale Ty VŠECHNO stavíš na něm, na jeho rodině. Musíš mít i svůj život.jo spal tady dvakrát, asi mu mě bylo líto. Já mu říkala, že budu spát na gauči a on v posteli, jen abych se necítila tak sama... a on mě stejně nabídnul ať jdu spát za ním do postele (ale nic se nedělo). O víkendu ho zrovna strašně bolel zub, dvakrát jsem s ním byla na pohotovosti, a ON mě požádal, abych tam s ním šla. Neříkám, že jen já na něm byla "závislá". On je tak trochu neschopný si uspořádat časově věci, něco udělat (podat daň. přiznání), něco odevzdat (třeba bakalářku), někam zavolat. Sám mi řekl, že ví, že beze mě by bakalářku asi nenapsal a možná vůbec školu nedodělal. Taky si myslím, že mu budu chybět, ale doufám,že víc než jen jako kamarádka
Už jsem se rozhodla - dáme si měsíc - úplně bez kontaktu (bohužel znám jeho telefon nazpaměť), aby si to utřídil v hlavě, jestli mu budu chybět. i když už jsem tak na 90 % smířena s tím, že i po měsící bude chtít být jen kamarád.
No vidíš, jak to leze na povrch, i on byl na Tobě závislý. Asi potřebujete oba dozrát. Měsíc bez kontaktu je dobrej nápad. Ale myslet si, že když mu budeš po měsíci chybět, je to důkaz, že se máte k sobě vrátit, no nevím, nevím. Jasně že si budete chybět, byli jste spolu 6 let, měli se rádi, on byl Tvůj první. To byste byli z kamene, aby jste si nechyběli.... Dejte si ten měsíc, snaž se mít svůj život a žij ho, a pak třeba budeš sama překvapená, jak to po měsíci vidíš.....
Není tady
Já jsem si myslela že máme vztah jak z pohádky. A nemyslela jsem si, že bych na něm byla závislá. No byla jsem závislá hodně. Říkala jsem mu, že bez něho nemůžu žít, že bych to nezvládla, že musíme být už navždy spolu. Myslela jsem si tenkrát, že to je láskyplný vyznání, teď už vím, že tohle s láskou moc společnýho nemělo. Pak jsem dostala lekci. A zjistila jsem, že bez něho zvládnu žít.Nejdřív to teda bylo jen o přežití, pak jsem i žila a později si občas dokonce i užívala
Jo a taky jsem si vztahu myslela, že on nemůže žít beze mě. Co by si beze mě chudáček počnul??? - tohle jsem si skutečně myslela Byla jsem asi spíš jeho matka než jeho partnerka.
Jsem ráda, že jsem se v tomhle směru poučila. Zjištění, že sami bez sebe dokážeme fungovat, a to fungovat celkem obstojně nám oběma jenom prospělo
Není tady
Kukačka napsal(a):
to není žádná láska
a jak se pozná láska?
když se o něj bojím? když chci pro něj to nejlepší? když s ním plánuju budoucnost?
já nevím...jak??
Není tady
macík* napsal(a):
Já jsem si myslela že máme vztah jak z pohádky. A nemyslela jsem si, že bych na něm byla závislá. No byla jsem závislá hodně. Říkala jsem mu, že bez něho nemůžu žít, že bych to nezvládla, že musíme být už navždy spolu. Myslela jsem si tenkrát, že to je láskyplný vyznání, teď už vím, že tohle s láskou moc společnýho nemělo. Pak jsem dostala lekci. A zjistila jsem, že bez něho zvládnu žít.Nejdřív to teda bylo jen o přežití, pak jsem i žila a později si občas dokonce i užívala
Jo a taky jsem si vztahu myslela, že on nemůže žít beze mě. Co by si beze mě chudáček počnul??? - tohle jsem si skutečně myslelaByla jsem asi spíš jeho matka než jeho partnerka.
Jsem ráda, že jsem se v tomhle směru poučila. Zjištění, že sami bez sebe dokážeme fungovat, a to fungovat celkem obstojně nám oběma jenom prospělo
ano, tohle je přesné
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
Znáte ale někoho, kdo se rozešel a pak se k sobě vrátil?
Ne, ale znám mnoho těch, kteří se rozešli a navázali hezčí, zdravější vztahy a jsou moc rádi, že to takhle osud chtěl, i když rozchod s ex bolel. Já sama jsem takovej příklad za všechny.
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
Kukačka napsal(a):
to není žádná láska
a jak se pozná láska?
když se o něj bojím? když chci pro něj to nejlepší? když s ním plánuju budoucnost?
já nevím...jak??
sama to nevím, nejde to uchopit a pojmenovat. ale tohle bylo zamotávání do pavoučí sítě
Není tady
Já myslím, že on už to utříděné má. Bude lepší, když se s tím prostě vyrovnáš.
Jestli dobře počítám, chodíš s ním od 17, tudíž to byl asi tvůj první vážný vztah. Píšeš : On je můj nejlepší kamarád. - není to náhodou tak, že je tvůj JEDINÝ kamarád a ty se teď bojíš osamělosti
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
to: Kukačka a Nabuko
jenže já jsem slaboch. Vždycky jsem měla psychické problémy (s jídlem, deprese,střídání nálady), a on byl taková moje záchrana, neposlal mě do pr... jenom proto, že mám špatnou náladu. Obětoval se pro mě, i teď se obětuje, i když by mi mohl říct..hele já tě nebudu utěšovat, chci svůj život.
včera večer už jsem i začala přemýšlet, jaké by to bylo randit s jinýma chlapama (doopravdy jsem totiž nikdy nerandila a on byl můj první a jediný). A docela sem se těšila. Ale teď...celý den sama doma (v práci směnný provoz), nemůžu se na nic soustředit, dneska jsem se zvážila - od středy 4kg dolu.
No tak úprimne: Ja by som nechcela robiť doživotne niekomu "záchranu" s vedomím, že ak raz už nebudem vládať, ten druhý bude v p.deli... Záchranou a záchranárom má byť hlavne každý sám sebe. Sorry, ale ty si taký balvan na krku... zodpovednosť, nuda, nesloboda, ani krok sám... v podstate ho obdivujem, že to vydržal tak dlho. Asi si dobrá spoločníčka, ale...
Radila by som psychológa, to určite, a naordinovala povinnú samotu.
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
Kukačka napsal(a):
to není žádná láska
a jak se pozná láska?
když se o něj bojím? když chci pro něj to nejlepší? když s ním plánuju budoucnost?
já nevím...jak??
Že mu dokážeš napríklad priať šťastie v živote a láske, aj keby to malo byť s inou ženou... radšej, než by mal byť nešťastný s tebou.
Není tady
Už je to dlouho, bylo mi 21 a zažila jsem rozchod iniciovaný člověkem, který mě "nade vše miloval", všechno by pro mě udělal, na rukou nosil...on byl, zdálo se - ten, který miloval víc. Myslela jsem, že to nevydržím, že se zblázním, že to je podraz, když tak tvrdil, že mne miluje. Měla jsem pocit, že už s nikým nemůžu zažít nic hezkého, že už jsem všechno zažila, všude jsem ho viděla, vzpomínky byly mučivé... , znali jsme se od mých 17let - jemu bylo 21, vlastně "jen" 4 roky. Přebolelo to, i když mi fáze smiřování trvala velice dlouho, a to taky z toho důvodu, že jsem místo toho, abych se srovnala sama se sebou, dala věcem čas, nezvládla jsem to a slabošsky jsem se "připoutala k typickému převozníkovi, který byl nesrovnatelně horší (nejen podle mých představ), než ON. Ale neuměla jsem si pomoc, připadala jsem si hrozně moc opuštěná, s rodičema vztah nebyl nic moc, byla jsem sama ve,velkoměstě daleko od "domova", který ani moc domovem nikdy nebyl. vyčítala jsem si pořád dokola, jak jsem se chovala, co jsem měla dělat jinak, co vůbec...Jestli se to dalo napravit, jestli jsem měla bojovat...pak jsem z toho všeho s převozníkem otěhotněla a bylo vymalováno. Z depresí mě dostalo až narození dcerušky, pocit opuštěnosti se ztratil, měla jsem svoje děťátko a příštích cca 8 let, i déle mě štvalo jen s kým jsem ji měla.
Aspoň vidíš Zlomené srdce, že nejsi sama. Radu ti dát neumím, možná jen mu říct, že ho chápeš a že budeš čekat, jestli si to třeba nerozmyslí, ale neponižovat se. To jsem dělala já, volávala jsem, škemrala jsem, bez efektu, samozřejmě Jsou možné obě varianty, že se už dohromady nedáte, existuje i možnost že ne, obě jsou správné. Přebolí to. Třeba potkáš někoho, kvůli kterému se ti bude zdát, tento bolestný rozchod jako pozitivní řešení.
Není tady
2. varianta je samozřejmě ANO se někdy do toho textu tak zamotám ...
Není tady
Zažila jsem to samé. On b\l můj první a jediný. Hrozně moc jsem ho milovala, byl moje opora, moje jistota. Žila jsem jen kvůli němu. A on se se mnou rozešel. Jenže náš vztah netrval 6, ale 27 let. A já teď už nemám sílu ani chuť seznamovat se s někým jiným. Až do smrti budu sama. Tak buď ráda, že tě to potkalo ve věku, kdy je to normální a běžné - rozejít se. Buď se k tobě vrátí, nebo si najdeš jiného, vždyť je ti teprve 23 let. Tolik je mojí dceři.
Není tady
Zlomené srdce...Ty si to teď samozřejmě neuvědomuješ, ale potkala Tě spousta pozitivních událostí. Tvůj bývalý partner se k Tobě zachoval velice slušně a rozumně...nepodváděl Tě, nelhal Ti, pomáhá Ti, Ty sama jsi mladá, zdravá, inteligentní a teď Tě čeká opět spousta kladných záležitostí, při nichž potkáš kupu zajímavých lidí: nové bydlení, nové vztahy, noví známí, nová práce, až školu doděláš, brigáda, na kterou ve volných chvílích jistě půjdeš....zkrátka: máš to všechno ve svých rukou! Na krku Ti nevisí malé děti, o něž tatínek přestal jevit zájem, nemáš dluhy, máš v sobě kupu síly a elánu...Jediný Tvůj problém zatím vidím v tom, jak k věci přistupuješ. Blbě, holka. Potkal Tě normální rozchod. Slušný rozchod. Každá žena, která má za sebou daleko horší zážitky, by s tebou docela ráda měnila. Vzchop se. Asi ses ještě nikdy s nikým nerozešla...proto to bereš tak tragicky. To, že to byla první dlouhá a zřejmě velká láska, Tě neomlouvá. V téhle fázi je to spíš na škodu. V každé situaci, v níž se ocitneš, si musíš sednout a pouvažovat: s čím můžeš pohnout a s čím ne. Co ovlivníš a co ne. Jsou věci, které záleží na Tobě a jsou věci, které mají v rukách ti druzí. Na Tobě záleží, jestli budeš litující se troska, kterou porazí jeden blbej rozchod, nebo ženská do nepohody, která něco vydrží. Pokud se Ti zdá, že jsem příliš necitelná, mýlíš se. Mám za sebou daleko horší zážitky a přežila jsem je. S tím, že jsem silnější a pro život připravenější. Nehrabu se v tom, co bylo, ale řeším to, co je dneska. Máš-li smysl života v tom, přitáhnout k sobě za každou cenu tohoto konkrétního kluka...je to špatně. Na světě bys měla umět žít i sama se sebou a být tak spokojená. Umět si vydobýt to svoje místo na sluníčku a ne čekat od okolí, kdo Ti pomůže. Jedině tak máš šanci uspět i v mezilidských vztazích. Musíš tu sílu najít v sobě...my tady na babinetu, kamarádky, rodina, psycholog...ti všichni Ti mohou pomoci...ale chtít a udělat to musíš Ty sama! Chlapi nás opouštějí, aby udělali místo těm dalším...kteří nám za to budou stát, abychom se s nimi vídaly a kteří o nás budou stát ne proto, že my je momentálně potřebujeme, ale že nás mají rádi a chtějí s námi být....Tak hlavu vzhůru, zase bude dobře....když se trošku budeš snažit!
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
to: Kukačka a Nabuko
jenže já jsem slaboch. Vždycky jsem měla psychické problémy (s jídlem, deprese,střídání nálady), a on byl taková moje záchrana, neposlal mě do pr... jenom proto, že mám špatnou náladu. Obětoval se pro mě, i teď se obětuje, i když by mi mohl říct..hele já tě nebudu utěšovat, chci svůj život.
včera večer už jsem i začala přemýšlet, jaké by to bylo randit s jinýma chlapama (doopravdy jsem totiž nikdy nerandila a on byl můj první a jediný). A docela sem se těšila. Ale teď...celý den sama doma (v práci směnný provoz), nemůžu se na nic soustředit, dneska jsem se zvážila - od středy 4kg dolu.
Ve vztahu musí být rovnováha. Ty jsi byla jeho energetickým upírem, ty jsi čerpala tu energii od něj, ale kde jí měl brát on? I on potřebuje dobít baterky. Proto nastal zákonitě kolaps. To jinak nejde. Musíš se naučit být sama, zjevně to neumíš i si to přiznáváš, ale musíš. Přeci nechceš být doživotně na někom závislá. To, že budeš samapřeci neznamená konec světa. Najdi si koníčky, zábavu, vedlejšák a tím i nové přátele, ale jen přátele, ne, že zase vlítneš do jiného vztahu. Nauč se taky vážit si sama sebe, pokud to zvládneš máš vyhráno.
Jo a Selimka má pravdu s tou láskou
Není tady
Rozejít se a zase se k sobě vrátit? Znám - sama sebe - a dlouho to nefungovalo. Nejdříve jsem se rozešla já s ním. On moc chtěl, abychom zase byli spolu... nakonec to tak dopadlo. Asi za 4 měsíce se rozešel on se mnou, protože si našel jinou Teď si říkám, že jsme si to mohli ušetřit, protože mě to tenkrát opravdu hodně vzalo. Taky jsem zhubla, nejedla, byla jsem z toho hotová. Proplakané noci. Co si pamatuji - jednou jsem brečela tak urputně, že jsem si řekla: tak a dost! A kupodivu - ono to fungovalo! Vzpamatovala jsem se, a začala zase normálně žít. Bylo mi tehdy asi 19 let, už jsem chodila do práce (naštěstí) a tak jsem byla zaměstnaná a neměla čas myslet na hlouposti.
A jelikož jsem z malého města, hned se dozvěděl, když jsem asi po 3 měsících začala chodit s jiným klukem. A byl z toho v šoku! Ale přece nebudu zůstávat sama, když on už byl někde jinde a s nějakou jinou...! Sice to s tím klukem nebyla láska na celý život (už spolu nejsme), ale vím, že mi to hodně pomohlo. Prostě jsem okamžitě přestala myslet na bývalého a spíše jsem se bavila tím, jak valil oči, že už pro něj netruchlím
Takže, Tobě radím, ať se opravdu dáš dohromady, postavíš se na vlastní nohy a jdeš dál! Budeš si více vážit sama sebe a bude si Tě vážit i "přítel". A opravdu uvidíš - po měsíci - jak na tom budeš - možná budeš mile překvapená, že ono to jde!!!!! Držím pěsti!!!! (a toho psychologa doporučuji, uvidíš, umí divy!)
Není tady
zlomenesrdce napsal(a):
Kukačka napsal(a):
to není žádná láska
a jak se pozná láska?
když se o něj bojím? když chci pro něj to nejlepší? když s ním plánuju budoucnost?
já nevím...jak??
Když mu dopřeješ, aby to, co je pro něj nejlepší, určil sám a nebudeš se na něj zlobit, když to nebude život s tebou - to je láska
Není tady
Nezlobte se, ale když tady čtu některé definice opravdové lásky, tak mám pocit, že bych měla začít pátrat v okolí po ženě, která by se třeba jako partnerka mohla hodit k mému muži líp než já a mohl by s ní být třeba ještě šťastnější...
Není tady
Nezlob se Marino ale kdyby sis opravdu dala tu práci, zjistila bys možná, že jich je takových potencionálně vhodnějších partnerek víc, než bys čekala. To neznamená, že když spolu dva žijou a milujou se, že není nikdo kdo by to dokázal zrovna tak nebo i líp...! Ale proč bys po ní měla pátrat? To dělají muži, když jim to doma nesedne....Kdysi jsem si taky myslela, že mé manželství je to nej...a vidíš...ono se nakonec ukázalo, že nic není věčné...
Není tady
marina napsal(a):
Nezlobte se, ale když tady čtu některé definice opravdové lásky, tak mám pocit, že bych měla začít pátrat v okolí po ženě, která by se třeba jako partnerka mohla hodit k mému muži líp než já a mohl by s ní být třeba ještě šťastnější...
To nemusíš - pokud bude mít potřebu, a s tebou šťastný nebude, vypátrá si ji sám. A budeš si pak myslet, že je hajzl ? Proč by měl žít s někým, s kým není šťastný ?
Není tady
když tady čtu některé definice opravdové lásky
Možná to bude tím, že každý má svoji vlastní definici...
Není tady
To byla nadsázka, Kalupinko. Teď jsme (oba) šťastní, za rok můžeme být každý šťastný třeba s někým jiným...
Ale reaguji na zmiňovanou definici opravdové lásky. Protože v tom případě asi opravdu nemiluju a nikdy jsem nemilovala (a milovat ani nebudu). Kdyby partner odešel s jinou, nepopřeju mu hodně štěstí...ale budu si myslet, že je hajzl, přesně jak píše Mashanka. Kdybych odešla já s někým jiným, partner bude reagovat stejně, to si jsem jistá...Kdyby mi popřál v té chvíli hodně štěstí, řekla bych si, že je šťastný, že se mě zbavil... Rozhodně bych si neřekla "Páni, ten mě ale opravdu miloval"... :-)
Není tady
kalupinka napsal(a):
Nezlob se Marino ale kdyby sis opravdu dala tu práci, zjistila bys možná, že jich je takových potencionálně vhodnějších partnerek víc, než bys čekala. To neznamená, že když spolu dva žijou a milujou se, že není nikdo kdo by to dokázal zrovna tak nebo i líp...! Ale proč bys po ní měla pátrat? To dělají muži, když jim to doma nesedne....Kdysi jsem si taky myslela, že mé manželství je to nej...a vidíš...ono se nakonec ukázalo, že nic není věčné...
Není tady