Samozřejmě sem se s ním už druhý den setkala a snažila se ho přemluvit, že mu dám víc volnosti, víc času na jeho koníčky a kamarády, že mu nebudu nic vnucovat, že oddělíme finance (protože mi pořád vyčítal, že všechno utrácím jenom já) atd... Přiznala jsem mu, že jsem se k němu nechovala tak hezky, jak si zaslouží, a že jsem mu příliš diktovala život a že vím, že to tak není správně a proto to chci zkusit napravit.

Podle tohoto popisu bych si tipla, že ten vztah nebyl zas až tak bezproblémový. Je otázkou jestli ti tohle všechno v průběhu vztahu řekl, že mu to vadí, nebo se to jen domýšlíš. Trochu mi připomínáš mého teď už expřítele (nějak si na to oslovení nemůžu zvyknout, protože jsme se rozešli minulý týden). Já mu už tři roky vysvětlovala co mi vadí a proč (moje chyba - neměla jsem to řešit tak dlouho) a on byl k tomu co říkám hluchý. Buď se  se mnou pohádal, že si vymýšlím hlouposti, nebo mi to odsouhlasil, slíbil změnu, chvilku se snažil, pak přestal dohodu dodržovat a tak pořád dokola. Přesto, že to co mi vadí věděl a řešili jsme to neskutečně dlouho, tak se divil, že jsem to nakonec ukončila a dokonce náš rozchod bral jako zradu z mé strany, protože on se mnou chtěl zůstat napořád. Zkus to vzít trochu z nadhledu a říct si jak to skutečně bylo. Rozhodně bych ho neuháněla a nechtěla s ním trávit každou volnou chvilku. Dala bych mu najevo, že ti na něm záleží a pokud by to chtěl ještě zkusit, tak budeš ráda a pak si promluvit o tom co komu vadí a proč.

tak to v životě chodí...násilím ničeho nedosáhneš. Rozchod ve 23 letech je docela přirozená věc, zvlášť, když ho znáš od 16 - 17.
Něco nového začíná, to staré končí.
Radu nemám. Dnes ne.

to Peťuli:
Vím, že si teď ten vztah asi trochu zidealizovávám. On nedokázal mluvit o problémech. Prostě v sobě vždycky něco dusil. Pak jen zminil jen taky mimochodem, že bych měla to a ono... ale nikdy si nechtěl vážně popovídat a vyřešit to... Neřekl mi:hele cítím, že už to není jako dřiv... a myslím že je to proto a proto.
On teda aspoň teď sám říká, že neví proč.
Já jen nemůžu uvěřit, že v něm ta láska není...poslední týdny, normálně jsme se milovali, mazlili se, objímali, prostě žádný náznak. I teď když sme se viděli po rozchodu, mi říká "naší" přezdívkou a blbneme, vtipkujeme tak jako předtím.

Tulipánka napsal(a):

Já bych mu dala nějaký čas být sám, aby si mohl ujasnit, zda je to opravdu jen krize nebo zda už tě opravdu nemiluje. Teď asi nemůžeš dělat nic a hlavně ne "tlačit na pilu".

Jako bych to psala já

vím, že 6 let je hodně často doba, po které se spousta vztahů rozpadá. Pak slyším příběhy, jak si někoho najdou a za 2 roky mají svatbu, rodinu atd.
Znáte ale někoho, kdo se rozešel a pak se k sobě vrátil?

zlomenesrdce napsal(a):

vím, že 6 let je hodně často doba, po které se spousta vztahů rozpadá. Pak slyším příběhy, jak si někoho najdou a za 2 roky mají svatbu, rodinu atd.
Znáte ale někoho, kdo se rozešel a pak se k sobě vrátil?

Ano znám - SEBE.
S jedním jsem se rozešla a sešla celkem 4x. Dnes už nejsme spolu, k ničemu to nevedlo, je to skoro rok a já jsem v pohodě. Taky jsem na něm byla závislá, teď kroutím hlavou, jak jsem mohla být tak dětinská (v mém věku ).
Musíš si na to příjít sama.

zlomenésrdce,

můj první vztah taky trval 6,5 roku. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo 15 let, jemu skoro 18. Milovala jsem ho opravdu hodně, byl ve všem první a nedokázala jsem si svůj život bez něj představit. Ale pak jsme se rozešli z mnoha důvodů a musím upřímně říct, že jsem OPRAVDU ráda, že se to stalo...mohla jsem tak potkat i jiné lidi, zjistit, co mi vyhovuje a nevyhovuje, co chci a nechci....Neber to jako tragický konec, ale jako začátek něčeho nového Navíc, buď ráda, že se k tobě chová takhle hezky i po rozchodu, který vlastně zinscenoval on....hlavně "netlač na pilu", jak už tu někdo napsal....držím palce,ať ti tahle zkušenost dá to,co má

Peťuli napsal(a):

Pokud se k sobě vrátíte a nezměníte váš vztah tak, aby skutečně fungoval, tak je ten návrat zbytečný. Museli by jste chtít návrat oba, mluvit spolu o tom co chcete, kde jste schopni kompromisu ... Je to běh na dlouhou trať a za sebe můžu říct, že u mě to nefungovalo. My jsme se rozešli loni v létě, pak jsem se nechala zlomit jeho sliby, které zůstaly jen sliby a teď už je to pro mě definitivní.

já si prostě nemyslím, že jsem do toho vztahu dala maximum. prostě sem jen tak spokojeně proplouvala. Sice jsem si uvědomovala, že není ideální, že s ním trávím všechen svůj volný čas, ale nedávala jsem tomu takovou váhu.
Teď jde jen o to, jestli to bylo opravdu tím. Já si vyčítám, že za to můžu já, proto bych to chtěla zkusit znovu...a když to nepůjde, tak to nepůjde, ale bez toho aniž bych to zkusila si to budu pořád vyčítat, že jsem 6letý vztah zničila JÁ

zlomenesrdce napsal(a):

Peťuli napsal(a):

Pokud se k sobě vrátíte a nezměníte váš vztah tak, aby skutečně fungoval, tak je ten návrat zbytečný. Museli by jste chtít návrat oba, mluvit spolu o tom co chcete, kde jste schopni kompromisu ... Je to běh na dlouhou trať a za sebe můžu říct, že u mě to nefungovalo. My jsme se rozešli loni v létě, pak jsem se nechala zlomit jeho sliby, které zůstaly jen sliby a teď už je to pro mě definitivní.

já si prostě nemyslím, že jsem do toho vztahu dala maximum. prostě sem jen tak spokojeně proplouvala. Sice jsem si uvědomovala, že není ideální, že s ním trávím všechen svůj volný čas, ale nedávala jsem tomu takovou váhu.
Teď jde jen o to, jestli to bylo opravdu tím. Já si vyčítám, že za to můžu já, proto bych to chtěla zkusit znovu...a když to nepůjde, tak to nepůjde, ale bez toho aniž bych to zkusila si to budu pořád vyčítat, že jsem 6letý vztah zničila JÁ

ja vím, že tohle nechceš slyšet, ale furt to takhle nepitvej. Ty pořád hledáš něco, co bys mohla napravit, aby jste se k sobě vrátili. Zkus se smířit s tím, že se prostě nevrátí. A že jsi zničila 6letý vztah je blbost. Ve vztahu jsou dva. Ten jeho přístup jak se Ti obětoval, jak Ti ustupoval, to taky není dobrý.

Přesně tak, zkus popřemýšlet nad tím, co jsi měla udělat ty pro to, aby vztah fungoval a co bys potřebovala od přítele, ale popřemýšlej nad tím pro sebe, ne proto, aby on se vrátil. Máš první zkušenost se vztahem, ze které se můžeš poučit a je na tobě, co si z toho vezmeš.

zlomenesrdce napsal(a):

já vím, že máte pravdu. ale pravda je tvrdá
kromě vztahu samotného ztrácím i jeho rodinu, se kterou jsem si rozuměla. Jeho 3 malé synovce.
On sice říká, že se budeme dál vídat, ale až si najde přítelkyni, tak předpokládám, že ona bude proti (což zcela chápu).
Další věc jsou finance. Pracuju na poloviční úvazek a studuju VŠ, když budu na nájem sama, tak mi zbyde z platu pár stovek. Samozřejmě chci teď víc pracovat, než doma ležet v posteli.

Taky žiju od výplaty k výplatě, ale jde to. Musím se holt víc snažit. Ber to jako zkušenost, jako výzvu. Když jí zvládneš, budeš na sebe pyšná.
Jeho rodinu jsem považovala skoro za vlastní. Nedovedla jsem si představit že už si s jeho mámou nedám kafe.......no došlo mi,že je to JEHO máma, jeho rodina. Já mám svojí rodinu.

zlomenesrdce napsal(a):

já vím, že máte pravdu. ale pravda je tvrdá
kromě vztahu samotného ztrácím i jeho rodinu, se kterou jsem si rozuměla. Jeho 3 malé synovce.
On sice říká, že se budeme dál vídat, ale až si najde přítelkyni, tak předpokládám, že ona bude proti (což zcela chápu).
Další věc jsou finance. Pracuju na poloviční úvazek a studuju VŠ, když budu na nájem sama, tak mi zbyde z platu pár stovek. Samozřejmě chci teď víc pracovat, než doma ležet v posteli.

Jo, pravda je tvrdá. A ten tvůj bývalej přítel mě trošku štve, říká Ti, že se budete vídat dál, chodí za Tebou, dokonce jsi myslím psala, že u Tebe přespal. To je podle mě hrozná chyba, dává Ti tím falešné naděje a Ty se od něj tím pádem nemůžeš odstřihnout. Zbytečně si protahuješ bolest.
A nečekej, že Tě někdo jinej udělá šťastnou, na svým štěstí musíš zapracovat sama, neházej tu odpovědnost na nikoho jinýho. Partner má být opora, fajn, ale Ty VŠECHNO stavíš na něm, na jeho rodině. Musíš mít i svůj život.