14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
PavlaH napsal(a):
ne lavský ta je dobrá. POkud se to nepřeene. ALe tady ti musím pogratulovat. začátek veeelmi dobrý. jaj.
Ono se to nesmí ale zvrhnout v tyjátrovství, aby člověk byl na to zaměřený.
// díky
Není tady
lavský napsal(a):
chci se zeptat; je posedlost o tom "ukázat se, ukázat, co ve vás je, neustále" patná?
no, kadopádně, a se jedná o jakoukoliv posedlost, je posedlost "patná" - ve smyslu - e nám samým ubliuje a okolí na to jednoznačně nemůe reagovat pozitivně. Pokud nenajdeme stejného postieného e .
Take bych to asi formulovala jinak - ukázat kvůli sobě světu, kvůli svému dobrému pocitu, co je v nás, je správné..... avak posedlost tím je známkou, e to dělá pro druhé, pro chválu, ocenění, take kvůli vlastnímu egu, ne dobrému pocitu.... jestli rozumí....
Není tady
račice dračice:
díky. Kolouch 1 rozumí :-))
Není tady
lavský napsal(a):
račice dračice:
díky. Kolouch 1 rozumí :-))
Týýýýý brďooooo
Není tady
lavský napsal(a):
račice dračice:
díky. Kolouch 1 rozumí :-))
Není tady
Selima napsal(a):
Jéj, kolouek - vie, aké to je chutné sústo...?
A vie ty aké je chutné sústo dobře zajetá zralejí samice
shinden napsal(a):
Selima napsal(a):
Jéj, kolouek - vie, aké to je chutné sústo...?
A vie ty aké je chutné sústo dobře zajetá zralejí samice
Jeii ...
Není tady
lavský napsal(a):
shinden napsal(a):
Selima napsal(a):
Jéj, kolouek - vie, aké to je chutné sústo...?
A vie ty aké je chutné sústo dobře zajetá zralejí samice
Jeii ...
...si zajdi taky na privát...se jinak na čeká...a můe zkusit, co se ti páčí
shinden napsal(a):
lavský napsal(a):
shinden napsal(a):
A vie ty aké je chutné sústo dobře zajetá zralejí samiceJeii ...
...si zajdi taky na privát...se jinak na čeká...a můe zkusit, co se ti páčí
hups...tak jsem sem nahlídla, abych věděla co se pořád řeí okolo psycho poradny v Praze a on je tu sexík
Není tady
To je nechutný. Tam bych neel, to u by muselo být jooo zlé, abych tam lezl ...
// tak u nebudeme řeit sex, jen psychologickou poradnu !!!!!!!!!!!
nebo aspoň já
Není tady
jetě něco napíu: představte si, e byste se chtěli "ít" v 19ti nebo 20ti svůj ivot, odpoutat se od "matky" a ona by vás pořád "lapala", volala zpátky a manipulovala, něco jako zdroj energie, na vás ly deprese a úzkost a ona ve vás pořád udrovala tyto stavy.
Kdy jste se chtěli vymanit a nemyslet na ní, pořád se vám snaila dovolat a jak jí to mrzí, přitom by měla ít se svým "milovaným a vysněným a vymodleným" manelem, a ten by jí měl být pro vechno. A ne mi i v 10ti letech říkat, e neví, co má dělat, e se otec chová takhle a e je ironickej.
A chránila vás. A kdy se chcete zvednout, z ochrany vznikne brdění, u vás podporuje, ale jen na cestě, která jí neohrozí. Co si o tom myslíte?
p.s. posílám jeden zajímavý článek, nemá to se mnou nic společného, ale je zajímavý. Je to depersonalizace a to, jak se ivot mění a realita se ví silou snaí dostat k vám
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Janine Baker story
Nikdy jsem dobře nezapadala ve kole, mezi kamarády, vrstevníky, vlastně
nikdy jsem nezapadala nikde. Cítila jsem se zrůdná, jiná, nepatřičná
ale někde pod tím jsem se rovně cítila oslnivá a geniální a měla jsem nafouklé fantazie o své budoucí slávě a bohatství. Nedokázala jsem příli získat přízeň dětí na hřiti, ale věděla jsem, e se jednoho dne dokái stát zboňovanou filmovou hvězdou (nebo známou a geniální vědkyní klíčová byla výjimečnost). Ve kole jsem si vedla dobře, ale nebyla jsem nikdy rozpoznána jako génius, za kterého jsem se povaovala.
Kdy jsem vyrůstala měla jsem velmi velmi blízký vztah ke své babičce, byli jsme nejlepí kamarádky. Ona byla jediná, o kom vím, e mě zboňoval, na koho jsem se mohla spolehnout, atd. Nikdo jiný na světě se nevyrovnal tomu, jak o mě pečovala nikdo jiný kromě ní neviděl moji zvlátnost.
Nenáviděla jsem svoji matku a zboňovala svou babičku. ivot jsem tehdy vedla velmi úhledně a uspořádaně. Byla jsem si vdy vědoma vlastní mysli. Velmi dobře. Vdy jsem přesně věděla, co chci a co si myslím.
Ve druhém ročníku střední koly u mě začaly záchvaty úzkosti. Občas to byly panické ataky, občas hrozivé úzkostné stavy. Byla jsem vyděená, e umírám, e dostávám infarkt, atd. Začala jsem se hodně pozorovat, kontrolovala jsem neustále srdeční puls, ohmatávala se, hledajíc známky, e mě mé tělo nezradilo.
Jednoho dne, z ničeho nic, přila depersonalizace. Scházela jsem předními schody za jasného slunečného dne a z ničeho nic (bum!) - svět se překlopil a sama jsem se cítila, jako bych vstoupila do jiné dimenze. Naprostá a stralivá hrůza. Nedokázala jsem se srovnat, cítila jsem, e mizím; jako bych snila. Tyhle pocity jsem měla po celý den a měla jsem strach jít spát.
To byl začátek konce. Po několik přítích let jsem byla mrzák. Bála jsem se opustit dům, bála jsem se ale být i uvnitř
Vyhledala jsem psychiatra, který mě uklidnil, e je to jenom úzkost, zatímco já jsem dobře věděla, e jde o začátek ílenství, a e si to nikdo jiný ne já neuvědomuje.
Dostala jsem stipendium na velmi dobrou vysokou kolu, ale vydrela jsem tam méně ne dva měsíce. Nedokázala jsem sedět v učebně, kadou minutu jsem trávila sledováním sebe sama, proívala jsem depersonalizaci a derealizaci
Měla jsem vechny symptomy popisované v knihách o úzkosti: panické ataky, chronický strach a obavy, hypochondrii, smrtelný strach, e ztrácím svou mysl, obsese, nepřetrité přemítání, nemohla jsem dobře spát, bála jsem se usnout, silné depersonalizace, kdy jsem se cítila podobně jako bych doslova u neexistovala, jako bych se stala něčím jiným ne člověkem, nebo jakoby jsem snila celou svou existenci, jakoby nic nebylo reálné (na způsob Matrixu) nebo jako bych byla jediná ve vesmíru a vechny lidi kolem sebe jsem si vymyslela nebo jako bych se ji zbláznila a tuhle realitu halucinovala
tak jsem se cítila neustále.
Strávila jsem rok nevycházením z domu, poté jsem se odváila pomalu vyjít ven. Brala jsem spousty léků (zkouela jsem různé, ádný ale nemohl zmenit tenhle trvalý teror). Byly dny, kdy jsem se cítila lépe, ale byly také dny, kdy jsem se cítila hůř, ne kdy předtím.
Byla jsem psychicky nemocná. Skutečně, mohla jsem takhle ít celý zbytek ivota. Anebo hůř.
Nakonec jsem se dala dohromady natolik, abych se přihlásila na státní kolu (promarnila jsem anci jít na opravdu dobrou kolu), a absolvovala jsem kadý semestr několik kurzů. Několikrát jsem odpadla, nedokončila kurz
kadý den pro mě byla těká psychická zkouka. Některé dny jsem do koly nemohla jít, nebo jsem to zkusila, ale pak jsem vystoupila z autobusu a běela zpátky domů. ila jsem v hrůze. Svět se mohl náhle bez důvodu překlopit, mohla jsem jít přes kolní areál a najednou jsem nebyla ve svém vlastním těle, najednou obličeje lidí vypadali podivně a celý zbytek světa se zdál leet někde daleko u horizontu. Do koly jsem chodila est let. Nikdy jsem ji ale nedokončila.
Kdy to se mnou začalo vypadat lépe, dělala jsem si velké plány. Pokud by se mi nějak podařilo překonat svou nemoc, mohla bych dělat cokoliv. těstí nemělo dlouhého trvání a obvykle hned následujícího dne jsem si naopak byla jistá, e skončím jednou provdy v psychiatrické léčebně.
Měla jsem několik kamarádů (nikoliv partnerů, nebo lásek, s tím neumím zacházet; chlapci na mě naléhali, já ale v ádném případě nechtěla blízkost), ale nemohla jsem k nikomu nic cítit.
Přestěhovala jsem se do New Yorku s jednou dlouholetou kamarádkou a potýkala jsem se několik let s velkými psychickými zdary a nezdary. Taktak, e jsem se nenechala několikrát hospitalizovat. Moje kamarádka věděla, e jsem úzkostná, ale nikdy jsem s ní nemluvila o depersonalizaci. Pro mě to byl toti důkaz, e jsem se vskutku zbláznila.
Pracovala jsem na různých místech, často jsem je opoutěla nebo mě vyhazovaly. Odcházela jsem i v průběhu práce. Jednou jsem odela v průběhu oběda,
a byla jsem příli vyděená jít do budovy zpátky. Vymyslela jsem si, e jsem byla do soumraku v nemocnici.
Svoje plány jsem nyní upřela na svou kamarádku, která byla herečka. Byla jsem odhodlaná ji pomoci stát se slavnou filmovou hvězdou (není vám to povědomé?), aby o mě mohla pečovat, mít pro mě peníze, atd. v momentě kdy u definitivně přijde můj konec a já u nebudu moci více pracovat. Můj ivot se točil kolem ní a její kariéry a kolem naich fantaskních snů. Byla jsem přesvědčená, e je předurčena stát se tou nejznámějí hvězdou naí doby. Nikdy se to nestalo.
Byla jsem v terapii i bez ní, předevím proto, abych byla více léčená a aby mě někdo znovu ujistil, e nejsem opravdu ílená. Z terapie jsem vycházela neposkvrněná a spoléhala jsem se jen na svoje recepty.
Jednoho dne jsem se vrazila do ordinace nového psychiatra, chtějíc více valia.
To se ukázalo být nejdůleitějím momentem mého ivota. Absolvovala jsem s tímhle úasným chlapíkem mnoho let intenzivní psychoanalytické terapie .... která fungovala. Skvěle jsme si navzájem sedli nějak se mi podařilo tomuto člověkovi pomalu otevřít a zformovali jsme skvělý terapeutický vztah bylo to jak na houpačce a děsivé a silné. A umonilo mi to o sobě zjistit víc, ne jsem opravdu chtěla vědět... Postavila jsem se tváří tvář svým grandiózním fantaziím (a tomu jak ve vztahu k sobě střídavě skáču od představy, jak jsem výjimečná, k představě, e neznamenám nic).
Dověděla jsem se o sobě jednu věc, e vechny moje symptomy se přede mnou snaily skrýt.
Naučila jsem se vidět spoustu věcí, o kterých jsem dříve nevěděla i věděla zároveň. Nahlédla jsem jiným způsobem na svou babičku a jinak na svou matku. Zrevidovala jsem způsob, jakým jsem se dívala na svůj dřívějí ivot. Věci byly nereálné, jeliko jsem se tak dlouho a těce snaila na vechno udret jediný pohled.
Naučila jsem se vidět komplikovanost vech vztahů.Otřásla jsem svým statem quo. A toto status quo bylo znovu ohroeno, kdy moje symptomy prvně zmizely spíe ne rozloučení s realitou, to vechno bylo vskutku následek Reality snaící se ke mně proniknout. Nechtěla jsem to vidět. Chtěla jsem, aby vechno zůstalo neměnné a zamrzlé. A symptomy se dostavily.
(I learned to see the complexity in all relationships. I shook up my own status quo. And that status quo was being threatened back when I first go the symptoms - rather than having break with reality, it was actually all the result of Reality trying to break THROUGH. I didn't want to see. I wanted everything to stay frozen. And the symptoms had arrived.. Pozn. překl. Kdo pole srozumitelný překlad této pasáe získává lízátko!)
Jak jsem se učila a poznávala a měnila ... jak jsem si opravdově uvnitř sebe umonila změnu, symptomy jednodue odely pryč.
Ve chvílích, kdy se snaily vrátit, naučila jsem se jak obrátit svou pozornost pryč od nich, abych je neposilovala tím, e svůj ivot obrátím naruby.
Je to kolem 11 let, co se ve mně odehrály tyhle změny. Jsem zcela bez symptomů. Mám jetě nějaké neurotické problémy? Jistě,... nejsem vzorem duevního zdraví.
Ale u nemám depersonalizaci. Nemám u úzkostné stavy a obsedantní mylenky, které ničí můj ivot.
Není tady
lavský napsal(a):
To je nechutný. Tam bych neel, to u by muselo být jooo zlé, abych tam lezl ...
// tak u nebudeme řeit sex, jen psychologickou poradnu !!!!!!!!!!!
nebo aspoň já
No dobře, tak končím, ale já nezačal. Stejně jetě doplním, e dle mého mají holky kolem 40 let nejlepí poměr mezi krásou a sex. zkueností. Kam se na ně hrabou dvacetileté slečny.
Shinden: chtel jsi rict spis tak kolem triceti ne? Protoze kdyz je ti dvacet a neco, je lepsi tak tricet, ctyricet je moc. Mozna ze ne, ja nevim, ale ...
Není tady
Lavský, odtrhnout se od mámy, je Tvoje práce, ne její.
Ona u z podstaty věci, e je máma, Ti bude bránit.
Ten úkol odejít a trhnout se je prostě jenom a jenom na Tobě.
A a to dokáe, stane se z Tebe CHLAP.
Do té doby bude jenom chlapeček pod vlivem matky :-)
Není tady
Martinka1: no a ja, proc mi nekdy nebylo prijemne balit holku, protoze jsem citil, ze ve skutecnosti prazdny. Nechtel jsem si pripadat blbe. Proto jsem se drzel takoveho toho "distancovani", a chtel, aby se holka zajimala o me. Pak totiz jsem mel teprve nejakou vahu,kdyz ja, byl jsem nic. Neumel jsem se prosadit
Není tady
lavský napsal(a):
Martinka1: no a ja, proc mi nekdy nebylo prijemne balit holku, protoze jsem citil, ze ve skutecnosti prazdny. Nechtel jsem si pripadat blbe. Proto jsem se drzel takoveho toho "distancovani", a chtel, aby se holka zajimala o me. Pak totiz jsem mel teprve nejakou vahu,kdyz ja, byl jsem nic. Neumel jsem se prosadit
Chlap balí, holka se nechá balit.
Pokud se chce nechat balit, chová se jako holka... nebo jako chlapeček.
No a koho si přitáhne jako "chlapeček"???
Holku stejnou, jako je Tvoje MAMINKA... chlapečci přitahují maminky...
Take moje proroctví:
- dokud si nevyřeí vztah se svojí mámou a nedospěje v CHLAPA tak pokud si najde holku, bude to kopie Tvé mámy.
Prostě co si nevyřeí s mámou, bude řeit s partnerkou...
A samozřejmě to budou odnáet i Vae děti, protoe budou mít doma model místo "mu + ena", budou mít "maminka a chlapeček" a pak budou mít problém se svým místěm v rodině... kde táta bude místo chlapa třetí dítě... a máma bude mít v manelovi o jedno dítě navíc... Milenky atd. na sebe nedají dlouho čekat (kdo by chtěl spát se "synem" a s "mámou")... Spí se přece s partnerkou :-)
Není tady
Chlapem se mu stává navzdory své matce...
A kdy to nezvládne s matkou, tu roli pak přebere jeho partnerka... take se můe stát chlapem jenom navzdory své partnerce... ale partnerství na tohle není dělaný, nemusí to vydret...
Kdeto "odchod od maminky" je v přírodě běný a jsou na to vichni stavěni... Jednou prostě ptáče musí vylétnout z hnízda a udělat si vlastní.
Není tady
Lavský, neudělala si tvoje máti s tebe spojence? Partnera? To by mi pak spoustu věcí vysvětlilo, i tvoje nepodařené pokusy odpoutat se a začít jinde fungovat.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Lavský, neudělala si tvoje máti s tebe spojence? Partnera? To by mi pak spoustu věcí vysvětlilo, i tvoje nepodařené pokusy odpoutat se a začít jinde fungovat.
Jo jo, to by souhlasilo, to s mou teorií taky souvisí
Není tady
Martinka1 napsal(a):
PavlaH napsal(a):
Lavský, neudělala si tvoje máti s tebe spojence? Partnera? To by mi pak spoustu věcí vysvětlilo, i tvoje nepodařené pokusy odpoutat se a začít jinde fungovat.
Jo jo, to by souhlasilo, to s mou teorií taky souvisí
No a matka: neboooj, neboooj, vechno bude fáájn ...
No, u nebudu mluvit.
jo, chce se stát chlapem. Ale chci se zeptat; nepřijde vám, e chlap jako takový je vám někdy po*ný? třeba mladá kočka je roztomilá, ale jakmile se vyvine v pořádnou dospělou kočku (samec samice nezáleí), přestane u být takový roztomilá nebo přitalivá?
já si někdy, kdy si uvědomím, e jsem u chlap, připadám dost blbě, někdy a nechutně a to samé platí, kdy se s někým nějak blí bavím nebo padají takové ty "ledy" ... prostě odstup nade ve
Není tady
tedy, nějak se mi dělá mdlo ... PavlaH na to moná kápla ...
To je to, co se tu snaím vysvětlit ten rok ...
Není tady
tak lavský, zkus víc pouívat ich formu to tvoje jeden nedokáe mi zavání úchalkou. A blbě se to čte. Dokud nebude sám za sebe, bude s tebou nůďo. Zkus zapřemýled nad tím, jak se asi opoutí partner a pak si napi cokoli tě napadne... Zkus nejdříve pochopit svého "nepřítele".
Není tady
jak se opoutí partner?
Není tady
lavský napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
PavlaH napsal(a):
Lavský, neudělala si tvoje máti s tebe spojence? Partnera? To by mi pak spoustu věcí vysvětlilo, i tvoje nepodařené pokusy odpoutat se a začít jinde fungovat.
Jo jo, to by souhlasilo, to s mou teorií taky souvisí
No a matka: neboooj, neboooj, vechno bude fáájn ...
No, u nebudu mluvit.
jo, chce se stát chlapem. Ale chci se zeptat; nepřijde vám, e chlap jako takový je vám někdy po*ný? třeba mladá kočka je roztomilá, ale jakmile se vyvine v pořádnou dospělou kočku (samec samice nezáleí), přestane u být takový roztomilá nebo přitalivá?
já si někdy, kdy si uvědomím, e jsem u chlap, připadám dost blbě, někdy a nechutně a to samé platí, kdy se s někým nějak blí bavím nebo padají takové ty "ledy" ... prostě odstup nade ve
Chlap mi v ádném případě po*ný nepřijde.
Bohuel, tohle do Tebe "nacpala" Tvoje máma, názory jako e chlap je po*ný... zůstaň pěkně malý chlapeček... a Ty jí to ere, i kdy se dospělej.
Konečně u tu pupeční ňůru přestřihni!!!
Potřebuje se vzbouřit proti mámě a začít si dělat to co chce, ít svůj vlastní ivot.
A to znamená udělat to hlavně psychicky... od teď u ádné "máma za to můe, ona mi udělala to a to" ale: "já jsem strůjce svého ivota a za vechno si od teď můu sám!!!" :-)
Staň se svéprávným člověkem.
Není tady
dky já se asi té odpovědnost iza vechno bojím, kdy si to uvědomím ...
Není tady