U nás byl kdysi taky takový pokus, ale nakonec naprostá většina rodičů byla proti, pár kluků se zrychtovalo hned po škole a bylo vymalováno. Holky to nakonec vůbec nemrzelo.

toto je ještě daleko před námi, nicméně momentálně mi přijde, že se nabízí několik řešení: např. se pobavit ještě s dalšími rodiči nebo třeba u příležitosti třídní schůzky (možná bez učitelky, nevím, jaká je)...určitě by mě zajímal i názor ostatních rodičů...je mi jasný, že se o své dítě bojíš - a zvlášť když je to holka (prostě mi přijdou zranitelnější - můj názor)...také se jí to můžete společně s manželem pokusit vysvětlit, proč se toho obáváte a nechcete jí pustit apod. Nebo jí pustit a stanovit nějaký pravidla, žádný alkohol apod. a že ji třeba v jedenáct, v deset nebo o půlnoci vyzvednete...držím palce

no tak koukám, že než jsem to sesmolila, tak už se tu podobná odpověď, byť méně šroubovitě napsaná objevila ... Somaio

Před pár lety jsem stála před naprosto stejným dilematem, jako teď Iveta X: dcera se chystala na rozlučkový mejdan na konci 9.třídy, na tábořišti za městem, netajila se s tím, že tam bude alkohol a že tam pochopitelně nebudou učitelé ani jiný dozor dospělých. Byla jsem ráda aspoň, že mi to vůbec řekla, že se mi s tím otevřeně svěřila, že mi to netajila.
Taky jsem se třásla strachy, ale vymyslela jsem to takto: Dceři jsem důvěřovala (do té doby vždy dodržela, co jsme se dohodly), tak jsem ji pustila za těchto striktně domluvených podmínek:
1/budeš-li pít alkohol, vyber si předem, jaký druh , a toho se drž, NESMÍŠ TO MÍCHAT!
2/jdi tam hodně najedená a celou dobu to prokládej jídlem - nepij nalačno!
3/pochopitelně, pij s mírou, vím, že absolutně abstinovat nebudete nikdo, ale dávej si bacha a pij jen trochu, opatrně, nemáš vyzkoušeno, co to s tebou dělá!
4/po celou dobu školy tě spolužáci měli zafixovanou jako fajn holku. Pokud by ses tady opila a vyváděla, tak si tě budou už celý život pamatovat jako "tu, co se na závěrečném večírku děsně ožrala a zvracela v křoví" , pamatuj na to celý večer!
5/pustím tě tam jen za té podmínky, že mi přesně v 11 večer zavoláš a domluvíme se, pak, že pro tebe dojedu!

Dceru jsem pustila a od deseti večer doma chodila nervózní jak lev v kleci a třásla se strachy..... za 5 minut jedenáct mi dcera volala: Už podle hlasu jsem hned viděla, že není opilá, že je OK. A ona mi to potvrdila - mami, ahoj, já jsem v pořádku a většina lidí tady taky, ale představ si, Aneta se ožrala a teď tu zvrací v křoví.... Tak jsem dceři poradila, ať tu Anetu s kamarádkami hlídají, třeba aby se nezačla dusit, nevdechla zvratky, ať prostě jsou s kamarádkami u ní, a ať zavolají jejím rodičům, ať si pro Anetu přiejdou. Holky to fakt udělaly, zavolaly Anetiným rodičům, zodpovědně ji hlídaly do příjezdu těch rodičů, hlídaly ji, aby ne neutopila ( ve chvílích, kdy jí bylo líp, měla ta Aneta tendence jít "se koupat do řeky"). Dcera s kamarádkami se zachovaly maximálně zpodpovědně, za to si pak vyslechly vynadání od Anetiných rodičů (??? to tedy v rozčilení vynadali těm pravým...)

Takže - já jsem důvěřovala a mě se to osvědčilo. Navíc, dcera na vlastní oči viděla na Anetině příkladu přesně  to, před čím jsem ji varovala a vlastně ta Aneta nechtíc potvrdila všechny mé "rodičovské výchovné rady".
Takže- u nás jsme tím prošli v pohodě. I když jsem se třásla strachy, přiznávám.

Doporučuju - pokus se Iveto o podobný přístup, jestli svému dítěti věříš. Ono bohužel - nemůžem ty děti chránit 24 hodin denně, čím dál tím víc to bude na nich. Je to strašné dilema, já vím. Třeba většina rodičů řekne - nepovolit, zakázat. Ale pokud to tak udělají, ty děcka si nějaký mejdan stejně udělají tajně - ani nebudete tušit kdy. A když ani nebudete tušit kde, kdy, jak, nebudete mít šanci to vůbec ovlivnit a v případě potřeby zasáhnout.
Držím palce moc moc moc, ať vám to dobře dopadne a jsem šťastná, že tuhle zkoušku ohněm už máme za sebou a že jsme jí prošly se ctí - dcera i já.

Čeká mě to s dcerou letos taky.
Blossom jak jste to zvládly vy je myslím rozumné a budu postupovat podobně. Snad to ve zdraví všichni přečkáme

Díky všem za názory. Rodičák ještě bude, tuším někdy v dubnu, takže asi by bylo nejlepší, tam o tom začít mluvit s ostatními rodiči. Ta příležitost bude. Dceři jsem taky navrhovala nějaké jiné místo, zahrada mě nenapadla, vzhledem k tomu, že v té době bude teplo, tak je to dobrý nápad. Teď jen, který z rodičů se obětuje.... Přesně jak píšete, ten věk je hranicí mezi dětstvím a dospělosti, sama mám v paměti, jaký jsem měla tehdy nápady, odvahu, zábrany žádný, jen to v té době tak nějak šlo, asi jsme byly spíš víc ještě dětmi a to špatné bylo míň dostupné. Jak píše Ota, tehdy takový věci neprocházely. Já vycházela v 8. třídě a rozlučák jsme měli ve školní jídelně za účasti třídní učitelky, donesli jsme občerstvení a limonády z domova, pustil se kazeťák, trochu se to při tanci zpárovalo, doprovod domů v odpoledních hodinách a to bylo všechno.
Dceru mám strach pustit, i při případné domluvě, že zůstane do 22 - 24 hod a pak jí vyzvedneme, protože do té doby se může cokoliv stát.

Iveta X napsal(a):

Díky všem za názory. Rodičák ještě bude, tuším někdy v dubnu, takže asi by bylo nejlepší, tam o tom začít mluvit s ostatními rodiči. Ta příležitost bude. Dceři jsem taky navrhovala nějaké jiné místo, zahrada mě nenapadla, vzhledem k tomu, že v té době bude teplo, tak je to dobrý nápad. Teď jen, který z rodičů se obětuje.... Přesně jak píšete, ten věk je hranicí mezi dětstvím a dospělosti, sama mám v paměti, jaký jsem měla tehdy nápady, odvahu, zábrany žádný, jen to v té době tak nějak šlo, asi jsme byly spíš víc ještě dětmi a to špatné bylo míň dostupné. Jak píše Ota, tehdy takový věci neprocházely. Já vycházela v 8. třídě a rozlučák jsme měli ve školní jídelně za účasti třídní učitelky, donesli jsme občerstvení a limonády z domova, pustil se kazeťák, trochu se to při tanci zpárovalo, doprovod domů v odpoledních hodinách a to bylo všechno.
Dceru mám strach pustit, i při případné domluvě, že zůstane do 22 - 24 hod a pak jí vyzvedneme, protože do té doby se může cokoliv stát.

Jako matka tuhle tvou obavu naprosto chápu a taky je mám o své děti.Alepak se vzpamatuju a uvědomím si,že to bych je nemohla pouštět ani zbaráku na ulici.Takže s  tímhle opatrně.O své děti se stejně budem bát pořád,to je takový handicap nás matek a určitě i mnohých otců.

Iveto, stát se může skutečně cokoliv. Ale nevzpomínáš si na zprávy v TV z konce školního roku, kdy záchranka a policie sbírala ožralé absolventy ZŠ za bílého dne po ulicích a dětských hřištích? Podívej, když se budou chtít JENOM opít, tak na místě a denní době nezáleží. Když budou moci být u Nováků na zahradě (bez Nováků starších, pochopitelně ), mohla by zafungovat i ta záklopka děti-dospělí a větší škody jim tam nenapáchají. Nakonec se vždycky dá domluvit i to, že pozvracené růže přijdou pachatelé druhý den opláchnout hadicí a na příadnou náhradu za rozšlápnuté pařeniště se složí ti rodiče, kteří byli nájezdu ušetřeni.

Ještě pár postřehů:
Ano, teoreticky platí, že až do 18 let je už ze zákona alkohol tabu. Dále teoreticky platí, že až do 18 let jste za své děti plně zodpovědní a že vás tedy oni "musí" poslouchat.
A praxe? Sáhněte si každý do svědomí - kdo z vás okusil první kapku alkoholu až po osmnáctých narozeninách? Znáte vůbec někoho takového aspoň ve svém okolí? (Já ne).Kdo z vás poslouchal do 18 let rodiče na slovo a nikdy se tajně nepokusil udělat si něco zakázaného a po svém?

Bohužel - realita je taková, za sice děti zodpovídáte, ale reálně není šance na 100% je uhlídat. Takže tak jako tak budete vždy lavírovat někde na hraně, to už je rodičovský úděl. Takže nezbývá než věřit, že jste do nich za dobu dětství vložili co se dalo, a mezi těmi 15-18 lety postupně pokud možno s důvěrou povolovat uzdu ... a třást se a modlit se, že to dobře dopadne.

Jedno vím jistě - metoda VŠE ZAKÁZAT je nanic. Jednu mou spolužačku z gymplu - jedináčka- hlídali její rodiče jako oko v hlavě. Nic nesměla, večer nikam, pokud už ji pustili třeba do kina s kamarádkou, ta kamrádka musela tu spolužačku doprovodit z kina až před jejich dveře. Takže zákazy, skoro až rodičovský teror, až do konce střední školy.
No a pak se ta kamarádka dostala na VŠ a tam už ji rodiče hlídat nemohli. První dva roky řádila jak utržená z řetězu, evidentně doháněla všechno, co jsme my ostatní trošku v malém očuchali  na střední škole - kluky, alkohol, mejdany... No, nestačili jsme zírat, fakt to byla síla, ... Nakonec to  taky ve zdraví přežila a zklidnila se, dnes je to zodpovědná máma od dvou dětí. Ale myslím, že se rodičům těmi jejich zákazy podařilo dosáhnout naprostého opaku.

My v osmé třídě - konec zš - udělali mejdan od rána - v červnu už se toho moc neučí, že...samozřejmě nám to posvětila třídní. Koupili jsme brambůrky, chlebíčky, nějaké nealko, učitelce kytku a dort, pustili si hudbu, připravili si soutěže a prohlíželi fotky z výletů, četli různé hlášky...bylo to fajn. Končili jsme kolem 3 odpoledne.
Jenže asi to není moderní...

Aha, mejdan. Dobře, že to vím. Náš milostpan deváťák by mi to určitě oznámil hodinu předem. Že se vrátí o půlnoci. A já bych si myslela, že si u kamaráda na zahradě grilujou klobásky nebo tak něco. No nic, budu s tím počítat. Používám podobné metody jako Blossom, zatím to vychází, uvidíme

Nic jsem mým dětem nezakazovala. Postavily se k tomu rozumně, nezklamaly naši důvěru.
Já bych to nějak zvlášť neřešila, není důvod se tím zabývat, natož tolik měsíců dopředu.