Laurenn - to chce ven!  Jít ven, na vzduch.  Na ni a  jejího chlapa se vykašli.  Začni tím, zda chceš vůbec aby s tebou zůstal ten Tvůj. Jestli má  vůbec nějaké  dobré vlastnosti, kvůli kterým ho můžeš mít ráda.  Splést se může každý, i on. Třeba teď konečně dospěje.
Až budeš mít jasno, jestli ho vůbec ještě máš chuť mít  ve svém životě, sedni, sepiš si TVÉ podmínky dalšího vztahu- že ona vypadne  je jasné, tím se nezatěžuj- ona to neustojí být ti nablízku, když ji  budeš ignorovat.  Těmi podmínkami myslím- společný čas, čas pro sebe.  Právo si promluvit o všem, co tebe trápí, co ti vadí HNED.  A taky jeho představy bych chtěla vědět na tvém místě ( za předpokladu, kdy on je tak ochotný  a opravdu zoufale chce to hezké zpět) On musí vědět, že ztracená důvěra se sbírá daleko hůř než trochu pošramocené ego.

Holky dík, moc mi to pomáhá, jiné názory, nápady...
Nechápu jedno, (teda asi milión věcí, ale jedno podstatné) - když říká, že chce nás, že to s ní už je minulost, že toho lituje, protože nám ublížil, že si to spolu vyjasnili, že ona pochopila, že už nic nebude a že chce bojovat za náš vztah, tak čím to je, že mám dojem, že se chce vrátit do těch starých kolejí našeho vztahu. Když bojovat za vztah, tak za to, aby byl lepší, ne? Když už ta námaha:)
To já bych teda toho hned využila a probrala věci, které nám OBĚMA vadí a ujasnila si, co chceme a co jde změnit. Prostě tu situaci nějak využít i pozitivně.
Řekla jsem mu natvrdo, že pokud chce, aby to bylo jak dřív, tak že o takový vztah nestojím, že jsem taky byla s něčím nespokojená a že jestli chce vracet staré pořádky, tak ať si na to najde jinou. Já už teda nejsem stejná jako dřív. Myslím, že mě ten hnus a to trápení svým způsobem posílilo (čehož on se možná bojí).
Ale v jednom se, Zuzi, asi mýlíš, myslím, že ona neodejde, je svobodná matka a má tam taky solidní příjem, a fakt asi hroší kůži. Je taková dost free.

A ještě se do toho vložila jeho matka:D. Prý, když tady byl chudák tak sám a já s malou pryč... Já jsem taky byla chudák tak sama.Tyhle matinky, to je fakt dáreček:D.
My se spolu moc nemusíme poté, co mi udělala scénu, že teda ať si s dcerou letím sama na dovču, že je to jen moje:D věc a jí do toho nic není, ale že taky nejsem svatá, že malá říkala, že jí nějakej strejda dával čkolády. To mě pobavila, ten strejda je můj kamarád ze dřívějška, z toho města odkud jsem, šťastně ženatej tatík od dvou dětí a občas se s jeho holkama s malou vídáme, třeba na Velikonoce si holky vyměnily pomlázku nebo na mikuláše čokoládky. A babce se to hned hodí do krámu, jako že teda já taky jsem nevěrná?
Řekla jsem jí, že se s ní nehodlám vůbec o tom bavit, a od té doby jsme na sebe docela jak psí čumáky. Taky mě štve, že místo, aby svému synovi řekla, že si musí řešit své problémy sám, jako dospělý chlap (je mu 37),tak mu vaří a pere, prostě  asi mi chce naznačit, že jsem úplně nemožná.
Mám tu nevýhodu, že žijeme v jeho městě, já mám svou rodinu 150 km daleko a takovýhle "servis" tady prostě nemám.
On zdědil rozestavěný barák, jezdí to tam dodělávat, často je pryč, ale to mu věřím, že je na baráku, tím se nemučím, že je s ní. A pak ho prý chce prodat. Říká on. A matinka zase nechce, aby ho prodával, aby měla kam jezdit na ves.
Asi by jí vyhovovalo, že bych se tam nastěhovala, starala se jí o synáčka a o barák, kde by nic nebylo moje a ona by si tam, když by měla chuť, jezdila na rekreaci.

Ona to hlavně dělá i teď, když máme tuhle krizi. S tím  moc nesvedu.

Maminku i svým způsobem chápu, je to její dítě, nedokáže být objektivní. Ale jak píšeš, nemusela by se do toho plést a očerňovat mě. Potěšilo mě, že mi řekl, ať si jí nevšímám, že jí do toho nic není.
Ale ty kastrůlky si vezme:(
Víš, trochu se bojím, že ona ho navádí proti mně. Aby nepřišla o ten barák, protože ví, že já tam bydlet nechci.

To ví určitě. Já jim trochu pokazila ty plány tím, že jsem od začátku říkala, že tam bydlet nechci a to z mnoha důvodů. Snažila se mě zmanipulovat řečmi, jako že dceři tam bude líp, na vsi, čerstvý vzduch, atd... jen nějak zapomněla na to, co bude taky dobré pro mne. Ale už pochopila, že tam nepůjdu.

Mně to připadá, že mě to stojí moc sil, že strašně o něj bojuju: s maminkou, milenkou, kariérou, barákem, že rodina je pro něj až to poslední. Což on popírá. Jenže tenhle můj pocit přece nevznikl zničehonic?
Kdybyste ho viděly v té práci, sebevědomý, úspěšný, charismatický, navíc pěkný chlap, ale doma kolikrát fakt na pěst, emoce abych dolovala, přitom na začátku vztahu to bylo úplně jiné, vnímala jsem ho jinak, citlivého, empatického, pochybujícího, prostě ne tak dokonalého jakým je pro druhé teď.
Jen si říkám, jestli se člověk může tak změnit, přece to, co v něm bývalo se nemohlo ztratit, to by snad nikdo nedokázal hrát, když loví tu svou srnku.
Přitom já žádná velká bojovnice nejsem, teda ne posera, ale spíš si rozmýšlím, jestli ten boj má smysl, jestli to není jen moje vynakládaná energie. V jedné knížce jsem četla větu: "musíte vyrábět všechny city, když jste tím jediným, komu na vztahu záleží" a z toho mám strach, že to ve skutečnosti takhle je. Že sicu bojuju, ale té energie už mi moc nezbývá
Já vím, to jsou mé pochyby a noční můry a s těmi mi žádná z vás nepomůže.
Ale té podpory si opravdu moc vážím:-).

Máš pravdu a je to tak těžké...
To bylo přesně na té dovolené, drakovi jsem uletěla.
Ale to byl útěk, sebezáchovný akt, jak se nezbláznit.
Možná se toho zuby nehty držím, že mám strach, když s některou tou hlavou bojovat přestanu, tak mě převálcuje (jako udržovat válečný stav, protože pak jsi připravená k obraně). A já teď prostě jsem nastražená a čekám, z které strany zase co přijde.
Před tím prozrazením jsem byla celkem spokojená, v pohodě, říkávala jsem mu, jak se mi líbí, že kdybych ho uviděla poprvé, tak bych se do něj zase zamilovala, že je mám s dcerou moc ráda, že se o nás ráda starám...

Poslechni Laurenne - tak co kdybys mu  řekla , že by sis představovala víkend společný. Že jsi unavená, že toho na tebe teď bylo moc.... Nebo, čistě teoreticky-nemůžeš také na víkend někam vypadnout? Nechat malou pohlídat a vyjet?
Řeknu Ti, mě by asi docela dožralo, kdyby mi partner vysypal na hlavu své  selhání, pak se zaradoval a vyjel si  zalyžovat a mě nechal dřepět opět s dítětem doma.... Podle mě se chová jako typický mazánek a sobeček... On si to vyřešil a jede dál.....
K NÍ  - vím , že to jde ztuha pochopit , ale  lidé  nebudou přát ani tobě ani jí. Zvědaví budou čekat, jestli se nestanou svědkem nějaké pikantnosti,  normálná vás budou litovat - obě. Protože obě máte něco, co jste ani jedna nechtěla. Do práce se hoď do gala , tak normálně ne se vyšňořit- po chřipce a po stresu nikdo nevypadá jako modelka.... Pokud se přinutíš usmívat- on se ti ten úsměv nakonec podaří sám od sebe.  Udělej si nějakou radost- třeba jen výborý kafe se šlehačkou.... 

Když minulý týden opatrně nadhodil, že možná pojede tenhle víkend na hory, tak jsem reagovala nějak neutrálně, ale v duchu jsem si říkala, že si stejně zase udělá, co bude vyhovovat jemu a že vlastně už v té chvíli, kdy mi to říká vím, že pojede určitě (to je jak s tím táborem v létě, jak mě staví před hotovou věc). Uznávám sebekriticky, že než jsme odletěly na tu dovolenou s dcerou, tak jsem mu to taky řekla asi 3 dny dopředu, tehdy jsem na něj nějak nebrala ohledy, řešila jsem sebe.
Chtěla jsem teď malou princeznu odvézt k našim, potřebuju už pomalu do té práce, hlídání nemáme a aspoň se tam trochu po těch kapačkách zregeneruje, babička s dědou budou rozmazlovat:-). A taky si odpočine od nás, dvou dospělejch magorů:-).
On si vzal na dnešek iniciativně dovolenou, že nás teda jako odveze. Ale vůbec netuším, jak přišel na to, že pojedeme dnes, já chtěla až v sobotu, to on už zas pojede úplně druhý směr na ty hory. Ale nejvíc mě točí, že prostě zase předpokládá, že dcera bude se mnou, tudíž on má čas na ty lyže, já se zase postarám. Což o to, já se starám ráda, ale on si z toho udělal pravidlo a když jsem mu říkala, že to takhle fungovat nebude, protože mi to nevyhovuje, tak něco blekotal o tom, že si myslel....
Možná to je neobvyklý, ale u nás je to spíš on, kdo očekává, že když se dva mají rádi, tak si jako o to, co chtějí, nemusí říkat, protože to ten druhej má podobně a pozná to (asi to vyzní moc přitažené za vlasy, ale tak nějak v tomhle smyslu. Nebo se možná jen vymlouvá a zase hází tu odpovědnost za svou nespokojenost na mou neschopnost mu rozumět? Kdoví.)
Už nějakou dobu se ho tohoto bludu snažím zbavit, se střídavými úspěchy, takže spíš jsem to já, kdo říká, co by potřebovala, chtěla. Možná mluvím o tom až moc, až ho tím dočista otrávím.
Jasně, že jsem mu řekla, že mě napadlo, když bude malá pryč, tak že můžeme být po dlouhé době spolu, když nejede ani na barák, ani nemusí do práce. Že jsem dokonce tajně v koutku duše očekávala, že by s něčím takovým mohl přijít sám, že bych tu jeho iniciativu teď docela uvítala.
Na to mi vcelku logicky odpověděl, že když budeme spolu, tak se zase budeme dohadovat, což nelze vyloučit, jenže když odjede, já budu zase o malinko zmatenější a nespokojenější, to je bludnej kruh. Uf, to je psychoterapie:D!!
Víte holky, já si připadám, že mu dávám úplně polopatický návody, co jako vlastně chci a potřebuju a on je buď tak zaseklej, že to nepochopí nebo je mu to jedno. Ale druhou variantu samozřejmě hned zneguje, protože už pochopil, že to já bych s ním nebyla.Tak se tak nedospěle nezrale přetahujeme, ale výsledek je ten, že já jsem nespokojená, a jelikož s ním nedokážu pohnout tím svým směrem, tak aspoň občas udělám dusno, aby byl nespokojenej i on. Ale posun je, že o tom teď aspoň se mnou mluví.
To je tragédie, co to ze mne leze:(

Tak mě ještě napadá, proč nešlo odvézt malou opravdu dneska a v sobotu na ty lyže jet společně? Nebo to je pánská jízda? Pokud jede parta, tak se nemusí bát, že se tam budete dohadovat - budeš mít s kým mluvit i jiným.
Víš jak se stalo, že jsem já rozvedená? :-) U nás byl takový model dost často - manžel jezdil horolézt s partou, já na to neměla, ani mě to nebavilo, tak jsem zůstávala doma. A ráda - byli jsme spolu přes 20 let a já se vždycky těšila, kdy už vypadne :-)) Jinak tedy jsme trávili i společné víkendy, to zase jo, ale abych odjela já sama bez něj, to jsem neuměla. No a jednou na tom víkendu byla jedna taky taková energická, rozesmátá, k němu vzhlížející a obdivující. A jemu bylo 50 a strašně se zamiloval a rozhodl se, že chce prožít ještě jeden nový život. A bylo to. Dneska si říkám .... kdybych byla jela s ním, nestalo se to ....
Tím tě nestraším - jen příklad.

Jóóó Mikeši, Amor tě může střelit třeba zítra na chodníku :-), nikdy nevíš ..... ale ty už máš přece jen nějaké zkušenosti, tebe to nesloží. Ten můj měl za celej život jen mě. Tak holt to nerozchodil :-))).