Nikixx, ty to vis a vidis sama.. nikam to nevede.

Utikej co ti sily staci, jsi mlada, sikovna, mas praxi .. najdi si jinou praci a bez, ceka te lepsi zivot. Precti si to po sobe znovu a pohledeme nekoho zvenku.. ty to fakt vsechno VIS!


Poslu ti SZ

Amriana napsal(a):

No Niki nejdřív si přiznej , že jsi normálně závislá ... jsi na něm závislá jako na droze- ta taky ničí život,m zavírá možnosti a stejně se jí Ti lidi nechtějí vzdát. On je Tvá droga - závislost- stala ses závislou - i přesto, že jsi jinak docela v háji, se ho nechceš vzdát... to je patologický, to není vztah - on to má srovnaný- jsi milenka- bokovka, která čeká , doma prachy, pohodlí, luxus, servis - proč by to měnil ? Změnit něco - cokoliv  můžeš jen Ty. A bohužel ta změna bude nejspíš znamenat pryč od drogy - což bolí - pryč od něj ...

Vždyť já to vím, že jsem závislá! Já jenom nevím jak od něj pryč, nemám vůbec pevnou půdu pod nohama, žádnou oporu, mám strach abych se pak netrápila ještě víc. Aktuální příklad - teď mě volal, jen tak, co dělám. Ani tuhle situaci už nezvládám. Bavíme se nepřirozeně, já se celou dobu snažím dělat asi lepší než jsem (aby asi viděl rozdíl, že já jsem ta lepší). Takže většinou vyprávím jaký program mam na víkend a jak jsem taky na roztrhání. Teď už sám slyšel, že brečím a ptal se, co mi je, co se mi stalo, kdo mi ubližuje....já mu to ale přeci nemůlžu vysvětlovat, on je ta příčina všeho. To on mě ničí. Ale problém mám já, ne on. Já fakt nevím, co se sebou. Přitom si myslim, že jsem celkem realistická, ale tohle mě pohlcuje čím dál tím víc. Sedím doma, neděle odpoledne, v pyžamu, a brečím. Ach jo.

Amriana napsal(a):

No Niki nejdřív si přiznej , že jsi normálně závislá ... jsi na něm závislá jako na droze- ta taky ničí život,m zavírá možnosti a stejně se jí Ti lidi nechtějí vzdát. On je Tvá droga - závislost- stala ses závislou - i přesto, že jsi jinak docela v háji, se ho nechceš vzdát... to je patologický, to není vztah - on to má srovnaný- jsi milenka- bokovka, která čeká , doma prachy, pohodlí, luxus, servis - proč by to měnil ? Změnit něco - cokoliv  můžeš jen Ty. A bohužel ta změna bude nejspíš znamenat pryč od drogy - což bolí - pryč od něj ...

Vždyť já to vím, že jsem závislá! Já jenom nevím jak od něj pryč, nemám vůbec pevnou půdu pod nohama, žádnou oporu, mám strach abych se pak netrápila ještě víc. Aktuální příklad - teď mě volal, jen tak, co dělám. Ani tuhle situaci už nezvládám. Bavíme se nepřirozeně, já se celou dobu snažím dělat asi lepší než jsem (aby asi viděl rozdíl, že já jsem ta lepší). Takže většinou vyprávím jaký program mam na víkend a jak jsem taky na roztrhání. Teď už sám slyšel, že brečím a ptal se, co mi je, co se mi stalo, kdo mi ubližuje....já mu to ale přeci nemůlžu vysvětlovat, on je ta příčina všeho. To on mě ničí. Ale problém mám já, ne on. Já fakt nevím, co se sebou. Přitom si myslim, že jsem celkem realistická, ale tohle mě pohlcuje čím dál tím víc. Sedím doma, neděle odpoledne, v pyžamu, a brečím. Ach jo.

Ale ano, reálně se na věc podívat, to umíš - akorát se podle toho zařídit, to ti nějak nejde. Nic si z toho nedělej, to se může stát, že člověk zblbne. Důležité je, aby to nebylo na dlouho. To, že se stydíš, jak hluboko jsi klesla, to je úplně v pořádku - taky bych se styděla.
Ale ty mi nepřipadáš jako typ na milenku, tak se vzpamatuj a pošli ho do řiti

Upravil(a) mashanka (22. 2. 2009 15:20)

nerozhodna_01 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jinak, věta "na rodině evidentně nelpí" , je jen tvoje naděje, kterou si pěstuješ

Nikix, i kdyby na nich opravdu nelpel (i kdyz se spis priklanim k Mashance..) servis ktery mu poskytuje vycvicena manzelka asi nikdy nevymeni za "nejistou" milenku ...

A ještě jedna věc spojená tady s tím mým bludným kruhem. Mám velký strach, že když budu před ním upřímná a řeknu mu, jak moc se tápím a jak moc mě naše komunikace ubíjí (i když jsme to během té doby řešili snad stokrát), bude to mít dopad na náš pracovní vztah. Myslím, že jsem docela dobrá v tom, co všechno mě právě on naučil, a tahle prohra by mě mrzela strašně moc. Já stejně asi nemám jinou šanci, než z práce odejít a začít prostě jinde a jinak.

majkafa napsal(a):

Závislost na člověku je stejná, jako na kterékoliv droze. Závislost jako závislost. Závislost může být totálně sebedestruktivní. Zkus psychologa, aby ti pomáhal zbavit se jí.
Vím, o čem mluvím. Svůj absťák ze závislosti na člověku jsem prožívala na psychiatrii a průběh byl podobný, možná jistým způsobem horší, než u závislých na alkoholu a drogách. U nich se v absťáku projevovalo víc tělo, u nás závislých na člověku víc psyché, když jsme se z toho hrabali. Na obojí byly léky pro první pomoc, ale pak musí člověk vykročit sám. A hlavní je - rozhodnout se, že opravdu chci.

Já jsem si té závislosti naprosto vědomá, nikdy předtím jsem podobný stav neprožila. Vždycky jsem si svůj život řídila sama, teď jsem naprosto pod vlivem. Fyzicky funguju, baví mě sport, psychicky jsem úplně na dně. Všechno stokrát analyzuju, řeším, vytvářím si umělé scénáře, brečím, to bše se střídá s návaly sebevědomí jak to všechno mám pod kontrolou. Tyhle výkyvy jsou neúnosný, už si s nimi nedokážu sama poradit. Neberu to jako prohru, že jdu k psychologovi, ale říkám si: potřebuji slyšet to samý, co dávno vím, od odborníka? Sama sebe neposlechnu ale odborníka ano? Počítám, že jiné řešení není, než toho člověka přestat vidět, takže odejít z práce a najít si časem normální vztah. Vím, že pak se tomu třeba budu smát, jaký pokrytec mě vůbec trápil. Ale žiju tady a teď.

mashanka napsal(a):

Ale ano, reálně se na věc podívat, to umíš - akorát se podle toho zařídit, to ti nějak nejde. Nic si z toho nedělej, to se může stát, že člověk zblbne. Důležité je, aby to nebylo na dlouho. To, že se stydíš, jak hluboko jsi klesla, to je úplně v pořádku - taky bych se styděla.
Ale ty mi nepřipadáš jako typ na milenku, tak se vzpamatuj a pošli ho do řiti

Já vím, jak moc náš vztah je poškozený a že spolu nikdy nebudeme, ale proč pořád tedy tento vztah přikrmuju? Já si myslím, že asi nesnesu prohru, že jsem nedosáhla svýho. Já bych ho hrozně ráda poslala dál než do řiti, jenže mám strach o sebe, já to nezvládám teď a co bude následovat potom? Jsem na svý myšlenky sama, nemám s kým se o ně podělit, kámošky dávno ví, že tohle je sebezničující a ruce od něho pryč. Já musím odejít z práce, to mě bude strašně bolet. Zvládnu to?

nerozhodna_01 napsal(a):

Musíš pryč od něj, pryč z práce. Začni tím, že si dnes aspon prohlédneš nabídky práce na internetu a začneš treba pracovat na CV..

Mas nejake kamaradky.. nekoho s kym o tom muzes mluvit v realu? sourozence? rodice? nekoho kdo by ti realne pomohl najit jinou praci? Nebo treba kamaradku, se kterou bys mohla spolubydlet?

a když to nepujde, tak - jak psala majka - hledej specializovanou pomoc.. sama vidis, jak je ti zle a nemuzes dal. Nenech se znicit, mas zivot pred sebou.

Ale prvni krok ke zmene je uvedomit si, ze to takhle dal nejde- a to ty jsi udelala. Takze jsi na dobre ceste.

To máš pravdu, že to takhle dál nejde, to vím. Snad je to základ další cesty. Kamarádky mají dávno jasno, ruce od něj pryč, zapomeneš když ho neuvidíš, a jakýkoliv další vztah tě z toho probere. Ségra dvě malý děti, ideální rodina, rodiče konzervativní, neví nic. Osobně se jim nesvěřuju, jsou ze mě ale neštastní, taky by chtěli, abych byla spokojená jako ségra. Mezi řádky vidí, jak jsem v nejlepších letech nešťastná. Bydlím v malém bytě, kde v podstatě přespávám, nic nebuduju, nedělám si radost žádnými novými věcmi, nemám s kým se radovat z peněz, které vydělávám. Prostě stav naprostého vyhoření. Navíc na novou práci je celkem blbá doba, i když možná to jsou jenom předsudky.

JO , předsudky. zamysli se nad tím, proč hledáš výmluvy k tomu věci neřešit. CO ztratíš? Co můžeš nalézt? Napiš si to na kus papíru. Vidět černé na bílém je účinnější než přemítat.

nerozhodna_01 napsal(a):

Nikixxx napsal(a):

mashanka napsal(a):

Ale ano, reálně se na věc podívat, to umíš - akorát se podle toho zařídit, to ti nějak nejde. Nic si z toho nedělej, to se může stát, že člověk zblbne. Důležité je, aby to nebylo na dlouho. To, že se stydíš, jak hluboko jsi klesla, to je úplně v pořádku - taky bych se styděla.
Ale ty mi nepřipadáš jako typ na milenku, tak se vzpamatuj a pošli ho do řiti

Já vím, jak moc náš vztah je poškozený a že spolu nikdy nebudeme, ale proč pořád tedy tento vztah přikrmuju? Já si myslím, že asi nesnesu prohru, že jsem nedosáhla svýho. Já bych ho hrozně ráda poslala dál než do řiti, jenže mám strach o sebe, já to nezvládám teď a co bude následovat potom? Jsem na svý myšlenky sama, nemám s kým se o ně podělit, kámošky dávno ví, že tohle je sebezničující a ruce od něho pryč. Já musím odejít z práce, to mě bude strašně bolet. Zvládnu to?

Nikixxx, nestyd se to s kamaradkami probirat dokola a dokola... ja tomu vzdycky rikam, ze si nechas zopakovat a pripomenout to, co sama vis - na tom neni nic spatneho.
S jednou kamaradkou jsme nevyhovujiciho partnera probiraly ctyri roky!!! A nakonec tu silu sebrala a rozesla se s nim. Kamaradky nejsou od toho, ze to proberes jednou a pak uz nesmis.

Proc ten vztah prikrmujes. ja myslim ze to hezky napsala tusim majka s tou zavilosti. Proste jsi na nej zvykla, jsi na nem zavisla.. zavisla muzes byt na vsem. Mozna je to i nechut z prohry.. kdo vi. A treba zrovna ten psycholog by ti to pomohl dobre rozebrat a dostat z tebe to dulezite.

A k te praci - ZVLADNES TO, ja o tom nepochybuju. A ulevi se ti!

K psychologovi půjdu tento týden přesně z toho důvodu, jak píšeš. Pomůže mě to rozebrat a dostat ze mě to důležité. Snad to pomůže. Říkám si, že takový člověk určitě slyšel stovky stejných příběhů, a bude vědět, co s tím. Vždycky jsem si myslela, že svoje pocity dokážu vyřešit sama, ale teď už to prostě nejde. Tento týden asi v úterý jsem si poprvý v životě vzala prášek na nervy, pak mě to došlo, že teď už to sama prostě nezvládnu.

... ... ty jsi zena cinu nikixxx, jsi dobra ze s tim opravdu neco delas!

Fajn, to je moc dobře, tak ten papír vem k psychologovi. A pozor, ten první ti nemusí sedout. Tak si najdi zase jiného. V9š, podle toho co píšeš mi přijde, jako bys tím vztahem ztratila kus vlastího sebe- vědomí. Kdo jsi ty a kde je tvoje životní cesta. Ano, bývá hodně těžké učinit ten krok a věř mi, že venku budeš až tak za dva tři roky. Žiješ v tom všem už moc dlouho. Ted potřebuješ oporu na ty první kroky. Nikdo je za tebe neudělá. Už sis rozmyslela, s čím bys sekla nejdřív? Jestli bys nejprve hledala práci a pak vztah? Nebo naopak? CO ti přijde jako ideální řešení? jak by mohlo vypadat?