Stejne jako ja,kdybych mohla vratit cas,a k tomu po20 letech moje zkusenosti,jedno vim urcite-NIKDY!

stefi napsal(a):

Alysso, děkuji moc za hezký příspěvek. Nezměnilo se u nás vlastně nic. Ze začátku mě to, že má dítě v podstatě ani nějak moc nevadilo, ale postupem času, jsem na to začala být tak trochu "alergická". Víš, třeba v tom, jak píšeš, že nemáte čas jen sami na sebe apod., že se prostě o něj musím dělit. Já děti zatím nemám, ale už mě tak nějak ty mateřský pudy přepadly:-). A začalo mě hlodat v hlavě, jestli pak prostě to placení alimentů, čas strávený s jeho dcerou apod.  nebude vadit, že to budu brát, že je to na úkor našich dětí. Asi o tom moc přemýšlím. Máš pravdu, že všude je něco a kdo nemá takový problém, má zase určitě nějaký jiný problém.

Stefi, já Tě úplně chápu, taky jsem si častokrát říkala, jestli mi to za to stojí.. A stojí S námi dokonce jedno z jeho dětí bydlí a je to taky jiný, než když děti jezdí jen na víkendy. Těžko říct, jak to budeme brát, až budeme mít svoje děti. Ale na druhou stranu, kdyby Ti vadilo, že tráví hodně času se svými dětmi, u jinýho partnera by Ti zase mohlo vadit, že tráví většinu času třeba nějakým koníčkem nebo v hospodě
Podle mě je nejtěžší se s tím opravdu "smířit" a brát to jako realitu. I chvíle s dětma můžou být fajn, když se podnikne něco, co baví všechny. A když nemám zrovna náladu, vyrazím s kamarádkama, prostě podniknu něco sama..

stefi: pošlu ti SZ ju? ;-)

Podle mého názoru tenhle vztah může fungovat, pokud jsi na prvním místě ty a tvá rodina a tvůj muž to akceptuje. Jeho děti z předešlého vztahu jsou samozřejmě také důležité, ale muž si musí uvědomit, že jeho nová rodina jsi teď ty. Pokud se už teď podle toho chová, myslím, že nebude problém pořídit si další mimčo .

Marti,
máš trošičku pravdu, ty děti z předešlého manželství tu byly první. Proto jsem psala, že jsou také důležité.
Ale muž již není součástí staré rodiny, rodinu tvoří matka a děti. Otec má novou rodinu a tudíž třeba na dovču by měl jet se svou novou rodinou a ne s dětmi z předešlého manželství a svou současnou rodinu nechat doma, protože na to už nezbyly peníze.
Tak jsem to myslela.
Kdybych viděla, že můj partner dává přednost svým dětem přede mnou (třeba do kina chodí častěji s nimi než se mnou), tak z toho vztahu vycouvám rychleji než nadzvukové letadlo .

Marti,
myslím, že žádná metoda by mi nepomohla připustit, že děti z předešlého manželství jsou stejně důležité, jako nová rodina. Neunesla bych to.

Ale nebudeme tu "špinit" vlákno stefi.

Tulipánka napsal(a):

Podle mého názoru tenhle vztah může fungovat, pokud jsi na prvním místě ty a tvá rodina a tvůj muž to akceptuje. Jeho děti z předešlého vztahu jsou samozřejmě také důležité, ale muž si musí uvědomit, že jeho nová rodina jsi teď ty. Pokud se už teď podle toho chová, myslím, že nebude problém pořídit si další mimčo .

+napsala jsi :
Marti,
myslím, že žádná metoda by mi nepomohla připustit, že děti z předešlého manželství jsou stejně důležité, jako nová rodina. Neunesla bych to.


Tak to je síla, začínám chápat, že vlastně i kdyby ten otec chtěl, s dětmi jít např. do kina, tak nepůjde, protože chce mít doma klid. Díky, BI, vlastně mi to ted díky tobě zapadlo, jaký je můj BM slaboch a co je jeho nová partnerka zač. Že jí šlo o " novou rodinu " tvrdila pořád a vlastně ano, já jsem ta děsná bývalka , co má dvě děti s jejím partnerem a ty ukrajují rozpočet ........... teda Tulipánko, jen Ti moc přeju, aby to jednou nezažil tvůj syn , a nebyl ten z předešlého manželství

Stefi, může to fungovat, proč by nemohlo. Pokud jsi smířená s tím, že prostě dcera je a bude a bude ukrajovat čas, i ty finance, které tu tak často zminujete. Protože tvůj partner vždy bude její otec. A pokud je chlap opravdu chlap a i táta, tak pro něj nová rodina i děti z minulého vztahu jsou stejně důležité. Ale chápu víc než si myslíš, že to občas není jednoduché , a někdy i tzv. na pytel. Předpokládám, že jeho dceru znáš a tak víš sama nejlíp, jaké jsou vaše vztahy ......... 

A ted BI, víte, já poslední dobou tu čtu čím dál víc, jak jsou ty děti z předchozích vztahů vlastně problém, a to především pro ty nové partnery.  A je mi z toho dost smutno , když čtu ukrajují z našeho rozpočtu / tím je tu myšleno výživné  adt.... /
Pokud na to nemám, tak do vztahu kde jsou i děti nejdu Protože problémy mám se svými , takže budou i s cizími , doufám že chápete , jak je to myšleno .

Upravil(a) Misa II (23. 2. 2009 0:22)

Tulipánko- možná tvému prohlášení nerozumím, ale připadá mi přímo kudlankovské. To nejhorší ze samice vůbec...
Myslím, že všechny děti by měly mít k tátovi stejný přístup- jak v materiálních, tak v citových věcech. A  maminka/tatínek navíc by měli být dalším pozitivním člověkem v systému. Ne rivalem!

Jakmile vstupujete do vztahu s tím, že děti z předešlého manželství jsou "problém" (raději bych, aby neexistovaly) a ne "bonus" (velká rodina, radost), tak do toho nechoďte.

Upravil(a) Nharte (23. 2. 2009 2:05)

Misa II napsal(a):

já poslední dobou tu čtu čím dál víc, jak jsou ty děti z předchozích vztahů vlastně problém, a to především pro ty nové partnery.  A je mi z toho dost smutno , když čtu ukrajují z našeho rozpočtu / tím je tu myšleno výživné  adt.... /
Pokud na to nemám, tak do vztahu kde jsou i děti nejdu Protože problémy mám se svými , takže budou i s cizími , doufám že chápete , jak je to myšleno .

U mě nás není tento problém - finance a volný čas, který otec svému dítěti věnuje. Náš problém je ten, že jeho syn (25)  touží po tom, aby se jeho původní rodina dala zpátky do hromady (matka si podala návrh na rozvod, protože měla nové partnera). Snaží se o to už 15 let.  A čím je starší tím je  mazanější a fikanější .

S názorem Tulipánky nemůžu souhlasit, je to hodně hloupé a omezené .

... myslím, že žádná metoda by mi nepomohla připustit, že děti z předešlého manželství jsou stejně důležité, jako nová rodina. Neunesla bych to....
Tulipánko - tenhle přístup jsem zažila... ale jako to dítě. Ne, nejsem ublížená, dneska už ne - ale pořád je mi líto, když si někdy vzpomenu, jak všechny ostatní děti důležité byly, jenom já ne. Víš, mám dojem, že dospělý člověk by se měl umět vyrovnat s partnerovou minulostí - přece jen to "unese" snáz, než to dítě.

Ahojte....bude to fungovat??? je to o lidech!!

já mám syna-hraje fotbal, skoro každý den trénink a 2x do měsíce turnaje, časově náročné, tomuto sportu se věnoval než jsme se rozvedli, můj přítel má 2 děti, sportoují rekreačně jen se svým otcem, matka na to není. Takže dost velký rozdíl. Ten můj z fotbalu moc nadšený není, protože jsem dost čast mimo domov.
Se mnou nejezdí,prý se nebude dívat na mého BM. Já se na jeho přítelkyni dívám a je mi to úplně jedno. Takže jezdím sama. kdysi mi řekl,že na dovču má jen pro sebe a děti. Když jsme byli u moře,tak jsem na syna na útratu dostala peníze. Ani palačinku mu nekoupil,prý jsem na něj peníze dostala.
Takže pokud bych vrátit čas, niky bych do vztahu se 2 dětmi nešla, s jedním ano. Taková je má zkušenost. Ale existují ji vyjímky, moje kámoška má manžela se 2 dětmi z minulosti a bere ji stejně jako své děti.
Vše je jen o lidech!!!

Trochu je to asi , ale vzpomněla jsem si na větu z jakési populární psychologické příručky od Pavla Říčana, kde napsal o rodině s dětmi, že: partner by měl být pro druhého tím "nejmilejším dítětem", čímž myslel, že pro zdravý rodinný vztah je dobré, aby mezi rodiči bylo silné pouto a aby nepreferovali své děti nad partnera, protože i ty děti potřebují pevnou jistotu v rodičích a je hodně důležité pro život, když vidí, že rodiče (i v tomto případě i nevlastní), tam je to horší, mají mezi sebou pevný vztah. Já sama, i kdybych chtěla, tak to nedokážu, pro mě jsou mé děti na 1. místě a jsem na ně značně fixovaná a jejich otce si nevážím a nemám ho ráda, nežiju s ním a bohužel to neumím asi ani dobře skrývat   A pro ně, zvlášť pro syna, to není dobré...I když mám pocit, že jeho otec je vskutku tak "specifický", že se idealizovat snad ani moc nedá ...
A mám zkušennost s "nevlastním" synkem, který je trochu už přerostlý - 28, je velice milý a sympatický, ale protože ho nevídám často, protože se mnou nevyrůstal, protože jsme skoro nic spolu neprožili, zůstává vztah max. na bázi -  je to milý, chytrý, hezky a sympatický "chlapec" a chtěla bych mít, kdyby to ještě šlo s přítelem takového syna, ale....opravdu - není mým synem, stejně jako mé děti nejsou dětmi mého přítele, a vztah je holt jiný, a co si budeme povídat, krev není voda, a tak oba preferujeme svoje "dětičky"...Samozřejmě je to jiné, když se jedná o děti malé, ale ani po jejich dospění nic nekoční, resp. problémy nemusí končit - pokračuje to na vnoučatech: moje, tvoje..., ke kterým má kdo bližší vztah?
Prostě každý další vztah s dětmi z předchozích vztahů bývá ČASTO problematičtější.