No spíš bych chtěla slyšet, jestli je někdo, kdo prožije takový vztah v klidu a šťastně, slyším spíš opačné reakce:(

Stefi a kolik dětí tvůj manžel takhle má? A jak jsou staré?

Jeden happy end z okolí přece jen znám, známá má chlapa, který měl z předch. manželství 3letého chlapečka, spolu pak měli dalšího, kluci jsou fakt bráchové, mají se rádi, žádné problémy tam nejsou, bejvalka je rozumná a v pohodě.

Po šesti letech života s ním se mi tvůj dotaz zdá být velmi zvláštní.
Spíš to vidím jenom jako zástupní problém.

Upravil(a) majkafa (21. 2. 2009 13:20)

myslim,že jesli to klapalo do ted,mohlo by to klapat i nadále.Můj manža má dvě děti z prvního manželství,já jedno a spolu máme kluka 20 měsíců.Děti spolu vycházejí bezvadně,ty problemy s ukrajováním spíš špatně snášim já.Páč na ně dává 10t. a na našeho syna mi dá jen 1000,-,ale to už je o něčem jiném.

Upravil(a) mates (21. 2. 2009 14:31)

Samozrejme, že hej, a to dokonca výborne, ale záleží to od povahy muža, ženy, bývalky a aj detí. Neodporúčam to dámam ešte nezrelým a trochu detinksy seebckým, ktoré trvajú na tom, že pre milovaného sú na svete len ONY. Tie urobia lepšie, ak si nájdu niekoho, u koho to bude pravda aspoň chvíľu a aspoň dovtedy, kým sa IM nenarodí dieťa.

Ve všem jiném mezi sebou nemáme žádný problém. Dokud jsem nechtěla mít vlastní děti, tak jsem to nějak moc neřešila, ale teď začínám mít pochybnosti.Přiznám se, že bych od vás potřebovala slyšet nějaké pozitivní životní zkušenosti těch, co to prožívají také. Že vztah, kde se musí řešit občas takové ty "nepříjemnosti" s tím spojené, může být třeba někdy i lepší, než v kterém třeba tyto "problémy" nemají.Děkuji.

Ahoj Stefi,

mám za sebou vztah s mužem, který měl z předchozího vztahu syna, kterého jsme o víkendech měli my, dnes mu budou 4 roky. Poznali jsme se, když malému bylo sotva osm měsíců. Samozřejmě, že mi bývalý přítel tvrdil, že za rozpad vztahu může bývalka (dnes vím, že to bylo jinak...ale to sem teď nepatří).
Jako pro bezdětnou to pro mě nebylo lehké. Docela jsem na malého žárlila.Docela tuším, na co se chceš zeptat.
Víkendy podřídit jejich dětsku, poslouchat neustálé dohady mezi bývalým přítelem a jeho ex...po pár měsících jsem si na malého dost zvykla a nedá se říct, že by byl pro mě cizí. Bavilo mě pro něj kupovat hadříky, hračky, dobroty...jezdili jsme často na procházky a postupem času jsem byla raději s malým než s bývalým přítelem. Bývalý přítel se jen snažil na začátku, jakože má rád malé děti a postupem času z něho vylezlo, že ho to vůbec nezajímá a že mu vyhovuje, když jsem hlídání na sebe převzala já.

Myslím, že takový vztah může fungovat, když je ten muž solidní např. nedává přednost svému dítěti,není nevrlý, stará se o své dítě, když si ho pujčí atd.

Jestli jsem dobře počítala, tak jste se také brzo seznámili, bylo dceři asi rok, ne?

Ale vydrželi jste spolu dost dlouho, na to abys ho poznala, jask se chová k dítěti a jak se bude chovat k vašemu dítěti...


U mě to je teď jiné, protože jsem se musela s malým po rozchodu rozloučit s tím, že ho už neuvidím.
I když nebyl můj, tak se mi po něm občas zasteskne.

stefi napsal(a):

Natálko, můj přítel se o dceru stará vzorně, v tom problém není. Spíš takové ty problémy s ex a podobně. Někdy si říkám, jestli to stojí všechno za to, prostě se mě zdá, že je všechno mnohem víc komplikovanější, proto bych chtěla slyšet , že se to dá zvládnout i když má chlap s předchozího vztahu dítě, s tím, že když se ve stáří ohlédneš za svým životem, můžeš si říct, prožili jsme ho šťastně.

To by chtělo mluvící babinet

stefi napsal(a):

Natálko, můj přítel se o dceru stará vzorně, v tom problém není. Spíš takové ty problémy s ex a podobně. Někdy si říkám, jestli to stojí všechno za to, prostě se mě zdá, že je všechno mnohem víc komplikovanější, proto bych chtěla slyšet, že se to dá zvládnout i když má chlap s předchozího vztahu dítě, s tím, že když se ve stáří ohlédneš za svým životem, můžeš si říct, prožili jsme ho šťastně.

K čemu by ti bylo, že budeš slyšet, že se to dá zvládnout? Samozřejmě, že dá. Někdo to zvládne, někdo ne. Jestli to zvládneš ty, je POUZE na tobě.

víš, tenhle problém je samozřejmě dost častý.
já to znám jako právě dítě z předchozího manželství, nový otec se o nás velice dobře staral, jen ted v důchodu občas máme vyčítá , že spolu dítě neměli a ona , že děti má.......ty a tvoje holky.
jinak si uvědom jedno, tenhle problém budeš jednou řešit znovu, sice v trochu jiné podobě........až si tvoje dítě přivede partnera......taky to bude cizí člověk, kterému se buděš muset trochu přizpůsobit, taky ti "bude ukrajovat z rozpočtu".
podle mne jde spíše o to, jestli člověk dokáže přijmout někoho do své rodiny"kdo není jeho krve".

Já se přidám taky s pozitivní zkušeností. Zvládnout se to dá, jako  všechno Jednoduchý to vždycky není, ale to už po šesti letech musíš vědět. Záleží na okolnostech, jak staré jsou děti, jaký byl rozvod, jestli máš taky děti atd.. V těžších chvílích si vždycky říkám, že všude je něco.. V každým vztahu narazíš na překážku, zádrhel, prostě na něco, s čím se musíš srovnat. O tomhle aspoň víš dopředu. Je dobrý stanovit si pravidla a domluvit se s partnerem, jak to bude fungovat. Nesouhlasím s tím, co píše Sisi, že musíš brát jeho děti za svoje. To podle mě ani nejde. Důležitý je spolu dobře vycházet. Můj přítel (a skoromanžel) má dvě děti, obě jsou fajn, máme se rádi, přijali mě bez problémů. Tím jsem to měla asi taky snažší. Samozřejmě mě někdy mrzí, že s přítelem nemáme tolik času na sebe, nemůžeme fungovat jako bezdětný pár, ale zase přítel se o děti dokáže postarat, je výbornej tátam děti ho milujou.. Já aspoň vím, jakej bude táta našeho dítěte a nemám nejmenší obavy
Spíš mě u Tvého příspěvku napadlo, co se stalo, že po šesti letech začínáš pochybovat. Změnil se nějak váš vztah nebo Tvůj vztah s jeho dcerou?

Alysso, děkuji moc za hezký příspěvek. Nezměnilo se u nás vlastně nic. Ze začátku mě to, že má dítě v podstatě ani nějak moc nevadilo, ale postupem času, jsem na to začala být tak trochu "alergická". Víš, třeba v tom, jak píšeš, že nemáte čas jen sami na sebe apod., že se prostě o něj musím dělit. Já děti zatím nemám, ale už mě tak nějak ty mateřský pudy přepadly:-). A začalo mě hlodat v hlavě, jestli pak prostě to placení alimentů, čas strávený s jeho dcerou apod.  nebude vadit, že to budu brát, že je to na úkor našich dětí. Asi o tom moc přemýšlím. Máš pravdu, že všude je něco a kdo nemá takový problém, má zase určitě nějaký jiný problém.