Fidorka napsal(a):

Ahoj,
asi na něj jdou touhy, náš pinďa taky začal takhle mňoukat v 8 měsících, pak začal i hůř spát, mňoukat i v noci, a hodně koukal z okna nebo do blba, no prostě to nebyl on. Od kastrace je to zase on

A musím říct, že to naněm nenechalo žádné následky v negativním slova smyslu, pořád "loví", je aktivní, veselej, žádnej dekorativní polštář se z něj nestal, jak jsem občas někde čítávala.

děkuji asi určitě to  bude to samé.Zatím jsme ho nekastrovali,chytáme se až mu bude rok.Děkuji Fidorko

Upravil(a) Janina08 (22. 2. 2009 12:58)

Jani,

přidávám se k Amrianě, my taky šli hned, v 9 měsících to měl za sebou. Ber to tak, že jemu prodlužuješ trápení a sobě taky, protože u mňoukání nezůstane, jak píše amri - riskuješ značkování.
čekat do 1 roku je předsudek, nastudovala jsem si to opravdu pečlivě.

Rozhodně se neboj, bude fit už druhý den. Nejhůř jsem to nesla já

Jani, taky jsem nechala našeho GiGiho vykastrovat. Před vánocema. Pořád stál u dveří, mňoukal, byl protivný:-) Je teda fakt, že se se mnou den nebavil, protože jsem to byla já, co ho odvedla k doktorovi. Až druhý den mě vzal na milost:-)

Janino, tak zaplať pánbůh

vzpomínám na naši kastraci. Píďa dostal injekci a já se rozhodla s ním ještě počkat, dokud neusne. Držela jsem ho v náručí jako miminko a hladila mu kožíšek. Jenže pinďovi se začala motat šiška a ve snaze udržet rovnováhu mi zdrápal rameno. Tak jsem ho uložila do přepravky, přikryla a dala mu do pacinek plyšovou vosu, toho času oblíbenou. Pak usnul, ale měl stále otevřená očička, byl to smutný pohled.

Mnohem horší pohled na něj byl po kastraci. Doktor nám ho přinesl z dospávacího pokojíku, píďa mhouřil očička a tulil se jako nikdy. Měl počůraný bok, (často se po probuzení z narkozy pomočí) ale mě to nevadilo a mačkali jsem ho k sobě, pusinkovala, no já byla ráda že to má za sebou, prďola. Po příchodu domů se chudák motal po bytě, ne a ne si lehnout a pospat, narážel do věcí, netrefil se do futer, byl to smutný pohled. Tak jsme mu omyli ten počůraný bok (bylo vidět jak moc mu to vadí) a pak si brouček zalezl do pokojíčku pod postel a spal půl dne.

Po půldni přišel nový kocourek nic mu nebylo, měl hlad, chtěl si hrát, byl z toho venku. Jen nám (a speciálně mě) zůstal duševní otřes jak říkám - páníčci to snáší mnohem hůř!

Ahoj kočkomilové. Máme teda kočku, taky cca 8-9 měsíců, včera, když jsem přišla dom, slyšela jsem už po schodech nahoru šílené ječení, jak bývá slyšet po nocích na ulici, když se kočky mrouskají. Naše Můrečka je také domácí, narodila se mamince domácí, nikdy ven nechodila, doma nešpinila a nesmrdí..., ale včera jsem byla v šoku. Řve jak tur, chodí jenom tak, jako kdyby se plazila po předních nožkách, zadeček zvedá vysoko nahoru, ocas má zježenej..., dcera snad říkala, že jí z ďubky teče nějaká bílá tekutina..., ale je aj jakási vystrašená, chodí se schovávat po koutech... Zkoušela jsem jí trochu pevněji zmáčknout ten zadek, jestli třeba ju tam něco nebolí, ale nereaguje jako na bolest, může to být taky ono? A máte někdo zkušenost? Má se před kastrací nechat, aby měla aspoň jedny koťata? Dik předem za rady...

Děkuju, Amriano, nemám potuchy, co je potřeba. Antikoncepci ne. Má mít ty koťata, nebo ne? Já z lidského pohledu bych to viděla tak: jedny koťata (pro zdraví) a pak kastrace. Kam s nima, bych věděla. Doma odrodit taky můžu, odrodili jsme 12 koťat, ale na domku, a všecky jsme udali..., trošku jenom nemůžu "strávit" tu kastraci bez koťat, ale připouštím, že je možná. Nechcu mít doma z kočky "nešťastné monstrum"...

Ok, dám na tebe. Jestli kastrace je neškodná, je pro nás řešením. Dr. mi k tomu asik taky něco řekne, že jo, i když, jsem nedůvěřivec, možná pozná mé váhání a nabídne nejdřív tu antikoncepci... (kvůli svému zisku, že jo). To ve zvířecí říši neberu..., myslím si totiž, že když jsou zvířátka "přírodní", vyřešej si všecko nějak přirozeně, a tam antikoncepce zcela jistě nepatří...
Jsem ráda za tvoji odpověď, dcera, když ji uviděla, tak se i pousmála... a zamyslela nad tim, že ta "jejich kočička" fakt nejni jenom na hraní...

hm, kočku přivedly děti, nevim až tak jednoznačně, co dělat. Ale tvůj pohled je mi velmi blízký, na začátku jsem řekla: pustíme ju ven, koťata odrodíme, a pak ju dáme vykastrovat... to já jsem po svém přemýšlela za kočku..., ale ještě tady jsou děcka, které ju přinesly a svým způsobem mají taky "silné hlasovací právo", ptz. jsou dospělí, zasloužili se o to, že je tady s náma a miluju je a ctím jejich názory...

Upravil(a) ViktorkaLove (21. 3. 2009 14:00)

Ros, moje kočičí dámy jsem nechávala vykastrovat vždy, když jim bylo tak 9-10 měsíců.
Pamatuji se, že nejstarší byla ještě kočičí výrostek a už jsem na ni volala veterinářku. Ne, že by se mrouskala, čili kňourala, ječela a válela se po zemi - ale protože jsem si všimla, že urostlý kocour od vedle je u nás na dvoře pečenej-vařenej a od Mindičky se nehne ani na krok. Veterinářka se sice divila, že jí kočka připadá na zákrok ještě moc mladá, ale během zákroku zjistila, že kočku kastruje minutu po dvanácté, neboť Minda už byla ve velmi raném stadiu březosti. Kocour byl holt rychlejší, než projevy říje

Ahoj, taky mám problém s tím, že kocour neustále mňouká. Nejdřív jsem myslela, že se nějak trápí, ale všeho má dostatek. Na ty jeho "touhy" se mi zdá ještě malý,jsou mu cca 4 měsíce..Můžete mi poradit? díky moc předem

Janina08 napsal(a):

Ahoj všem!

obracím se na vás o radu.Máme doma 8měsíčního kocourka.Je to náš mazlíček.Posledních pár dní ale pořád mňouká.Tak jako neobvykle.Pořád chodí sem a tam jakoby něco hledal.Myslel jsem si jestli není nemocný,ale normálně jí a když si s ním hraji tak se chová jako jinkdy.Myslela jsem si jestli to není nějaké kočičí dospívání? Je něco takového? Můžete mi prosím někdo poradit?děkuji a zdravím!

Náš dělal to samé. Příčinou bylo odloučení od mámy. Tak jsme mu zajistili kamaráda a od té doby byl klid. Pokud ho ale máte už delší dobu, rozhodně bych zašla na veterinu!