Salvator napsal(a):

... Nejde o to, co je mi církev... vím, že udělala kus dobré práce a předělala barbary, kanibaly na jakž takž normální lidi...

Tahle věta mě taky včera praštila do očí. Btw - kdo jsou (byli) přesně barbaři? O co jsou (byli) horší kanibalové, než my?
A kdo je (jakž takž) normální?
Jen jestli nám všechny ty církve a vůbec my sami a tak kolem a kolem neuškodili víc, než kdybychom byli bývali byli zůstali barbary a kanibaly, nebo opičkami nebo rybičkami.

Otázka je, jestli je vůbec nějaký Plán - a pokud ano, jak moc se dodržuje? Rámcově? Přesně?
Mně se líbí představa, že každý život je cesta boží
A protože božské je něco, co nemá počtu i cest musí být bezpočet......

K tomu chci napsat, jak jsem konečně  pochopila, o čem je život.  Když jsem se rozhodla  přijmout, že jednou je líp, jednou je hůř, ale že máme mít radost  , že jsem na světě. Že máme žít na plný pecky a neštetřit něco zítra (myslím m emoce, chuť, elán), už jsem to říkala mnohokrát: žít tak, jakoby to mělo být naposledy.
A pak ke mně začali chodit přátele, ta vytoužná práce,  dům, co se mění každým měsícem k mé představě....to jsou ty střípky, Kaliku, co  mi teď poskládaly tu nádhernou mozaiku, ten PLÁN. Už vím, co je můj plán, to je rodina a poznávání. Jupí, tak mi konečně secvaklo

No.....mně teda připadá, že je to nouzovej plán - jestli vůbec nějakej.
Spíš se mi zdá, že je to bohapustá improvizace s tím, co máme k dispozici
O to větší bude nejspíš výsledné překvapení.....
Jediné, co vidím, jako cílené, je vznik noosféry; vzniká nám přímo před nosem. Jestli to ovšem byl Plán....
Spíš možná ten záměr
Ale jestli ho někdo vidíte, tak sem s tím - myslím ten Plán, jestli vidíte.

Crabat napsal(a):

Jasně, Salve. Tak jsme si dali navzájem příležitost se trochu perem rozmáchnout. Ale už bych v tom nepokračoval, někomu by se mohlo zdát, že tady zuří válka.
Já vím, jak to myslíš, ale nemohl jsem odolat pokušení, které ve mně vyvstávalo stále nutkavější a nutkavější, abych tu hladinu trochu rozčeřil. Za což se tedy ostatním omlouvám.

Když bych tady nemohl uvést ani svého milovaného Avalokitéšvaru, pardon Čanraziga,
tak to by ten svět už stál opravdu za pendrek.

Ale každopádně vám všem moc děkuji za inspiraci, padlo toho tady hodně a byly to podnětné myšlenky.
Jako bych naráz prostudoval deset knih.
Ještě to všechno budu muset vstřebat a vrátit se, aby mi neunikly jemné nuance jednotlivých úvah,
ale každopádně už vím, že mnohé z mých otázek tu byly zodpovězeny.

Tak díky a všem děvčatům posílám velikou: Každému pak, kdo se této diskuse zůčastnil, či byl anebo teprve bude přítomen, pak držím oba palce:

Proč válka? Jen nějaká výměna názorů... na názorech stejně pramálo záleží, každý máme svou realitu, která je naprosto individuální a nesdělitelná, ačkoli založena na stejných zákonech.
Kdokoli z nás může tvrdit cokoli. Jediný způsob, jak pozná, že říká pravdu, je konfrontovat jeho tvrzení s JEHO VLASTNÍ REALITOU. Pokud se tyto dvě věci liší, pak dotyčný kecá. Pokud jsou v jednotě, pak mluví pravdu.
Problém je, že lidi konfrontují všechno svou vlastní relitou a zdá se jim, že ten druhý kecá... nevidí, že to, co ten druhý žije, může být třebas jeho normální životní každodenní zkušenost... o které oni nemají páru, protože to není součástí jejich reality... ale to je normální...

majkafa napsal(a):

Salvator napsal(a):

... Nejde o to, co je mi církev... vím, že udělala kus dobré práce a předělala barbary, kanibaly na jakž takž normální lidi...

Tahle věta mě taky včera praštila do očí. Btw - kdo jsou (byli) přesně barbaři? O co jsou (byli) horší kanibalové, než my?
A kdo je (jakž takž) normální?
Jen jestli nám všechny ty církve a vůbec my sami a tak kolem a kolem neuškodili víc, než kdybychom byli bývali byli zůstali barbary a kanibaly, nebo opičkami nebo rybičkami.

Ne, Majko, nikdo není horší, nebo lepší. Z hlediska Plánu člověk podstupuje vývoj tím, že se rodí do říše zvířat a povstává z ní do říše Duší. Je to posun o nějaké tři dimenze nahoru. Tím, že se člověk-zvíře stává člověkem-duší, prosvětluje svou existencí všechny existenční roviny na Zemi. to je základní linie Plánu vývoje.
Snad není pochyb o tom, že člověk-zvíře, který zabíjí proto, aby nebyl zabit, loupí proto, aby přežil, je méně pokročilý, než distingvovaný umělec, který umí vnímat jemné nuance krásy a vyjádřit je hudbou nebo malbou???
Nemluvím o jistém druhu lidí, kteří hromadí moc a peníze, aby mohli zabíjet druhé... zde je jasně patrný stejný barbarský atavismus, jako u člověka-zvířete, byť se ho bude snažit zakrýt drahým oblečením a luxusními proprietami... Vše má svůj řád, i vývoj člověka. Ačkoliv musíme předpokládat, že jsme všichni stejní (duše jsou všechny stejně pokročilé), přesto jednotlivé inkarnace, ega, se diametrálně liší ve svém stupni pochopení a přijetí vlastní reality. To je holý fakt. Proto máme dnes vedle sebe vytříbené zasvěcence, umělce a opravdové vědce, opravdové služebníky světa, vedle lidí, kteří se chovají pořád, jakoby byli v době kamenné a stěží zápasí se svými pudy.

Nic není "normální" ani "nenormální" samo o sobě. Ovšem úroveň vývoje společnosti jako celku se pozná podle její vztahu k nejméně, ale taky k nejvíce pokročilým jedincům. Ve středověku pokročilé upalovali. dnes jim nechávají "upadávat kola u auta", nebo je šikanují, občas přejíždějí auty a hážou do Macechy, případně je pouze zastrašují a vyhrožují jim. Znám případy a proto vím o čem mluvím. Původem všeho je suma strachu lidí, kteří jsou u moci a bojí se, aby ji neztratili.

Vem si to takto: Když černošské kmeny v africe bojovali klacky a luky, mrtvých bylo podstatně méně. Když ale do prvotně pospolité společnosti vtrhlo dvacáté století, děti na ulicích střílejí Kalašnikovy do svých bližních. Myslíš, že je to v pořádku? Myslíš, že pokročilý člověk vezme do ruky zbraň a nechá se poštvat proti svému sousedu aby ho zabil??? Nikdy to neudělá, protože v jeho genech je navždy zapsáno, že vražda a nenávist je nesmysl, který není řešením... a je jedno, zda žijeme v době barbarské, nebo 21. století.

Věda si myslí, že vývoj je mezidruhová záležitost, ale není to pravda. Vývoj existuje jenom v rámci druhu. barbar se vyvíjí v člověka rozumného, člověk rozumný se vyvíjí v nadčlověka, v duši, v Mistra. Všechno v přírodě potvrzuje tuto skutečnost, stačí se dobře dívat.

KALIK napsal(a):

Plán je tedy jeden a každý dostal ten svůj střípek, aby jej splnil. Intuice je tu k tomu, aby člověk poznal ten svůj střípek?

Řekl bych, že yes sir! Dohromady, když každý rozpozná ten svůj střípek a do důsledku jej realizuje, vznikne na Zemi něco jako ... snad ráj? Nevím, jak to popsat... vím, jak to bude vypadat, ale neumím to popsat...

Upravil(a) Salvator (19. 2. 2009 11:23)

KALIK napsal(a):

Plán jsem myslel především plán transformace. Plán změny současného systému věcí...

Globální plán je evoluční povahy. Ovšem v evoluci jsou místa, kde je transformace nutná, tehdy, když dále nelze jít, a evoluce se vyčerpá. Říká se tomu změna paradigmatu.
Změna současného systému věcí začíná od změny sama sebe. Přestat profitovat na tomto systému a vytvořit novou jednotku fungující na jiných principech, než na síle, moci, manipulaci a strachu.
Když bude nadpoloviční většina těch, kdo žijí na principech lásky a sdílení, systém se překlopí do nového stavu... jiná cesta není...

Právě to jsem chtěl vyjádřit, Salve, když říkám, vím, jak to myslíš. Tedy mám na mysli: "Problém je, že lidi konfrontují všechno svou vlastní relitou a zdá se jim, že ten druhý kecá... nevidí, že to, co ten druhý žije, může být třebas jeho normální životní každodenní zkušenost... o které oni nemají páru, protože to není součástí jejich reality... ale to je normální..."

Protože vím, že to žiješ. A Ty to zase víš o mně. Takže ta moje oponentura byla spíše akademická, s touhou o nástin jiné zkušenosti Tobě, přičemž na oplátku se dozvím o zkušenosti Tvé, kterou zase já mohu zachytit alespoň okrajově, pokud se tu o ní rozhovoříš. Ono vlastně při tom vůbec nejde o předání zkušeností, protože ty jsou nesdělitelné, ale o předání jakéhosi obrazu.., nu ano, přesně to vlastně vystihuje Monroe - rutiny. To je ten správný výraz. Neboť tak se o té věci dozvíme maximum informací a navíc ze svého úhlu pohledu, protože si celou záležitost můžeme zpracovat po svém. A to je, oč v této diskusi šlo.

Slova a s nimi spojené celé větné významy jsou totiž zavádějící, ale to uvnitř, co dýchá a žije, doufá a tetelí se nadějí, je teprve skutečně pravdivé. A o tom tu byla řeč. Nu a jestliže by to mělo být přestat vidět skrze příliš vzrušenou debatu, tak jí raději ukončím. Ovšem tím neříkám, že již mě to nezajímá.., zajímá a moc!., ale zajímá mě především to, co je za slovy, ne slova sama. Tak asi tak.

Teď, když to po sobě čtu, zjišťuji, že jsem vlastně napsal úplně totéž, co Ty, akorát jinak formulované.

Já se na to dívám, Kaliku, jako na Mojžíšovu cestu z Egypta. Čtyřicet let bloudili, než je Bůh dovedl do Země zaslíbené. A mezitím ta původní generace, která lpěla na předchozích představách a držela se moci zuby nehty, musela vymřít. Stářím a sešlostí věkem, žádné násilí, vždyť přeci byli vyvolení, ale bohužel - nepoučitelní.

Crabat napsal(a):

Já se na to dívám, Kaliku, jako na Mojžíšovu cestu z Egypta. Čtyřicet let bloudili, než je Bůh dovedl do Země zaslíbené. A mezitím ta původní generace, která lpěla na předchozích představách a držela se moci zuby nehty, musela vymřít. Stářím a sešlostí věkem, žádné násilí, vždyť přeci byli vyvolení, ale bohužel - nepoučitelní.

Což o to, 40 let to prý má trvat i nyní

To jsem ani netušil, Kaliku, ale je to zajímavá paralela.