Já myslím, Regi, že vesmír je velikej a vejde se do něj všechno Zákon přitažlivosti je třeba jen jeden mnoha.......a proč by nefungval? Vlastně proč humbuk?

Páni, vy jste toho tady mezitím uvedli a já celou tu dobu psal tyhle řádky. Takže je posílám a jdu si přečíst vaše vstupy.

Takže jinými slovy, Majky (#8), je to vlastně autosugesce, přeladění mysli. A protože mysl je absolutně tvárná, čirá a průzračná jako hladina vody, dokáže přijmout jakýkoli tvar, barvu a vůni, jež do ní vložíme. Tedy kupříkladu při vložení představy Avalokitéšvary do jezera mysli, nejprve vzniknou vlny, jež se od něj rozeběhnou do stran. Představme si to jako kamennou sochu, kterou ponoříme do vody. Potom vlastně zmizí našim očím, díky vlnám, jež se od ní zvedly. Budeme-li však trpělivě očekávat, že jí nakonec ve vodě uvidíme, stane se tak. Ovšem začneme-li hned vzápětí pochybovat, že tam není (vždyť se to celé odehrálo jen v naší mysli!), potom, až se vlny ustálí, tam opravdu nebude. Neboť jsme mezitím vložili jinou představu.

Takže je na nás, abychom se snažili hladinu co nejrychleji ustálit. Vlny, které se jako reakce našeho činu rozeběhnou od představy vložení Avalokitéšvary do jezera, můžeme pochopit coby vzpouru mysli, která se nás snaží přesvědčit, že jsme vlastně nic neudělali. Jen sami sobě navodili, lépe řečeno, vsugerovali představu! A tyto vlny se budou po jezeře prohánět, živeny naší logicky uvažující myslí, jež povstává z nečetně prožitých zkušeností.., neustále tam a zpět, dokud tu představu v sobě nevymažeme. V takovém případě se zázrak nekoná. Anebo uvěříme, že zázraky jsou možné a právě teď v tomto okamžiku se jeden z nich přímo na nás odehrává. A začneme ty vlny rušit. Takže celou situaci pochopíme ne jako autosugesci.., ale dar. A v tom okamžiku se vlny sníží. Budou tu však stále probíhat jiné, menší vlnky, které povstávají jako reakce na Dar. "Takže jsme ti, kteří si dar zaslouží?.." A vlny se prohloubí. Vždyť nikdo z nás si vlastně nic takového nezasloužil vlastními činy, ani vlastním přáním, ba dokonce ani sněním o Kráse a naplněném Štěstí ne! Takže co nás opravňuje k tomu být obdarován?.. - "Jedině Jeho Láska k nám." A vlny se utiší, jen docela nepatrné čeření hladiny, jako by ji vítr rozechvíval v naději hudby, kterou na ní vyloudí. "A my jsme vážně z celého vesmíru ti vyvolení, jež se rozhodl nejvíc milovat?.." Tehdy hladina potemní znovu, rozčeří se víc. Ne, musíme nalézt podstatně hlubší odpověď, aby z nás vymazávala ony stále subtilnější vlny ega, jenom tak hladinu nakonec zklidníme a dočkáme se svého trvalého obrazu Avalokitéšvary v jezeře naší mysli.

A tehdy už budeme jako On, soucitní a dávající.

Šmarjá, Crabate, já musím pryč z duchovního. Když začnu číst tebe. Dostanu se k první tvé "Avalokitéšvary", něco se ve mně zablokuje a končím.
Proč tak složitě?
Vzdávám se.
Prchám k selskému rozumu.

Somaia napsal(a):

Salvatore, posílám pozdrav ( i manželce... ) ,,,,, taky děkuji za tvou úvahu , to mi logicky zapadá.

Děkuji a předám, taky tě zdravím..

Přesně takhle to funguje.
Proto říkám - není třeba si nic přát.

lueta napsal(a):

Regina napsal(a):

Zato já mám v hlavě hokej. Šířím myšlenku  zákona přitažlivosti a ono je to  vlastně humbuk?????

Vůbec ne Regi, to se s tím Salvatorovým vysvětlením přeciž hezky doplňuje!

Já znám gravitační zákon, a pak zákon přitažlivosti stejnorodého. Ten první je exoterní fyzikální poučkou a variantou toho druhého, který je esoterním vyjádřením chování projeveného...
První říká: hmota má přitažlivost pro jinou hmotu. Druhý říká: stejné je přitahováno stejným, vrána k vráně sedá...
Nepleťme si pojmy s dojmy... :-)

Salvator napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Je to zamotaná věc.
Já mám tu zkušenost, že když se dostanu takříkajc "do těžiště" - do stavu perfektní rovnováhy se sebou i s okolím, dějou se věci samy - ani vlastně člověk nemusí mít přání, protože jsou předem splněna

Ano, dostat se "do těžiště" znamená dostat se do souladu s duší. Pak vše funguje tak, jak říkáš. Lidi jsou zvyklí konat egem, ale když konáš z duše, nevyvíjíš žádné úsilí a vše se děje tak, jak má. Jak prosté, viď?

Jj.....asi jako surfování na přílivový vlně
Regi, hele- třeba se máš mít prostě ráda i s kilama

Salvator napsal(a):

majkafa napsal(a):

Přesně takhle to funguje.
Proto říkám - není třeba si nic přát.

Proto říkám - není třeba si nic přát... ale mít záměr, je naprosto klíčové... Přání degraduje, záměr pozvedává a naplňuje... vede k tomu, že ze stádové "ovce" se stává "bůh".

Má duše ví, jaký je její záměr. A já jí věřím.
Funguje to. Jakmile na chvilku zapomenu a začnu se v něčem hňahňat, fungovat přestává.
Takže už umím většinu svého žití žít tady a teď.
Jediné, co máme, je přítomný okamžik.

majkafa napsal(a):

Salvator napsal(a):

majkafa napsal(a):

Přesně takhle to funguje.
Proto říkám - není třeba si nic přát.

Proto říkám - není třeba si nic přát... ale mít záměr, je naprosto klíčové... Přání degraduje, záměr pozvedává a naplňuje... vede k tomu, že ze stádové "ovce" se stává "bůh".

Má duše ví, jaký je její záměr. A já jí věřím.
Funguje to. Jakmile na chvilku zapomenu a začnu se v něčem hňahňat, fungovat přestává.
Takže už umím většinu svého žití žít tady a teď.
Jediné, co máme, je přítomný okamžik.

Tvá duše to ví, to je nepochybné... Ovšem jen člověk-ego to mnohdy neví... Dokud jsi duše - víš, jak vypadneš z jednoty - nevíš nic. To platí pro každého.. Podstata života je naučit se být v jednotě. Pak můžeš dělat cokoli, a není to z ega. Naučit se tomu předpokládá osvobodit se od strachu, a toto zase získat všeobsáhlou zkušenost života na Zemi.

Regina napsal(a):

Chjo, abych  se zase pustila něčeho, o čem jsem si myslela, že je správné...
Salve, prosím, ještě jednou mi vysvětli ROZDÍL mezi přáním a záměrem, fakt jsem   natvrdlá (i když v pozadí asi něco tuším)

Přání ponejvíce charakterizuje přímočaré chtění něčeho: chci 100.000,- USD. Nebo: chci být štíhlá.

Záměr není takto přímočarý, počítá s operativními změnami za účelem maximální možné identifikace vlastní role v gobálním plánu. Například: rád bych spravoval větší jmění, protože bych ho chtěl použít pro blaho světa. Nebo: bavilo by mne být kosmonautem, abych posouval hranice lidského poznání. Nebo: jsem štíhlá, protože svým tělem prezentuji stav dosažené harmonie.

Pak je nutno umět duši tento záměr správně předložit a taky umět rozpoznat odezvu duše. Jenom tak můžeme operativně reagovat a uzpůsobovat náš záměr záměru duše. Například se pak ukáže, že vlastně ani žádné peníze nebudeš spravovat, ale budeš utrácet peníze, které spravuje někdo jiný, zatímco ty máš nápady, jak je použít, aby byl naplněn širší plán.
Záměr nikdy není definitivní a neměnný, na rozdíl od přání. A v tom je často problém. Lidi chtějí konkrétní věci, výstupy, ale nechtějí nic měnit. Když se jim nedaří získat konkrétní výstup, pak říkají, že to nefunguje. Nevidí to, že jsou nepružní, a že cílem není ono přání, ale vyšší plán, který přehlížejí. Pointou je ztotožnit se se správnou vizí... přizpůsobit svou vizi tak, aby byla slučitelná s vyšším plánem vývoje.

Salve, tohle jsem právě udělal, přesně, jak to popisuješ:

"Uděláš to tak, aby cokoliv, co chceš, jsi již předem obětoval do služby záměru duše. Jelikož duše je vždy v souladu s globálním plánem vývoje, pak když ty dáš svá přání do souladu se záměrem duše, současně se dostáváš do souladu s Plánem vývoje. Takový člověk se stává Služebníkem světa a nikdy nemá nedostatek, vždy je o něj postaráno.
Například: chceš mít peníze, vytvoříš tedy záměr těmito penězi sloužit transformaci světa. A pak když je dostaneš, použiješ je na rozvojové projekty, které umožní světu postoupit o krůček k dokonalosti."

Já jsem respektive peníze už měl a nebál se je začlenit do rámce těchto úvah. Ale výsledek byl přesně opačný, přišel jsem o všechno, stal se ze mě žebrák. Protože jsem do poslední chvíle věřil, že takhle by to mělo probíhat. Zkrátka u mě to funguje nějak jinak a opravdu nechápu proč?.. Nějaké jiné plány, do kterých naprosto vůbec nevidím, ani je nedokážu odhadnout. Avšak souvisí to s tím, co jsem předtím napsal.

Také je možné, že jsem nějakým způsobem testován a některými kriteriemi jsem dosud neprošel. Bůh suď.., tohle já obsáhnout ani posoudit nemohu. Tak se to snažím přijmout a vyrovnat se s tím. Víc s tím konec konců dělat nelze.

---------

Záměr, no vidíš, to je ono. Mohu se vzdávat přání donekonečna, ale záměru se přeci vzdát nemohu!

majkafa napsal(a):

Salvator napsal(a):

Tvá duše to ví, to je nepochybné... Ovšem jen člověk-ego to mnohdy neví... Dokud jsi duše - víš, jak vypadneš z jednoty - nevíš nic. To platí pro každého.. Podstata života je naučit se být v jednotě. Pak můžeš dělat cokoli, a není to z ega. Naučit se tomu předpokládá osvobodit se od strachu, a toto zase získat všeobsáhlou zkušenost života na Zemi.

Ano.
Od jisté doby většinu mého žití nemám strach. Posoudit, jestli jsem získala všeobsáhnou zkušenost života na Zemi, si netroufám, nepřemýšlím nad tím. Zůstávám u toho, že nemám strach.
A vše funguje.
Když se strach výjimečně, čím dál tím výjimečněji ohlásí, ztiším se, vzpomenu si, strach odejde.
A vše funguje.

Tuhle jsem na chvilku zapoměla, když jsem řešila, co dál ohledně synova studia VŠ.
Jednoho rána jsem se probudila a vše jsem zase viděla naprosto jasně. Co jsem to vlastně řešila? Je to prosté. Když nemám strach, vše funguje a vše do sebe zapadá, nemusím nic řešit, protože má duše ví a já ji slyším a vím.

Získat všeobsáhlou zkušenost života na Zemi nejde za jeden lidský život. Zatím žije člověk krátce na to, aby to dokázal. Nemůžeš vystudovat neomezený počet vysokých škol. Mit za život takový počet partnerů, který bys potřebovala. Postavit tolik firem, kolik chceš postavit... proto zde máme přirozenou recyklaci - reinkarnaci. Duše má pro každý život svůj plán a takto získává zkušenosti pozemského bytí. Je to fascinující být součástí tak rozsáhlého plánu...