A jak tedy funguje ?
To víte, pro nás netrpělivé, to je někdy zdlouhavé...

A proč se vlastně ptám?.. - Dávno tomu, před mnohými a mnohými lety se ten princip u mě obrátil. Nechápu jak a proč?., ale stalo se. Takže v současném stavu u mě platí jakási parafráze tohoto významu: "Když si něco budu přát, celý Vesmír se spojí, abych toho nemohl dosáhnout!" Což mne tedy poměrně rychle naučilo, abych si nic nepřál. Protože dokud si nic nepřeji, pak každou z věcí, jež kolem mne svými obsahy proplouvají, mohu mít, stačí po ní vztáhnout ruku. Ovšem háček je někde jinde: Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho se vzdávám?..

Nerozumím tomu. Jakmile ve mně vystrčí růžky, byť jakékoliv přání, pak se prostor kolem jakoby zašmodrchá a už to nemohu mít. Doteď tu ještě bylo. Dokud ve mně přání nevykrystalizovalo, mohl jsem to mít po hrstech.., ale jakmile vyklíčí - konec, již na něj nedosáhnu, kdybych se rozkrájel. A mohu čekat leta, desetiletí!., v pravdě do té doby, dokud se ho nevzdám. Potom znovu kolem mne proplouvá a je na dosah. Jenomže: "Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho jsem se vzdal?.."

A tak se vážně přiznávám, nechápu tuhle lekci.

Jo, Majky.., dle Tvé úvahy, bych tím vlastně byl chráněn proti nevhodným přáním. Což beru. Ale nepřát si nic, ani netoužit po ničem, to je trochu hubený úlovek pro život. Máme se snad změnit v šutr, který necítí, netouží, nedoufá?..

A co se týče moci Podvědomí?., ale já přitom zasahuji hluboko, prahluboko.., až k samotným základům bytí! Nejprve totiž to, po čem toužím, stokrát projedu, jestli to nevede k "já". Pokud zjistím, že ano, pak se toho vzdám. Jenom tehdy, pokud je to opravdu správné a nikoho nezraňující přání, jej vyjímečně vznesu. Ale ouha - prostor se zatáhne a konec.

Nečekej ránu, kurnik. Podvědomí nezná NE. Nečekám ránu (čekám NEčekanou ránu) mu zní - čekám ránu. Je to vážně jednoduché. Funguje to. Vlastní zkušenosti.
Podvědomí slyší - ááá, šéfik čeká ránu. Přeje si ji. Sem s ní.
Proto jsou afirmace pozitivní a tak, že už jsou, ne že budou.
Když si přeji - BUDU šťastná, nikdy nebudu. Protože BUDU. Ne JSEM. Je třeba si říkat - JSEM, MÁM, ... a ono se to ejhle najednou stane skutečností. Dříve nebo později.

Upravil(a) majkafa (18. 2. 2009 11:01)

To myslíš vážně, Majky?.. Takhle primitivní reakce podvědomí?..

Aha, Tys to doplnila... No, to už zní trochu jinak.

Upravil(a) Crabat (18. 2. 2009 11:32)

Ahój Marku! No s Tebou už jsem nemluvil, hani nepametám!
Vždy Tě budu mít spojeného s "Maličkou Duší", protože ten článek jsem tenkrát četl poprvé a moc mne oslovil.
Takže i nyní nejspíš vím, jak to myslíš.
Což by potvrzovalo mou teorii, že jsem tím vlastně chráněn, před budoucími reakcemi, které by tím jinak karmicky vznikly.
Jde jen o to, naučit se porozumět přítomnosti, pochopit správně záměr toho, co se momentálně odehrává, a vstoupit s tím do souladu?..
Tak jsi to myslel?..
Nevytvářet vlastní vůli projevující se přáním, protože každá soukromá vůle je jen disharmonií k celku?..
A tím i naším poodsunutím konečné realizace?..

Crabate, já taky netušila. Načteno mám od Murphyho - Moc podvědomí a Luisy Hay - Miluj svůj život. V podstatě jsou obě knížky stejné, jen napsány jiným způsobem. Vyzkoušeno na sobě. Pozitivními afirmacemi. Já si tenkrát "přála" jenom jediné - chtít žít.

Marek, cítim to tiež - bez prianí. Ale z iného dovodu. Preto, že si neviem správne priať a potom sa čudujem - panebože, toto že som si želala?
Keď si to preberiem, zistím, že ano, želala, chápem, ako to podvedomie pochopilo a kde bola "chyba". Takže radšej nič. Ale to viem až ex post.
Je to vlastne to isté, ako VOS, je jedno, či toho "plniteľa prianí" nazveme podvedomím, vesmírom, sú to len slovíčka.

Crabat napsal(a):

A proč se vlastně ptám?.. - Dávno tomu, před mnohými a mnohými lety se ten princip u mě obrátil. Nechápu jak a proč?., ale stalo se. Takže v současném stavu u mě platí jakási parafráze tohoto významu: "Když si něco budu přát, celý Vesmír se spojí, abych toho nemohl dosáhnout!" Což mne tedy poměrně rychle naučilo, abych si nic nepřál. Protože dokud si nic nepřeji, pak každou z věcí, jež kolem mne svými obsahy proplouvají, mohu mít, stačí po ní vztáhnout ruku. Ovšem háček je někde jinde: Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho se vzdávám?..

Nerozumím tomu. Jakmile ve mně vystrčí růžky, byť jakékoliv přání, pak se prostor kolem jakoby zašmodrchá a už to nemohu mít. Doteď tu ještě bylo. Dokud ve mně přání nevykrystalizovalo, mohl jsem to mít po hrstech.., ale jakmile vyklíčí - konec, již na něj nedosáhnu, kdybych se rozkrájel. A mohu čekat leta, desetiletí!., v pravdě do té doby, dokud se ho nevzdám. Potom znovu kolem mne proplouvá a je na dosah. Jenomže: "Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho jsem se vzdal?.."
A tak se vážně přiznávám, nechápu tuhle lekci.

A nečekáš na něco ještě lepšího? Apropo ničeho se vzdát co je ti souzeno nemůžeš. Takže spíš to oddaluješ, aybs pak tu lekci měl těžší.

Valaško, já cítím - přát si, jako cosi urputného, asi si to pletu s - já chci. Jak se znám.
A tak jen v koutku duše potichoučku každý večer děkuji, že mně a mým blízkým bylo dopřáno prožít tento den ve zdraví. Tělesném i duševním.

Co absolutně neumím, přát si prima muže pro sebe. Toho, se kterým k sobě patříme. Furt jsou tam nějaké nedostatky, buď je příliš mladý, nebo ženatý, líný, příživník,  nebo nebo nebo.
Vše, co potřebuju, mám, neboť mám sebe. Se sebou zvládnu vše, co mi život přináší. Co si víc přát?
Muže už si raději nepřeji, abych se zase nedivila.
Jestli přijde ten pravý, budu za něj děkovat. Jestli ne - i tak dobře.

Svět nestojí na partnerech, svět stojí na nás.

Upravil(a) majkafa (18. 2. 2009 12:03)

Crabat napsal(a):

A proč se vlastně ptám?.. - Dávno tomu, před mnohými a mnohými lety se ten princip u mě obrátil. Nechápu jak a proč?., ale stalo se. Takže v současném stavu u mě platí jakási parafráze tohoto významu: "Když si něco budu přát, celý Vesmír se spojí, abych toho nemohl dosáhnout!" Což mne tedy poměrně rychle naučilo, abych si nic nepřál. Protože dokud si nic nepřeji, pak každou z věcí, jež kolem mne svými obsahy proplouvají, mohu mít, stačí po ní vztáhnout ruku. Ovšem háček je někde jinde: Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho se vzdávám?..

Nerozumím tomu. Jakmile ve mně vystrčí růžky, byť jakékoliv přání, pak se prostor kolem jakoby zašmodrchá a už to nemohu mít. Doteď tu ještě bylo. Dokud ve mně přání nevykrystalizovalo, mohl jsem to mít po hrstech.., ale jakmile vyklíčí - konec, již na něj nedosáhnu, kdybych se rozkrájel. A mohu čekat leta, desetiletí!., v pravdě do té doby, dokud se ho nevzdám. Potom znovu kolem mne proplouvá a je na dosah. Jenomže: "Proč bych vztahoval ruku po tom, co si nepřeji, nebo dokonce, čeho jsem se vzdal?.."

A tak se vážně přiznávám, nechápu tuhle lekci.

Crabe, brachu,
ale to je jednoduché... jednoduché tehdy, když pochopíš, jak toto funguje...
existuje mnoho knih, jako Moc podvědomí, Objednávkový vesmírný servis, a podobné kraviny. Všichni tito autoři popisují pravdu, ale jenom částečně. Nechápou do důsledku způsob fungování "přání".

V zásadě jsou dva způsoby dosáhnutí toho, co chceme: jeden je ze sféry černé magie, druhý ze sféry bílé magie.

Jak funguje černá magie?

Když něco chceš, držíš záměr, ale současně musíš obětovat něco, na co máš z karmického hlediska právo. Například: Chceš dosáhnout osvícení, a proto se vzdáš sexu, natrvalo, napořád. Nemusíš se ho vzdát, ale když se ho vzdáš, je velmi velká pravděpodobnost, že dosáhneš nějaké osvícení...
Tento způsob je velmi ošidný a jediné, co podporuje, je růst ega. Člověk si vynucuje od přírodních zákonů svá přání a toto na cestě vývoje má spíše stagnační, ne-li retardační vliv.

Druhý způsob:

Mnohem krásnější, elegantnější... Uděláš to tak, aby cokoliv, co chceš, jsi již předem obětoval do služby záměru duše. Jelikož duše je vždy v souladu s globálním plánem vývoje, pak když ty dáš svá přání do souladu se záměrem duše, současně se dostáváš do souladu s Plánem vývoje. Takový člověk se stává Služebníkem světa a nikdy nemá nedostatek, vždy je o něj postaráno.
Například: chceš mít peníze, vytvoříš tedy záměr těmito penězi sloužit transformaci světa. A pak když je dostaneš, použiješ je na rozvojové projekty které umožní světu postoupit o krůček k dokonalosti. Takové projekty již existují a tvoří je přesně takoví lidé, jako o nich mluvím.
Tehdy se vymaňuješ z vlivu zákonů karmy a tvoje přání se stává realitou. Problém je, že málokdo zná duši, její vlastnosti a způsoby projevu, tudíž mnoho těchto projevů se připisuje podvědomí, které opět není přesně známé. Vědci nevědí, jenom se domnívají a vyslovují hypotézy. Hypotéza, je vlastně nepotvrzenou domněnkou. Má tu vlastnost, že část skutečností se shoduje s hypotézou, ale část nikoli.
(Duše bude vědecky objevena popsána teprve v následujících sto letech. Takže my musíme vycházet z výzkumů a informací, které nejsou povahy exaktní, nýbrž esoterní. Zajímavé je, že esoterní pravdy popisují realitu mnohem lépe, než exaktní výzkumy... čím to asi je???)

Všechny ostatní metody jsou pouhými variantami těchto dvou metod.
U některých lidí duše nedovolí plnit záměry, o nichž sama uzná za vhodné, aby se nestaly. Je to z důvodů ochrany, tvé ochrany... nutí tě tak, abys pochopil, jak to funguje doopravdy.

Všechny ty řeči o moci podvědomí jsou jenom chabým pokusem vysvětlit, proč někdy věc funguje a jindy ne. Podvědomí s tím má máloco do činění... Jo, pozitivní afirmace... ano, funguje to, v případě že je to karmicky dovoleno. Můžeš pozitivně afirmovat cokoliv, ale pokud to karmicky není dovoleno, nedostaneš to. Duše v tomto hledá možnosti a poskytne mnoho přání taky jako možnost získat zkušenosti.


A propos... jaks psal o tom, že u tebe je to tak, že když máš přání, všechno se proti němu postaví... u mne to funguje přesně opačně... ovšem hraje taky roli, JAKÁ přání máme a kolik jich máme...

Upravil(a) Salvator (18. 2. 2009 12:19)

Myslím, že Majka tady trochu uhodila hřebíček na hlavičku s tím rozdílem, přát si a chtít.
Tady bych viděla opravdu velký rozdíl. I když se řekne "Já bych si přála (to je opravdu touha) anebo "já chci" (Tam cítím majetnictví)

Moje teta zase říkla, že v životě se ti splní všechno co chceš. Bohužel většinou v nevhodnou chvíli:) Ale nebojte není cynik ani pesimista. Je tu super ženská, bojovnice:)

Salvatore, posílám pozdrav ( i manželce... ) ,,,,, taky děkuji za tvou úvahu , to mi logicky zapadá.