PavlaH napsal(a):

babo jago, to nízké sebevědomí je v xyz s jejími partnery nemá nic společného, kromě toho, že ji donutili ptát se a to je jediné správné a vynikající ...proč se jí to děje...

Dyt rikam totez, Pavlo. S partnery to nema spolecneho nic. Je proste depresivni pripad. Mela by se lecit, pokud ji tyhle jeji stavy vadi. Je na tom partnerovi zavisla a porad trvam na tom, ze nejlepsi by bylo, aby byla chvili uplne sama, protoze to je nejjednodussi cesta, jak se zbavit te zavislosti. Ve vztahu s nekym to da mnohem vic prace.

Selima napsal(a):

XYZ napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Ja byt chlap, tak zenska, co mi prohledava mobily, leti okamzite....

Tak co vlastně?? Je on ten "málo normální" a manipulátor, nebo je chyba ve mně, že jsem si dovolila vlézt do sourkomí člověka, s nímž velkou část soukromí sdílím právě já?

On miá veci nastavené INAK ako ty. Neviem, či lepšie alebo horšie - proste inak. A teraz hráte bolestnú pretláčanú o to, koho "moráolka" alebo pravidlá vyhrajú, lenže ty máš pri tom preltáčaní hendikep, ktorý ti bráni byť rovnocennou súperkou(ty ho vlastne zbabelo zahadzuješ, ty ani NECHCEŠ byť partnerkou), ale slušne ho vydieraš plačom a fňukaním a tak. Ak si cítila, že niečo nie ej v poridku a preto šla ňúrať do jeho vecí(dúfam, že si to neurobila len tak z nudy), tak nechápem, prečo si po zisteniach, ktoré si urobila, niečo nepodnikla, ale len sa obrazne "zrútila". Tebe je šmírovanie jeho vecí úplne na nič, akurát sa tým týraš a upevňuješ jeho dominanciu.... s ilúziou, že máš nejakú "kontrolu". Mmch, aj by som sa vyhovárala a klamala, keby mi niekto robil také scény a výsluchy ako ty. ŠtB hadr... Major Zeman by sa tuším mohol od teba učiť. Buď mu ver, alebo sa s ním rozíď... inak skončíte buď v čiernej kornike alebo obaja u psychológa/psychiatra.

Ale důvěra přece není jenom lusk-tak a věřím ti. Ta se na něčem musí zakládat, ne?? A jak mám věřit někomu, kdo mi lže??

XYZ napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

A jak on reaguje, kdyz nekdo neni tak schopny jako on, jak se o takovych lidech vyjadruje? nevsugeroval on ti nahodou nejakymi nevhodnymi poznamkami, ze jsi ta horsi?

to nevím..nevybavuju si. Spíš ten pocit mám já sama, když vidím, co všechno dokáže on a já ne.

A proč se srovnáváš?

Hele, já jsem do týhle pasti málem spadla taky... přítel začal podnikat spoustu věcí, kromě práce začal pořádat kurzy atd. - je hodně společenský, má hodně známých atd. - a já se vezu.

Jenže pak jsem si uvědomila, že s ním nedokážu držet krok. A že to ani není potřeba.

Že já mám svoje přednosti, kvůli kterým on mě chce, chce mě úžasný chlap, tak musím být taky úžasná ne??? :-)

Každá má svoje tempo... uvědomila jsem si to na výcviku konstelací u Bílého, kam jsme šli spolu. Ve chvíli, kdy jsem se "složila" než proběhlo úvodní kolečko... a nechala se o obědové pauze odvést domů... jsem si uvědomila, že jsem tam šla, abych nebyla pozadu za přítelem... že jsem tam sama vůbec nechtěla...

Takže už si snažím dávat pozor, abych (aspoň ne často) nedělala věci kvůli tomu, že chci "dohnat" partnera, ale abych je dělala proto, že já chci.

Nebudu dohánět partnera v programování (když on je programátor a já ne), v organizování kurzů atd. (když on rád a dobře komunikuje s lidma a mně to jde nejlíp přes klávesnici :-), v řízení auta (neřídím), v placení hypotéky na jeho byt, i když v něm bydlíme spolu (platím svoji hypotéku)... Některé věci je prostě lepší nechat chlapovi, nesoupeřit s ním...

... a mít jiné věci, svoje, o které zase partner nebude soupeřit s námi :-)
Např. si hodně užívám, co jsem dostala k Vánocům domácí pekárnu, pečení a partner to oceňuje, protože rád sladký... tak peču sladký... :-) A přestože my ženský víme, že to žádná práce není, koupit směs a nastavit pekárnu... tak on to oceňuje :-)

Prostě ženský, nesnažte se dohánět svý chlapy, jste jedinečný takový jaký jste... :-)

baba.jaga napsal(a):

PavlaH napsal(a):

babo jago, to nízké sebevědomí je v xyz s jejími partnery nemá nic společného, kromě toho, že ji donutili ptát se a to je jediné správné a vynikající ...proč se jí to děje...

Dyt rikam totez, Pavlo. S partnery to nema spolecneho nic. Je proste depresivni pripad. Mela by se lecit, pokud ji tyhle jeji stavy vadi. Je na tom partnerovi zavisla a porad trvam na tom, ze nejlepsi by bylo, aby byla chvili uplne sama, protoze to je nejjednodussi cesta, jak se zbavit te zavislosti. Ve vztahu s nekym to da mnohem vic prace.

Léčit se léčím

Martinka1 napsal(a):

XYZ napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

A jak on reaguje, kdyz nekdo neni tak schopny jako on, jak se o takovych lidech vyjadruje? nevsugeroval on ti nahodou nejakymi nevhodnymi poznamkami, ze jsi ta horsi?

to nevím..nevybavuju si. Spíš ten pocit mám já sama, když vidím, co všechno dokáže on a já ne.

A proč se srovnáváš?

Hele, já jsem do týhle pasti málem spadla taky... přítel začal podnikat spoustu věcí, kromě práce začal pořádat kurzy atd. - je hodně společenský, má hodně známých atd. - a já se vezu.

Jenže pak jsem si uvědomila, že s ním nedokážu držet krok. A že to ani není potřeba.

Že já mám svoje přednosti, kvůli kterým on mě chce, chce mě úžasný chlap, tak musím být taky úžasná ne??? :-)

Každá má svoje tempo... uvědomila jsem si to na výcviku konstelací u Bílého, kam jsme šli spolu. Ve chvíli, kdy jsem se "složila" než proběhlo úvodní kolečko... a nechala se o obědové pauze odvést domů... jsem si uvědomila, že jsem tam šla, abych nebyla pozadu za přítelem... že jsem tam sama vůbec nechtěla...

Takže už si snažím dávat pozor, abych (aspoň ne často) nedělala věci kvůli tomu, že chci "dohnat" partnera, ale abych je dělala proto, že já chci.

Nebudu dohánět partnera v programování (když on je programátor a já ne), v organizování kurzů atd. (když on rád a dobře komunikuje s lidma a mně to jde nejlíp přes klávesnici :-), v řízení auta (neřídím), v placení hypotéky na jeho byt, i když v něm bydlíme spolu (platím svoji hypotéku)... Některé věci je prostě lepší nechat chlapovi, nesoupeřit s ním...

... a mít jiné věci, svoje, o které zase partner nebude soupeřit s námi :-)
Např. si hodně užívám, co jsem dostala k Vánocům domácí pekárnu, pečení a partner to oceňuje, protože rád sladký... tak peču sladký... :-) A přestože my ženský víme, že to žádná práce není, koupit směs a nastavit pekárnu... tak on to oceňuje :-)

Prostě ženský, nesnažte se dohánět svý chlapy, jste jedinečný takový jaký jste... :-)

No malý problém je v tom, že vy děláte něco úplně jiného, zatímco my máme stejný obor... Ale s tím pečením máš pravdu, z mých dortů apod. je nadšen to mi připomíná, že už jsem dlouho nepekla...

Amriana napsal(a):

XYZ napsal(a):

Amriana napsal(a):

Přijde ... a navíc budeš mít chuť si to sama dokázat, že seš .. stačí maličkosti .. nějakej cílek, kterej zvládneš a zvedne Ti sebevědomí ..
Jo a on nebude, není výš .. je to partner .. pročpak z něj děláš nadčlověka ?

Nedělám z něj nadčlověka, jen člověka lepšího, než jsem já.

Čili nadčlověka .. páč jestliže jsi  člověk( jsi ? ) a on v Tvých očích něco lepšího, tak je to nadčlověk .. takhle by se to dalo omílat ad absurdum ..Cejtíš To ?

Tak co já vim, nějaký psychicky narušený pedofilní masový vrah je asi horší člověk než já a pořád je to člověk, ne "podčlověk" nebo zvíře... Lidi jsou různí, někteří horší, někteří lepší...

Selima napsal(a):

XYZ napsal(a):

Ale důvěra přece není jenom lusk-tak a věřím ti. Ta se na něčem musí zakládat, ne?? A jak mám věřit někomu, kdo mi lže??

Ja to mám naopak: Verím každému, aj neznámym ľuďom, kým sa nepresvedčím(nie v ich veciach ), že im nemám veriť. A ak ti niekto klame a ty mu už neveríš- prečo ted a sním si, ak je pre teba dôvera dôležitá? Nebolo by lepšie nájsť si niekoho menej brilantného, komu ale môžeš veriť? V život je to väčšinou niečo za niečo... A merať sa s ním je fakt na hlavu postavené (nechcem argumentovať Martinkinými slovami, ale proste KAŽDÝ je dobrý v niečom - niekto napr. v klamaní - a väčšinou sú tieto schopnosti a dnaosti  vpáre komplementárne).

Proč s ním jsem? protože ho miluju, tk si pokouším tu důvěru k němu znova získat.

http://domacipekarny.dama.cz/pekarny.ph … ekarna=208

mám konkrétně tuhle... použití je jednoduché: koupíš směs v obchodě... většinou je v ní všechno co potřebuješ... nastuduješ návod na pekárnu... vsypeš směs (plus voda, droždí)... nastavíš pekárnu... počkáš 3 hoďky... vyndáš upečený chleba, vánočku atd. (samozřejmě všechno v obdélníkovém tvaru :-)

Chutná to výborně a já se cítím jako dobrá hospodyňka i když to za mě udělá pekárna :-)

baba.jaga napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Nebudu dohánět partnera v programování (když on je programátor a já ne), v organizování kurzů atd. (když on rád a dobře komunikuje s lidma a mně to jde nejlíp přes klávesnici :-), v řízení auta (neřídím), v placení hypotéky na jeho byt, i když v něm bydlíme spolu (platím svoji hypotéku)... Některé věci je prostě lepší nechat chlapovi, nesoupeřit s ním...

... a mít jiné věci, svoje, o které zase partner nebude soupeřit s námi :-)
Např. si hodně užívám, co jsem dostala k Vánocům domácí pekárnu, pečení a partner to oceňuje, protože rád sladký... tak peču sladký... :-) A přestože my ženský víme, že to žádná práce není, koupit směs a nastavit pekárnu... tak on to oceňuje :-)

tohle mi neco pripomina...programovani se jednou naucim, ale nikdy nebudu tak dobra jako on, ale aspon budu mit lepsi praci a za vic penez!!! Jo, to potrebuju!
Martinko, co je domaci pekarna??? ja jsem tomu svemu k vanocum koupila pecici formy, protoze jediny kdo u nas pece je on, ja do kuchyne moc nelezu. V tom ho obdivuju a taky dohanet nehodlam ;-)))

@XYZ: o ktery umeni jde? v cem se nejlip vyzna? ma prehled treba v objektove orientovanem programovani? urcite se tam mezerey najit daji, takze tak super nebude.

SZ

dělej si se mnou co chceš, jenom buď se mnou... ať jsem já jakákoliv, on bude vždycky výš... když vidím, co všechno dokáže on a já ne...
Jak jsem proti násilí - za každé vyslovení toho prvního citátu by tě pokaždé měl něčím praštit - když teda může dělat, co chce. Navíc všema těma větama, ať mu je říkáš, nebo je z tebe jen cítí, ho v tom utvrzuješ - a míň slušnej chlap by jich už dávno využil, či spíš zneužil.
vždycky jsem marně toužila po někom, koho jsem nemohla mít a trápila se tím
Tak teď ho máš a trápíš se zase. Co kdybys to pro změnu zkusila opačně - "mám toho, kdo mě chce takovou, jaká jsem a udělám všechno pro to, aby toužil on po mně"

XYZ,
ty jsi klasická ukázka toho, že díky partnerovi manipulátorovi se můžeš stát až obětí domácího násilí. Trochu to schválně přeháním, partner tě nebije,ale kdyby byl trochu magor, tak se mu jednou podaří, protože si v sobě projektuješ všechnu vinu.
Já se teď taky potýkám s depresí a nějak nemůžu najít konec toho zašmodrchaného klubka a jak ven. Ale zrovna nedávno mi psycholožka dala úkol.
V klidu si sednout, zapnout nějakou hezkou hudbu, vzít čisté papíry a na jeden napsat 10 věcí, které skutečně dobře umím. Když jich nebude 10, nevadí. Ale čím více tím lépe. Nemusíš to napsat za 10 minut.Pravdivě odpovědět.
Další list si rozdělit na čtyři pole. Do každého si napsat představu o svém životě. Jeden rámeček bude o mě samé, bez dětí, partnera atd. Druhý bude já a partner, třetí bude já, partner a naše rodina. čtvrtý bude, co se stane,když ztratím partnera a rodinu. jaký život mě čeká?
Vše podle pravdy napsat. Klidně na tom pracovat celý týden po částech. A ten obraz,který ti nahání největší hrůzu, nad tím ze zastavit, zamyslet a pracovat s ním. Proč to tak je, co mě na tom nejvíce děsí, jde to nějak změnit, co kdyby se to opravdu stalo?

Ještě jsi psala o tom, že psychložku potřebuješ akutně třeba dnes ,ale jdeš tam až za 14 dní a už jsi v klidu. Z tohoto důvodu si píšu deník. Když je mi hodně zle, tak sednu a píšu. Nemusí to být souvislé slohové cvičení. Stačí datum a k tomu body,nebo dvě věty. A pak si ten deník vzít s sebou k psychložce a tam do něj nahlédnout a říci co jsi zpětně třeba celých 14 dní řešila, jaké jsi měla pocity a hned máte téma na stole, se kterým je třeba pracovat.

Má milá,

už jsem ti psala dříve, a přemýšlím jak to tak nějak napsat hezky. Já nevím, mám čím dál větší pocit, že prostě on pro tebe není to pravé ořechové. Uplatňuje nad tebou svou moc, má tě docela pěkně na lopatě, moc dobře to má spočítané, že na něm visíš, a ty jsi z toho taková celá vystreslá, že už bereš antidepresiva, i přesto, jak jsi mladá a pořád se vlastně dokola trápíte a přetlačujete o své pozice.

Asi to co ti píše selima a baba jaga. Měla bys být chvíli sama, vidět to trochu z jiné perspektivy, teď se v tom plácáte oba.... nechceš si trochu od toho všeho odpočinout ? To je vlastně permanentní kolotoč nervů a výkyvů, nahoru dolů.... a přitom jste spolu chviličku, měli byste po sobě šílet touhou.... a ne pořád něco vyjasňovat.

Myslím, že seš úplně normální holka, co se chce jen trochu cítit jistě v kramflecích. žádnej psychouš. Normálně se potřebuješ uklidnit, ale to se Ti s nim asi nepodaří, připadá mi, jako kdyby tě pořád systematicky znejisťoval. Já myslím, že by určitě mohl být s tebou někdo, kdo by tě těšil, bavil, se kterým by byla legrace a dával ti větší pocit bezpečí. ale to je jenom můj názor. pa pa.

Klubko napsal(a):

XYZ,
ty jsi klasická ukázka toho, že díky partnerovi manipulátorovi se můžeš stát až obětí domácího násilí. Trochu to schválně přeháním, partner tě nebije,ale kdyby byl trochu magor, tak se mu jednou podaří, protože si v sobě projektuješ všechnu vinu.
Já se teď taky potýkám s depresí a nějak nemůžu najít konec toho zašmodrchaného klubka a jak ven. Ale zrovna nedávno mi psycholožka dala úkol.
V klidu si sednout, zapnout nějakou hezkou hudbu, vzít čisté papíry a na jeden napsat 10 věcí, které skutečně dobře umím. Když jich nebude 10, nevadí. Ale čím více tím lépe. Nemusíš to napsat za 10 minut.Pravdivě odpovědět.
Další list si rozdělit na čtyři pole. Do každého si napsat představu o svém životě. Jeden rámeček bude o mě samé, bez dětí, partnera atd. Druhý bude já a partner, třetí bude já, partner a naše rodina. čtvrtý bude, co se stane,když ztratím partnera a rodinu. jaký život mě čeká?
Vše podle pravdy napsat. Klidně na tom pracovat celý týden po částech. A ten obraz,který ti nahání největší hrůzu, nad tím ze zastavit, zamyslet a pracovat s ním. Proč to tak je, co mě na tom nejvíce děsí, jde to nějak změnit, co kdyby se to opravdu stalo?

Ještě jsi psala o tom, že psychložku potřebuješ akutně třeba dnes ,ale jdeš tam až za 14 dní a už jsi v klidu. Z tohoto důvodu si píšu deník. Když je mi hodně zle, tak sednu a píšu. Nemusí to být souvislé slohové cvičení. Stačí datum a k tomu body,nebo dvě věty. A pak si ten deník vzít s sebou k psychložce a tam do něj nahlédnout a říci co jsi zpětně třeba celých 14 dní řešila, jaké jsi měla pocity a hned máte téma na stole, se kterým je třeba pracovat.

On by mi nikdy neublížil, to vím. Hrozně to odsuzuje.

Díky za tip, obojí zkusím