XYZ napsal(a):

Fidorka napsal(a):

vendulinda napsal(a):

Fidorko, tak já nevím, třeba to možný je, že to má ze žárlení, mě to akorát nejde do hlavy, nedovedu si představit, že někdo tak moc žárlí, že z toho má PP, ale možný je všechno.

já znám člověka, který tak strašně závidí, že z toho má PP Emoce jako emoce.

Primárně bych se snažila zjistit proč vůbec tak strašlivě žárlím (závidím, pracuju, bičuju se, nezdravě prožívám to či ono) a snažila se to pochopit a strávit.
Můj kamarád například taky hrozně žárlil a nakonec i opodstatněně, parnterka mu zahnula, ale on v tom vztahu dál pokračoval, dokonce si ji pak i vzal, byl na ní jednoduše závislý a za rok nebo dva se z toho zhroutil, jinak to ani nemohlo dopadnout, říkám si. Nakonec po dvouleté intenzivní terapii  pochopil, že je to o jeho vztahu k matce, táhl si s sebou balvánek už z úplně raného dětství, nechci zacházet do detailů. Teprve poté co tohle zpracoval, začal mít zdravé vztahy a dneska je šťastnej, nezávislej, nemajetnickej, váží si sám sebe, už by se masochisticky nevěznil ve vztahu, který má porušené základy a přináší mu nejistotu a obavy z budoucna, pot, třas a bušení srdce.

Proč? Protože jednou na jisté akci jsem potkala jeho babičku, která mě měla za úúúúúplně jinou slečnu, o které já věděla, že je JEN spolubydlící, a od té doby jsem začala šmátrat a šmátrat...vyklubala se z ní bývalá přítelkyně, která možná nebyla až tak moc bývalá (ač jen po sexuální stránce, i když spolu předtím chodili, měli vztah založený čistě na sexu a rád měl někoho úplně jiného, viz jiný příspěvek, ta tajná vdaná...). Od té doby jakýkoliv sebemenší impuls přijde, hned začnu podezírat a prohledávat...

Uvědomuješ si že tohle může bejt důvod, proč ho nakonec od sebe vyženeš i kdyby nechtěl ? Tohle si nechá líbit bábovka a ne chlap ..podle mě dost riskuješ, že Ti zdrhne ...

Upravil(a) Amriana (10. 2. 2009 21:04)

Heřmanka napsal(a):

ty jsi nechtěla ustoupit z věci.....že mu přestaneš lézt do jeho věcí ???????....no promin, to bych s tebou skončila hned ! bez pardonu ! bez ohledu na cokoli jiného...

Ano, to mu doporučovalo více lidí

Nechtěla jsem ustoupit z toho, že mu přestanu lézt do věcí, pokud on bude v těch věcech mít to, co tam má...On dodržel, já dodržela, akorát že teď on to tam klidně může mít zase zpátky, což ale já nezjistím, ptž mu tam nelezu.

Martinka1 napsal(a):

XYZ napsal(a):

takže nakonec on ustoupil a já mu slíbila, že zato mu do těch věcí nebudu lézt...Což teď ale nezvládám, protože mám pocit, že nemám žádnou kontrolu

Jenže ona je to pravda. Nad vztahem (resp. nad druhým člověkem a jeho chováním) nemůžeš mít žádnou kontrolu... Tu můžeš mít jenom sama nad sebou.

Tak tu mám ,tu nepotřebuju, znám se a vím, co dělám a mám pořád stejné a pevné zásady, což o něm se říct nedá, někdy vybočí o 180 stupňů a pak řekne - já už si nepamatuju proč, nevím, neřeš to. Když se pokouší to vysvětlit, třikrát se popře a nakonec zuřivě řekne - ježiš já nevím, proč to pořád řešíš?!

vendulinda napsal(a):

Mám diagnostikovanou úzkostnou poruchu, blížím se obsedantně-kompulzivní poruše.

Ta úzkostná nemá daleko k PP. Teda aspoň u mě to tady tím začlo....Fuj jsem ráda, že jsem se toho zbavila. Jenže toho se zbavíš fakt jen tím, že se zaměříš na sebe. Akorát se zbytečně trápíš

Aha, a jak ses toho zbavila ty a jak ldouho to trvalo? Díky za odpověď.

Amriana napsal(a):

XYZ napsal(a):

Fidorka napsal(a):

já znám člověka, který tak strašně závidí, že z toho má PP Emoce jako emoce.

Primárně bych se snažila zjistit proč vůbec tak strašlivě žárlím (závidím, pracuju, bičuju se, nezdravě prožívám to či ono) a snažila se to pochopit a strávit.
Můj kamarád například taky hrozně žárlil a nakonec i opodstatněně, parnterka mu zahnula, ale on v tom vztahu dál pokračoval, dokonce si ji pak i vzal, byl na ní jednoduše závislý a za rok nebo dva se z toho zhroutil, jinak to ani nemohlo dopadnout, říkám si. Nakonec po dvouleté intenzivní terapii  pochopil, že je to o jeho vztahu k matce, táhl si s sebou balvánek už z úplně raného dětství, nechci zacházet do detailů. Teprve poté co tohle zpracoval, začal mít zdravé vztahy a dneska je šťastnej, nezávislej, nemajetnickej, váží si sám sebe, už by se masochisticky nevěznil ve vztahu, který má porušené základy a přináší mu nejistotu a obavy z budoucna, pot, třas a bušení srdce.

Proč? Protože jednou na jisté akci jsem potkala jeho babičku, která mě měla za úúúúúplně jinou slečnu, o které já věděla, že je JEN spolubydlící, a od té doby jsem začala šmátrat a šmátrat...vyklubala se z ní bývalá přítelkyně, která možná nebyla až tak moc bývalá (ač jen po sexuální stránce, i když spolu předtím chodili, měli vztah založený čistě na sexu a rád měl někoho úplně jiného, viz jiný příspěvek, ta tajná vdaná...). Od té doby jakýkoliv sebemenší impuls přijde, hned začnu podezírat a prohledávat...

Uvědomuješ si že tohle může bejt důvod, proč ho nakonec od sebe vyženeš i kdyby nechtěl ? Tohle si nechá líbit bábovka a ne chlap ..podle mě dost riskuješ, že Ti zdrhne ...

Uvědomuju. Velice dobře. Však taky teď neprohledávám. Ale jsem z toho táákhle vyklepaná. www.uzkost.cz - přečti si o obsedantně-kompulzivní poruše...tak PŘESNĚ TAKHLE mi to nedá.

Tohle mi vůbec nepřipadá jako psychická porucha a už vůbec nevidím důvod brát antidepresiva. Ale psychoterapie, nemyslím skupinová, individuální, tak to bych zase doporučila já. Naučit se sebeúctě, sebeovládání, zdravému sebevědomí. Tohle je docela hezky začarovaný kruh to co žiješ.

XYZ napsal(a):

Amriana napsal(a):

XYZ napsal(a):

Proč? Protože jednou na jisté akci jsem potkala jeho babičku, která mě měla za úúúúúplně jinou slečnu, o které já věděla, že je JEN spolubydlící, a od té doby jsem začala šmátrat a šmátrat...vyklubala se z ní bývalá přítelkyně, která možná nebyla až tak moc bývalá (ač jen po sexuální stránce, i když spolu předtím chodili, měli vztah založený čistě na sexu a rád měl někoho úplně jiného, viz jiný příspěvek, ta tajná vdaná...). Od té doby jakýkoliv sebemenší impuls přijde, hned začnu podezírat a prohledávat...

Uvědomuješ si že tohle může bejt důvod, proč ho nakonec od sebe vyženeš i kdyby nechtěl ? Tohle si nechá líbit bábovka a ne chlap ..podle mě dost riskuješ, že Ti zdrhne ...

Uvědomuju. Velice dobře. Však taky teď neprohledávám. Ale jsem z toho táákhle vyklepaná. www.uzkost.cz - přečti si o obsedantně-kompulzivní poruše...tak PŘESNĚ TAKHLE mi to nedá.

Znám ten termín a svým způsobem vlastně vím , že je to boj kterej musíš denně svádět sama se sebou.  Jenže taky vím, že právě tomuhle pomáhá furt donekonečna třeba odpověďma na otázky opakovat proč ne ..aby člověk nepodlehl .. proto se tě ptám .. protože čím víckrát mi odpovíš, tím víc si budeš fixovat ty důvody že ne ne ne ...

PavlaH napsal(a):

AD psycholog, napiš si to na papír, řekni mu momentální stav i to že tě tyhle myšlenky sem tam přepadnou.

Zkus nějakou skupinovou terapii. Zjistíš, že s takovými pocity nejsi sama a možná se inspiruješ u lidí s podobným prožíváním. Prosím, zkus na sobě zapracovat. Zkus se podívat na svoji rodinu, jestli podobné chování se u vás v rodině objevilo.

Jj, taky mě to dneska napadlo, že bych mu třeba i zkopírovala tuhle diskusi...
A o tu skupinovou terapii mám požádat přes psychologa? Nebo to je záležitost mimo, stejně jako jiné věci, tkeré jsi mi doporučila? JDe mi o finanční stránku, nejsem na tom zrovna nejlépe.

Tu psychoterapii by ti eventuelně mohl doporučit psycholog, za optání nic nedáš. Potřebuješ zamakat nasobě, protože si partnera stavíš na piedestal, celkově to máš postaveno hodně divně na můj vkus a bojíš se vrtnout do skutečně důležitých věcí a postojů a hodnot. Hlavně sama do sebe. Řešíš tu furt chlapa, ikdyž tak schovaně za sebe.
TObě by mohl pomoct i Pandořin projekt. Každopádně psychoterapie a sebepoznávání, to je asi to pravé. Když si vemu, jak jsme se střetly v nedávné diskuzi... mít představu o tom, jak by se měly věci dít je hezké, jenže ony většinou žijí svým vlastním životem.

Zkus v knihovně knihu Michaela Ruíze 4 dohody. Třeba tě taky osloví.

Amriana napsal(a):

XYZ napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Jenže ona je to pravda. Nad vztahem (resp. nad druhým člověkem a jeho chováním) nemůžeš mít žádnou kontrolu... Tu můžeš mít jenom sama nad sebou.

Tak tu mám ,tu nepotřebuju, znám se a vím, co dělám a mám pořád stejné a pevné zásady, což o něm se říct nedá, někdy vybočí o 180 stupňů a pak řekne - já už si nepamatuju proč, nevím, neřeš to. Když se pokouší to vysvětlit, třikrát se popře a nakonec zuřivě řekne - ježiš já nevím, proč to pořád řešíš?!

Nemáš .. věř mi, že nemáš, jinak bys nepotřebovala hledat jistoty o tom, jak to má on a přemýšlet o tom jestli mu zvládneš lízt do věcí nebo ne ...  přehnaně řešit, rozebírat ..to je hrob pro vztah ...

hm, to máš asi pravdu to je další věc, na jedné straně nedokážu neřešit, protože mě vytáčí nevyřešené věci, na druhé straně vím, že řešení zase vytáčí jeho a že ho tím štvu...takže obvykle je průběh takový, že řeším řeším, pak se hádáme, já pořád řeším, pak se rozbrečím, on mě začne ukidňovat a nakonec se já jemu začnu omlouvat...

Děkuju za odpověď, myslela jsem to ale trochu jinak. Co kdyby on už to nechtěl vrátit ani kdyby ses plazila a vzala to zpět? Prostě opravdu konec? Co by jsi dělala?
Jak píšeš, že by jsi mu zkopírovala tuhle diskusi, myslím, že to je jeden ze způsobů "řešení něčeho co by umořilo osla". Jak myslíš, že by na to reagoval? A proč by vlastně měl vědět, že jsi tak strašně zranitelná?

PavlaH napsal(a):

solklo myslím že kopie diskuze měla být pro psychologa...

Omluva XYZ, díky Pavli, kopie pro psychologa jo, já to pochopila jako pro přítele - polepším se při čtení