ještě máš možnost jít osobně za ředitelem/kou školy tam, kam chce dcera jít a vše mu/jí vyložit jako nám tady, vzít s sebou i diplomy ze soutěží a tak a být velkou herečkou a matkou, která by si i vyrvala srdce z hrudi pro svou dceru...jestli rozumíš, co tím chci říct... no a pak je ještě školský úřad...nikde ti nepomůže arogance nebo nadávky, ale pokora a pocit moci daná ostatním, že jsou ti, kteří rozhodují o tvém bytí a nebytí ti rozhodně může pomoci otevřít dveře... být upřímný je mocná zbraň a každý ji máme, tak ji využij...chce to klidnou mysl a jasné uvažování, usměv a psí oči ve správnou chvíli a neboj se být i zdrcená, pokud to tak budeš cítit a žádat o pomoc... jo a ještě jedna věc ti může pomoci zvýšit tvůj kredit...přiznat svou chybu veřejně před ředitelem nebo úředníkem...

Já bych byla pro zkusit radu Heřmanky.
Nebo přejít po začátku školního roku.
Já jsem takhle ve 14 vyměnila gymnázium, protože až v srpnu jsem se dozvěděla, že jazyky, které jsem dělala na jazykové ZŠ, mi ke studiu nenabídnou, i když před přijímačkami slibovali hory doly. 1. září jsme šly s mamkou za ředitelem toho druhého, nového gymplu, ještě ten den jsem udělala přestupové zkoušky a byla jsem přijata.
Nevím, jestli by byl tenhle postup dnes vhodný a "legální", ale osobní návštěva a vysvětlení důvodů pro přestup velmi pomohly.

majkafa napsal(a):

Já se domnívám, že Heřmančina rada byla myšlena silně ironicky.

To je možné, ale pro mě je to taky cesta .

nějak nechápu, proč to tak řešíš.. jednou už přijímačky udělala, tak proč by je nemohla udělat znovu ? Když je geniální ?
Také nechápu, proč na tom gymnáziu nezůstala...  Chápu, že to byl šok, po samejch jedničkách přinést domu čtyřky, ale znám hodně dětí, které po přejití na gympl, případně střední školu, měli razantní zhoršení známek. 
Někdy se to časem srovnalo, někdy prostě ne.  Podle mne není vhodné dětem umetat cestičku..

Heřmanka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já se domnívám, že Heřmančina rada byla myšlena silně ironicky.

Majko, no to se pleteš... ono takhle před lety to udělala máma v mém případě

Jak ses cítila ty?

majkafa napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já se domnívám, že Heřmančina rada byla myšlena silně ironicky.

Majko, no to se pleteš... ono takhle před lety to udělala máma v mém případě

Jak ses cítila ty?

jak jsem se jako měla cítit ? s vyznamenáním mě máma prostě nechtěla nechat jít na učnák pro děti div ne ze zvláštních škol...tehdy se dělaly přijímačky a já chtěla na průmyslovku a máma si postavila hlavu a že půjdu na nejtěžší gympl co ve městě nebo spíš v kraji byl... kam mě nevzali, vzhledem k tomu že jsem z nejsilnějších ročníků té doby... bylo nás moc, ne jako ted, kdy se přijímačky nedělají.. cítila jsem se skvěle máma pro mě něco udělala...takže vůbec nevím o čem tu mluvíš... promin, ale učit se a odmaturovat jsem musela sama...

Pouze mě zajímal tvůj pohled z pozice "dítětě". Nic víc za tím nehledej. Dík za napsání.

Btw - dospět ve 14-ti - to je jen tvá domněnka, to jsem nenapsala. Já tím myslím, že i tohle je část cesty k dospívání, jestli nám rodiče umetají cestičku nebo ne.

Upravil(a) majkafa (8. 2. 2009 22:04)

Ja do toho tedy vstupovat moc nechci,ale pokud jde nekdo za reditelem  a domluvi se,ze i presto,ze se nezadarilo,tak to ditko vezme,tak z meho pohledu je to take umetani cesticky. Divam se na to z me pozice,kdy rodicum take nebylo jedno,ze se to ci ono nezdarilo,ale podporovali me v tom,co bylo mnou dosahnuto. U me to vzdy bylo spis jedno velke stesti a nahoda, jinak kdyby mi rekli,ze mi pomohli,tak bych v te dobe udelala just a nesla bych tam, chtela jsem se s tim poprat sama. Ale lide jsou ruzni a povahy lidi take. Jeden pokus probehl a nesetkal se s mym pochopenim, ja to beru jako urcity druh nadrzovani a protekce a to opravdu nemam rada.

Byla jsem na tom podobně jako Heřmanka, vycházela jsem z osmičky, přijímačky udělala, ale na jinou školu, než jsem chtěla, důvody nejsou už důležitý. Na tu školu mě vzali, ale já už během přijímaček věděla, že tam chodit nechci a nebudu, že se raději nechám vyhodit. Tehdy rodiče zakročili a po měcíci, tedy na přelomu záží/října mi domluvili s ředitelem jiné školy (bohužel pořád ne té, co jsem si přála) přestoupení. Šlo to právě proto, že se uvolnilo místo. Nedělala jsem ani rozdílovky, bylo hned zkraje. Taky na tom nevidím nic špatnýho, rodiče se jen snažili mi pomoct. Přímačky jsem udělala, úplatek se žádný nekonal, bylo to jen o dobré vůli ředitele. Dál už byla jen moje blbost, že jsem školu téměř ve finále vzdala.... Tehdy už pro mě rodiče nehnuli ani prstem a i přes těžkou pubertu jsem věděla, že to tak je správně.

a ještě jedna věc...ne nadarmo se říká...líná huba, holé neštěstí.... a toho bych se držela především, nejde o nadržování či nenadržování, ale o odvahu změnit chod věcí nebo se jim postavit i když se to ostatním nemusí líbit... nevěřím tomu, že by rodiče nechali svoje děti jen tak, když by měli možnost a odvahu ten prvopočátek ovlivnit... jak to pak dopadne dál, je věc jiná...

Změna chodu věcí se může taky vymstít. Třeba za 20 let. Třeba za 50. Nikdy nevíme. Ale možná taky ne. Kdoví. Já jsem odpůrcem protekce.

Heřmanka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Chození za řediteli, protekce - je pro mě umetání cestiček.
Život nám i našim dětem dává víc šancí, než jenom jednu. Když věříme. Když se odevzdáme tajemstvím Všehomíra a nelámeme věci přes koleno. Bych se cítila před svými spolužáky hrozně trapně, že jsem na škole proto, že můj rodič mi to zařídil, a ne proto, že na to mám, že jsem se tam sama dostala.

Majko vážně ? i když jsi pak premiantem třídy ?

Zcela vážně.