29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zdendo, taky jsme měli období hrozného bezdůvodného pláče, byla jsem z toho hotová, ale přejde to, u nás to bylo od třetího měsíce úplně super, Kryštof je teď úplně miliónovej, moc hodnej. Taky jsem měla v těhu stresu jako nikdy v životě, nespala jsem, nejedla a jen brečela(
Zapomenout mi nejde, taky mám čerstvej zážitek, kterej mi zase všechno připoměl, jeli jsme na víkend ke známým na severní moravu a vzali jsme to jinou cestou než obvykle, přes Pastviny. Když jsme jeli kolem přehrady, pptám se ho to jsou už Pastviny??? A on mi řekl, že neví, že tam nikdy nebyl, na to, že mi loni v červnu řekl, že jede na víkend s klukama na motosraz na Pastviny už zapoměl, měla jsem celý víkend zkažený, ale neřekla jsem mu ani slovo, nemám na to. Jen jsme přijeli domů, koukla jsem na net, jestli opravdu ten sraz byl v ten víkend na Pastvinách a bohužel byl, takže už tenkrát s ní trávil víkend bůchvíkde...
Není tady
beruja napsal(a):
Zdendo, taky jsme měli období hrozného bezdůvodného pláče, byla jsem z toho hotová, ale přejde to, u nás to bylo od třetího měsíce úplně super, Kryštof je teď úplně miliónovej, moc hodnej. Taky jsem měla v těhu stresu jako nikdy v životě, nespala jsem, nejedla a jen brečela(
Zapomenout mi nejde, taky mám čerstvej zážitek, kterej mi zase všechno připoměl, jeli jsme na víkend ke známým na severní moravu a vzali jsme to jinou cestou než obvykle, přes Pastviny. Když jsme jeli kolem přehrady, pptám se ho to jsou už Pastviny??? A on mi řekl, že neví, že tam nikdy nebyl, na to, že mi loni v červnu řekl, že jede na víkend s klukama na motosraz na Pastviny už zapoměl, měla jsem celý víkend zkažený, ale neřekla jsem mu ani slovo, nemám na to. Jen jsme přijeli domů, koukla jsem na net, jestli opravdu ten sraz byl v ten víkend na Pastvinách a bohužel byl, takže už tenkrát s ní trávil víkend bůchvíkde...
...je to peklo tohle dlouhodobé lhaní....kdyby si alespoň ti lháři pamatovali co plácaj:dumbom: ne nadarmo se říká:" kdo chce lhát musí mít dobrou paměť"
Není tady
Zdendo jak je???
U nás vše stejné, nevím jestli je to dobře nebo špatně... na jednu stranu jsem ráda, že je doma, teď i dost, každý večer, víkend, trávíme spolu hodně času, asi nikoho nemá, nebo to dost dobře tají, ale mezi náma to dost vázne v posteli, prostě je to na ho...
Příští týden jedem na dovču, jsem zvědavá jestli se něco změní, snad najdu odvahu si s ním pořádně promluvit, ještě pořád mi to dělá problém, prostě knedlík v krku, slzy v očích a nejde to...
Je to už skoro rok a bolí to furt stejně...
Není tady
beruja napsal(a):
Zdendo jak je???
U nás vše stejné, nevím jestli je to dobře nebo špatně... na jednu stranu jsem ráda, že je doma, teď i dost, každý večer, víkend, trávíme spolu hodně času, asi nikoho nemá, nebo to dost dobře tají, ale mezi náma to dost vázne v posteli, prostě je to na ho...
Příští týden jedem na dovču, jsem zvědavá jestli se něco změní, snad najdu odvahu si s ním pořádně promluvit, ještě pořád mi to dělá problém, prostě knedlík v krku, slzy v očích a nejde to...
Je to už skoro rok a bolí to furt stejně...
ahoj Beruj,
no je to takový všelijaký, jednou je to super a cítím se s přítelem moc dobře a pak je to na houby všechno, když mě něčím naštve tak se mi to všechno vrací nejvíc, taky bych si chtěla pořádně od srdce promluvit, ale taky mi to nějak nejde, vím co bych mu chtěla říct, promluvit si v klidu, ale nikdy nemám odvahu začít nebo co.
Ale malá Natálka je zlato moje malý, sem moc ráda že ji mám, Tom se o ni pěkně stará tojo, to nemůžu říct. Sex je mezi nama nudnej jako prase a to doslova, já ted vůbec nejsem při chuti a ani se mi nechce to ted řešit jestli je to dobře nebo špatně, prostě mám malý mimčo a to je pro mě důležitejší než nudnej sex, možná časem na tom zapracuju. Jinak vždycky když vidím holku podobnou té jeho tak mě píchne u srdce, a že jich teda potkávám dost a hodně často, skoro pokaždé když někam vyrazím s kočárkem. Je to takovej častej typ holky no. Nevím, dneska mám trochu depku, štve mě to počasí, malá ty horka špatně snáší a já taky a Tom má ted období kdy je zase hodně nespolehlivej, např. řekne že přijde ve tři a přijde ve čtyři, no co na to říct.
Užijte si dovolenou, to vás určitě sblíží, budu držet palec a pak dej vědět
Není tady
Ahojda, ozývám se po dlouhé době,
dovolená byla bezva, užili jsme si ji, ovšem "jako kamarádi" prostě to nefunguje, jsme pořád spolu, výletujem, užíváme si malého, ale prostě v posteli nic, nějaká snaha byla, ale o ničem, já nějak nevím jestli vůbec chci s tím něco udělat, nebo vlastně s ním být. Prostě přijde mi to divný, nevzrušuje mně a já jeho asi taky ne. Na NÍ myslím pořád, nějak mi to nejde zapomenout, není den, snad ani hodina abych si na to nevzpoměla, kolikrát si říkám, že se prostě stalo, už to bude rok od doby kdy mi to řekl a mně to snad bolí víc, oni tomu pořád napomáhají ty drobné připomínky, které čas od času najdu, zrovna tenhle týden jsem našla fakturu z minulého podzimu, objednával něco přes net, byli tam dva dárky které jsem dostala k vánocům a třetí položka byli plyšová pouta, ty jsem opravdu u nás doma nikdy neviděla. Je to pořád dokola, minule to byl doklad od helmy na motorku velikost S, to asi nebude pánská že?
Asi jsme se spolu vůbec neměli potkat, zase brečím, pořád mně to mrzí...
Strašně u nás vázne komunikace, balíme se o běžných věcech, o malém, o práci... ale ty důležité věci mezi náma leží jak šutry a my s nima nehneme, někdy hrozně chci, říkám si že mu napíšu když to neumím říct, ale prostě mi to nějak nejde,
kolikrát si říkám, že to musím zkusit kvůli tomu, že spolu máme dítě, ve všem ostatním si rozumíme, nehádáme se, pořád mi připadá, že je skvělej, pracovitej, bezva táta, pomáhá mi se vším, opravdu mu nemůžu nic vytknout, obdivuju ho, ale strašně mi ublížil a já to nemůžu zapomenout, asi si omně myslíte, že jsem blbá, sama si připadám divně, co to žiju za život, ale já to nějak neumím změnit, asi čekám že to nějak dopadne, chtěla bych aby jsme byli spolu a všechno fungovalo, ale neumím pro to nic udělat...
Není tady
Berujo víš jak je statečný říct a přiznat sama sobě, že to nefunguje? A je to hodně důležitej krok ve tvým životě. A ty víš, že máš jen dvě cesty. Buď na tom fungování zapracujete společně, nebo půjdeš od toho. A obě cesty znamenají spousty práce. I na sobě.
Ahoj Berujo a Zdendo,
čtu si vaše příspěvky. Spoustu vašich pocitů znám, mám manžela velmi dlouhodobého nevěrníka (možná i 10 let). Nebyla jsem si dlouho jistá, vše pořád popíral, na své neobvyklé chování měl vždy nějakou výmluvu, kterou jsem mu zpočátku věřila. Fotky, které jsem našla uložené v jeho mobilu, byly ale dost výmluvné. Teď je mi z toho zle a jak to mezi náma bude dál, nevím. Psychicky mi pomohlo, když jsem se svěřila pár blízkým lidem. Nečekala jsem, že mi poradí, jak z té šlamastyky ven, jen jsem byla ráda, že jsem se jim mohla vymluvit, vybrečet i zanadávat na manžela a že oni mne vyslechli. No a pak, když jsem četla vaše příspěvky - těch pocitů mám tolik stejných jako vy - nějak mi přijde, že v tom nejsem sama.
Manžel by se asi nechtěl rozvádět, za dobu manželství (13 let) nashromáždil nějaký majetek a dělit se o něj se mnou by ho asi netěšilo (i když já jsem financovala vždy celou domácnost i 2 děti). Já se nechci taky rozvádět, nedovedu si představit, že bych si našla jiného chlapa a zůstat sama nechci. Když se občas dívám po ostatních mužských, pořád srovnávám a nakonec z toho vyjde, že už jsem si na manžela hrozně zvykla. Navíc máme dvě děti, nechci jim vzít tátu, ať je jaký chce.
Protože mi ale manžel nedal zatím jediný důkaz o tom, že už vše skončil, strávím asi zbytek svého života dobrovolně bez sexu (říkám si:no co, jsou i horší věci). Manžel by si mě tím rád udobřil, ale nedůvěra a nechuť je velká jak přehradní hráz a nevím, jestli se někdy protrhne.
Každopádně prožívám jednu z největších proher svého života. Pokud by mi jen příležitostně "zahnul", pochopím to víc, než když teď dodatečně zjišťuju, že jeho nevěra nebyla (nebo není) vůbec jen o sexu, ale i o vztahu.
Držím palce všem podvedeným, já tajně doufám, že se stane zázrak a nějak problém vyřešíme...
Není tady
Marcíno, zázrak si člověk obvykle nejlépe naordinuje sám.
Nečekej moc dlouho. Život je krátký.
Není tady
marcína napsal(a):
Ahoj Berujo a Zdendo,
čtu si vaše příspěvky. Spoustu vašich pocitů znám, mám manžela velmi dlouhodobého nevěrníka (možná i 10 let). Nebyla jsem si dlouho jistá, vše pořád popíral, na své neobvyklé chování měl vždy nějakou výmluvu, kterou jsem mu zpočátku věřila. Fotky, které jsem našla uložené v jeho mobilu, byly ale dost výmluvné. Teď je mi z toho zle a jak to mezi náma bude dál, nevím. Psychicky mi pomohlo, když jsem se svěřila pár blízkým lidem. Nečekala jsem, že mi poradí, jak z té šlamastyky ven, jen jsem byla ráda, že jsem se jim mohla vymluvit, vybrečet i zanadávat na manžela a že oni mne vyslechli. No a pak, když jsem četla vaše příspěvky - těch pocitů mám tolik stejných jako vy - nějak mi přijde, že v tom nejsem sama.
Manžel by se asi nechtěl rozvádět, za dobu manželství (13 let) nashromáždil nějaký majetek a dělit se o něj se mnou by ho asi netěšilo (i když já jsem financovala vždy celou domácnost i 2 děti). Já se nechci taky rozvádět, nedovedu si představit, že bych si našla jiného chlapa a zůstat sama nechci. Když se občas dívám po ostatních mužských, pořád srovnávám a nakonec z toho vyjde, že už jsem si na manžela hrozně zvykla. Navíc máme dvě děti, nechci jim vzít tátu, ať je jaký chce.
Protože mi ale manžel nedal zatím jediný důkaz o tom, že už vše skončil, strávím asi zbytek svého života dobrovolně bez sexu (říkám si:no co, jsou i horší věci). Manžel by si mě tím rád udobřil, ale nedůvěra a nechuť je velká jak přehradní hráz a nevím, jestli se někdy protrhne.
Každopádně prožívám jednu z největších proher svého života. Pokud by mi jen příležitostně "zahnul", pochopím to víc, než když teď dodatečně zjišťuju, že jeho nevěra nebyla (nebo není) vůbec jen o sexu, ale i o vztahu.
Držím palce všem podvedeným, já tajně doufám, že se stane zázrak a nějak problém vyřešíme...
Marcíno,
zřejmě jsi dlouho žila spokojeně i s manželovým paralelním vztahem, když jsi o něm nevěděla. Když jsi ho objevila, je všechno jinak. Proč? Nastoupily pravděpodobně výčitky, odmítání sexu, a vůbec bourání té vaší společné stavby - ale promiň, z tvojí strany. Není pak lepší nevědět? Pokud ti manžel dával všechno (tím nemyslím peníze) a tys byla spokojená, nebylo by třeba namístě se zamyslet nad tím, proč měl potřebu vedlejšího vztahu, co mu chybělo od tebe a zkusit s tím něco udělat? Něco zbourat je velmi jednoduché (už slyším ty hlasy tady, že bourat začal on - to jednak není pravda, manželství neboural, ale nic to nemění na tom, že je to to nejjednodušší řešení), ale opravit a udržovat stavbu s dobrými základy je mnohem těžší. Ty jsi manželka, žena číslo jedna, a kdyby chtěl, už byl dávno pryč. Nechce a zřejmě ví proč. Život ti začne utíkat v trápení, výčitkách, bez milování - a je škoda každé takové vteřiny tvého života, už ti ji nikdo nevrátí.
Možná by ses dokázala s manželem domluvit na určitých pravidlech soužití, možná bys dokázala nechat jeho třináctou komnatu jen jemu a po čase bys možná uznala zpětně, že to bylo dobré řešení. Dobré by bylo si k tomu s manželem sednout a promluvit ( ovšem bez slz, výčitek a bez role té podvedené) o tom, co mu druhý vztah dává, ale to si nejsem jistá, jestli by teď šlo. V každém případě není dobré s ním chtít pořád "řešit", plakat a vyčítat, pokud bys chtěla váš vztah zachovat. A s tím zázrakem : štěstí přeje připraveným.
Upravil(a) Daphné (30. 10. 2009 7:31)
Není tady
Marcíno, tohle je pěkně hnusné zjištění. To chápu!
Zařiď se tak,aby ti to vyhovovalo. Jen nech oči otevřené,kdyby náhodou okolo projížděl princ na bílem koni .
Není tady
Daphné: Ty jsi manželka, žena číslo jedna, a kdyby chtěl, už byl dávno pryč. Nechce a zřejmě ví proč.
Taky si myslím, že manžel ví proč:
1. milenka se nechce rozvádět - asi má důvod
2. u milenky nemá nic jisté, neví, kdy od ní dostane kopačky a je dobré se v tom případě mít kam vrátit
3. stěhování by ho stálo energii a jak známo, muži nedělají "zbytečné" věci
4. při dělení společného majetku by nedopadl až tak nejlíp
4. milenka vydělává polovinu peněz, než manželka
5. prostě potřebuje k životu vzrůšo s milenkou i klidné domácí zázemí a bude ho potřebovat tak dlouho, dokud to jedna žena neutne
Nebo že by to byl typ, který si marcíny nebetyčně váží a nechce opustit jejich děti a přidělat jí praktické starosti s tím, že si bez něj ona sama bude muset jednou přišroubovat žárovku... ?
Daphné, takže dnes večer na sebe s úsměvem nahodíš krajky pro svého muže, o němž víš, že se právě vrátil od milenky? (kam jsem položila tu svatozář? Já Ti ji půjčím)
Když čtu Daphné, jako bych četla chlapa.
I kdybys měl(a) pravdu, je bohužel nutno rozlišit mezi tím, že marcína ví, a mezi tím, když nevěděla. Asi si ten pocitový rozdíl neumíš teď zrovna představit.
Mmch, tipneš si, jestli by dokázal manžel marcíně tolerovat její 13. komnatu tohoto rázu? Toť otázka, že?
Upravil(a) Tercila (30. 10. 2009 13:29)
Není tady
Řeší tu ale Marcína. Proč se zabývat tím, co by kdyby.
Napadá tě nějaké jiné řešení, jak zachovat vztah bez ztráty květinky ( pokud ho tedy chce Marcína zachovat a nedávat ultimata, která většinou vedou jen ke zhoršení situace)? Musí si sama rozvážit, co vlastně chce.
Tvoje body ohledně milenky jsou jen tvoje domněnky, předpoklady a mantinely.
Tak, a jdu radši pryč, než se zase seběhne místní sqadra.
Upravil(a) Daphné (30. 10. 2009 13:44)
Není tady
Po přečtení předchozího příspěvku " manžel ví, proč neodejít" a několika bodů mám dojem, že takhle snad chlap nemůže přemýšlet, protože správný CHLAP by tyhle věci vůbec neřešil. Tohle možná bude řešit manžel-závislák nebo manžel-příživník. Nikoli manžel CHLAP. Nevím... ale takové myšlení... to je snad degradace CHLAPA.
Není tady
Společná zodpověnost za vztah? Ano, ale zase odsud posud, není třeba vinit se z toho, že manžel je 10 let nespokojen (je-li nespokojen) a neventiluje to, nýbrž řeší chlapácky - po svém. Neumím si moc dobře představit, jak jde 10 let žít dvojí život. Dělit se mezi dvě ženy, vymýšlet výmluvy, lhát, přijde mi to hodně náročný. Copak jde vést takovýhle život a být přitom vnitřně v pohodě?
Spíš se tomu marcínině muži divím, že ještě není zralý na mašli. Protože jestli je v takovéhle konstelaci ok, tak se mi zdá, že má rád hlavně sám sebe.
Taky informace, že by si ji rád udobřil sexem, by mi seděla tak na 20tiletého studenta matfyzu a ne na dospělého chlapa a otce.
Upravil(a) laureene (30. 10. 2009 21:17)
Není tady
laureene napsal(a):
Neumím si moc dobře představit, jak jde 10 let žít dvojí život. Dělit se mezi dvě ženy, vymýšlet výmluvy, lhát, přijde mi to hodně náročný. Copak jde vést takovýhle život a být přitom vnitřně v pohodě?
Jde to blbě, to máš pravdu...a jsou to kolikrát nervy... až se podaří celosvětově prosadit Axiho postuláty, uleví se obecně ženám i mužům...
laureene napsal(a):
Taky informace, že by si ji rád udobřil sexem, by mi seděla tak na 20tiletého studenta matfyzu a ne na dospělého chlapa a otce.
Mně by tato informace seděla spíš na 20tiletého chovance ústavu pro mentálně postižené
Není tady
Miši: Po přečtení předchozího příspěvku " manžel ví, proč neodejít" a několika bodů mám dojem, že takhle snad chlap nemůže přemýšlet, protože správný CHLAP by tyhle věci vůbec neřešil. Tohle možná bude řešit manžel-závislák nebo manžel-příživník. Nikoli manžel CHLAP. Nevím... ale takové myšlení... to je snad degradace CHLAPA.
Jojo, těch pár bodů jsem slyšela od známého na vlastní uši. Proto jsem si na to teď vzpomněla. Tehdy jsem jen valila oči a uvědomila si, že oni někteří jedinci (některými ženami mylně chvíli obdivovaní) nejsou zas tak naivní, že dokonce přemýšlejí o svých výhodách a o tom, jak nic neztratit ...
A CHLAP by především nepotřeboval 10 let žít dvojí život.
Upravil(a) Tercila (30. 10. 2009 21:34)
Není tady
Marcino,
deset let jsi byla spokojená a nic i zřejmě nechybělo.
Manželova nevěra tedy ale vůbec nesouvisí s tebou, takže ji neřeš.
Ty si jen poctivě vyřeš, jestli muže, který to "takhle má" - a on to tak prostě má, jinak by to netrvalo 10let - se vším všudy chceš nebo nechceš.
Pokud nechceš, buď statečná, hezky "se pochlap" a jdi od toho, halt si zvykni na jiného chlapa nebo si vyber ten celibát.
Jestli ho ale chceš, tak ho nepředělávej ani nesuď. Nečekej žádný důkazy ani polepšení zlobivýho tatínka.
Takhle se totiž ničeho nedočkáš.
Leda bys chtěla mít doma bábovku, co svěsí krovky a přikluše mamče zpátky domů hezky pod nůž.
No a nebo vyčuránka, který si příště jen dá většího majzla.
Není tady
Ještě takovou technickou do pléna
Je lepší celý zbytek života nebo jeho velkou část nevědět a prožít ho ve vztahu, který je postavený na podvodu a lhaní nebo vědět a mít tím pádem možnost se k tomu, po překonání šoku a bolesti, nějak postavit a buď to teda tolerovat nebo si zařídit život po svém a žít pak třeba líp s tím samým nebo s jiným partnerem?
Já sama nevím, často si říkám, kdybych to nevěděla, kdyby mi to neřekl, mohla jsem být spokojená, jak mu asi na mě záleží, když mě postaví před takové trápení... že si jen ulevil svému svědomí a takové ty úvahy... A jindy si zas M vážím, že mi to řekl, přestože riskoval, že ho vyrazím a už nebude co vylepšovat, protože nebude žádné my, že naopak byl ke mně upřímný a ukázal mi i ty své špatné stránky, přestože je mohl nadále mistrně skrývat, užívat si s námi oběma a mít klid.
Dobré není ani jedno , ale vlastně nedokážu sama posoudit, co je lepší.
Není tady
Nějak si těžce dovedu představit Marcínou vzývaný zázrak, který by tohle spravil... Jaká záplata může ospravedlnit desetiletý vztah- vedlejšák?
Zas jedna "inteligentní neprovalitelná nevěra".. Taky přemýšlím, jestli "ta druhá" čekala na rozvod, nebo jen využívala volných chvilek toho roztomilého pána.
Nemůžu nějak překousat, že by si Marcína za tolik roků nevšimla a neodhalila manželova odskakování . To mi přijde jak scifi..
Marcíno, jak u vás fungoval život do provalení nevěry? Nejsem sto pochopit , jak to ten pán stihal.
Není tady
Zodpovědnost za vztah, vinit, dělit se, dvojí život, lhát, vymýšlet výmluvy, mistrně skrývat, ukázat své stinné stránky, užívat si. Mělčina, suterén, hlubinné doly, Mariánský příkop.
Není tady
Každý máme nějaký vnitřní svět. A slova která používáme o něm mnohé vypovídají. Co třeba milovat, přijímat, vážit si, podporovat, nesoudit, hmm?
Tenhle svět je taky zajímavý:
Tercila napsal(a):
Taky si myslím, že manžel ví proč:
1. milenka se nechce rozvádět - asi má důvod
2. u milenky nemá nic jisté, neví, kdy od ní dostane kopačky a je dobré se v tom případě mít kam vrátit
3. stěhování by ho stálo energii a jak známo, muži nedělají "zbytečné" věci
4. při dělení společného majetku by nedopadl až tak nejlíp
4. milenka vydělává polovinu peněz, než manželka
5. prostě potřebuje k životu vzrůšo s milenkou i klidné domácí zázemí a bude ho potřebovat tak dlouho, dokud to jedna žena neutne
Nebo že by to byl typ, který si marcíny nebetyčně váží a nechce opustit jejich děti a přidělat jí praktické starosti s tím, že si bez něj ona sama bude muset jednou přišroubovat žárovku... ?
Daphné, takže dnes večer na sebe s úsměvem nahodíš krajky pro svého muže, o němž víš, že se právě vrátil od milenky? (kam jsem položila tu svatozář? Já Ti ji půjčím)
Když čtu Daphné, jako bych četla chlapa.
I kdybys měl(a) pravdu, je bohužel nutno rozlišit mezi tím, že marcína ví, a mezi tím, když nevěděla. Asi si ten pocitový rozdíl neumíš teď zrovna představit.
Mmch, tipneš si, jestli by dokázal manžel marcíně tolerovat její 13. komnatu tohoto rázu?Toť otázka, že?
Není tady
laureene napsal(a):
Ještě takovou technickou do pléna
![]()
Je lepší celý zbytek života nebo jeho velkou část nevědět a prožít ho ve vztahu, který je postavený na podvodu a lhaní nebo vědět a mít tím pádem možnost se k tomu, po překonání šoku a bolesti, nějak postavit a buď to teda tolerovat nebo si zařídit život po svém a žít pak třeba líp s tím samým nebo s jiným partnerem?
Já sama nevím, často si říkám, kdybych to nevěděla, kdyby mi to neřekl, mohla jsem být spokojená, jak mu asi na mě záleží, když mě postaví před takové trápení... že si jen ulevil svému svědomí a takové ty úvahy... A jindy si zas M vážím, že mi to řekl, přestože riskoval, že ho vyrazím a už nebude co vylepšovat, protože nebude žádné my, že naopak byl ke mně upřímný a ukázal mi i ty své špatné stránky, přestože je mohl nadále mistrně skrývat, užívat si s námi oběma a mít klid.
Dobré není ani jedno, ale vlastně nedokážu sama posoudit, co je lepší.
NEVEDIEŤ. Ak dokáže plne byť v oficiálnom vzťahu, uspokojiť ženu, atď., tak - za seba - radšej nevedieť.
Není tady
Ano, Axi, to je svět chlapa, který se mi vypovídal. To je, viď?
Není tady
Selima napsal(a):
laureene napsal(a):
Ještě takovou technickou do pléna
![]()
Je lepší celý zbytek života nebo jeho velkou část nevědět a prožít ho ve vztahu, který je postavený na podvodu a lhaní nebo vědět a mít tím pádem možnost se k tomu, po překonání šoku a bolesti, nějak postavit a buď to teda tolerovat nebo si zařídit život po svém a žít pak třeba líp s tím samým nebo s jiným partnerem?
Já sama nevím, často si říkám, kdybych to nevěděla, kdyby mi to neřekl, mohla jsem být spokojená, jak mu asi na mě záleží, když mě postaví před takové trápení... že si jen ulevil svému svědomí a takové ty úvahy... A jindy si zas M vážím, že mi to řekl, přestože riskoval, že ho vyrazím a už nebude co vylepšovat, protože nebude žádné my, že naopak byl ke mně upřímný a ukázal mi i ty své špatné stránky, přestože je mohl nadále mistrně skrývat, užívat si s námi oběma a mít klid.
Dobré není ani jedno, ale vlastně nedokážu sama posoudit, co je lepší.
NEVEDIEŤ. Ak dokáže plne byť v oficiálnom vzťahu, uspokojiť ženu, atď., tak - za seba - radšej nevedieť.
Pro mě taky - nevědět. Říkávala jsem - jestli mě někdy bude podvádět a nebude chtít odcházet od rodiny - nechci to vědět. Je zbabělost hodit své nevěry na hlavu partnera, ať si s tím poradí, protože on to, aby tajil, když nechce odcházet, neustál.
U nás to tak zřejmě běželo. Až s tou poslední to neustál. To už nešlo přehlédnout. Nebo do ní možná byl zamilovaný. Kdoví.
Možná to zní alibisticky, ale logicky - když člověk neví, netuší, že je to podvod a lež, pokud je partner pořád skutečným partnerem. A neřeší. Neboť - z jeho pohledu - není co řešit.
Teď už se na to dívám jinak. Už jsem natolik silná a svobodná, že pro mě vztah na věrnosti nestojí. Teď je pro mě důležitější, co já. Ne co partner.