|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
má každý člověk právo na to, aby byl šťastný? aby prožil velkou lásku svého života? jenže co když mu proteče mezi prsty a může si za to sám? co potom?
vždycky jsem dokázala bojovat, vzdorovat a nakonec se přes to období přenést a být "happy". jenže najednou to nejde. ta díra hluboko uvnitř v duši nejde zacelit. vlastně nikdy nešla, ale podařilo se mi jí alespoň zaplácnout, než se opět "vydrolila". ačkoliv tajně doufám v lepší obrat, ve skutečnosti vím, že nenastane. nedá se tomu ani říkat deprese, já ani nevím, jak to pojmenovat. jsou to stavy smutku, melancholie, nevíry ve šťastný obrat. nedokážu se smát tak jako dřív, v mém hlase zaznívá ironie. nejraději bych se schoulila do klubíčka a válela se ze strany na stranu. ale to nejde... nejde to jen tak sednou a rozplakat se, ačkoliv bych to udělala ze všeho nejraději. všichni by se ptali, co se děje, co se stalo a hlavně - nikdy by to nepochopili.
.... (pauza na pláč a následné setření slz)
kéž by bylo snadné odpoutat se a nemyslet na něj od rána do večera. byla doba, kdy jsem tomu věřila a na nějaký čas to dokázala. ale ta doba dávno minula. je vůbec možné milovat a toužit po jediném muži tolik let a ani jednou ho nemít? už jenom představa, že bych se měla podívat po jiném a s ním zkusit být šťastná, je šílená. copak lze oklamat srdce? to bych mu nemohla udělat. žít ve lži a klamu. a pak - copak by mě někdo chtěl? a chce mě vůbec někdo? kdepak... prý mám vysoké nároky, říkaly mi holky na střední.
už ani nevím, co víc napsat, motám se v bludném kruhu, z nějž se nejspíš nikdy nevymotám, často mi přijde, že se opakuji a melu to samé neustále dokola. můžu se vypsat tisíckrát, může mi tisíc lidí promlouvat do duše, stejnak to nepomůže. ano, zvedne to náladu, ale uvnitř se nic nezmění. pokud mám setrvat ve stavu, v jakém se nacházím, pak ať jsou alespoň ti, které mám ráda a na nichž mi záleží, šťastní, zdraví a ať si plnými doušky užívají lásky a hlavně toho druhého... končím (konečně)
Není tady
Myslíš, že je Tvé srdce tak malé, že dokáže milovat jen jednoho člověka ?
Není tady
PRÁVO být šťastný? To není o právu. Stačí se rozhodnout.
Lenny, vyjdi ze svého vzdušného zámku, zabouchni dveře, zahoď klíč. A vejdi do reality. Je mnohem krásnější, než snění. Když chceme. Když otevřeme.
Život je tak krátký.
Právě poslouchám tuto písničku, když ti píšu. Přijde mi docela příhodná
http://cz.youtube.com/watch?v=bDSN8s_7B-Q
Upravil(a) majkafa (30. 1. 2009 23:57)
mashanka napsal(a):
Myslíš, že je Tvé srdce tak malé, že dokáže milovat jen jednoho člověka ?
nemyslím, naopak. miluju svojí rodinu. jenže ono je milovat a milovat... ano, zamilovala jsem se vícekrát, ale... vždycky jsem myslela na NĚJ, toužila po něm, chtěla s ním být napořád. a tak to trvá pořád...
Není tady
Připomínáš mi ženu, která volala dnes v noci (koukám, že už včera) na telefon mému muži ve dvě v noci. Zazvonil telefon, on to zvedl a my oba v pozoru, co se děje. On řekl "Prosím" a následovala průtrž výčitek na nadávek vůči němu.
Nejdřív mi to přišlo divné a podezřelé, ale ve finále se mu druhý den ta dívka nebo žena omluvila ...... o to nejde. Část toho monologu jsem vyslechla a bylo to fakt hrozné. Dělala jsem stejné hovadiny. Ztapňovala jsem se přímo šíleně. A jediný výsledek byl, že jsem pro něj byla jenom hadrem na podlahu nebo rohožkou, o kterou si otřel boty.S odstupem času si připadám při té vzpomínce uboze a pro něj nezajímavě. Snad jsi tohle forum našla včas a budeš lepší, než já.
Není tady
majkafa napsal(a):
PRÁVO být šťastný? To není o právu. Stačí se rozhodnout.
Lenny, vyjdi ze svého vzdušného zámku, zabouchni dveře, zahoď klíč. A vejdi do reality. Je mnohem krásnější, než snění. Když chceme. Když otevřeme.
Život je tak krátký.
pro mě je realita tíživá a plná bolesti - v tomto ohledu. unikání do snů mi pomáhá přežít. s tím klíčem jsi mi připomněla... na střední jsme psali úvahu na téma - Brány své věznice si nese každý člověk v sobě - je to citát od Sartreho. zmínila jsem se i o pomyslném klíči... a vidíš, stejně ho nedokážu uchopit, zkrátka to nejde, pže to, co by přišlo, by mě srazilo ještě víc na kolena, než jak jsem teď.
Není tady
Fanny5 napsal(a):
Připomínáš mi ženu, která volala dnes v noci (koukám, že už včera) na telefon mému muži ve dvě v noci. Zazvonil telefon, on to zvedl a my oba v pozoru, co se děje. On řekl "Prosím" a následovala průtrž výčitek na nadávek vůči němu.
Nejdřív mi to přišlo divné a podezřelé, ale ve finále se mu druhý den ta dívka nebo žena omluvila ...... o to nejde. Část toho monologu jsem vyslechla a bylo to fakt hrozné. Dělala jsem stejné hovadiny. Ztapňovala jsem se přímo šíleně. A jediný výsledek byl, že jsem pro něj byla jenom hadrem na podlahu nebo rohožkou, o kterou si otřel boty.S odstupem času si připadám při té vzpomínce uboze a pro něj nezajímavě. Snad jsi tohle forum našla včas a budeš lepší, než já.
já bych mu nikdy nevolala, k tomu se nesnížím, vím, že si to nezaslouží. ačkoliv vinu hážu na sebe, vím, že i on je toho vinen - to, jak se choval a vlastně pořád chová. kdyby mě požádal o schůzku (a po ničem jiném vlastně netoužím), ptala bych se a žádala odpovědi, proč mi lhal, proč nebyl v některých situacích upřímný. budiž mu omluvou, že jsme nebyli tolik dospělí (zvláště muži dospívají později). ale teď už by mohl mít rozum... tak nějak tuším, že si myslí, že jakmile zavolá, přiběhnu, že ho nedokážu odmítnout. v jistém smyslu má pravdu a ačkoliv je té bolesti příliš, chci odpovědi znát, a proto bych šla, i kdyby to mělo být naposledy.
Není tady
Nechtěla jsem být zlá, ale připomněla jsi mi mne, když jsem bojovala s "větrnými mlýny".
Hele tohle jsem tady nikdy nepsala, ale přesně tu samou podmínku jsem měla, . Jestli se se mnou ten člověk setká, tak jedine na náměstí a naprosto veřejně. A zadařilo se. Pózval mne na rande, ale mně už toi nic neříkalo.
Není tady
Právo nemá, ale často má za život mnoho možností na dosah ruky. Ale nezvedne ji, natož aby se natáhl. Nejhůře kvůli svým vlastním iluzím. Pomysli na to v jak skvělé době a pozici žiješ, tolik lidí si museli projít mnohem těžšími cestami.
Láska není to, co je v tvé hlavě, co si vymyslíš, není to iluze- musíš jít ven a poznat skutečnost. Bude pravděpodobně úplně jiná než jsou tvé představy a hlavně bude živá. Myslíš, že miluješ, ale lpíš. Na své představě.
Spíš bych řekla, že by sis měla štěstí uložit jako povinnost. 
Hodně sil a napiš jak se vyvíjíš. (Kolik ti je let?) Pa.
Upravil(a) Nharte (31. 1. 2009 2:00)
Není tady
leny.wood napsal(a):
já bych mu nikdy nevolala, k tomu se nesnížím, vím, že si to nezaslouží. ačkoliv vinu hážu na sebe, vím, že i on je toho vinen - to, jak se choval a vlastně pořád chová. kdyby mě požádal o schůzku (a po ničem jiném vlastně netoužím), ptala bych se a žádala odpovědi, proč mi lhal, proč nebyl v některých situacích upřímný. budiž mu omluvou, že jsme nebyli tolik dospělí (zvláště muži dospívají později). ale teď už by mohl mít rozum... tak nějak tuším, že si myslí, že jakmile zavolá, přiběhnu, že ho nedokážu odmítnout. v jistém smyslu má pravdu a ačkoliv je té bolesti příliš, chci odpovědi znát, a proto bych šla, i kdyby to mělo být naposledy.
jakou vinu ? o čem to tu mluvíš ? se viníš za to, že ho máš ráda nebo za to , že on tebe možná mín ? a jsi si jistá, že tě má rád mín? nebo jak jsi k tomuhle došla a jakou on má vinu????? .... a proč by měl mít rozum on a ne ty ? proč nezavoláš ty a on by přiběhl... když chceš znát odpovědi, musíš položit otázky...ale, chceš znát odpovědi ? opravdu ? hledej je nejdřív uvnitř sebe...odpovědi na to, zda chceš odpovědi znát a pokud opravdu ano, tak se ptej... a pokud po něčem toužíš, tak tu touhu zrealizuj... jestli skutečně toužíš...
a mít rád není bolest, bolest je jen si to přiznat a pochopit, že nezáleží na tom, jak s tou informací druhý naloží, ale že bolí tu informaci druhému nepředat...když je vlastně pro něho/ni ...bolí tě tvůj strach z toho, co on s tvou láskou (nebo informací) udělá, ale proč ? pokud ji zahodí, je to jeho problém a ne tvůj, je to jeho škoda a ne tvoje...
Není tady
leny.wood napsal(a):
pro mě je realita tíživá a plná bolesti - v tomto ohledu. unikání do snů mi pomáhá přežít. s tím klíčem jsi mi připomněla... na střední jsme psali úvahu na téma - Brány své věznice si nese každý člověk v sobě - je to citát od Sartreho. zmínila jsem se i o pomyslném klíči... a vidíš, stejně ho nedokážu uchopit, zkrátka to nejde, pže to, co by přišlo, by mě srazilo ještě víc na kolena, než jak jsem teď.
Ale houby. Ty totiž v žádné realitě nejsi. Podívej se dobře. Žiješ sen, který tě ničí.
leny.wood napsal(a):
mashanka napsal(a):
Myslíš, že je Tvé srdce tak malé, že dokáže milovat jen jednoho člověka ?
nemyslím, naopak. miluju svojí rodinu. jenže ono je milovat a milovat... ano, zamilovala jsem se vícekrát, ale... vždycky jsem myslela na NĚJ, toužila po něm, chtěla s ním být napořád. a tak to trvá pořád...
Pravděpodobně je to proto, že Tvoje láska nebyla naplněna a ty ve skutečnosti nejsi zamilovaná do NĚHO, ale do svých představ. Pokud to tak je, pokud si to přiznáš a uvědomíš, možná se někam posuneš. Možná začneš kolem sebe vnímat i jiné muže a možná, že poznáš skutečnou lásku. Bez toho, abys vystoupila ze svých snů, to ale nepůjde
Není tady
mashanka napsal(a):
Myslíš, že je Tvé srdce tak malé, že dokáže milovat jen jednoho člověka ?
Ahoj, já leny rozumím, asi je moje srdce tak malé, že dokážu milovat jen jednoho člověka. Pochopitelně miluji děti, rodiče, ale to bych mohla říct, že miluji i smaženého kapra. Ale milovat chlapa, to dokážu opravdu jen jednoho. Manžel má pár, jak on říká "erotických kamarádek". Dost těžce tuhle skutečnost snáším, ale prý jsem si to z části zavinila sama.... O tom ale teď mluvit nechci. V jedné etapě svého života jsem si na netu taky našla pár takových kamarádů, abych poznala jaké to je. Tehdy mi došlo, že pro mě to nemá význam, že mi to nic nedává. Nebyl tam ani náznak nějaké zamilovanosti, ani nemůžu říct jestli jsem ty kluky měla ráda. Bylo to fajn pokud šlo o povídání po netu. Ve chvíli kdy jsme se sešli, jsem zjistila, že ho ani nedokážu pohladit. Prostě pokud někoho miluju, nedokážu nic jiného cítit k někomu jinému. Ostatní "vztahy", které jsem se snažila mít, byly z mé strany tak povrchní a skončily dřív než vůbec začaly.
Není tady
Heřmanko, neprosto s tebou souhlasím 
Proč se sakra lidi snaží někoho k sobě připoutat svými představami a svým očekáváním, člověka co miluje? Copak nelze někoho milovat a zároveň ho nechat žít?
Ano Leny, bojíš se mu říct o svých citech, protože se bojíš odmítnutí, tak se raději budeš utápět v nesmyslných představách a iluzích.... ikdyž tě odmítne, tak on přeci není povinný tě milovat...no a co?...nic se neděje....copak musíš milovat jen za oplátku?.....prober se z toho snění a žij svůj život naplno, pak uvidíš jeho krásu a nádheru stokrát krásnější, než tvé současné snění 
Není tady
Leni, kdyby existoval elixír lásky a měla jsi možnost mu ho podstrčit, udělal bys to ? Stála bys o jeho lásku, i kdybys věděla, že je umělá, že ho tím vlastně znásilňuješ ? Zkus mi (a hlavně sobě) pravdivě odpovědět. Pokud ano, pak si myslím, že to není skutečná láska k té osobě, jen touha po tom, uskutečnit svoje přání.
Upravil(a) mashanka (31. 1. 2009 9:00)
Není tady
Mám dojem, že lenny je něco kolem dvaceti, to aspoň pro mne staví celý ten srdcebol do trochu jiného světla
Je možné někoho milovat a zároveň ho nechat žít. Je možné i se slzou v oku být mezi přáteli a prožívat si to svoje, aniž bych čekala, že se kolem toho mého žalu všichni seběhnou jako kolem postřeleného tuleního mláděte. Je možné prožívat radosti a štěstí, i když nemají vždycky ten "pravý" pouťový obal a nadpozemské rozměry. Je možné svěřit se druhým, aniž bych jim tím brala spánek a kazila život děsivým odhalením, že nejsem slečna dokonalá, vždy dobře naložená a všechno zvládající levou zadní. Jde to. Musí se to po troškách zkoušet a zabere to nějaký čásek, ale právě toho času máš před sebou ještě hromadu a lásek taky 
Nharte napsal(a):
Právo nemá, ale často má za život mnoho možností na dosah ruky. Ale nezvedne ji, natož aby se natáhl. Nejhůře kvůli svým vlastním iluzím. Pomysli na to v jak skvělé době a pozici žiješ, tolik lidí si museli projít mnohem těžšími cestami.
Láska není to, co je v tvé hlavě, co si vymyslíš, není to iluze- musíš jít ven a poznat skutečnost. Bude pravděpodobně úplně jiná než jsou tvé představy a hlavně bude živá. Myslíš, že miluješ, ale lpíš. Na své představě.Spíš bych řekla, že by sis měla štěstí uložit jako povinnost.
ano.....................................tak jsem to měla nastavené já..............několik let .............pak už se chtěla nějak odpoutat, zamilovat.............dlouho to nešlo.............už jsem nedoufala................a pak lusk!! a je to!!
je mi 57
Není tady
lenny, ale ON nemůže za to, že ty se bojíš žít. Dokud nevylezeš z toho svého snění, ani žít nebudeš. Je jen na tobě, jaký život prožiješ. Mám takovou kamarádku. Chtěla žít se svou studentskou láskou, nevyšlo to a tak se plácala životem s tím, jak ON to zničil.
Pak se zamilovala do jiného, trvalo to teda roky, a vysnila si další růžový život. Jenže ON to zase zničil. Nežil podle toho jejího scénáře. Vylez z té své ulity, vykašli se na to, co bylo a žij. I s tím, že něco nevyšlo a něco dalšího vyjde. Vezmi si z toho ponaučení. Jak myslíš, že žijou ostatní? Nikomu nic nevychází podle scénáře. O tom život je.
Není tady
Leny.wood, tento týden zemřel John Updike, autor románu Čarodějky z Eastwicku. Známější je jeho filmová podoba, takže připomínám stručně jen kousíček, kde je něco pro tebe: Michelle Pfeiffer, jedna ze tří čarodějek, je zmatená ze svých citů k záhadnému muži (Jack Nicholson), který se přistěhoval do města a svým chováním a způsobem života upoutával a zamotával hlavu všem jeho obyvatelům, zvlášť oněm třem ženám. Ona se jím cítí být přitahovaná, zároveň se ho děsí...Jednou mu při jakési příležitosti, kdy spolu sedí u stolu, položí nikoliv řečnickou, ale přímou otázku, na kterou očekává odpověď: "Co ty jsi vlastně zač?" A on jí odpovídá:"Jsem tím, kým chceš, abych byl."
Potřebuje to komentář? 
Upravil(a) haiel (31. 1. 2009 11:19)
Není tady
Heřmanka napsal(a):
jakou vinu ? o čem to tu mluvíš ? se viníš za to, že ho máš ráda nebo za to , že on tebe možná mín ? a jsi si jistá, že tě má rád mín? nebo jak jsi k tomuhle došla a jakou on má vinu????? .... a proč by měl mít rozum on a ne ty ?
nevím, jak to krátce vysvětlit... několikrát jsme spolu mohli začít chodit, být spolu nejen jako kamarádi. ale vždycky se to nějak pokazilo, nikdy to nevyšlo - to je ta vina, kdybych si tehdy víc věřila, nebyla uzavřená...
a s tím rozumem - na jednu stranu se ke mně chová hezky, třeba jsme i chvilku v kontaktu a pak... nic, jako by mě neznal. ano, když se potkáme, pozdraví mě a i sem tam prohodíme pár slov, ale pak jsou situace, kdy dělá, že mě nevidí - kamarádi se přece nezapíraj...
Není tady
mashanka napsal(a):
leny.wood napsal(a):
mashanka napsal(a):
Myslíš, že je Tvé srdce tak malé, že dokáže milovat jen jednoho člověka ?
nemyslím, naopak. miluju svojí rodinu. jenže ono je milovat a milovat... ano, zamilovala jsem se vícekrát, ale... vždycky jsem myslela na NĚJ, toužila po něm, chtěla s ním být napořád. a tak to trvá pořád...
Pravděpodobně je to proto, že Tvoje láska nebyla naplněna a ty ve skutečnosti nejsi zamilovaná do NĚHO, ale do svých představ. Pokud to tak je, pokud si to přiznáš a uvědomíš, možná se někam posuneš. Možná začneš kolem sebe vnímat i jiné muže a možná, že poznáš skutečnou lásku. Bez toho, abys vystoupila ze svých snů, to ale nepůjde
já jsem asi ty představy podala špatně... když jsem sama, nebo i než usnu, vyprávím si ve své hlavě nejrůznější příběhy. týkají se všeho možného, velmi často právě jeho a mě. je to to, co si hluboko v srdci přeji, ale neřídím se podle toho, pže vím, že jde jen o fantasii a skutečnost je úplně jinde.
jestli-že nejsem zamilovaná do NĚHO, ale do svých představ, tak proč pokaždé, když jej potkám, se mi podlomí kolena a srdíčko buší tak, že by nejraději vyskočilo z hrudi?
Upravil(a) leny.wood (31. 1. 2009 12:37)
Není tady
Ynnej napsal(a):
Ahoj, já leny rozumím, asi je moje srdce tak malé, že dokážu milovat jen jednoho člověka. Pochopitelně miluji děti, rodiče, ale to bych mohla říct, že miluji i smaženého kapra. Ale milovat chlapa, to dokážu opravdu jen jednoho. Manžel má pár, jak on říká "erotických kamarádek". Dost těžce tuhle skutečnost snáším, ale prý jsem si to z části zavinila sama.... O tom ale teď mluvit nechci. V jedné etapě svého života jsem si na netu taky našla pár takových kamarádů, abych poznala jaké to je. Tehdy mi došlo, že pro mě to nemá význam, že mi to nic nedává. Nebyl tam ani náznak nějaké zamilovanosti, ani nemůžu říct jestli jsem ty kluky měla ráda. Bylo to fajn pokud šlo o povídání po netu. Ve chvíli kdy jsme se sešli, jsem zjistila, že ho ani nedokážu pohladit. Prostě pokud někoho miluju, nedokážu nic jiného cítit k někomu jinému. Ostatní "vztahy", které jsem se snažila mít, byly z mé strany tak povrchní a skončily dřív než vůbec začaly.
to je právě ono. jednou jsem si psala s nějakým klukem, ale prostě... nešlo to a tak jsem skončila a kluka úspěšně ignorovala...
pomněnka napsal(a):
Proč se sakra lidi snaží někoho k sobě připoutat svými představami a svým očekáváním, člověka co miluje? Copak nelze někoho milovat a zároveň ho nechat žít?
Ano Leny, bojíš se mu říct o svých citech, protože se bojíš odmítnutí, tak se raději budeš utápět v nesmyslných představách a iluzích.... ikdyž tě odmítne, tak on přeci není povinný tě milovat...no a co?...nic se neděje....copak musíš milovat jen za oplátku?.....prober se z toho snění a žij svůj život naplno, pak uvidíš jeho krásu a nádheru stokrát krásnější, než tvé současné snění
ale já ho k sobě přece nepoutám, nechávám ho žít. nemám právo se mu motat do života, to by nebylo příjemné ani jemu, ani mně. abych si o něm zjišťovala, s kým teď je, proč tak činí apod.? to bych se pak nemohla podívat sobě samé do očí... vím, že není povinný mě milovat, já to ani neočekávám. vím, že mě měl rád a zrovna tak jako vím tohle, tak nevím, jak je to teď. pokud je šťastný s nějakou jinou, tak mu to přeji a doufám, že jim to vydrží. nemám zapotřebí mu přát jen to nejhorší jen proto, jak jsem na tom já, to by nebylo fér.
Není tady
mashanka napsal(a):
Leni, kdyby existoval elixír lásky a měla jsi možnost mu ho podstrčit, udělal bys to ? Stála bys o jeho lásku, i kdybys věděla, že je umělá, že ho tím vlastně znásilňuješ ? Zkus mi (a hlavně sobě) pravdivě odpovědět. Pokud ano, pak si myslím, že to není skutečná láska k té osobě, jen touha po tom, uskutečnit svoje přání.
neudělala. vynucená láska není láska, ale jen klam, kt. si sama přivolávám a tak to já nechci.
Judita napsal(a):
Mám dojem, že lenny je něco kolem dvaceti
už 21 
javena napsal(a):
lenny, ale ON nemůže za to, že ty se bojíš žít. Dokud nevylezeš z toho svého snění, ani žít nebudeš. Je jen na tobě, jaký život prožiješ. Mám takovou kamarádku. Chtěla žít se svou studentskou láskou, nevyšlo to a tak se plácala životem s tím, jak ON to zničil.
Pak se zamilovala do jiného, trvalo to teda roky, a vysnila si další růžový život. Jenže ON to zase zničil. Nežil podle toho jejího scénáře. Vylez z té své ulity, vykašli se na to, co bylo a žij. I s tím, že něco nevyšlo a něco dalšího vyjde. Vezmi si z toho ponaučení. Jak myslíš, že žijou ostatní? Nikomu nic nevychází podle scénáře. O tom život je.
růžový život si ani nevysnívám, pže to ani nejde - žádný život není růžový - jednou jsme dole, podruhé zase nahoře. já jsem momentálně dole a nahoru se musím vydrápat. mít scénář? kdepak. já nikdy nebyla na lajnování... nemůžu házet vinu na toho kluka, že to zničil, nikdy není vina jen na jedné straně. krom toho jsme spolu nikdy nechodili...
Není tady
nevím, kolik ti je let, já jen že tvůj styl psaní a uvažování mi připomněl ten můj, když jsem byla na základce a byla zamilovaná do toho nejúžasnějšího kluka na světě a byla jsem přesvědčená, že on je ten jedinej, pravej, že spolu budeme mít kupu dětí a žít vedle sebe až do smrti. a když se pak zakoukal do jiný, tak mi skončil život a na 200% jsem věděla, že tak jako on se mi nebude už nikdo nikdy líbit, ... když na to vzpomenu dneska, tak se nad sebou pousměju
tím ale nechci nijak zlehčovat tvoje nynější pocity a situaci víš, jen by bylo fajn, kdybys získala trochu nadhledu, možná víc sebeúcty a odvahy ...
Není tady
Ja som mala takúto fázu na strendej škole a čiastočne ešte na vysokej, potom už prišli iné veci... Ai to je vývojová fáza a výzva pracovať na sebe, učiť sa fungovať - dobre - so svojimi emóciami, nielen sama so sebou, ale aj s druhými.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
