29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Heřmanka napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Heřmanka napsal(a):
no, pokud něco dělám a totéž nedovolím dělat tomu druhému, tak to je sobectví...podle mě
Já nechápu to "nedovolím" - přece ten druhý je dospělý člověk, tak si to nenechá líbit, ne?
Proč by měl nechat někoho druhého, aby mu něco "nedovolil"...
"Nedovolí" něco rodič dítěti, a ne jeden dospělý člověk druhému.
No a max. tak ještě vláda, ta může něco nedovolit, když vydá zákon. Ale jinak ne.
Jinak ten člověk, který nechá druhého aby mu něco "nedovolil" se chová jako dítě...uff...tak překroč rámec slova "nedovolit" a dej mu další rozměr... a nemluvím o tom, co okolí, ale jak se chová SOBEC...to vůbec nemá souvislost s tím co si necháš nebo nenecháš líbit...
příklad...manžel má milenku...a na manželku žárlí dělá scény, že by snad mohla mít milence... to je sobectví ve smyslu...manžel může, to je podle něj (sobce) správné...a manželka nemůže, to je podle něj (sobce) nesprávné... zjednodušeně řečeno...sobec používá dva různé metry...holkýýý obecně
je to takhle lépe vysvětleno? slovo "nedovolit" ?
Není - slovo nedovolit existuje jen mezi nadřízeným a podřízeným - jinde nemá co dělat.
Jinak, ona je také otázka, jestli ty jeho metry někoho zajímají a řídí se podle nich. Pokud ne, má smolíka a cítí se ukřivděný, což je ovšem jeho osobní problém
Upravil(a) mashanka (30. 1. 2009 23:32)
Není tady
mashanka napsal(a):
Není - slovo nedovolit existuje jen mezi nadřízeným a podřízeným - jinde nemá co dělat.
Jinak, ona je také otázka, jestli ty jeho metry někoho zajímají a řídí se podle nich. Pokud ne, má smolíka a cítí se ukřivděný, což je ovšem jeho osobní problém
nj, tak když to slovo nechceš chápat i jinak, pak tomu výroku holt nemůžeš porozumět , což samozřejmě nevadí
a samozřejmě, že ty jeho metry okolí zajímají, jinak by totiž o něm nikdá nemohlo to okolí říct, že je sobec
Není tady
KALIK napsal(a):
Není náhodou slovo sobec jen hanlivá forma pro sebelásku? Říct o někom, že je sobec, je svého druhu soud, odsouzení, že je špatný...
Aby byl někdo sobec, musí mít k sobě nějaký "submisivní" protějšek, který sobectví toho druhého toleruje. Co je horší, být sobecký nebo "submisivní" v tomto smyslu?
hmm a proč horší je být "submisivní" v tom to směru nebo "sobec"...pokud se ti dva k sobě hodí jako klíč a zámek, tak "sobec" a "submisivní protějšek" mohou být mnohem spokojenější nežli spousta ostatních "nesobeckých" jedinců
...ale skutečného sobce zajímá jen jeho vlastní podstata, ne ? jinak nic...nebo ne ?
Není tady
Já si myslím, že sobec je člověk, který prvoplánově a v každé situaci sleduje vlastní prospěch "co z toho budu mít já?"
A "nedovolit" můžu chování někoho ke mně, pokud mi vadí, ubližuje, uráží apod. (přičemž si nemyslím, že se chová jako dítě, Martinko ).
Mnohé názory mě oslovily Nejvíc asi Vanda, s její definicí sobce se ztotožňuju. Sobec je někdo, kdo využije každé příležitosti, aby měl prospěch on sám.
O mě taky tvrdí někteří, že jsem sobec. Proč? Protože se nepodřizuju míněním ostatních a žiju svůj život, podle svých měřítek. Žiju tak, abych si nemusela sama před sebou uplivnout. Že na mě občas plivou ostatní, to zamrzí, nepopírám. Ale nejvíc právě plivou ti, kteří, když se na ně podíváte zblízka, tak jsou sobci především sami. V tom smyslu, že využívají a zneužívají kdekoho a kdeco jen, aby na tom něco získali. Nestydí se lhát starším v rodině a není jim stydno manipulovat dětmi, dělají ze sebe chudinky, překrucují pravdy v polopravdy, přetvařují se..... Cílem toho celého je jediné - prospěch. Materiální i duševní, že je někdo lituje. Pak je snadné přihodit i nějakou tu korunku pro tu "chudinku".... Tak takoví lidi jsou u mě sobci.
Není tady
Četla jsem jednu zajímavou definici sobce: "Sobec je ten, kdo má raději sebe než mě" - a pak si vyberte - záleží na tom, kdo to posuzuje.
Není tady
tak, tak on může být sobec jak dominantní, tak i submisivní .....
Není tady
Já si myslím, že dominantní člověk nemusí být vždycky sobec. Je spousta lidí, kteří jsou spíše vůdčími osobnostmi a přirozená autorita je prostě něco jiného, než když někomu nutíš svůj názor nebo třeba styl života. Takovou autoritu jsem schopna přijmout, protože vím, že nepřekročí jistou mez. Sobečtí lidé nemají tohle dané od pánaboha, proto jdou za hranice a nutí ostatní žít podle jejich pravidel. V jádru jsou vlastně slabí a když jim odporuješ, je zle. Vědí, že najít někoho dalšího, kdo se jim podřídí je těžké.
Vedle přirozené autority můžeš žít a ten život tě obohatí. Vedle sobce se nerozvineš, naopak přijmeš falešný názor, že sobec jsi ty, protože chceš svůj prostor.
Není tady
KALIK napsal(a):
Není náhodou slovo sobec jen hanlivá forma pro sebelásku? Říct o někom, že je sobec, je svého druhu soud, odsouzení, že je špatný...
Aby byl někdo sobec, musí mít k sobě nějaký "submisivní" protějšek, který sobectví toho druhého toleruje. Co je horší, být sobecký nebo "submisivní" v tomto smyslu?
To nejde takto říct, co je horší, zda sobci či ti poddajní... Protože sobci si přece obvykle k sobě hledají subinky... !
Znáš snad nějakou dvojici, která by byla typickým příkladem soužití dvou sobců?
Není tady
Tak mě napadá, jestli celé tohle téma není kvůli tomu, že by kde-kdo chtěl umět dopředu poznat,
zda se z toho jeho partnera může časem vyklubat sobec... ??? ... protože je to možná nejčastěji
se vyskytující příčina problémů partnerského soužití...
Asi je to relativně dost časté, že se někdo ve stádiu namlouvání přímo překonává v pozornostech...
... a pak, když už ti dva bydlí spolu, někdy i po letech najednou otočí... a tatam je jeho milá vstřícná ochota...
... a dává najevo jenom nevrlost, uraženost, samé výčitky - přičemž sám by si jen užíval....
?
Není tady
To jo - ale často bývá takový člověk označován sobcem proto, že ho k tomu soužití ten nesobec dotlačil (že se nechal) - třeba si neuvědomil, co to všechno obnáší a potom zjistil, že mu to nevyhovuje, spolužití s tím nesobcem, který chce žít harmonickým rodinným životem, o všem pořád mluvit, budovat, rozpitvávat, svěřovat se s každým prdem........... ale nechce ho zranit tím, že mu to na rovinu řekne - hele, šel jsem do soužití, ale nevyhovuje mi to............chce se vyhnout pláči, scénám, řečem typu : ale vždyť já se tak snažím, aby nám to klapalo, dělám, co můžu, ..............tak si prostě v mezích možností jede podle svého a mlčí............... takže, kdo z těch dvou je v takovém případě ten sobec ?
Upravil(a) mashanka (31. 1. 2009 11:54)
Není tady
KALIK napsal(a):
Není náhodou slovo sobec jen hanlivá forma pro sebelásku? Říct o někom, že je sobec, je svého druhu soud, odsouzení, že je špatný...
Aby byl někdo sobec, musí mít k sobě nějaký "submisivní" protějšek, který sobectví toho druhého toleruje. Co je horší, být sobecký nebo "submisivní" v tomto smyslu?
Mne osobne sa nepáči sebectvo voči slbším a závislým, napríklad deťom... Rodičia vezmú prídavky a prepijú ich... však sa o deti niekto postará... susedia im dajú jesť, v škole sa spolužiaci podelia o desiatu.
Voči zvieratám: Nechám psa uhnať si zápal pľúc v mraze vonku, zatiaľ čo ja sedím pekne v teple. A ešte sa rozhodnem, že ho dám utratiť, lebo je to lacnejšie ako liečiť zápal pľúc. Toto sú z môjho pohľadu jednoznančé sebectvá. Blbé je, že väčšinou si sebectvo "dovolí" práve ten, kto vie, že ten druhý - väčšinou slabší, či už reálne, alebo domnele - "na to nemá, postaviť sa proti jeho sebectvu".
Upravil(a) Selima (31. 1. 2009 12:50)
Není tady
Vůbec si netroufám definovat, kdo je sobec, jak tady čtu v některých příspěvcích. Myslím, že nikdo z nás není stoprocentní sobec nebo nesobec. Nebo cokolilv jiného. Člověk "JENOM" je. Jen jeho skutky jsou nějaké.
Co je sobectví, myslím, že lze definovat jen na konkrétních životních situacích. Myslím, že každý z nás se občas sobecky zachová. Pak ho to třeba mrzí, ale to už je jiná.
Říká se, že taková lehká forma sobectví je v každým z nás, je to daný pudem sebezáchovy, s tím souhlasím. Každej je v určitých životních situacích, byť to jsou jen prkotiny, v určitým pohledu sobec. A je to tak asi i správně, člověk by musel bejt buď jedině svatej, aby myslel vždycky a všude jen na blaho druhejch a sám o sebe se nestaral, anebo blázen.
No a pak se to sobectví dělí na různý formy, od nejlehčích až po extrémy. Ale je těžký říct konkrétně, kdo je sobec. Myslím, že to se dá o někom říct až po delší době a po bližším poznání, po vícero společně prožitejch situacích. Ten, kdo ubližuje zvířatům není sobec, to už není totiž ani člověk. a u ostatních, těžko říct, někdo se může jako sobec chovat v práci a v soukromém životě je zas úplně jiný a naopak ...
Není tady
Já třeba Kaliku nazývám sobcem někoho, kdo myslí výhradně na sebe.
Vždycky je u něj na prvním místě jeho prospěch - bez ohledu na to, co to vezme druhému.
Sobectví je prostě bezohlednost - no ni?
Jako když jdeš a jdeš a nevšimneš si, že ten, kdo šel s tebou se už dávno zhroutil vyčerpáním.....tak nějak.
Existuje i vrchol sobectví - a to je "používání" živých bytostí, potažmo lidí.....
Není tady
majkafa napsal(a):
Vůbec si netroufám definovat, kdo je sobec, jak tady čtu v některých příspěvcích. Myslím, že nikdo z nás není stoprocentní sobec nebo nesobec. Nebo cokolilv jiného. Člověk "JENOM" je. Jen jeho skutky jsou nějaké.
Co je sobectví, myslím, že lze definovat jen na konkrétních životních situacích. Myslím, že každý z nás se občas sobecky zachová. Pak ho to třeba mrzí, ale to už je jiná.
a někteří to dělají cíleně, zneužívají lidi ke svému vlastnímu prospěchu a nemrzí je to vůbec, hlavně, že oni se mají dobře, na ostatních nesejde ... i takový už jsem potkala
Není tady