Barčo Ti držím Ti moc palce. S některýma názorama lidí tu nesouhlasím, třeba manželská poradna, je docela na nic, moje vlastní zkušensot, sice si utřídíš myšlenky, ale stejně je rozhodnutí na tobě. Chlapa tam dotáhneš těžko. Kamarádky manžel tam sice šel, ale hrál si na vzorného jenom po dobu, co tam chodili, pak se vrátilo vše do starých kolejí. Řeči typu, domluv, ať Ti malou pohlídá, když píšeš, že se s ním nedá komunikovat, jsou také zvláštní. U nás to bylo podobné a já hlavně měla strach tam to malé nechat a jít trajdat za kamarádkama.

A Pisateli promiň, nápad je to sice výborný, ale on vezme malého strčí ho své rodině a zase se nic nevyřeší. Vím jak je to u nás BM s malým není schopný být déle než 2 dny sám..

Tady ten chlap nedostal ještě šanci dospět, páč ty si převzala roli jeho maminky s plným servisem. On v tobě ani ženu nevidí, spíš jen tu mamku. Aby ses vymanila z toho "mamkovství", musíš na něj hodit taky nějaké povinnosti, nějakou zodpovědnost, pak má šanci dospět. Druhá možnost je ho kopnou do prďouse, to by taky v dospívání pomohlo

Všechno je to jen o tobě. Ty se k němu nějak chováš a on se k tobě chová v reakci na tebe. Takže tys mu umožnila full-service, žádnou zodpovědnost si na něho nepřevedla, tak proč by sakra toho nemohl využít? Z partnerského vztahu se stal vztah maminka - dítko. Teď máš tedy dvě děti

KALIK napsal(a):

Tady ten chlap nedostal ještě šanci dospět, páč ty si převzala roli jeho maminky s plným servisem. On v tobě ani ženu nevidí, spíš jen tu mamku. Aby ses vymanila z toho "mamkovství", musíš na něj hodit taky nějaké povinnosti, nějakou zodpovědnost, pak má šanci dospět. Druhá možnost je ho kopnou do prďouse, to by taky v dospívání pomohlo

Všechno je to jen o tobě. Ty se k němu nějak chováš a on se k tobě chová v reakci na tebe. Takže tys mu umožnila full-service, žádnou zodpovědnost si na něho nepřevedla, tak proč by sakra toho nemohl využít? Z partnerského vztahu se stal vztah maminka - dítko. Teď máš tedy dvě děti

Přesně.
Jen se to blbě poslouchá, že....

Barusja napsal(a):

A Pisateli promiň, nápad je to sice výborný, ale on vezme malého strčí ho své rodině a zase se nic nevyřeší. Vím jak je to u nás BM s malým není schopný být déle než 2 dny sám..

Neprominu! To, že veme svoje dítě a strčí své mamince, ukazuje na to, že NEDOSPĚL! Opakoval bych třeba slova Kalika či Pan. Bára by žiula s dvěma děckama a navíc v takové nejistotě svého samotného života.
Ano mnozí muži nikdy nedospějí, nenaučí se žít  a nést odpovědnost, na rozdíl od žen, které díky porodu dospějí k odpovědnosti. Zkus si to mé Kalíka i Pan přečíst ještě jednou.

Slavek17 napsal(a):

Jo, jo... než se holka rozhodne se svým partnerem otěhotnět, měla by ho vyzkoušet jako pečovatele...
Nemusí to být hned chřipka, možná by stačila viróza - aby mohla chřipku jen úspěšně předstírat a pozorně sledovat a zvažovat.

Slávku, já si myslím, že by stačilo nechat mu jeho prostor, necpat se mu do něj, za každou cenu mu nedokazovat, jak jsem dokonalá a všechno zvládnu SAMA.
Prostě mu DŮVĚŘOVAT.
A když to nejde, tak se s ním rozloučit a popřemýšlet nad tím, kde je chyba, proč to NEJDE.
Jestli on je opravdu nedůvěryhodný a nebo já prostě neumím důvěřovat.

To vím, že jsem úzkostlivá a zodpovědná. Myslíš, že by jsi mi prosím mohla poradit, kde hledat příčinu?

KALIK napsal(a):

Tady ten chlap nedostal ještě šanci dospět, páč ty si převzala roli jeho maminky s plným servisem. On v tobě ani ženu nevidí, spíš jen tu mamku. Aby ses vymanila z toho "mamkovství", musíš na něj hodit taky nějaké povinnosti, nějakou zodpovědnost, pak má šanci dospět. Druhá možnost je ho kopnou do prďouse, to by taky v dospívání pomohlo

Všechno je to jen o tobě. Ty se k němu nějak chováš a on se k tobě chová v reakci na tebe. Takže tys mu umožnila full-service, žádnou zodpovědnost si na něho nepřevedla, tak proč by sakra toho nemohl využít? Z partnerského vztahu se stal vztah maminka - dítko. Teď máš tedy dvě děti

Že nedostal? On nevěděl, že když jeho partnerka zůstane na mateřské, bude to muset být on, kdo zabezpečí rodinu? Jak jsem se tu kdesi od Báry dočetla, měsíc před porodem se rozhodl, že se mu až tak pracovat nechce.. Pro mě z toho vychází, že alespoň v tomhle směru jistý druh zodpovědnosti nebo povinnosti měl a velice rychle předvedl, jak se k ní staví.
Netvrdím, že by mu Bára neměla zkusmo potomka svěřit a nechat ho, ať se předvede, stejně si ale myslím, že tady zakopaný pes nebude..

Barusja napsal(a):

To vím, že jsem úzkostlivá a zodpovědná. Myslíš, že by jsi mi prosím mohla poradit, kde hledat příčinu?

Všechny vzorce chování přebíráme z vlastní rodiny. Kde jinde bychom se to taky měli naučit, že?
Takže se budeš muset vráítit do dětství a uvědomit si, čí zodpovědnost jsi to na sebe nevědomky, ale dobrovolně přetáhla - v podstatě koho jsi měla tak ráda, že jsi ho chtěla zachránit.
Ono takhle po písmenkách to zní moc složitě, chce to si pořádně popovídat.
Poohlédni se po dobrém terapeutovi, ten ti s tím pomůže

Mně to tady připadá, jako že spousta ženských tím že dítě svěří otci, tak má pocit že ztratí ten svůj pocit výjimečnosti. No nedejbože, aby on to zvládl úplně stejně že jo... Takže na jednu stranu si stěžujete, že nemůžete chudinku dítě nechat s tatínkem doma samotný, protože by asi zašlo hlady a na špínu, nebo by spadlo doma na hlavu či co a pak jste akorát utahaný a nespokojený...
Nechápu co znamená domluvit si s ním, aby MI pohlídal...
Tohle je vážně hrozný...

No trošku jsem reagovala na Barusju, trošičku mě to zvedlo ze židle, tož ano
Není to ale zvláštní, že toho tatínka musí donutit? Tedy že mu to nesecvaklo samo... Jak tedy to dítě plánovali? Jak si to představovali? A k čemu tedy vlastně toho partnera Bára doma má? Co jí tedy on přináší?

želvičko, zrovna včera jsem byla svědkem, jak se předává dítě do péče otci, když jsem u kámošky zazvonila, zda jdeme na kafe. Její manžel něco namítal, že není večeře a co jako si má vzít a že jako ona je na mateřské.
Tak kámoška řekla"Brouku, já jsem dnes pracovala 10 hodin za směsný plat. Ty 9 hodin za pětinásobný plat mé mateřské. A volný čas+ domácí práce dělíme na půl, tak čau v deset jsem doma".

Pandorraa napsal(a):

Barusja napsal(a):

Pandoro máš pravdu, nebyla to vina jenom jeho, ale i moje. Neměla jsem sílu je tam nechat samotné, ale teď zpátky vím, že jsem s klidem mohla jít. On by to nějak ustál, jenom si myslím, že moc dobře věděl, že tahle "drsná" nejsem.

To ale přece není o DRSNOSTI, to je o přirozené dělbě práce a zodpovědnosti.
Ty jsi PŘÍLIŠ zodpovědná a úzkostlivá...
Zkus najít důvod, proč.
Do budoucna ti to pomůže.

Barusja napsal(a):

S tou poradnou jsem možná neměla já dobrou zkušenost. Když jsem tam přišla poprvé a řekla co, mě trápí paní byla docela rázná a podruhé už se mě několikrát ptala, jestli to opravdu chci. Navíc její rady typu, bydlení si seženete za pár tisíc někde na koleji, mi přišlo docela scestné. Ale samosebou nejsou všichni takový. Já tam šla víceméně přesvědčená o tom, že chci jít pryč. A asi tam opravdu nebyli dobří, protože ta kamarádka chodila to sé samé poradny co, já. Na to jsme přišly pak nezávisle, až po čase.

Prostě ti tam nesedli, jiný přístup by tě třeba dostal dál. Kdo ví?

Mluvíce velmi často o dítěti a rodičovi, našel jsem tento článek.
Je to 20tero vzkazů dítěte svým rodičům.
Předělal jsem to na vzkaz muže k ženě (Barusje a podobným holkám, co mají neukojitelnou a nezastavitelnou touhu zachraňovat, organizovat a mají úzkost z toho, že muž vedle nich to prostě nezvládne).

20tero vzkazů od dětí rodičům (resp. muže vůči své mladé, iluzemi odkojené a v původní rodině odpovědností zahlcené ženě)

1. Nerozmazluj mě. Vím moc dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu a že bych si neměl dělat vše, co chci - já tě jen
zkouším. Tučně zvýrazněné říká muž své ženě.

2. Neboj se být přísná a pevná. Mám to raději - cítím se tak bezpečnější a vím, že je na tebe pak spoleh
3. Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
Nedovol, abych své špatné návyky přenášel do našeho soužití. Musím spoléhat na to, že "špatné" odhalíš ty sama. Já to za špatné nepovažuju, protože todeď jsem s tím žil naprosto perfektně. A když mi to neřekneš, sám to měnit nebudu.

4. Nedělejte ze mne menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako "velký".
Nedělej ze mě neschopného postarat se o dítě, o domácnost, o dovolenou a jiné věci. Neudělám to sice přesně tak, jak ty chceš (mám totiž jiný mozek, jiné ruky, jinou osobnost a jiné vnímání času), ale jsem schopen to udělat. Když ze mě děláš neschopného tím, že mi nedáš prostor, tak mě to nutí, abych se choval jako "malý" - tzn. nezodpovědný a neschopný. Vlastně tak křičím - "koukej!, tohle chceš, aby s tebou bylo?! Dobře ti tak!"


5. Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a
soukromí.
Stejně jako ty nemáš ráda, když komentuji tvé kuchařské kalamity na veřejnosti, nemám to rád taky. Navíc se pak zavřu do sebe a utíkám pryč. Takže špinavé prádlo a neschopnosti si vyříkat doma.

6. Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
k tomu není co dodat

7. Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mne ohrožuje.
Nenech se zmást tím, že se chovám jakoby bez lásky. Nejsi to ty, kdo mě štve, ale tvé chování a pocit, že nejsem k ničemu, protože ty máš všechnu moc (tzn. vše si zastaneš sama), která mě ohrožuje.

8. Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
Nedělej a nehas věci za mě. Dej mi prostor a můj díl odpovědnosti za dítě.  A když něco udělám špatně, co má nepříjemné důsledky, buď pevná a nech mě samotného, abych měl šanci se z toho poučit. Pro hloupé holky: neplať za mě dluhy, nečekej, když přijdu pozdě, nevař, když jsem zapomněl nakoupit, nebud zkrátka příliš vstřícná a opatrovatelská. To jen zhoršuje schopnost vyrovnat se sám s následky mých "špatných" rozhodnutí a činů.

9. Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokáži se s tím vyrovnat.
Projev účast, ale nepřeháněj to. Jsem bojovník a chlap a hrdina. A i když rýma je skoro jako rakovina, musím se naučit ji snášet :-)

10. Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka.
Není co dodat a není nutno překládat.

11. Nedávejte mi ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
Tady nevím.

12. Nezapomínejte, že se nedokáži vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
Jsem muž, nemám ve slovníku tolik slov a nepotřebuju tolik kafrat. I když bych chtěl, tak se neumím často vyjádřit. Dej mi trochu času. Ale ne zas několik desítek let, abych vyjádřil, co vlastně chci. Občas mi dej doplnující otázku a zkus to formulovat za mě. Ale ne každou sobotu, kdy je fotbal.

13. Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
14. Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate.
Oba známe pohádku o pasáčkovi, který hlídal ovce a z legrace křičel do vsi, že přišel vlk. Když vesničani přibehli na pomoc, tak se jen smál jejich hlouposti. Když to udělal několikrát, vesničani už mi nevěřili. Nevěřili, že to myslí vážně. A když jednou přišel opravdu vlk, tak pasáček křičel do vsi, aby přišli na pomoc. Ale vesničani si řekli, no jo, pasáček, zase to nemyslí vážně.

Takže když něco myslíš vážně, musíš být důsledná. Musíš dělat přesně ty věci, které říkáš. Pokud tě něco štve, neusmívej se za 5 minut. Pokud chceš, abych pohlídal dítě, neber mi ho za 2 hodiny. Pokud chceš, abych se o váš postaral, neber mi můj prostor a nedávej mi žádné peníze. I kdyby ti ruce měly upadnout. Já to zvládnu, stejně jako to zvládneš ty.

15. Neříkejte, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
Nenadávej mi do blbců, idi.otů a kre.tenu. POjmenuj jen věci, které se ti nelíbí. Nebo to chování. Ale nedávej mé osobě nálepky!! Nikdy!!

16. Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi
snažíze porozumět.

17. Nesnaže se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní- Hrozně mě pak šokuje, když zjistím, že to tak není.

18. Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.

19. Nezapomínejte, že jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím - snažte se.
20. Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám nemusím říkat, že ne ?

(Podle zahraničních pramenů přeložili a upravili Jiří a Jiřina
Kovaříkovi a Jiří Tošner)

Želvička17 napsal(a):

Nechápu co znamená domluvit si s ním, aby MI pohlídal...
Tohle je vážně hrozný...

To znám dost vdaných paní různého věku které používají výhradně slovní spojení "jdu SI vyprat, jdu SI uvařit nebo jdu SI uklidit abych měla o víkendu volno". Samozřejmě jsou to výhradně ty které si pak na druhou stranu stěžují jak jim ten jejich chlapák nepomáhá a neustále se válí u televize popřípadě u PC apod.

Já měl ve svým blízkým okolí rodinku která byla asi klasickým příkladem k tomuhle témátku. Kluk a holka se vzali v době kdy jemu bylo 20 a jí necelých 18. Nebyla to žádná dlouhá láska ale jak už se to tak v tomhle věku stávalo a občas stává i dnes, zplodili spolu jedné vlahé letní noci potomka. Pro ni to bylo, z tehdejšího pohledu, jisté vysvobození neboť její polointeligentní rodiče z ní vytvořili jedno klubíčko mindráků. Odchod z domova a zájem celkem pohledného kluka tedy pro ni bylo cosi z říše fantazie......
On zase část svého mladého života strávil u babičky s dědečkem jelikož jeho rodiče měli ještě mladšího sourozence, malý byt a nějak došli k názoru že staršímu klukovi prospěje když stráví školkovská léta na venkově. Tím v letech kdy se asi nejvíc rozvíjí osobnost člověka získal návyky že každé utření nosu je třeba přenechat na někoho jiného kdo se o to postará.

No a tak se stalo že tito dva mladí lidé měli svatbu, dva měsíce po ní i miminko a mohl začít šťastný život. Ona celá šťastná že má pohledného muže, zdravé dítě a celkově šťastnou domácnost. Celé dny po příchodu z práce běhala kolem plotny aby měl manžel teplou večeři a buchtičky na které byl zvyklý. Po práci v kuchyni se chopila uklidového nářadí aby SI ještě poklidila a rodinka byla hezky v čistotě. Manžel byl na podobný servis zvyklý od babičky kde převážně pobýval, tak mu na tom nic zvláštního nepřipadalo.

Tímto stylem uběhlo asi 12 let, mezitím se změnil režim a tím přibylo možností ve všech směrech. Ona jelikož rozhodně nebyla hloupá se postupem času vypracovala na vcelku prestižní zaměstnání. S dobrým místem a společenským uznáním se jí podařilo i částečně zadupat své komplexy z mládí. Najednou tedy začala po svém manželovi požadovat pomoc s domácností a občas nestihla uvařit teplou večeři........ Navíc se jí "otevřel skleník" ve kterém doposud žila a zjistila že jinde v rodinách to funguje i trochu jinak než u ní.

Rozvod po 18ti letech manželství (vydržela do plnoletosti syna) probíhal velmi drsným stylem včetně létajícího nádobí z oken. Podotýkám že výhradně z její strany, on jak byl zvyklý většinu života přihlížet jak se věci okolo něho "sami" řeší, tak podobně přihlížel i svému rozvodu.


No a happy end? Ona zůstala sama s občasnýma známostma které jsou na její "nynější úrovni".
On se odstěhoval do domku po babičce a znova se oženil........ jen trochu "jinak".  Vzal si o deset let mladší ženu která ho hned od počátku ujistila že mu maminku nahrazovat nehodlá. Takže dnes spolu vychovávají dceru a jemu nedělá problém uvařit večeři, vyluxovat nebo malou pohlídat..... dokonce ho to baví.


Takže dámy ono hodně záleží i na vás za jakej konec to soužití s náma vezmete. Já říkám že každej chlap je od přírody línej jak prase, záleží ale na ženách a dívkách jak jsou šikovný a jakou mu dokážou dát motivaci aby začal konečně něco dělat.