PetrHl napsal(a):

Bára napsal(a):

Takže nic neříkat? Mám to přehlížet? Do té doby než odejdu mám dělat, že o ničem nevím? ...cítím trpkost a zklamání, pečuju o prcka zatímco on dělá ptákoviny...nejradši bych to na něj vybalila ale čert ví, zda mi to k něčemu bude...pravděpodobně to otočí opět proti mě...to je těžký.

Nemyslim si že by bylo dobré vubec nic neříkat, to určitě ne.
Máte spolu dítě, měli byste tedy fungovat jako rodina. Zatím podle toho co píšeš funguješ ty a malý jako dva pejsci,
kteří čekají doma na páníčka až si ten udělá čas, ale páníček na pejsky kašle, kamarádfi jsou pro něho důležitější.
To že si četuje se slečnami v práci je jen důsledek toho, jak to u vás funguje.
Ty pro něho nmejsi nic cenného, má tě jistou, musíš být doma s dítětem.
Hovor ano, ale vyčítání těch konverzací po drátkách je zbytečné, vy spolu musíte
probrat to jak spolu hodláte fungovat jako rodina.

Odmítá komunikovat. I v základních věcech, které spolu normálně dospělý lidé řeší (finance, plán na víkend, jak bylo v práci...) ...nedostanu z něj ani slovo, jak říkám, s kamarády vykecává neustále, ale jakmile se chci pobavit o výše zmiňovaných věcech, je mu špatně, je unavený, mám blbý otázky, útočím na něj...komunikace žádná, což je kámen úrazu, nechce, nejde to. Jinak uznávám, ví, že jsem doma s dítětem a on si trajdá kde chce... vystihl jsi to naprosto ale opravdu naprosto přesně.

PavlaH napsal(a):

Báro nic mu nedocvakne, to co se chystáš udělat je sice čin, ale polovičatý nepromyšlený a velmi nedospělý. Je to útěk.  Jak by sis představila, že by se k tomu postavil dospělý, co by jako udělat měl?

To jsem nějak nepochopila...to mu mám nadále poskytovat plný servis a trápit se tu po večerech sama? On opravdu nekomunikuje, jen si plní svoje potřeby, prcek ho taky téměř nevidí...

Bára napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Bára napsal(a):

Takže nic neříkat? Mám to přehlížet? Do té doby než odejdu mám dělat, že o ničem nevím? ...cítím trpkost a zklamání, pečuju o prcka zatímco on dělá ptákoviny...nejradši bych to na něj vybalila ale čert ví, zda mi to k něčemu bude...pravděpodobně to otočí opět proti mě...to je těžký.

Nemyslim si že by bylo dobré vubec nic neříkat, to určitě ne.
Máte spolu dítě, měli byste tedy fungovat jako rodina. Zatím podle toho co píšeš funguješ ty a malý jako dva pejsci,
kteří čekají doma na páníčka až si ten udělá čas, ale páníček na pejsky kašle, kamarádfi jsou pro něho důležitější.
To že si četuje se slečnami v práci je jen důsledek toho, jak to u vás funguje.
Ty pro něho nmejsi nic cenného, má tě jistou, musíš být doma s dítětem.
Hovor ano, ale vyčítání těch konverzací po drátkách je zbytečné, vy spolu musíte
probrat to jak spolu hodláte fungovat jako rodina.

Odmítá komunikovat. I v základních věcech, které spolu normálně dospělý lidé řeší (finance, plán na víkend, jak bylo v práci...) ...nedostanu z něj ani slovo, jak říkám, s kamarády vykecává neustále, ale jakmile se chci pobavit o výše zmiňovaných věcech, je mu špatně, je unavený, mám blbý otázky, útočím na něj...komunikace žádná, což je kámen úrazu, nechce, nejde to. Jinak uznávám, ví, že jsem doma s dítětem a on si trajdá kde chce... vystihl jsi to naprosto ale opravdu naprosto přesně.

asi bude nejlepší odejít k těm rodičům, snad se pá probere ze svého pospubertálního snu o totální volnosti ale jistotě doma .
A jestli mužu poradit, dej mu vědět proč jsi odešla - dáš mu tím šanci přemýšlet nad sebou a ne nad tebou.

Ale výživné ano, nezapomen na to, písni na právní. Postav kluka před zodpovědnost. At se učí situace řešit a být zodpovědný za následky svůch činů.

tempora napsal(a):

Tak třeba proto, že láska je slepá? Proto, že věci, které nám prvně připadají atraktivní nám po nějakém čase přijdou nesnesitelné? Promiň Majko....teď mluvíš jak moje máti.....prostě proto, teď už jen najít cestu ven a bez financí to půjde hodně, hodně těžko

Já se ptám Báry.

Nevím, jestli mu to říct nebo ne, že o tom vím...je to potupa.

Potupa to je, ať mu to řekneš nebo ne, nemýlím se ?

Jinak, těžko hodnotit situaci ve vaší rodině. Není samozřejmě učebnicová, ale nevíme, co tomu předcházelo. Občas se stává, že žena svého partnera k dítěti víceméně dotlačí, protože po něm touží (tím nechci říct, že je to váš případ, jen, že to prostě nevíme) a pak se diví, že s té situace není nadšen a hledá úniky. Prostě mít rodinu ještě neměl - není na to zralý.
Na druhou stranu, čekat odměnu za to, že se staráš o rodinu, to je také podivné

Bára napsal(a):

Mamka si samozřejmě nabízí jak otevřené dveře tak fin. podporu, nemyslím tím, že by mě dotovala, ale bydlení a jídlo prostě bez starostí, půjdu do toho, bude to nejrozumější, já budu psychicky v pohodě a dítě to ani nepozná, že s námi otec není....stejně se nestaral, držte mi palce, písnu zítra večer. Jinak manželé naštěstí nejsme, rozvod řešit nemusím.

Báro,
matka tě ale bude dotovat. A je to v pořádku jako první pomoc. Al nelze to využívat na napořád, řaduměsíců.
Podívej se sem: http://www.eva-21.cz/pravni.php
Vyber si jednoho z právníků a nech si vysvětlit, jaká máš práva, jaké bude pro tebe mít důsledky opuštění společné dopmácnosti, co máš udělat, aby tvůj partner platil na dítě, ale i na tebe, dokud si sama nezačneš vydělávat.

Pokud se to budeš snažit zvládnout SAMA a vlastně využiješ nabídky své mámy, aniž bys konečně nechtěla zodpovědnost i po svém partnerovi, on se nikdy nic nenaučí a ty vlastně taky ne - příští tvůj partner bude stejný jako tenhle a tvoje matka bude starší a unavenější...
Neboj se a vezmi to do svých rukou.

A jemu řekni, pokud nekomunikuje, tak napiš, jak PŘESNĚ se cítíš, co PŘESNĚ ti vadí a jak PŘESNĚ si představuješ řešení. Čím to bude přesnější, konkretnější a stručnější, tím rychleji on to pochopí. Pak se nebude moci vymlouvat, že nevěděl....
Pak to bude zase na něm, aby něco udělal sám se sebou.

REŇAS napsal(a):

Sama si v sobě musíš srovnat,jestli chceš žít takový život,jestli chceš žít sním..a proč. Já chápu,že máte dítě,ale je ještě poměrně malé a mohlo by si "lépe" v uvozovkách,zvyknout na jinou,novou situaci,myslím,že pokud bude máma v pohodě bude i malý. A tátu bude mít přece pořád. Mně to osobně připomíná prvního BM,my jsme,ale neměli žádné dítě,nikdy bych neposuzovala,proč sis našla právě jeho,láska je fakt někdy slepá,obzvlášť,u krátkodobých známostí jako v mém případě!! Také ho pobuřovalo,když jsem se zeptala,kde byl třeba celý den,potom,už to bylo i 2 dny a přes noc..a já čekala a strachy nespala,jestli se mu nestalo něco v práci..v těžkém provoze..Řekl,že jsem nemusela čekat,měla jsem prý pro něj navařit a uklidit..a pak šel dospávat bez omluvy,byl arogantní,až sprostý a ještě byl uražený.. Nestalo se mu nic,jen si musel po nocích dokazovat,jaký je chlapák..alkoholem a bůhví s kým ..já ho nekontrolovala,pak později a během rozvodu se to postupně dozvídala,dokonce se mi ještě přiznal.. Ani,pak té práci,moc nedal..zrovna,když jsem čekala jeho dítě o které jsem stejně přišla,tak se rozhodl..nepracovat.. a další jeho úlety. Kde bych dnes byla,nebo,kdo bych dnes byla,kdybych se velmi brzy nerozhodla pro rozvod..(jak mě od toho má máma a sestra tenkrát odrazovali..) Rozvedla jsem se a bylo to to NEJLEPŠÍ ROZHODNUTÍ. Dohromady jsme spolu byli cca 1,5 roku. Je fakt,že mě pak čekalo,ještě pár nepříjemností,hrál divadélko,vyhrožoval,pak brečel,pak se pochlubil kterou měl doma,někdy byl sprostý,no a nakonec mě málem mohl zabít,to vlastně udělal,poprvé a taky naposledy (ono nožem a  ryb.harpunou,to zas není takový problém,že..)tak ho odsoudili s podmínkou,tak za "odměnu" mi vzal mé poslední úspory po mém otci a odešel a pak mi poslal pohled z dovolené a dopis,že mám co jsem chtěla..,tak pak ho opět sháněla policie,no néž nás rozvedli,trošku to trvalo,ale samotné stání,trvalo cca 20 minut a ještě ten jeho frajerský postoj..ruce v kapsách..atd. To,už to i ta soudkyně ho tam tehdy napomenula..,že je jaksi u soudu.. Já měla,ale i to štěstí,že,už v té době jsem poznala fajn chlapa, a to je můj nynější manžel,tenkrát mě dost podržel i  a dnes máme dvě bezva děti. Měla jsem tehdy jen životní minimum,3+1 a žila jsem..,ale žila jsem,tak jak chci já! A to by sis Báro,měla rozmyslet,co vlastně chceš.. Ale já rozhodně bych manželovi vyložila karty na stůl,zeptala se ho třeba,jak si to vše představuje on a rozhodně bych nenechala sebou vláčet,druhá možnost,je,že mu to vše budeš trpět a nic se nezmění,protože on v tom bude náramně spokojený.., ale pak je otázka,jestli budeš spokojená Ty. To je můj názor.

Tak tohle je síla...i mě se stalo to, že když jsem byla těhotná, zhruba měsíc před porodem, přestal pracovat...jen tak, že prý zkusí podnikat, nezajímalo ho to, že potřebuju finance na prcka, domácnost, dostudování VŠ, šel si slepě za svou růžovou představou...trvalo to 1,5 roku...do té doby než jsem se psychicky složila a vše řekla jeho otci...ten ho donutil najít si práci a sekat latinu, z podnikání jsou leda dluhy... Děkuju ti za příspěvek, já si stejně nedokážu představit, že bych s ním byla do konce života, není mi oporou, jen mě život s ním přináší trable...stejně bych od něj jednou odešla tak to prostě zkusím, možná bude lepší udělat to ihned než se trápit další měsíce a měsíce...

Bára napsal(a):

Děkuju za radu, zkusím to s ním nejprve po dobrém, zda bude ochotný sepsat výši výživného na prcka na papír dohodou, když ne, určitě okamžitě právník.

Zkusit to po dobrém a nejprve se poradit s právníkem, se nevylučuje.
Nebo ty víš, jaká máš práva?
Zjišťuji, že mnoho žen to stále neví....a nechávají se partnerem oblbovat, že on vydělává, tedy je všechno jeho, protože ony se jen válejí na mateřské doma...
Já myslím, že je lepší jít do těhle rozhovorů poučena.
Ale dělej, jak myslíš.
Drž se.

Kašli na něj Baruško. Je to nezralej puberťák a ještě nedozrál k tomu, mít rodinu. Dobře si to promysli a pomalu se připravuj k odchodu, jinak se utrápíš a tvůj kluk přece potřebuje veselou mámu, no ne? Držím ti palce.

Jíťa napsal(a):

Milá Barčo,
četla jsem tvůj příspěvek..no něco mi to připomíná, i když bych řekla, že jsi na tom snad hůř než já... Spíš než radu ti chci říct, že tě chápu. Vím, jaké to je..když ženská přemýšlí, proč zůstat s chlapem, který ubližuje. Já mám téměř tříletou dceru, manžel mi sice nezahýbá/tedy jsem to nezjišťovala/, o rodinu se jakž takž stará, ale komunikace u nás tedy těžce vázne, pořád řešíme neřešitelné,jsme samé hádky a dokonce jsem už od něj i schytala pár facek. znali jsme se krátce a nemáme kromě dcerky snad nic společného. a také se necítím bůhvíjak šťastná a milovaná..Ach jo, vím, že každý to máme tak, jak si to uděláme.. Ale je to tak hrozně těžké něco řešit, když se podívám na to, jak je s ním malá šťastná a zároveň cítím, že ho mám pořád ráda a to je snad důvod, proč to zatím řešit nedokážu Tak nějak mi připadá nefér vůči malé připravit ji o tatínka..-sice ho bude mít celý život, ale úplná rodina je úplná rodina.. Ten můj si zatím jen dokazuje, kdo je pánem doma.. no ten tvůj zřejmě potřebuje obdiv i od ostatních. Držím ti moc pěstiky a hlavu vzhůru..víš?

budu bojovat!

Báro, co takhle zkusit nejprve přesunout nějaké zodpovědnosti na partnera a vyhradit si pro sebe dva večery v týdnu, kdy on bude hlídat malého..? Zajdeš ven s kámoškou, nebo na nějaký kurzík věcí co tě zajímají, co ráda děláš, nebo co ses vždycky chtěla naučit. Žádné opatrné našlapování kolem partnera s pro něj nepříjemnou komunikací na téma "problémy", ale prostě a jednoduše sdělit chci tohle tak a tak, určitě to pochopíš miláčku..? Vyvázat více sebe a jeho trochu "donutit" se víc starat..? A pak znovu vážit podle toho jak to dopadne..?

Ono na druhou stranu pro něj, pokaď jsi bývala veselá holka "co nepotřebovala něco pořád řešit" pro něj asi byla příjemnější varianta, než "maminka" co vše zařídí, jen s tou zábavou to s ní už není co bývalo...

Bára napsal(a):

mashanka napsal(a):

Nevím, jestli mu to říct nebo ne, že o tom vím...je to potupa.

Potupa to je, ať mu to řekneš nebo ne, nemýlím se ?

Jinak, těžko hodnotit situaci ve vaší rodině. Není samozřejmě učebnicová, ale nevíme, co tomu předcházelo. Občas se stává, že žena svého partnera k dítěti víceméně dotlačí, protože po něm touží (tím nechci říct, že je to váš případ, jen, že to prostě nevíme) a pak se diví, že s té situace není nadšen a hledá úniky. Prostě mít rodinu ještě neměl - není na to zralý.
Na druhou stranu, čekat odměnu za to, že se staráš o rodinu, to je také podivné

Mashanko, nezlob se, ale nevím, proč jsi tak chladná... Jinak k tématu, dítě chtě on, resp. opravdu naléhal. Já v té době byla ve 4.ročníku VŠ a vůůůůůbec o tom neuvažovala...prostě s tím přišel a vyvíjel nátlak tak dlouho až jsem kývla...opravdu to nebylo tak, že bych si dítě vydupala.

Nejsem chladná a chápu, jak Ti je, jen se snažím být racionální. Myslím, že by ses to měla také naučit. Emoce jsou jedna věc, ale druhá je to, že když má malý otce na dvě věci, zůstala povinnost, zajistit mu příjemné dětství, jen na Tobě


Jinak........... vyvíjel nátlak tak dlouho až jsem kývla.......... čí myslíš, že je to vina - toho, kdo vyvíjí nátlak nebo toho, kdo mu podlehne ?
Ale to jen pro zamyšlení, stalo se, a nemá cenu řešit proč a jak - je potřeba jednat a ty jsi jediný, kdo může pro malého něco udělat. Nalhávat si, že úplná rodina je pro něj lepší, jen proto, že se mi to nechce rozseknout, to je k ničemu. Úplná rodina je lepší pouze v případě, že je fungující

Upravil(a) mashanka (30. 1. 2009 9:21)