|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Ahoj všem,
prosím o radu s chováním našeho prcka. Jsou mu 3 roky a skoro 2 měsíce a už si opravdu nevím rady, co s ním. Je neuvěřitelně paličatej a tvrdohlavej a já nevím, jak na něj. Je to skoro půl roku, co dělával to, že když nechtěl, tak nepozdravil. Nikdy jsem ho do pozdravu nenutila, když jsme byli třeba v obchodě, v cizím prostředí atd. Ale když nezdravil u babičky, u které byl dvakrát i víckrát týdně, nejdřív jsem ho omlouvala, že je malej, že se naučí. Ale jak šel čas, tak se to nelepšilo a dělal i to, že když jsem mu řekla, aby babičku pozdravil, smál se a vrtěl hlavou. To mně dožralo a řekla jsem mu v klidu, že když ho někdo pozdraví, je slušné, aby také odpověděl. To nezabralo a přišlo na řadu plácnutí na zadek. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme často při odchodu po několika domluvách o pozdravení skončili u toho, že odcházím bez něj, pokud nepozdraví. Bylo to dost drastické, strašně brečel, ale nakonec došel za babičkou a pozdravil. Tohle se opakovalo hodněkrát a musím říct, že to zabralo. Dnes s tím u babičky (až na výjimky) nemáme problém. To samé dělal s vlastním tátou! Řešila jsem to stejně a už také zdraví. Jenže to samé teď dělá ve školce. Vzhledem k tomu, že má velké problémy s adaptací ve školce, tak jsem ho nijak nenutila, že k tomu dojde sám. Dnes jsem na něj čekala, až doobědvá, přiběhl s úsměvem a paní učitelka na něj volala na shledanou. Tak jsem mu řekla, že by měl odpovědět, ale jen se usmál a vrtěl hlavou. Závěr? Dostal tam ode mně dokonce na holou! Stejně nic nepomohlo, ani to, že jsem řekla, že odcházím bez něj a opravdu jsem odešla! Za chvíli jsem se vrátila a on stál pořád v šatně, řval jako tur, ale nedonutil se dojít pozdravit. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem mu řekla, aby se došel rozloučit, zkusila jsem variantu, že tam půjdu s ním, nebo že ho tam nechám spát atd. Vůbec nic, ostuda neuvěřitelná, je mi jasné, že o to míň se mu bude chtít do školky chodit. Samozřejmě jsem se ztrapnila, protože jsem už nevydržela a dost jsem na něj zvýšila hlas, všechno bez efektu. Podobné chování má i doma, např. jdeme po obědě spát a já mu řeknu, aby se došel vyčurat, když je v pohodě, tak jde bez řečí, ale někdy (jako např. včera) si stoupne o kus dál a vrtí hlavou, jako kdyby to byla největší legrace. Já ale nežertuju, řeknu mu, že vidí, že se nesměju, že se začínám zlobit, ale když se zasekne, tak se zasekne. Nakonec mi řekne, že se mně bojí. Ke všemu jsem těhotná, příští týden mám termín a říkám si, jak já tohle budu všechno zvládat. Nevím si s ním rady, myslela jsem si, že když mu věc vysvětlím po dobrém, třeba i víckrát, tak poslechne, ale kolikrát mám dojem, že jeho vnitřní buď hrdost, nebo ješitnost nebo já nevímco mu v tom brání. Těch situací bývá dost, proto mně to hodně trápí. Navíc ta školka dnes mně dorazila, nechtěla jsem, aby ho brali za neslušného a že já mu podléhám, ale opravdu nic nezabralo, ani domluva po dobrém ani nátlak. Co mám dělat? Zákazy nepomáhají, říkám si, že jsem typický příklad neschopné matky, která skončí u řevu a pláče, řve i dítě, ale efekt nikde.
Není tady
Taky jsem s malým měla podobné problémy, pak jsme byly u psycholožky, která mě řekla, že jsem moc měkká, dítě zkouší co si může dovolit, řekla buďte důslednější, co řeknete to platí i kdyby trakaře padaly, pokud nakonec vždy ustoupíš, to dítě to ví a čeká až ustoupíš. Já když teď něco řeknu tak to platí, a basta. Co tak mu zakázat pohádku, nebo něco co má rád. Já dávala oblíbený traktor na vrch stěny, a jak rychle udělal co jsem chtěla. Když tě odpoledne neposlechne, tak mu zakaž pohádku, ale nesmíš mu ji pustit ani večer, ani zítra, prostě nepovolit.
Není tady
Macin nezlob se na mě , ale děláš z komára velblouda.Kazíš den dítěti i sobě .Hele jsou mu tři.Má období vzdoru. To je normální fáze ve vývoji psychiky dítěte v tomto věku, vyčleňuje své vlastní já a zkouší co Ty na to a jak to tak čtu, nechci Tě nijak kritizovat, ale nezvládáš to.. Něco si o tom opravdu přečti, protože lámat dítě tímhle způsobem, je nesmysl ..akorát se Ti víc zasekne a co ?Začneš vydírat citově - vyhrožovat a co ? Dáš mu na holou ..a co ? Víc stejně nemůžeš, takže jsi i tak bezmocná. Sama musíš cejtit, že to takhle dál nejde. ... To je nesmysl .. zkus na něj jít formou hry- kdo z nás dvou na babičku zavolá ten pozdrav hlasitěji ? Ahoooj BABÍÍÍ... nebo trošku ...víš babi on neumí ...ach jo ... to je škoda... na mýho to platilo protože on přece UMÍ ...třeba.... účel splněn k oboustranné spokojenosti, dá to víc práce něco si vymejšlet než jen vysvětlit, nebo přikázat, ale dá se to.Opravdu si o tom něco přečti. Já mám zkušenost od svýho dítka, že čím míň jsme situaci komentovali a vynucovali, tím snadnější to pak bylo, dělal věci dobrovolně a sám.
A ještě jednou .. je to v tomhle věku normální vývoj .. bylo by naopak nenormální, kdyby byl poddajně poslušnej.
P.S a nejsi neschopná matka ... to si vytluč z hlavy jinak by sis s tím nedělala starosti... bylo by ti to fuk.Čili klíííd... ono taky nejde vše hned ... každý dítě se jednou naučí zdravit, a i jiný věci, když to doma vidí...
Upravil(a) Amriana (27. 1. 2009 14:46)
Není tady
Macin - já bych z toho nedělala takovou trágu, souhlasím s Amrianou že si akorát ničíš nervy. Rozhodně to že dítě ve třech letech nechce pozdravit není chyba tvojí výchovy 
mě Kája někdy krásně povídá a poslouchá umí i pozdravit a jindy čučí jako vejr a odmítá vypustit slovo - prostě to neřeším nijak drasticky a myslím že v budoucnu ani nebudu.
Hele on to pak malej začne dělat sám a automaticky pokud to vidí u vás tohle bych řekla že je jenom ten vzdor.
Hodně štěstí ve výchově - nejtěžším to lidském poslání 
Není tady
Ahoj,
mně nešlo jen o zdravení, tohle chování se opakuje ve víc situacích. Celé odpoledne to bylo v pohodě, až teď večer, opět scéna. Řekla jsem mu, že až si dojí cornflaky, půjdeme si umýt zoubky a spát. To není o tom, že netrvám na dodržování toho, co jsem řekla. Myslím si, že v tom jsem důsledná dost. On prostě evidentně zkouší, co já na to, když neposlechne. Souhlasil a když dojedl, odebral se k hračkám. Připravila jsem mu pastu na kartáček a asi třikrát ho zavolala, aby přišel. Nakonec jsem pro něj došla, vysloveně dotáhla k umyvadlu, on si vzal kartáček do ruky a začal pastu patlat po umyvadle. To byla konečná. Dostal na zadek, umyla jsem mu zuby a šel do postele. Amriano, já to na něm vidím, že tohle nemá smysl, ale například řeči o tom, že on to neumí, aby mi dokázal, že to opravdu umí, to na něj nefunguje. Vím, že tohle maminky dělají, ale on na tohle nereaguje, je mu to fuk. Já to samozřejmě vím, že tohle není udržitelné, chápu, že ve třech zkouší vše možné, ale prostě už nevím, jak ho "přelstít." A nehledě na to, že když vidí, že jde do tuhého, tak už má zkušenost, že to nedopadne pro něj dobře, takže nechápu, že z toho nemá strach. On si raději nechá dát na zadek, než aby ustoupil ze své pozice. A s tím si nevím rady.
Není tady
Macin napsal(a):
Ahoj,
mně nešlo jen o zdravení, tohle chování se opakuje ve víc situacích. Celé odpoledne to bylo v pohodě, až teď večer, opět scéna. Řekla jsem mu, že až si dojí cornflaky, půjdeme si umýt zoubky a spát. To není o tom, že netrvám na dodržování toho, co jsem řekla. Myslím si, že v tom jsem důsledná dost. On prostě evidentně zkouší, co já na to, když neposlechne. Souhlasil a když dojedl, odebral se k hračkám. Připravila jsem mu pastu na kartáček a asi třikrát ho zavolala, aby přišel. Nakonec jsem pro něj došla, vysloveně dotáhla k umyvadlu, on si vzal kartáček do ruky a začal pastu patlat po umyvadle. To byla konečná. Dostal na zadek, umyla jsem mu zuby a šel do postele. Amriano, já to na něm vidím, že tohle nemá smysl, ale například řeči o tom, že on to neumí, aby mi dokázal, že to opravdu umí, to na něj nefunguje. Vím, že tohle maminky dělají, ale on na tohle nereaguje, je mu to fuk. Já to samozřejmě vím, že tohle není udržitelné, chápu, že ve třech zkouší vše možné, ale prostě už nevím, jak ho "přelstít." A nehledě na to, že když vidí, že jde do tuhého, tak už má zkušenost, že to nedopadne pro něj dobře, takže nechápu, že z toho nemá strach. On si raději nechá dát na zadek, než aby ustoupil ze své pozice. A s tím si nevím rady.
Bitím ničeho nedosáhneš 
.
Není tady
Macin.On si nechá raději dát na zadek ? Bože tak to už nedělej , protože je to k ničemu, sama to píšeš.. vůbec nic to s ním nedělá jak vidíš ..to ho budeš denně bít ? Víš, to co jsem ti psala o té hře a hravosti... to se dá aplikovat na všechny situace nejen na zdravení.
Podívej můj úhel pohledu jen z toho co čtu, čili zkreslenej jednoduchej, ale jedná se o tříletýho cvrka tak se snad dá něčím ošidit no ne ? ..On se najedl a šel si hrát ... chyba- a nezlob se Tvoje chyba ne jeho. K tomu nemělo vůbec dojít, protože hra je pro dítě práce a Tys ho nutila nechat něco co si sám vybral a nutila mu nějakou povinnost.Je jasný, že to pak na Tebe zkusil i za cenu výprasku, sis o to koledovala přímo, že se tak stane... hele musíš se naučit tomu předcházet... Prostě : ted ses najedl a MY OBA HNED jdeme do koupelny připravit kartáček .. ty si vymáčkni pastu sám...já budu koukat... nechceš si čistit zoubky ? proč ne ? Koukni mi do pusy vidíš to černý ?To je plomba (hele máš nějakou ne ? To byl červík kouše nemytý zuby a musí se vrtat vrtačkou aby se vyhnal ... jo mami a jak ? Povím ale čisti si zuby a já ti u toho povím pohádku o zubních červech ... znáš svý dítě tři roky ...určo vymyslíš nějakou akci jak ho nadchnout ..princip každýho poslechnutí je v tom, že je to ZÁBAVA ... ne povinnost...
Začni tím, že přestaneš dávat přes zadek, protože hele to je konečná ..víc se nedá udělat ..a to nefunguje...
Upravil(a) Amriana (27. 1. 2009 20:53)
Není tady
Zkus svoje výchovné situace otočit, a začít jej chválit za to, co se mu povedo. Pozitivní mootivace, i když se to nezdá má mnohem větší účinky a já o pochvalách u vás doma vůbec nic nečetla. Když přijde mimís, bude potřeba jej pochvalou zapojit, aby věděl, že si ho taky všimneš. Když podá plínku, nebo něco co potřebuješ, když splní něco co po něm chceš. My dospělí občas bereme ty kladné věci automaticky....
Není tady
No já mám taky 3letého syna, a nějak to nenřeším. Jestli pozdrav nebo ne. Někdy pozdravý a někdy ne. Jo asi ho omlouvám že je malý, ale prosím vás mě nezdravý soused, asi prostě nechce a mě to teda žíly netrhá. Dospělé se kolikrát chovaj hůř. Já kolikrát taky nechci dělat nějaký věci, ale udělám je, ale tříleté na to maj snad ještě i právo tak nějak pozlobit.
Není tady
No hlavně si myslím že tím že bude deně dostávat na zadek z něj slušnějšího člověka nevychováš. Já ve třech letech prej taky neposlouchala a ve školce jsme yla nejzlobivější dítě - no a dneska jsem normální slušnej člověk, zdravím a zuby si čistím
Vážně bych z toho nedělala takovou trágu
Není tady
Souhlasím s Amrianou a Pavlou.
Důslednost,nebít,chválit,zkusit to hrou,trpělivost,klid.
Půjde to,uvidíš.
Není tady
Přesně tak...dát najevo, kdo má vůdčí slovo, důsledně, teď to řeším s 20 měsíčním prckem a funguje to...za odměnu pomazlit a jak je rád!!!
Upravil(a) Bára :) (28. 1. 2009 21:06)
Není tady
Macin, chápu že tě to nezdravení trápí.
Myslím si, že je špatně, pokud by nezdravil a ty jsi to nechávala být a ani ho neupozornila že se má pozdravit.
Můj synovec nezdravil také, jenže oni ho omlouvají, že je malý.... budou mu 4 a stále nezdraví. Culí se a nic. Ale oni mu nic neřknou! A když řeknu synovci ty mi ani neřekneš ahoj? Tak se jeho rodiče ozvou: on se stydí, viď.
Ve školce také nepozdraví. Nechce s nima komunikovat.
Kdo řekne hlasitěji naschledanou je dobrý nápad 
Není tady
Ahoj tak jak to čtu tak není jen problém ve zdravení ,ale vše co k dítěti patří.Opravdu vzdoruje a zkoušíto na tebe .jak ve školce má taky tento problém paní učitelka nebo jí poslouchá na slovo.Mě paní učitelka poradila všechno na ní svádět( to by se paní učitelce nalíbylo jak se chováš atd) u nás to zabralo. u nás výprask nepomáhá,ale když zakážu to co má rád (večerníček)tak udělá co chci a bez breku a výprasku.Každé dítě je jiné a proto držím palečky at to zvládnete oba.Lenka
Není tady
Moje dite nezdravilo skoro cely rok ve skolce, stvalo me to, ale tragedii jsem z toho nedelala. On je tvrdohlavy porad a kdybych ho mela placat za takove prkotiny, tak bych ho mlatila porad. Nakonec z neho vylezlo, ze se stydi. On dnes zdravi temer neslysne. Ted jsou mu 4, chodi no nove skolky a situace se opakuje, kdyz uz pozdravi, je ho sotva slyset. Kdyz uz mu reknu 5x, at pozdravi a nic, tak to necham byt... Ten problem zdravit ma pred cizimi.
Není tady
Ahoj,
měla jsem chřipku, sotva jsem lezla, takže reaguji na vaše příspěvky až teď. Nějak si opravdu nevím rady. Asi jste nabyly dojmu, že svoje dítě jen bezmezně mlátím a ničím se mi nezavděčí. Tak to ale není. Někdo se tu ptal například na pochvaly. Těmi rozhodně nešetřím, protože má naopak vlastnosti, kterých si u něj velmi cením, i ve srovnání s ostatními dětmi. Jak jsem říkala, nejde mi jen o zdravení, ale spíš o to, jak řešit patové situace. Vím, že ve 3 letech má samozřejmě nárok na to, aby nepozdravil, především z důvodu stydlivosti. Ale jeho tvrdohlavost je bohužel velká, např. jste mi radily, abych mu něco zakázala. Nefunguje. Radši si to odpustí, než aby se "ponížil." Vůči tříletému dítěti se může zdát, že ho tvrdě soudím, jenže manžel má už 12ti letého syna z předchozího manželství a u něj vidím stejné známky chování (u manžela též, jak jinak). Mají v sobě určitou hrdost nebo nevímco, co jim jakoby brání se přizpůsobit. Třeba s těmi zoubky - měl jsi dovoleno si po čištění zoubků ještě hrát, ale různě to protahuješ, děláš u toho kraviny - takže ti zakážu si potom hrát a musíš jít rovnou do postele. Nevadí, pobrečím si, ale nevzdám se. To si radši to hraní odpustím. Už mi rozumíte? Tohle je pro mně neřešitelné, jak ho mám proboha pozitivně motivovat? Opravdu jsem měla iluze o tom, jak si s ním budu o všem povídat, nebudu na něj řvát a proboha plácnout ho? Nejsem tyran. Ale místo toho, aby se trošičku přizpůsobil formou něco za něco, raději si nechá vše zakázat. Možná tohle vyřeší čas, až nabere trošku rozoumek, nevím. Ve školce je to dle mého to samé, viděla jsem to na vlastní oči. I když někdo ho může omlouvat, že je tam krátce (2. měsíc), ale spíš si myslím, že je to projev jeho povahy. Bít ho neustále samozřejmě nechci, to jsem vůbec nemusela psát o radu. Sázela jsem na to, že manžel, má-li stejné povahové rysy, bude trošku vědět, jak na něj, ale taky to nedopadlo. Určitě to má taky souvislost s rodinnou situací, stavíme, manžel doma prakticky není, malého někdy nevidí vůbec a výchova je tudíž na mně. Přiznávám, že je toho na mně poslední dobou opravdu moc, i ten blížící porod mi dává zabrat, hlavně fyzicky a i když se opravdu snažím po dobrém, třeba u čištění zoubků mu zpívám nebo ho různě zapojuju, abych odvedla pozornost od toho, že má mít pusu chvíli v klidu otevřenou, stejně to dlouho nevydrží. Neočekávám dokonalé dítě, taky nejsem dokonalá, ale aspoň trochu snahy z jeho strany bych uvítala. Ale na to je asi u tříletého dítěte opravdu brzo. Proto trochu sázím na čas, že až malinko povyroste, dá si snad víc říct. A určitě se budu snažit dívat se na to trochu s nadhledem, slibuju!
Všem moc děkuju za rady, nikdy jich není dost!
Není tady
Vidíš, jsi skvělý analytik. Přišla jsi na to, že to bude povahový rys a ty jsou hůře ovlivnitelné. Osobně ti asi poradit neumím, asi bych se vyptávala u dětských psychologů, nebo na nějaké odbornější úrovni. V PPP by taky mohly vědět, copak radí učitelky ze školky? ty s nim jsou také, mohly by mít nějaký názor.
Není tady
Macin už vidím kde je chyba, zpívat u čistění zoubků, no to ne, měl by si zvykat, že když čistíte zoubky, tak je čistíte, až budeš mít druhé budeš zpívat dvojhlasně?
Není tady
Macin a co "úplatek". Udělej to a to a pak spolu uděláme něco co rád. Já mám v tašce lentilky, když potřebuju, aby se "na povel" vyčůrala a nechce. Ale nechci radit jen pamlsky, ale třeba budem si spolu číst, povídat. Já nevím, jaké má oblíbené činnosti. Naše mladá je o rok mladší, ale všimla jsem si, že někdy, když jí říkám, třeba at neřve nebo něco nedělá, že jestli nepřestane, tak třeba já nevim nepojedem za strejsou, tak mi nerozumí. Takže musím podmiňovat jednoduše a srozumitelně. Ale to asi váš problém už nebude. Jo a zubařka mi říkala, že jí jedna maminka líčíla, že u čištění zubů štěká :-) Takže cokoli, hlavně vyčistit, takže klidně zpívej :-)
Macin napsal(a):
Ahoj,
měla jsem chřipku, sotva jsem lezla, takže reaguji na vaše příspěvky až teď. Nějak si opravdu nevím rady. Asi jste nabyly dojmu, že svoje dítě jen bezmezně mlátím a ničím se mi nezavděčí. Tak to ale není. Někdo se tu ptal například na pochvaly. Těmi rozhodně nešetřím, protože má naopak vlastnosti, kterých si u něj velmi cením, i ve srovnání s ostatními dětmi. Jak jsem říkala, nejde mi jen o zdravení, ale spíš o to, jak řešit patové situace. Vím, že ve 3 letech má samozřejmě nárok na to, aby nepozdravil, především z důvodu stydlivosti. Ale jeho tvrdohlavost je bohužel velká, např. jste mi radily, abych mu něco zakázala. Nefunguje. Radši si to odpustí, než aby se "ponížil." Vůči tříletému dítěti se může zdát, že ho tvrdě soudím, jenže manžel má už 12ti letého syna z předchozího manželství a u něj vidím stejné známky chování (u manžela též, jak jinak). Mají v sobě určitou hrdost nebo nevímco, co jim jakoby brání se přizpůsobit. Třeba s těmi zoubky - měl jsi dovoleno si po čištění zoubků ještě hrát, ale různě to protahuješ, děláš u toho kraviny - takže ti zakážu si potom hrát a musíš jít rovnou do postele. Nevadí, pobrečím si, ale nevzdám se. To si radši to hraní odpustím. Už mi rozumíte? Tohle je pro mně neřešitelné, jak ho mám proboha pozitivně motivovat? Opravdu jsem měla iluze o tom, jak si s ním budu o všem povídat, nebudu na něj řvát a proboha plácnout ho? Nejsem tyran. Ale místo toho, aby se trošičku přizpůsobil formou něco za něco, raději si nechá vše zakázat. Možná tohle vyřeší čas, až nabere trošku rozoumek, nevím. Ve školce je to dle mého to samé, viděla jsem to na vlastní oči. I když někdo ho může omlouvat, že je tam krátce (2. měsíc), ale spíš si myslím, že je to projev jeho povahy. Bít ho neustále samozřejmě nechci, to jsem vůbec nemusela psát o radu. Sázela jsem na to, že manžel, má-li stejné povahové rysy, bude trošku vědět, jak na něj, ale taky to nedopadlo. Určitě to má taky souvislost s rodinnou situací, stavíme, manžel doma prakticky není, malého někdy nevidí vůbec a výchova je tudíž na mně. Přiznávám, že je toho na mně poslední dobou opravdu moc, i ten blížící porod mi dává zabrat, hlavně fyzicky a i když se opravdu snažím po dobrém, třeba u čištění zoubků mu zpívám nebo ho různě zapojuju, abych odvedla pozornost od toho, že má mít pusu chvíli v klidu otevřenou, stejně to dlouho nevydrží. Neočekávám dokonalé dítě, taky nejsem dokonalá, ale aspoň trochu snahy z jeho strany bych uvítala. Ale na to je asi u tříletého dítěte opravdu brzo. Proto trochu sázím na čas, že až malinko povyroste, dá si snad víc říct. A určitě se budu snažit dívat se na to trochu s nadhledem, slibuju!
Všem moc děkuju za rady, nikdy jich není dost!
Macin, jde o tříleté dítě, ne o malého dospěláka ! Že ve školce nepozdraví, opravdu neznamená konec světa ani to není životní tragédie, jsou mu prostě teprve tři ! Zbytečně často používáš tvrdé tresty (slovní, fyzické, psychický nátlak). Možná je to tvým těhotenstvím, ale co takhle víc použít lásku a objímání ? Tak trochu (hodně) mi to připomíná mého syna. Je ve znamení býka, takže "stavák" s "tvrdou palicí" a kdykoliv jsem na něj tvrdě udeřila, narazila jsem na ještě větší odpor. Ale "metoda cukru" se mi u něj osvědčila mnohem víc, tj. mazlení, hraní si s ním a mezi tím dávat menší povely, které postupně přijímal. Letos bude synovi 12 let, už je to kus chlapa, ale přitulí se rád ještě dnes. Povahou je stále paličák, ale ta metoda praktikovaná dřív přinesla své ovoce, nemusím na něj tvrdě zařvat, stačí jen věci náležitě vysvětlit a je to OK.
Není tady
Ahoj Macin.
co kdyby jsi to vzala přes pohádky.Do známé či vymyšlené pohádky by jsi jakýmkoliv způsobem zapletla to,co chceš,aby dělal syn,nejen zdravení.
Např.Karkulka v lese potkala vlka.Vlk říká:"Dobrý den Karkulko,kam jdeš?........" Karkulka odpoví:"Dobrý den vlku,jdu k babičce."Když se Karkulka sejde s babičkou(vlk),myslivcem,tak budou zase zdravit.
Vydrž!!!!
Vždy se na něčem špatném,dá najít i dobré.
Moje babička říkávala : Ohýbaj mňa mamko,dokud jsem já JANKO,až já buďem JANO,neohneš mňa mamo.
Není tady
Kavasaki napsal(a):
Ahoj Macin.
co kdyby jsi to vzala přes pohádky.Do známé či vymyšlené pohádky by jsi jakýmkoliv způsobem zapletla to,co chceš,aby dělal syn,nejen zdravení.
Např.Karkulka v lese potkala vlka.Vlk říká:"Dobrý den Karkulko,kam jdeš?........" Karkulka odpoví:"Dobrý den vlku,jdu k babičce."Když se Karkulka sejde s babičkou(vlk),myslivcem,tak budou zase zdravit.
Vydrž!!!!
Vždy se na něčem špatném,dá najít i dobré.
Moje babička říkávala : Ohýbaj mňa mamko,dokud jsem já JANKO,až já buďem JANO,neohneš mňa mamo.
Ohýbat neznamená lámat ... podle mě denní bití je spíš výrazem toho, že nevím co jinýho dál, než výchovy nebo ohýbání ...
Není tady
Macin, tvůj synek je osobnost není to taková typická buchta jako jsem třeba byla já ve 3 letech, kam mě posadili, tam jsem seděla apod... Nela je hodně paličatá a podobné scény znám.. U nás funguje když se denní nudný rituály převedou do her. Je to vyčerpávající pořád něco vymýšlet. K tomu jsem taky těhule a celý den na N. sama. Zatím to tak nějak zvládám (občas vybuchnu a řvu - manžel ten ohýbá proutek). U tebe čtu z příspěvků vyčerpanost.. Zkus zapřemýšlet, co by ti pomohlo dobít baterky..
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
