29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Asi se taky můžu zapsat do " klubu" Žiji s ním osm let, měli jsme takové víkendové partnerství.... Kvůli práci byl přes týden pryč v pátek přijel v pondělí odjížděl....A najednou, když byl celý prosinec doma mě trklo do hlavy pár drobností.. vypíná mobil, bere si ho na záchod. Zapíná si ho až ráno v šatně....To že se občas nedostával sex: v pátek byl zničený s cesty, v sobotu ráno jeden z nás šel nakoupit a večer byl vždycky nějaký zajímavý film... a neděle.. nepřikládala jsem tomu váhu, že si ho jako kdyby znásilňuji. Potřebovala jsem ho..Až najednou. Po prvním šoku jsem si řekla, že musím být připravená na obě varianty.s ním či bez... Je fakt, že mi nešlo ani pracovat a tak jsem to řešila radši formou dopisu....
Babinetky, já vím že si to musím prožít sama, ale bolí to tak, že je mi až fyzicky špatně.... a chtěla jsem vám dát přečíst ten dopis, protože ač je mi skoro 37 a mám už skoro dospělou dceru, připadám si jak puberťačka co neví jak dál..... Nechci aby odešel, jen nevím jestli to bude zase jako dřív. Mě netrápí nevěra, mě trápí jeho nerozhodnost.....Copak zjistil až po 8 letech že to zase nebylo ono?? Podotýkám, že koníčky máme společné, takže o víkendu jsme se schodli na programu vždy,společnpé dovolené, plány do budoucna....Proto to nechápu....Takže se omlouvám Ale mě se uleví, když se můžu vypsat....
Upravil(a) wall (19. 10. 2009 23:54)
Není tady
wall: Nevím, jestli ti pomůže, co ti tady napíšu: Chceš s ním být dál? V tom případě je TEĎ jediný recept, jak na to - nedělat absolutně nic. Nechat ho být, chovat se neutrálně, nevyhazovat ho z domu, nic mu nevyčítat. Možná si řekneš, co to je za koninu. Ale já jsem to zažil na vlastní kůži. Před 8 lety jsem na tom byl jako tvůj partner a měl jsem zaječí úmysly. Manželka to cca měsíc zkoušela zvrátit, ale to bylo příliš brzo na to, aby to u mě šlo. Po tom měsíci obrátila výhybku a už mi jen balila kufry, dělila majetek, určovala výživné atd. Za další 2 měsíce bych já byl rád obrátil výhybku, ale má žena už byla rozjetá jako lokomotiva a chovala se, jako by všechno bylo mezi námi už dávno definitivně rozhodnuté. Já jsem nechtěl ztratit svou hrdost, ona taky ne, tak jsme kolem sebe chodili a mlčeli. Za půl roku jsem se odstěhoval, za další rok jsme se rozvedli. Kdyby se v té spouštěcí fázi žena zachovala podle knihy Partneři a rozchody (Klimeš) a nedělala nic, asi bychom spolu byli dodneška a byli zase spokojení. Jenže to "nedělat nic" je pro opouštěného nebo třeba jen zpochybněného partnera zřejmě to nejtěžší na světě...
Není tady
tenonen: Děkuji za milá slova.
Já ho chci, chci s ním prožít zbytek života, zestárnou s ním.... Vlastně nedělám nic, jsem milá, vstřícná, neřešením nic "zásadního", žehlím, peru:-) Přiznám se, že když mi řekl že se chce odstěhovat, tak jsem se ho zeptala, kdy chce abych to řekla mámě. Přece jenom, lhát se mi nechce, že s námi nemůže přijet atd... To mě poprosil, jestli bych s tím nemohla počkat. Sama si myslím, že je ve zmatku. Jen abych objasnila jednu věc: Asi v listopadu jsem vyvolala hádku: pro mě to měl být impuls, aby vylezl z ulity a začal se mnou mluvit,ale bohužel pro mě - u něho to byla pomyslná kapka do poháru, kdy to byl pro něj spouštěcí impuls pro rozhodování se. Jenže já jsem naši vztahovou krizi neřešila scházením se s jiným... Myslím si, že jeho slečna je úlet, víc mě trápí to jestli jak říkáš ty: budeme ještě schopni hodit výhybky na stejnou kolej..
Není tady
Tenonen, marí s ami to, alebo si tu pred časom písal, že so ženou si v manželstve neuveriteľne trpel a len si čakal(kvôli dcére), kedy sa budeš môcť rozviesť? Nejako mi to nejde dokopy s tým, čo si napísal teraz, sorry. O tom prípadnom návrate, načasovaní, apod.
Není tady
wal, tenonen má asi pravdu, ve svém okolí jsem zažila něco podobného. Žili spolu několik let, ona myslela, že šťastně. Pak zjistila, že se zamiloval jinde a chtěl, aby se odstěhovala. Neměla kam a tak tiše trpěla. Dál prala, žehlila a uklízela. Trvalo to asi 3 měsíce a pak zjistil, že to byl úlet. Dnes jsou spolu šťastni a on neví, jak jí to vynahradit.
Není tady
Selima napsal(a):
Tenonen, marí s ami to, alebo si tu pred časom písal, že so ženou si v manželstve neuveriteľne trpel a len si čakal(kvôli dcére), kedy sa budeš môcť rozviesť? Nejako mi to nejde dokopy s tým, čo si napísal teraz, sorry. O tom prípadnom návrate, načasovaní, apod.
Selimo, tak, jak to interpretuješ, jsem to určitě nenapsal, natolik senilní ještě nejsem
Maximálně jsem mohl psát, že se k tomu schylovalo dlouhou řadu let, tak to přece bývá. Rozpory se hromadí, pak se zase podaří upustit trochu páry a zmírnit přetlak, do toho přijde spokojená životní fáze, po té se to znova začne kazit, mezi tím přibývají roky, mění se kvalita i kvantita starostí, psychika obou partnerů atd.
To, co jsem radil wall, byl můj autentický zážitek. Po tom prvním měsíci krize jsem se totiž dostal do velkého maléru v práci, o kterým jsem tady na Babinetu ještě nikdy nepsal a nikdy nenapíšu. Ale najednou jsem potřeboval zázemí a byl bych tenkrát ochoten se s manželkou sblížit. Ale to byla nejzajímavější fáze celého našeho manželství - stačilo, aby jeden z nás udělal krok k druhému, a mohlo to být jinak. Ale nikdo ho neudělal, každý měl pocit, že by ho měl udělat ten druhý. A navíc - manželka kompromisy nikdy moc neuměla, byla jedináček, to byl vlastně důvod, proč jsem já už nevydržel a krizi začal, a to byl taky důvod, proč už se to nakonec nespravilo.
Kdybych měl říct dneska, jestli lituju - ano i ne. Měl jsem ji rád, ale po letech převážilo její jedináčkovské sobectví. A hodně mě uklidňuje to, co řekla o svém současném partnerovi: přeci si ho nenastěhuju domů, abych prala cizí ponožky...
Není tady
No, fázu neprania ponožiek osm mala aj ja: ale to bolo práve skvôli správanu býalého, ktorý to pvoažoval za moju psiu povinnosť - spoli s asi miliónom ďalších vecí - ale potom mnou nepokryte pohŕdal a zhadzoval ma rped spoločnými známymi ako gazdinkú bez relevantného názoru... Nebol oto tak torchu aj u vás?
Inak, my sme tiež mali fázy lepšie a horšie, ale spätne si uvedomujem, že lepších fáz bolo menej a boli kratšie - a naopak toho horšieho pribúdalo. Takže nezvratný rozchod bol v konečnom dôsledku požehnaním pre oboch. Na tom, čo si písal wall určite niečo je, ale proste ma prekvapilo, že si to napísal práve ty. To je celé.
Môj bývalý by totiž mohol napísať tiež niečo podobné - nepodržala som ho pri nespravodlivom procese proti nemu - teda, podržala, ale až keď ma o to slovne požiadal(a bol urazený, že musel žiadať), ale predtým sa on odstrihol odo mňa a aj od svojho syna a odsťahoval sa na pol roka na samotu na lazy, kam nebolo prakticky dopravné spojenie a odmietol aj po nás prísť do najbližšieho mesta(takže dal jasne najavo, ako mu chýbame). To, že obaja čakajú a nikto neurobí krok, je mi dôverne známe...
Není tady
Selima: rozvod mezi mnou a bývalou manželkou už je hotová věc a nic už na tom já ani ona nezměníme. Když jsme se jednou 2 roky po rozvodu setkali, řekla, že jsme na tom měli vinu oba dva. To je zřejmě pravda. Ale já jsem měl celé dětství doložitelně menší komfort než má žena, její rodiče byli docela zámožní, moji ne, já byl zvyklý na skromný poměry, ona ne, já byl zvyklý se podřizovat, u nich rodiče poslouchali ji a podřizovali se jí. Myslím, že nebyla vychovaná ke kompromisům a - přiznejme si to - o nich je každé manželství nejvíc. Ale když to tu Selimo napíšu 100x, kdokoli to může zpochybnit a já ani nemám chuť se tu nějak obhajovat. Každý má právo se trhnout s tím, že následky si má nést sám. To platí i pro mě a já si na nic nestěžuju, mám, co jsem chtěl. Mně bylo jasný, že rozchodem něco získám a něco ztratím a tak je na tom každý.
I muž od wall. Já jsem jen napsal, že ona, wall, je ta, která svým sebezapřením může partnera znova k sobě připoutat a on se pak může cítit dlužníkem, přesně tak, jak to napsala ita.
P.S. A moje bývalá manželka byla a je všechno jiné než gazdinka, kterou bych já utlačoval, vykořisťoval nebo zesměšňoval. Když jsme měli dítě, zůstala s ním doma 6 měsíců a pak už chodila normálně do práce a já jsem šestiměsíční děcko půl dne opatroval, krmil, vozil v kočáru a lehal si s ním na odpolední spaní. Všechno jsme měli vždycky napůl, peníze, radosti i starosti. Jenomže když se dostala do středních let, začalo jí to být málo, chtěla víc a svoji nespokojenost přičítala mně. Ona nebyla nikdy chudinka, ale generál. Ale to jsem už Selimo na Babinetu psal a ty při tvé frekvenci příspěvků nemůžeš mít každý jeden lidský osud uložený v hlavě jako v kompjůtru, to chápu
Upravil(a) tenonen (26. 1. 2009 17:38)
Není tady
Ja len diskutujem a utreiďujem si SVOJE psomienky, myšlienky - a konfrontujem ich... Nemala som v úmysle napádať ťa - prečo aj? Si úplne iný ako môj bývalý, to viem povedať aj z písmeniek... a vzťah budujú aj rúcajú vždy dvaja ľudia, tomu verím a žijem podľa toho. Zaujalo ma skôr to, čo si písal orozchode predtým a teraz... ale musím sa niekedy, až budem mať čas, na to pozrieť pozornejšie, a určiť si, čo je môj dojem a čo je tam naozaj napísané.
Není tady
Dneska jsem si četla diskuzi jak dál, 1 i 2. Musím se Tenonen(a) zastat, pochopila jsem z jeho příspěvků co mi chtěl říct. Netrpím a nemusím se nikam stěhovat. Byt je můj a s mým mužem jsme osm let a nesezdaní. Nikdy jsem o něm nemluvila jako o příteli (i on mě představoval :to je má žena) Ale mám pocit, že můj muž neví jak dál, teď mu vyhořela jedna práce, kterou měl nasmlouvanou už půl roku dopředu na další 3 roky. V jeho oboru se krize projevila celkem hodně. A tady si myslím, že je kámen úrazu. Protože ho ještě nic výrazně nepokopalo, řeší si, pro něj, první významnou krizi ve svém životě. A po té co potkal slečnu se kterou nemusel nic řešit, bydlel 400 km daleko v podnájmu, a ona byla to správné ucho, má pocit, že se mnou je to jenom o starostech.... Nejsem na něm závislá finančně, nemáme spolu dítě, prostě je to jen o nás dvou. Vůbec nejsem v pohodě, ale nevím co jiného mám dělat. Sám mi řekl, že slečna pro něj nic neznamená, ale píše si s ní... A on je pro mě natolik důležitý, že se pokusím překonat tuto nejistotu a až si opravdu vezme tašku, kartáček a vrátí klíče, pak teprve se ohnu pod bolestí, která mě čeká. Zatím si užívám jeho přítomnosti, drobností které mi přináší život s ním:-) Vím že to zní divně, ale přece už nám není 2O a problém můžeme řešit jako lidi, kteří už mají něco za sebou. Minimálně jedno manželství u každého z nás....
Upravil(a) wall (26. 1. 2009 19:33)
Není tady
wall napsal(a):
Dneska jsem si četla diskuzi jak dál, 1 i 2. Musím se Tenonen(a) zastat, pochopila jsem z jeho příspěvků co mi chtěl říct. Netrpím a nemusím se nikam stěhovat. Byt je můj a s mým mužem jsme osm let a nesezdaní. Nikdy jsem o něm nemluvila jako o příteli (i on mě představoval :to je má žena) Ale mám pocit, že můj muž neví jak dál, teď mu vyhořela jedna práce, kterou měl nasmlouvanou už půl roku dopředu na další 3 roky. V jeho oboru se krize projevila celkem hodně. A tady si myslím, že je kámen úrazu. Protože ho ještě nic výrazně nepokopalo, řeší si, pro něj, první významnou krizi ve svém životě. A po té co potkal slečnu se kterou nemusel nic řešit, bydlel 400 km daleko v podnájmu, a ona byla to správné ucho, má pocit, že se mnou je to jenom o starostech.... Nejsem na něm závislá finančně, nemáme spolu dítě, prostě je to jen o nás dvou. Vůbec nejsem v pohodě, ale nevím co jiného mám dělat. Sám mi řekl, že slečna pro něj nic neznamená, ale píše si s ní... A on je pro mě natolik důležitý, že se pokusím překonat tuto nejistotu a až si opravdu vezme tašku, kartáček a vrátí klíče, pak teprve se ohnu pod bolestí, která mě čeká. Zatím si užívám jeho přítomnosti, drobností které mi přináší život s ním:-) Vím že to zní divně, ale přece už nám není 2O a problém můžeme řešit jako lidi, kteří už mají něco za sebou. Minimálně jedno manželství u každého z nás....
HOJ Wall :pussa:
napisala si to krasne, vzdy ak by ta pochytili nejake pochybnosti, vzdy si tento svoj prispevok precitaj a riad sa nim...bude to aj pre Teba lepsie, nech by sa stalo, co by sa stalo...ja Ti drzim palce, nech to spolu ustojite a nech sa o par tyzdnov jeden z druheho radujete. Radit Ti nechcem ani nemozem, kedze som si presla pred par mesiacmi rozchod po 7,5 rocnom vztahu - pre mna to vsak prislo velmi necakane a bez varovania (resp. asi som nechcela vidiet varovne signaly)...no a teraz som si trosku spalila prsty na cloveku s nevysporiadanym vztahom z minulosti - urobil si zo mna pokusneho kralicka, ci by vedel fungovat s niekym inym, a zistil ze nevedel (pripadne to bola len bachorka, aby predo mnou nevyzeral ako uplny blb - nepoznam ho natolko, aby som ho mohla sudit, vyzera byt naozaj velmi komplikovana povaha, takze jeho historke som nachylna uverit a este ho aj lutovat a chciet mat rada)... :grater: Takze vydrz, nevycitaj, nestazuj sa, zamestnaj sa cim sa len da, snaz sa urobit si dobre, rozmaznavaj sa...a mysli optimisticky....este raz - DRZIM PALCEKY :pussa: :hjarta:
Není tady
Hezký den všem, co jste mi napsali a přečetli si můj příspěpek. Chtěla jsem Vám jen říct, jak to všechno pokračovalo... Jednotlivé dny mi celkem splývají, ale výsledek je asi tento... Já chodila do práce, on doma vařil, nebo si šel zacvičit a večer jsem se snažila nebýt protivná.Teda neříct, že mi nejistota totálně nabourává psychiku a v práci jsem na nic (jsem ráda za své kolegyně, které občas udělaly i to, co je moje práce) Nicméně měli jsme spolu několik rozhovorů o nás, nevyčítavých, spíše takové to nostalgické vzpomínání o našich snech, plánech, pocitech i trápení. Nemůžu se upamatovat, kdy naposled jsem si tak povídali. Přesto, nebo právě pro to svoje "uvědomění se" se odstěhoval. K tátovi. V pondělí... A já špatně spím, a hledám důvody proč... Nevím jak mám reagovat... na jedné straně jsem na něj strašně naštvaná, že utíká a na druhé straně mi straště chybí..... jak moc jsem ani netušila... Pořád si říkám, že nemůže přece jen tak zapomenout. Tolik společných zážitků, vzpomínek.... Píše mi sms, volá a já nevím jak dál, tak moc mě zraňuje ten jeho přístup, kdy mě nechává v nejistotě...přesto ho miluju
Není tady
Wall, nechej ho v klidu si vytříbit myšlenky, třeba za pár dnů či měsíců přijde na to, že mu chybíš a že tě pořád miluje a bude se chtít vrátit. Variant je nespočet, to víme obě dvě, spekulovat o tom, co se mu honí hlavou je bezpředmětné - čas, čas je nejlepší lékař, vím, že to zní frázovitě, ale je to tak. Držím pěsti, ať to bolí co nejmíň
Není tady
pro wall:
Kdyby se to náhodou nelepšilo, tak tě to bude bolet moc dlouho. Až bys věděla, na čem jsi, tak taky. Mně trvalo rok, než po posledním rozchodu přešlo to nejhorší. Rok. Ani o den míň. A když si na to (tzn. na ni) přes všechna předsevzetí vzpomenu, je mi nedobře. Myslím si, že tímhle posledním rozchodem jsem hodně utrpěl, je to malá duševní amputace. Nepřeju ti to, jen říkám, že je lepší připravit se na hodně nejistoty, bolesti, smutku a slz. Když to pak ve skutečnosti bude třeba lepší, než tu straším, budeš jenom ráda. Když ale ne, nesekne to s tebou, protože to budeš čekat.
Ale moc ti přeju, aby se to spravilo. Moc dobře si vzpomínám, jak je člověku s někým, koho má rád a kdo ho má rád. Jsou to ty nejhezčí chvíle v životě.
Tfuj Tfuj Tfuj !!!
Není tady
wall, tvůj muž kdysi odešel kvůli tobě od jiné ženy a dcery ?
Není tady
Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé...
Není tady
wall: Sedl jsem si v klidu a přečetl celé toto téma úplně znova, slovo za slovem, něco i párkrát po sobě, a představoval si, jak ti teď zrovna je, jako kdyby to byl film. Zažil jsem to stejné - pěkné období, fáze změny, rozchod. Fázi změny (v jejím chování, mluvím o své poslední holce) jsem vnímal, ale myslel si, že je to normální po prvních 12 měsících zamilovanosti. Ne, byl to začátek jejího odchodu o půl roku později.
Tvůj dopis je hodně silné čtení. Velice silné. Je v něm úplně všechno, o čem jsou vztahy a rozchody. A přesně ho vidím, když tak hezky všechno popisuješ - jak on je nejistý a asi i nešťastný, něco ho táhne pryč od tebe, jeho láska, tvá přitažlivost a váš uplynulý společný život zase k tobě. Do toho krach v práci a možná pocit, že chce udělat změnu v životě a tlustou čáru. Proč tě do toho novýho života nechce, to nevím. Hodně na lidech poznám, jací jsou, když je uvidím, chvíli s nima mluvím nebo je můžu pozorovat v interakci s jinými. Takhle na dálku to samozřejmě nepoznám a nebyl jsem s vámi. Nevím, jaká jsi byla ty k němu a on k tobě. Sám si lámu hlavu, proč láska mezi mužem a ženou mizí...
Já jsem taky opustil ženu a dceru. A nemám z toho dobrý pocit. Ale rozhodl jsem se, že nechci se ženou zestárnout. Důvody už znáte. Po měsíci nastal zvrat, to už jsem psal níže. Po odstěhování jsem žil sám a měl takový poměr-nepoměr s mladší ženou (mně bylo 40, manželce 44, slečně 29). Slečna ale odešla po půl roce s mladým klukem (20) a já byl zoufalý. Tehdy poprvé jsem přišel za manželkou, zeptat se, jestli by... Neprosil jsem, na to jsem měl hrdost. Ale ani jsem po ní nechtěl, aby mě hned vzala zpět. Jen aby řekla, jestli si myslí, že bychom to po čase ještě mohli zkusit. Říkala, že neví. Věděl jsem, že nemůžu naléhat a čekal. Byl jsem pak za ní ještě asi 2x, se stejným výsledkem.
Po 3 měsících má slečna zase kloučka nechala a vrátila se ke mně. Už jsem byl otřesený, ale obnovila se má chuť, začít nový život s novou ženou. Měl jsem ji hodně rád. Byla to ta zamilovanost, kdy se chlap tak trochu zblázní. Slečna byla po velkém zklamání, přede mnou ji nechal snoubenec. Pan doktor z nemocnice. 2 týdny před svatbou. Já ji konečně po 12 měsících dostal do postele, vyměnil jsem byt za větší, abychom tam spolu mohli být a čekal, co přijde. Přišlo. Slečna za pár týdnů odešla definitivně s jiným. Hodně jsme oba při loučení brečeli...
Co teď? Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru. Zase jsem za nima byl, opatrně a po špičkách. Zase jsem se zeptal, zase stejné "já nevím". Po měsíci jsem zkusil to stejné. Tentokrát už po páté během 3/4 roku. Řekla, že se zeptá dcery. Zeptala.
Má dcera, ta, kterou jsem vozil v kočárku, jak píšu dole, a kterou jsem uhodil jen jednou, když jsem ji jako 2letou plácl po zadečku, prý řekla: "Mami, zase byste se jen hádali." Manželka mi tento citát přednesla s významem božího soudu, který rozhodl za ni. Celou dobu od mého odstěhování byl podaný návrh na rozvod. Manželka řekla, že na rozvod netlačí a že nikam nespěchá. Já jsem ale neuměl žít v takovém provizoriu a tak jsme se tedy za další 2 měsíce rozvedli.
Holky, víte proč to všechno píšu? Abyste si nemyslely že je to všechno tak jednoduchý a automatický, co jste si mezi sebou naznačily ("wall, tvůj muž kdysi odešel kvůli tobě od jiné ženy a dcery ?" "Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé..."). Může to tak být a nemusí. Ale plně chápu wall, že ji to drásá. Panebože, jak já ten stav dobře znám! A taky vím, že zrovna takový stav jsem připravil své manželce a říkám si: "Vidíš, blbče? Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ani ty jim."
Dalo by se taky říct, že mou manželku pomstily ty mladé holky, které přišly po ní - všechny 3 jsou pryč a já jsem sám. Taky to má něco do sebe - včera jsem byl s chlapama do 1 ráno v hospodě a na rozdíl od nich věděl, že mi nikdo nebude nic vyčítat Ale to se ví, že bych byl radši ve 2. Jenže ono to není jen tak, někoho najít. A taky už se trochu bojím. Já, který jsem se nikdy nebál nebo svůj strach překonával, už se bojím hodně a radši se momentálně do ničeho nehrnu. Ale asi něco zkusím, jen to odkládám. Možná to budu odkládat pár let...
Tak tady jsem vám možná poskytl obrázek takového "normálního" českého muže zevnitř, a to v okamžiku jeho životních krizí. Proto se mi líbí to motto, které jsem si vybral. Nechci, aby mě ženská rozmazlovala. Taky se mi protiví ty inzeráty hledajících ženských ("chci, abys mě rozmazloval"). Ale chtěl bych být jednou s někým, abych měl pocit, že jsme na malé loďce uprostřed moře (život) a máme jen jeden druhého.
Možná moc romantické a málo reálné, že?
Upravil(a) tenonen (7. 2. 2009 9:15)
Není tady
wall napsal(a):
Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé...
nenarážím na nic. ale ano, pokud chlap v klidu odejde od jedné rodiny, začne ve mně blikat červené světýlko, proč by neodešel i ode mě nebo kohokoliv jiného, když s tím takovej problém nemá.
a nepovídej mi, že jsi nevěděla, jsem si jistá, že tohle jsi vědět musela. nebo jsi nepostřehla, že má někde ženu a dítě nenech se vysmát
Není tady
tenonen, jak tě tak čtu, víš, že se ani tvé ženě nedivím ? já bych taky odmítala být jen přestupní stanice do doby, než se objeví další mladá kočena, se kterou zase zatoužíš být.
jsi jasný příklad toho, co já nechápu, jak si chlápek narazí o dost mladší holku, zblbne, najednou mu ta doma není dost dobrá a ve finále se diví, když ta mladá - přirozeně - za čas pláchne za někým, ke komu má věkově jaksi blíž.
a že jsi dceru jen jednou kdysi plácl po zadečku, nezlob se, ale tohle nevypovídá vůbec o ničem. máš snad pro to být lepší člověk ? otec ? o tomhle to není.
a chápu, dobře, že jsi za ní byl teď někdy, po tom, co jsi byl zase sám no nevím, možná jen špatně čtu a blbě jsem to pobrala. ale pokud ano, tak je tvá žena teda hodně slušná. protože za mnou se vracet chlap jen ve chvíli, kdy ho nějáká mladá kóča kopne zrovna někam a střídavě se k ní vrací, když zase milá slečna chce, tak ho při jeho pokusu k návratu nejspíš zkopnu ze schodů, aby pochopil, že nejsem kus hadru, o kterým si myslí, že jím může vzít za vděk, než se objeví zase jiná, mladší
Není tady
PPavlaa napsal(a):
tenonen, jak tě tak čtu, víš, že se ani tvé ženě nedivím ? já bych taky odmítala být jen přestupní stanice do doby, než se objeví další mladá kočena, se kterou zase zatoužíš být.
jsi jasný příklad toho, co já nechápu, jak si chlápek narazí o dost mladší holku, zblbne, najednou mu ta doma není dost dobrá a ve finále se diví, když ta mladá - přirozeně - za čas pláchne za někým, ke komu má věkově jaksi blíž.
a že jsi dceru jen jednou kdysi plácl po zadečku, nezlob se, ale tohle nevypovídá vůbec o ničem. máš snad pro to být lepší člověk ? otec ? o tomhle to není.
a chápu, dobře, že jsi za ní byl teď někdy, po tom, co jsi byl zase sámno nevím, možná jen špatně čtu a blbě jsem to pobrala. ale pokud ano, tak je tvá žena teda hodně slušná. protože za mnou se vracet chlap jen ve chvíli, kdy ho nějáká mladá kóča kopne zrovna někam a střídavě se k ní vrací, když zase milá slečna chce, tak ho při jeho pokusu k návratu nejspíš zkopnu ze schodů, aby pochopil, že nejsem kus hadru, o kterým si myslí, že jím může vzít za vděk, než se objeví zase jiná, mladší
Pavli, souhlas.
Tenonen,píšeš, že jsi byl za ženou se žádostí dát to zase dohromady celkem 5x během 3/4 roku. Zajímá mě, jestli ses o ten návrat snažil i jinak než pouze řečmi,např.společné výlety, pomáhat své ženě s nákupy,provozem domácností, s výchovou dcery....???
nechápu, proč se divíš, že tě žena nechtěla zpět, když jsi za ní šel pouze v době,kdy tě opustila tvá přítelkyně a ty jsi najednou zůstal sám.....Omlouvám se, ale já tenhle typ chlapů fakt nesnáším. Jsi jako můj ex,který se mi po roce od rozchodu na Vánoce ozval, jestli se k němu nechci vrátit, jelikož mě má pořád ještě "trošku" rád a nechce být na Vánoce sám....rozešla se s ním totiž jeho tehdejší přítelkyně. Moje odpověď byla vcelku jasná
Není tady
se mi zdá, že když opustí nějáká tenonena, tak to jeho egoušek nemůže hodně dlouho rozdýchat ... za to on svou ženu má za blbku a onuci, někoho bez špetky hrdosti
nejvíc se mi líbí věta - Co teď? Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru
je to moc fajn, že sis vzpomněl, fakt ... hlavně v době, kdy tě všechny tvé milé, sladké, mladé slečny koply do pr... a ty jsi zůstal sám
Není tady
... mno, pěkné vlákno.
Co mě zaujalo, kromě obsahu?
To "tenonenovo" (?) motto - Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.
Přemýšlela jsem o něm. Zeptala jsem se svého drahého: "... řeknu ti čtyři vlastnosti pro ženu, vyber jenom jednu, kerá se na mně hodí...", atd. Odpověděl: "... dobrá...", přemýšlela jsem dál. Ptám se: "...miláčku? A jaký je rozdíl mezi ženou DOBROU a SOUCITNOU?"
Zamyslel se, a řiká: "Žádný, všechny patříte do stejného pytle..."
Není tady
víte, nezlobte se, ale já tady nechci řešit jakým způsobem jsme se s mým mužem dali dohromady.... Každý z nás má právo se rozhodnout. Tehdy měl pocit že byl vmanipulován do něčeho co nechtěl. Rozumím mu, i já jsem se vdala v 18-ti, jen aby jsme ukázali jeho matce že jsme dospělí (to že jsme se rozvedli po 4 letech, už nikdo neřešil..).... Ale měníme se , a pak už je to jen na nás. potřebovala jsem jen vyjádřit své pocity, a nikdo z nás nemá právo soudit někoho, koho vlastně nezná jen podle toho co napíše..... Ani jeho partnera. Pořád je to jen jednostraný názor. Chtěla jsem se jen vypsat ze svých pocitů, své nejistoty, zloby, lásky a bolesti. Ale pokud můj muž potřebuje čas, už nebudu přemýšlet o tom co by bylo, nebo mohlo být....Nechám čas plynout a já se dám dohromady... je to pro mě težká situace, ale když o tom přemýšlím... Člověk má tendenci zapomínat na to zlé... a já taky.... měla jsem rozhovor ze svou přítelkyní a ta mi řekla, vrať se do roku 2000 a vzpomínej... jaké to bylo??? je to teď težší?? a já si musela přiznat že když nejde o život tak ne... V roce 2000 mi onemocněl táta rakovinou.. Tenkrát když jsem se dozvěděla jak na tom je (srpen 1999/ zemřel 2.3.2000) jsem byla na kolenou, obrazně i doslova, ta bolest mě lámala a fackovala... A když zemřel byla jsem šťasná že už ho nic nebolí...Nechci aby jste mě litovali, jen jsem chtěla říct, že jsem vděčná za lidi kolem mě. kteří mi připomenou, že bylo i hůř. A že smrt je definitivní,kdežto tohle je jen relativní... Jen se mi stýská, chybí mi naše diskuze, objímání i jeho prostá přítomnost...Teď to ještě nejde, ale zkouším to zkusit žít bez něj.....
Upravil(a) wall (20. 10. 2009 0:03)
Není tady
to PPavlaa, sandra
Možná jste si nevšimly, že jsem svůj příběh vyprávěl se značnou dávkou autokritiky a nazývám se v jednom okamžiku blbcem. Možná je vám to málo. A jak jinak ještě napsat větu "Co teď? Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru.", abyste pochopily, že jde o ironii vůči mně samotnému, to už nevím... Sláva vašemu důvtipu!!!
Zrovna tak jste nepostřehly, že nikde netvrdím, že bych se tehdy nebo dnes reakci své bývalé manželky divil. Napsal jsem to spíš pro wall, než pro uražené Amazonky, které vyhlásily nevěrným mužům válku. Pro wall proto, že příběhy rozchodů se kolem nás v tisících obměnách opakují pořád dokola, takže ona může na mém vyprávění vidět, co se asi honí jejímu příteli hlavou, co se mu tam může honit za 1/2 roku nebo za rok, co může (ale nemusí) udělat po určité době. A mně její reakce směrem k odcházejícímu milenci v dopisu, se kterým se nám svěřila, připadá nesmírně citlivá, slušná a velmi, velmi obdivuhodná. A hodně mě zasahuje, když z toho cítím, že ho má ráda.
Nikde jsem taky neřekl, že má bývalá manželka udělala špatně, když už nejevila příliš velký zájem se mnou být. Ona mi tím totiž patrně hodně pomohla. Ten zájem u ní byl slabý už 2-3 roky před mým odchodem a byl to důvod mého odchodu.
A Pavlo, zvlášť u tebe se mi líbí tvá zuřivost, se kterou do mě bušíš. Je vidět, že jsi ještě hodně nadržená touhou, takového parchanta jako jsem já, tvůj bývalý a nám podobní nakopat mezi nohy. Jo, promiň, ještě u toho musím stát na těch schodech, abych z nich mohl spadnout a teprve tak ti ulevit. Ale vůbec nic proti tomu nemám, když tě tvé psaní tímto stylem baví. Opravdu ne. V tomle stavu přece nemůžeš jít ven mezi lidi!!! To je přece smysl chatu: vybít vztek u klávesnice, ulevit si, abys ses potom mohla usmívat na chlapy, o které stojíš a stát se pro ně přitažlivou. Kdyby tě totiž poznali takovou zlostnou, jak se projevuješ při reakcích na má slova, asi by před tebou rychle zacouvali do bezpečnější vzdálenosti
Tvá reakce je neadekvátní, ale naštěstí absolutně neškodná. Proto spolu přece ty a já komunikujeme jen přes Internet, abychom si navzájem fyzicky neublížili, že jo?
Já a bývalá manželka spolu už dávno mluvíme jako 2 normální slušní lidi, kteří spolu byli manželé. Ona v tom má ještě delší praxi, byla vdaná už před manželstvím se mnou. Já řádně přispívám na dceru a oba už žijeme své životy. Naše manželství bylo poslední 3 roky víc a víc problematické a oba si uvědomujeme, že nynější stav je logickým vyústěním událostí. Ona má partnera a je s ním spokojená. Já po ní netoužím, z důvodů, kvůli kterým jsem ji opustil. Když jsem tenkrát uvažoval o návratu, myslel jsem, že bychom se mohli oba změnit. Ale ona mi pak jednou u skleničky řekla - v klidu a upřímně, na to ji zase dobře znám - že ona už zůstane stejná. Takže jsem si přestal stavět vzdušné zámky a rychle dotáhl náš rozvod do konce, což ona přivítala. Byl to rozchod ve vzájemné shodě a neproblematický. Za 30 minut u soudu bylo po něm.
Samozřejmě tu může reagovat kdokoli jakkoli na cokoli a mně to nevadí, na to už jsem toho za svých 48 let příliš mnoho zažil. Ale psal jsem hlavně pro wall. Ona mi totiž jako vzteklá Amazonka nepřipadá ani v nejmenším.
P.S. Story s manželkou už je 6 let minulostí.
ViktorkaLove: tenonen je skutečně dlouhý nickname, omlouvám se. Vznikl ze slov "ten" a "onen".
Upravil(a) tenonen (7. 2. 2009 14:09)
Není tady
jo wall, naše skutky nás někdy dohání ....
Není tady