14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
ahoj,
potrebuju poradit. vcera jsem zjistila tehotenstvi a sem tim opravdu zaskocena, nic jsme neplanovali, zatim studuju (za pul roku sem ale hotova), studentsky zivot, s pritelem sice uz dva roky, ale nevim, jestli je to ten pravej....jako matku si samu sebe zatim nedokazu predstavit, i kdyz je mi uz 26. po skole jsem chtela cestovat, studuju prekladatelstvi, chtela jsem do ciziny atd...nedokazu si predstavit jezdit po rodnem meste s kocarkem a vubec byt po dalsich 20 let za nekoho zodpovedna. taky sem zatim nemela tikani hodin, takze deti me nijak moc nezajimaly a nerozplyvala jsem se nad nima...obcas jsem trochu zavidela nake zname s kocarkem, ale pak na to rychle zapomnela. vzdycky mi to prislo jako hromada starosti a povinnosti mit dite a nekdy jsem si rikala, ze treba ani dite nechci....(nebo takove to "za par let mozna") prosim, mela jste to nektera taky tak, ze jste nechtely rodinu, prislo to, a jste ted spokojene? ja mam pocit, ze to pro me proste (zatim) neni. taky nevim, jake to je ve skutecnosti mit rodinu? jak se vas zivot zmenil, od ty doby co mate deti a zijete s partnerem pod jednou strechou? jste spokojenejsi, nebo toho obcas litujete a citite, ze jste mohly delat se svym zivotem neco jinyho, zajimavejsiho, lepsiho? mam strach, ze kdyz se rozhodnu pro dite, ze zahodim vsechny svoje predstavy co jsem mela...a nevim, co mi to nabidne...Je to pro me velka neznama. prosim, napiste mi, jestli je to fakt tak uzasne mit rodinu, nebo treba jen hromada stresu a uz byste do toho podruhe nesla. ja vim, ze z oci do oci mi to nikdo nerekne, jak to ve skutecnosti je. ale kdyz obcas vidim ty strhane maminky treba v tramvaji apod, tak mi to proste prijde jako cokoliv jineho nez uzasne...nevim opravdu co mam delat. pritel je na tom stejne. rekla jsem mu to predevcirem a je z toho docela v soku. kdybych se rozhodla, ze dite chci, asi by stal pri me, ale stejne mel zatim taky uplne jine plany a nebyli jsme si uplne jisti, zda spolu zustaneme. prosim, co byste delaly na mem miste? mozna je to proste znameni, ze mam zacit o stoprocent jiny zpusob zivota....napiste mi, prosim, jak to vidite...budu vdecna za jakekoliv poznamky...mam nekolik tydnu, kdy jeste muzu jit na potrat...nebo se nechat presvedcit, ze mit rodinu je vlastne to, co chci...ahoj, klara
Není tady
dítě je to nejlepí co tě můe v ivotě potkat..
Není tady
rozhodnutí je předevím na tobě. Já sama, jsem ráda, e mám děti dvě.
Není tady
Nechat se přesvědčit...,e mít rodinu je to co vlastně chci,jak sama píe.. ty se nesmí,NECHAT PŘESVĚDČIT NĚKÝM,protoe takové důvody a takové důvody.. TY SAMA VNITŘNĚ MUSÍ BÝT PŘESVĚDČENÁ O TOM,E TO DÍTĚ CHCE. Jinak také pro mně jsou mé dvě děti,to nejlepí,co mě potkalo,ale u nás byli chtěné a plánované. Tak,Ti přeji,a se rozhodne tak,abys nikdy nemohla říct,mělo to být jinak.
co by za tohle jiné holky Tvého věku daly.. Radit Ti nikdo nemůe, sama musí vědět, jestli se na to cítí, co asi takhle v začátku nepocítí, dokud neuslyí srdíčko, nebude mít pupíček, neucítí pohyby,.. ale přikláním se k tomu názoru, e je to zázrak a nikdo Ti ho nevezme. Aby ses potom za pár let nedivila, e u jsi svoji anci propásla, jak to tak bývá. Zahodila bych svoji sobeckost a pokud na to fin.má a věk taky, nevím, proč cestování neodloit, a dítě odroste, stará nebude a cestovat můe i s ním. To Ti nikdo nevezme, ale tu monost otěhotnět.. jen si přečti pár diskuzí, jak jsou holky neastné, e jim to nejde. Na Tvém místě bych se radovala, ono Ti to časem dojde, teď jsi asi v oku (taky jsem byla a doteď si to jetě neumím představit, ale my jsme to plánovali a snaili se pár měsíců). Je to čistě rozhodnutí Tvoje a Tvého partnera, já to soudit nemůu, ale vím, jak jsou na tom psychicky eny po potratech - najednou zjistí, e jim něco chybí a dítě najednou zoufale chtějí - a co kdy u je pozdě? nechci Tě strait, jen bych ráda aby sis to víc promyslela
Není tady
Klarko já jsem po dítěti moc touila, take ti asi moc nepomůu, ale můu Ti říct, e je to obrovský těstí,i kdy mám někdy plný zuby neidentifikovatelnýho a nekončícího řevu, někdy mě napadne, e jsem teď mohla jít třeba do kina, nebo k blbýmu kadeřníkovi a nemůu, ale pak se podívám na to svoje zlato a hned mě to přejde, kdy se probudí, otevře ty svoje očka a usměje se na mě, je to ten nejkrásnějí pocit na světě
Ale pokud to cítí tak, e by Tě dítě omezovalo ve ivotě, tak si ho nepořizuj... není nic horího, ne mu vyčítat, e kvůli němu si nemohla to a to a to...
Mě ny utrhlo srdce, kdybych měla jít na potrat, protoe po takové době čekání to beru opravdu jako zázrak, jako dar. Ale nejsem Ty a Ty se musí rozhodnout podle vlastního citu.
Není tady
Arklarko, kdy mě bylo 26 let, tak Nela měla rok.. Ale nechci ti tu psát, e má nejvyí čas mít rodinu. Hodně záleí na tobě a partnerovi, jestli se oba cítíte na dítě. U mě to bylo tak, e týden před mými 25. narozeninami jsem se vdávala, a tak jsem brala jako normální běh událostí, e přijde časem dítě.. Já nejsem ten typ máma kvočna a nikdy jsem se nerozplývala nad mimikama, ale své dítě vidí jinýma očima. Kadopádně tím, e se nám narodila Nela, tak nepřicházíme o dalí radosti, který nás bavily a baví.. Manel jezdí na svoje tůry, já jsem byla před rokem v Paříi nebo kdy je chu někam zajít do klubu, tak se domluvíme.. Já tedy moc velkou změnu nepociuji, ale je fakt, e první rok byl pro mě docela krizovka ne jsem si zvykla.. Já mám tedy hodně velký těstí na partnera. Asi je to tím, e je o 8 let moudřejí ne já
Není tady
Arklarko, rozhodnout se musis sama. Je urcite lepsi, pokud maji dite dva, kteri jsou ochotni a schopni cast sebe a sveho volneho casu obetovat. Nektere veci uz proste nepujdou treba tak jednoduse, nektere treba vubec nejaky cas, ale dite ti prinesu celou radu krasnych okamziku, ktere se nedaji nahradit nicim jinym. Ja sama nemuzu rict, ze by me materstvi naplnovalo na 100 procent, obcas mi chybi nejake profesni vyziti, ale vim, ze bych se nikdy nemohla rozhodnout pro karieru na ukor ditete..pozorovat jak se z toho maleho naprosto zavisleho tvorecka vyrusta samostatna bytost a naucit ho se vyporadat se se svetem je ten nejvetsi ukol jaky muzeme dostat..ikdyz obcas ma clovek chut se vsim prastit a utect :-)))
Není tady
Aklarko, já měla holku hnedka po výce, otěhotněla jsem neplánovaně v době, kdy jsem měla nastoupené doktorské studium, za sebou první část úasné stáe ve Finsku a před sebou plány na kariéru a cestování, dalí pobyt ve Finsku a k tomu mě děti absolutně nezajímaly... Nejprve jsem z toho měla ok, ale pak jsem se docela začala těit...sice mě občaspřepadaly mylenky na to, jak si "zkazím" ivot apod., ale ne moc často. Pak jsem začala ve 3.měsíci krvácet a nakonec mě odvezl mu do nemocnice, kde mi řekli, e to vypadá skoro jistě na potrat. Od té chvíle jsme o mimino měla ílený strach, najednou mi vecko docvaklo, jak jsou některé věci důleité a jiné ne...Dopadlo to dobře, sice jsem si 10 týdnů poleela, ale holka to ustála Zbytek těhotenství jsme se u jen těila. A tu nepíu román, zkrátím to - holka byla a je super, mě mateřství připadá jako nejlepí věc na světě a jeliko mám nyní u třetí dítě, tak víc asi nemusím dodávat (oba dalí kluci jsou plánovaní ). Měla jsem monost si doktorát dodělat, pocestovala jsem si i s dětmi, mám super práci, ale rodině a děckám se to nevyrovná Jen jetě dodám, e kdokoliv z mých bývalých spoluáků mě potká a zjistí, e mám 3 děti, tak má obrovský ok, neb mě vichni měli za drsnou kariéristku, co jetě ve 40 bude jezdit po světě a dělat vědu a na rodinu čas mít nebude
Není tady
arklarko, otěhotněla jsem půlroku před koncem koly, studovala jsem překladatelství a malovala si jak budu cestovat Máme to celkem podobné, viď? Já jsem ale přeci jen měla troku jiný start... s partnerem jsem byla v tu dobu sedm let, věděla jsem, e s ním chci zůstat a chtěli jsme mít spolu děti. Sice pro mě těhotenství znamenal mení ok, ale zase úplně nečekané to nebylo. Nad dětmi jsem se taky nikdy nerozplývala, ale jezdila jsem je kadé léto hlídat, tak jsem k nim nějaký vztah měla. Bála jsem se toho, e nebudu mít ádnou praxi, přeci jen jít ze koly rovnou na mateřskou není ádné terno. Kadopádně jsem měla jedno veliké plus a to plnou podporu manela a já se na to miminko těila, take problémy, které přicházejí s miminkem, jak píe o té strhanosti maminek, pro mě nebyly ádnou katastrofou. Neměla jsem ádné poporodní deprese, miminko mě naplňovalo těstím. Časem dokonce přily i nabídky s překlady a já na mateřské začala překládat, cestovali jsme i s dítětem a ve dostalo naprosto jiný rozměr...
Tvoje rozhodnutí je jen na tobě, já ti jen napsala, jak to bylo u mě. Podpora partnera je v takovéhle situaci straně důleitá, přeci jen s tebou budou lomcovat hormony, ale na druhou stranu musí vědět, zda jsi ochotná ve přestát i bez partnera. Je to těké rozhodnutí. U je ti 26 a kolu má téměř hotovou. Jak tu píí holky, mateřství nemusí být stoprocentním naplněním, můe si najít dalí věci, které tě budou bavit. Samozřejmě svým způsobem, bude trochu izolovaná, myslím, e to občas cítíme vechny, ale asi vechny, co ti tu píeme, bychom neměnily . Já ti jen můu říct, e tvůj obor ti umoní pracovat i při mateřské, co je taky důleité pro tvé sebevědomí. Přeju ti, a se rozhodne správně!
Není tady
No, ono muzes si to predstavovat nejak a nakonec to bude uplne jinak... Já si představovala mateřství jako celkem pohodu, není.... je hrozně moc krásných stránek mateřství, ale je to znát i jinde. Myslím, e kdy se někomu dítě u narodí, nelituje toho a i kdy mu plno věcí vadí, u by neřekl, e by měnil... je tam ta láska a to u kdy mimi je nezmění.
Kadopádně nevím zda přemýlí zda jít na potrat nebo si nechat mimi,ale ve věku jako ty bych o potratu neuvaovala, kdy vidím kolem holky co mají velké potíe otěhotnět. Myslím, e při mateřské si můe pak dobře přivydělat překladatelstvím, abys nevyla ze cviku a třeba bude moci naplnit alespon z casti sve predstavy co mas ted, ale bude asi potreba pomoc a porozumeni partnera, rodiny.
Rozhodnutí je převáně na tobě, vdy budou klady a zápory a je to spí asi loterie, jake bude miminko, jaky bude vas vztah, vzthy se meni po narozeni deti, zlepsuji ale i zhorsuji(mohu vypravet), ale male nelituji ani sebemensi chvilicku. I kdyz tedy ted mam chut ji prodat na trhu jak zlobi:)))
Není tady
Já jsem si dlouho a dlouho myslela, e nikdy nebudu mít rodinu, nikdy jsem neměla ráda děti a ani jsem se nad nimi nerozplývala. A pak (hrozně pozdě) jsem potkala svého nynějího manela a dítě jsme chtěli. Take kdy jsem viděla 2 čárky, ok to nebyl, jako u tebe, ale jinak a dál - pocity velijaké, nedovedla jsem si to vůbec představit, jaké bude těhotenství, porod, a se mi narodí prcek. A pak má u sebe to svoje miminko, a najednou ten ivot vidí úúúplně jinak ne celou tu dobu předtím. Já jsem děti předtím fakt nemusela, ale tohle dítě je moje a je to něco úplně jiného - najednou jsou tady ty mateřské pudy, láska a obětování. Je to moc krásné, nenech se ivotem o to připravit. Rozhodne-li se pro dítě, rozhodne se správně, nic krásnějího tě u v ivotě nemůe potkat. Kdybys to řeila jinak, věř mi, e bys toho litovala celý ivot, pořád bys na to musela myslet, co se stalo.
Jsi mladá (ale na rodinu akorát), kola skoro hotová, vechno, co si teď plánuje, v ivotě doene, věř mi. Moná troku přehodnotí ty konkrétní kroky a cíle, ale pořád můe mít a můe dosáhnout toho, co jsi kdy v profesním ivotě chtěla. I to cestování stihne.
Jdi do toho, vechno se dá zvládnout, určitě nebude ádná strhaná mamina, naopak bude moc a moc astná.
Ber toto vechno jako názory, popřemýlej a rozhodni se srdcem, buď přesvědčená o tom, e to opravdu chce a pak se s tím sij a uívej si to!
Není tady
Arklarko, hlavně se nenech přesvědčovat. Musíte to cítit, e to dítě s přítelem chcete a e se o něj budete s láskou starat, milovat ho, bojovat za něj, vychovávat ho, bát se o něj. Dítě změní v ivotě úplně vechno a to od podlahy a ne vdycky to jsou změny pozitivní a radostné. ALE nezaila jsem větí adrenalin a těstí v ivotě ne je mít dítě. A jetě jedna věc, jako bezdětná jsem neměla ponětí o tom, jaký rozměry dokáe mít láska. Je to něco neskutečně úasnýho.
Drím ti palce, a u to dopadne jakkoliv, ale jak tady píou holky, přemýlej raději srdcem.
arklarko - nikdo ti nemůe říct co má dělat, ale jak u tu některé holky psaly, je spousta takových co by za otěhotnění daly nevímco a nedaří se. U ti není 18 tak si to jetě dobře promysli a neriskuj e pak za dva tři roky a ty bude chtít u to třeba nepůjde.
Já dvakrát potratila ne se nám narodila Kája a netuí co je to za příernej pocit a oklivý sny potom :-(
dítě je největí zázrak co nás potkal a i kdy je to občas na mali tak nikdy nelituju protoe je to ten nejúasnějí pocit kdy si mi vleze na klín obejmě mě kolem krku a řekne mi maminko
to ti ádný cestování nenahradí
Není tady
Klííííd.
Zrovna v Tvem veku, se mi stalo totez, i kdyz uz jsem mela 2 roky prace za sebou a alespon zakladni bydleni (chalupa).
Strhana maminka jsem byla taky, ale spis z oprav domku, nez z mimina.
Taky mam cestovatelskou povahu. S 4 letym ditetem jsem sama odesla pracovat do ciziny a moje pozice zni vic hrde, nez co je... Materialne mi tu nic nechybi, ale ta prace, to je pakarna (to jsem ale nemohla vedet, to se mi mohlo stat i v CR). Si rikam, ze jsem radsi nezustala doma... To je ale vedlejsi...
Chci rict, ze s ditetem nebo bez nej, zvladnout se da vse, co si naplanujes, i kdyz budes mit asi mensi pauzu a odlozis plany na pozdeji...
Není tady
Klári, já ti napíu jak to vidím já jako snailka Zatím tomu necháváme volný průběh, ádný sex na povel a ochmatávání čípku prostě si uíváme. S partnerem spolu chceme být, chceme mimčo a přesto se občas večer na sebe u vínečka podíváme a ptáme se, jestli na to vůbec máme?! Čeho veho se budeme muset vzdát, e u se prostě neseberem a nepojedem na den na lye, nepůjdeme na bowling kdy se nám zachce, nebudeme moct pořádat kadej víkend nějakou akcičku....ten strach je i v nás, kteří o to malé cíleně usilujeme. Pořád je tu spousta otázek jak to vechno zvládnem, e kdyby to vylo tak já taky nebudu mít ádnou praxi (končím V), jak to utáhnem z jednoho platu, jak postavíme baráček a tak....no, abych to shrnula, myslím, e obavy jsou v nás vech, ale pro mě u překákou nejsou pevně věřím e se s tím vypořádáme co nejlíp
Není tady
arklarka napsal(a):
ahoj,
potrebuju poradit. vcera jsem zjistila tehotenstvi a sem tim opravdu zaskocena, nic jsme neplanovali, zatim studuju (za pul roku sem ale hotova), studentsky zivot, s pritelem sice uz dva roky, ale nevim, jestli je to ten pravej....jako matku si samu sebe zatim nedokazu predstavit, i kdyz je mi uz 26. po skole jsem chtela cestovat, studuju prekladatelstvi, chtela jsem do ciziny atd...nedokazu si predstavit jezdit po rodnem meste s kocarkem a vubec byt po dalsich 20 let za nekoho zodpovedna. taky sem zatim nemela tikani hodin, takze deti me nijak moc nezajimaly a nerozplyvala jsem se nad nima...obcas jsem trochu zavidela nake zname s kocarkem, ale pak na to rychle zapomnela. vzdycky mi to prislo jako hromada starosti a povinnosti mit dite a nekdy jsem si rikala, ze treba ani dite nechci....(nebo takove to "za par let mozna") prosim, mela jste to nektera taky tak, ze jste nechtely rodinu, prislo to, a jste ted spokojene? ja mam pocit, ze to pro me proste (zatim) neni. taky nevim, jake to je ve skutecnosti mit rodinu? jak se vas zivot zmenil, od ty doby co mate deti a zijete s partnerem pod jednou strechou? jste spokojenejsi, nebo toho obcas litujete a citite, ze jste mohly delat se svym zivotem neco jinyho, zajimavejsiho, lepsiho? mam strach, ze kdyz se rozhodnu pro dite, ze zahodim vsechny svoje predstavy co jsem mela...a nevim, co mi to nabidne...Je to pro me velka neznama. prosim, napiste mi, jestli je to fakt tak uzasne mit rodinu, nebo treba jen hromada stresu a uz byste do toho podruhe nesla. ja vim, ze z oci do oci mi to nikdo nerekne, jak to ve skutecnosti je. ale kdyz obcas vidim ty strhane maminky treba v tramvaji apod, tak mi to proste prijde jako cokoliv jineho nez uzasne...nevim opravdu co mam delat. pritel je na tom stejne. rekla jsem mu to predevcirem a je z toho docela v soku. kdybych se rozhodla, ze dite chci, asi by stal pri me, ale stejne mel zatim taky uplne jine plany a nebyli jsme si uplne jisti, zda spolu zustaneme. prosim, co byste delaly na mem miste? mozna je to proste znameni, ze mam zacit o stoprocent jiny zpusob zivota....napiste mi, prosim, jak to vidite...budu vdecna za jakekoliv poznamky...mam nekolik tydnu, kdy jeste muzu jit na potrat...nebo se nechat presvedcit, ze mit rodinu je vlastne to, co chci...ahoj, klara
arKlarko, hodně přemýlí a to je dobře. Mít dítě v dnení době není ádný med a určitě je lepí přivést na svět dítě a tehdy, kdy je matka zabezpečena nejen po stránce citové, ale i finanční a kdy má dobré zázemí (domov, který dítěti můe nabídnout). Ona euforie z čersvě narozeného miminka je sice úasná, ale kdy pak bude muset počítat, jestli koupí dítěti kvalitní senzit. plenky za xxx Kč nebo ty levné z Tesca za xx, u kterých se ti ale dítko můe opruzovat či zda koupit dítěti tepláky, kdy ze starých u vyrostlo nebo místo toho vzít kilo mandarinek (na obojí být nemusí), to je pak u peklo.
Ví, ono v dnení době je mateřství bohuel nejen o radostech a starostech, ale převáně i o penězích. Ty sama musí nejlépe vědět, zda jsi dostatečně zabezpečená na to, abys svému dítěti dopřála dostatečné zázemí.
Doby, kdy se eny přivádějící dítě na svět za kadých okolností povaovaly za hrdinky, je u minulostí. Nikdo dnes nemůe očekávat, e mu společnost vyjde vstříc a poskytne mu finanční injekci (jinými slovy, e mu bude platit za jeho nerozvánost).
Já vím, tohle zní asi krutě a mnohé maminy mě za to teď budou kamenovat, ale taková je dnes doba. Není umění dítě zplodit, ale postarat se o něj. My eny na tuto obrácenou stranu mateřství rády zapomínáme, obzvlátě jsme-li zaslepeny touhou po dítěti, pak se skutečně neohlííme napravo, nalevo..
arKlarko, a u se rozhodne jakkoliv po zváení vech pro a proti, přeji ti z celého srdce, abys svého rozhodnutí nikdy nemusela litovat.
A u to bude cesta k splnění svých snů s dítětem později či cesta k mateřství s miminkem v náručí u za pár měsíců, věř, e to bude cesta správná, protoe to bude to cesta, kterou bude cítít srdcem i rozumem.
Hodně těstí !!
Není tady
Ahojky.Já otěhotněla v 19 naprosto neplánovaně zajímaly mě diskotéky kluci studovala jsem...ale nikdy bych nela na potrat přítel i kdy jsme spolu byli asi 5 měsíců to vzal skvěle o potratu ani nepřemýlel.a ted?je mi 21 manelovi 24 synovi 14 měsíců.Nikdy bych to nevrátila zpátky protoe mě narození syna změnilo a troufám si říct e k lepímu:)Miluji ho hrozně moc a je to moje sluníčko i kdy lehké to někdy není:)Ale je to moc hodné dítě s manelem jsme měli pár neshod ale ve je snad za námi býval to pěkný éro ale o syna se stará dobře .Tohle je jen na tobě ty musí vědět zda to dítě chce a pokud cítí e ne bude lepí kdy roli být matkou odloí .I kdy já osobně bych na potrat nikdy nela vdyt tolik lidí to miminko chce a mít ho nemůou a ten kdo ho má si toho neváí ale tohle je čistě jen tvá věc.Já nikdy nelitovala e jsem si malého nechala ba naopak:)To e ho mám je to nej co mě v ivotě potkalo
Není tady
Shodou okolností jsem četla v únorové Máma a já článek o postabortivním syndromu.
Píou tu, e potrat můe způsobit trauma i eně, která se pro něj svobodně rozhodla. eny se trápí řadu měsíců i let.
Píou zde eny: Nikdy na to nezapomene, to si buď jistá. Dodnes toho lituju.
Já jsem měla potrat spontánní, nechtěný a také na to nezapomenu celý ivot. Myslím na to často a je mi v tu chvíli opravdu hrozně.
Pěkně to napsala La-cherri - e ji narození syna změnilo, a to k lepímu.
A u tebe to bude také tak, i kdy teď si to moná nemyslí.
Není tady
Ahojky,
souhlasim s holkama, ktere pisi, ze se nemuzes nechat nekym presvedcovat. Je to jen a na tobe a na tvem partnerovi. Ale chces vedet, jake to je byt mama, kdyz to clovek neplanoval... Ja jsem otehotnela ve 27. S pritelem jsme spolu sice byli 7 let, ale zrovna ve chvili, kdyz jsem zjistila tehotenstvi, jsme meli dost velkou krizi. Navic jsem nemela vubec zadne hnizdici tendence, chtela jsem se jeste nejakou dobu bavit. Jezdit na lyze, chodit po horach, zaletet si na vikend do Londyna, Parize... taky jsem mela super pracovni karieru, delala jsem HR managera a straaasne me to bavilo. Teda, myslela jsem si ze me to desne bavi. Ted si uvedomuju, ze to vlastne bylo cely takovy prazdny. Protoze vsechny ty dovoleny ti nakonec tak nejak splyvaji a zalozit svuj zivot jen na praci taky neni uplne to prave.
Pritel se k tehotenstvi na zacatku stavel negativne. On uz by dite i svatbu chtel davno, ale taky uz davno nade mnou v tomhle ohledu zlomil hul. Prestal verit tomu, ze se ze me vubec muze stat mama. Jenze nejak jsem si nedovedla predstavit, ze bych mela jit na potrat v 27 letech. V 18...to bych si mozna jeste nejak ospravedlnila.
Ted jsem fakt moc rada, ze Viki mame. Zmena se nestala narozenim, ale uz celym tim tehotenstvim jsem se menila a doopravdy se mi menil i pohled na svet. Nelituju vubec niceho, jsem mnohem stastnejsi nez predtim a s pritelem nam to ted jde mnohem lip. Takze tak
Není tady
Ahojky. To je rána!!!!! To snad ani není moný, co budu dělat, já přeci jetě mámou nechci být...tak tohle jsem si říkala taky! Měla jsem troku zamotanějí situaci, e jsem se o těhu dověděla a ve 3měsíci. Potrat nepřipadal v úvahu, to jsem měla rozhodování lehčí. Biologický tatínek...rozeli jsme se spolu, já si nala nového....nejdříve to byl kamarád...a teď je to tatínek naeho 10,měsíčního synáčka Fanouka. To, e jsem mámou, mi pořád jetě nedochází, byla jsem zvyklá cestovat, začala jsem novou skvělou práci, po rozvodu jsem se začala osamostatňovat...chtěla jsem si koupit nový byt, baráček.....a teď se ve točí kolem mimi....Je fakt, e nynějí tatínek u začíná maličko vychovávat a starat se o synátora, ale těch cca 8.měsíců je to předevím na nás, maminách....je to dřina, ale kdy u pak vidí, jak se z toho maličkatýho zázraku přírody stává nový človíček, u by jsi neměnila. Je to těí, kdy musí být na někom závislá (jenom nájem v paneláku ti schramstne 7000,--, a kolik e je mateřká??? 7.600!!!), musí mít někoho, kdo ti s tím pomůe....tvůj partner tě musí podret a to musíte vědět oba, e tě nenechá s dětskem samotnou....i kdy, dá se taky tak ít...jenom ty maminky jsou pak moc smutné...Taky neví, jaké bude tvoje miminko-to nae je oplakané, jejda! První půl roku to bude dřina, ale pak se to u jenom zlepuje...tak neváhej a skoč do toho po hlavě...neboj...Drím ti palce, a dostuduje, a je přítel dobrým tatínkem a jste hlavně zdraví....pak je to v poho...čus. Káča
Není tady
Ahoj, vůbec se ničím nestresuj, rozhodni se podle toho, jak se budete na to oba cítit. Já jsem překladatelka, tlumočnice a lektorka a bála jsem se toho, jak bud "strádat" minimem lidí a práce kdy budu doma s mimi. O mimi jsme usilovali přes rok a zadařilo se. Je to a legrační, ale v tu dobu mi chodily nejlepí pracovní nabídky, samozřejmě Nicméně se mi to povedlo vyřeit k mé naprosté spokojenosti - překládám zatím po internetu. Mám pár klientů, kteří se vnutili i na teď, ale respektují můj program. Malá je andílek a kdy se rozhodne, e vechno bude ok a v pohodě, tak to tak za chvilku i bude - jen si zvyknout.
Nenechat se ničím rozhodit, neřeit malichernosti a uívat si ty báječné chvilky s tím zázračným malým človíčkem - do práce se plánuji vrátit, a bude malá ve kolce, do té doby jen v klídku sem tam překlad/hodina - myslím, e má taky dobrou profesi na to, abys to pak přizpůsobila sobě a rodině.
A se rozhodne tak nebo tak, buď hlavně astná a nelituj ádného rozhodnutí - a u se časem ukáe jako dobré nebo patné, vdycky tě posune dál. Pokud jde o mimi - myslím, e v takové situaci ádné rozhodnutí není patné - člověk se na to cítí nebo ne (ale někteří lidé - zvlá chlapi - nejsou připravení nikdy )
Není tady
Je to jen tvoje rozhodnutí. Pokud dítě nechce, jdi klidně na potrat, ale nejdřív si to pořádně promysli, co vlastně chce. Dítě tě nesmí brzdit v tvých plánech a nesmí mít pocit, e je na obtí. Dítě znamená ichtu od rána do večera, nikam se dlouho nepodívá, o kultuře ani nemluvě. Ale na druhou stranu je to velká radost, kdy se usměje, kdy ho má v náručí. Dítě musí chtít a těit se na něj. Hlavně neudělej nic, čeho bys později litovala .