Tari napsal(a):

Nevím co ti poradili jiní, je toho tolik a já všechno nečetla ale z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší na cokoliv co člověka trápí, je zabavit se něčím, buď školou, koníčkama, prací, výletama s přáteli. Hlavně se nezavřít doma a nešťourat se v tom, co by kdyby a kdo má na tom větší podíl viny atd
A říct si, že se prostě stalo, změnit se to nedá, aspoň budeš o zkušenost silnější a moudřejší. A buď ráda, že se prostě zvednul a odešel ze dne na den, jak říkáš. vím, že teď to zní nelogicky, ale je to menší trápení, než kdybyste oba zůstávali v pomalu umírajícím vtahu.
A kup si něco pro radost, to taky pomáhá

Jsem teď po operaci achylovky,takže doma ležím se sádrou a čumím do stropu.A kamarády máme bohužel společný, takže kam jdou oni, je i on.
A já nemám zatím sílu, dívat se na to, jak se báječně baví a všichni mu ty jeho řeči o tom, jak odešel jen proto, aby mi dal šanci ,žerou.
Nebo se tak alespoň tváří. Nikdo mu neřekne, že je lhář, že to udělal pro svoje dobro a já mu stála v cestě. Tu ,která mně nahradila znám.
Je to taková veselá, každej víkend našrot bezva holka, ke všemu ještě vdaná. Ale je to holt nový, takže zajímavý.

oprava: do stropu.
omlouvám se, nějak dneska neovládám prsty

Z toho bych strach neměla, že mu báchorku o tom, jak ti nechtěl stát v cestě, někdo baští - je tak strašně průhledná, až je to směšné. Prostě pocítil závan povinností, tak zdrhl. Buď ráda, že ti uvolnil cestu - potkáš  někoho, pro koho bude pocta, mít děti zrovna s tebou
A vůbec - už se nelituj - polituj jeho, že přišel o tak úžasnou holku

Upravil(a) mashanka (24. 1. 2009 17:41)

Pandorraa napsal(a):

Klubko napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

Klubi, má ten muž s novou partnerkou děti?
Pokud ne, pak to byla opravdu jen výmluva a zdrhnul.
Pokud ano, nejspíš opravdu zachytil tvou "nejistotu", to jak se jeho plány staly tvými a to nejspíš nechtěl.....

Nemá.

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Já se hezky nejen čtu :-) Ale taktéž se hezky líbám, jsem příjemný na omak a neméně hezky se posílám i do pr. :-))

Teď vážně. Musí být každému samozřejmé, že když píšu "čteš selektivně a je to normální", tak také čtu selektivně. Protože to je vlastnost téměř každé individuální osoby.
Když píšu, "ano, jsi naivní, protějšek chybu neudělal a už vůbec nemá důvod ji nějak uznat" a "druhé lidské bytosti - partneři - mají svobodnou vůli", tak tím vyjadřuji víru v princip. A princip samozřejmě platí i pro mě, tudíž počítám i s možností, že budu vyměněn, protože slečně či všem mým budoucím slečnám se mnou nebude dobře.

Nepíšu s nadhledem, ale s mírným vhledem. To je rozdíl. Vhledu mohu (někdy) dosáhnout i tím, že si prožiji zážitek "býti v pytli". Nezpochybňuji ničí bolest a nikdy jsem to tuším nedělal. Naopak s pravidelností opakuji, že bolet to kur.va bude v každém případě. Ale zároveň říkám, že je velmi nepravděpodobné, že ta bolest odejde díky tomu, když si opakujeme rčení "pro jedno kvítí slunce nesvítí" a pod.
To znamená, že budu-li opět v pytli, budu díky předchozímu zážitku mít větší vhled. Což neznamená nutně, že bolest může být menší. Dokonce může být mnohem intenzivnější. To nikdo nevíme. Ale budu ji vnímat JINAK. Například právě proto, že jsem se naučil bolest vůbec vyjádřit a nedržet ji celou uzamknutou v sobě. Takže dříve jsem byl v pytli = ve tmě tmoucí a obviňoval jsem ex, sebe a upínal jsem se k nefungujícím rčením typu "však bude dobře". A očekával jsem, že ten zavázaný pytel musí někdo jiný rozvázat a osvobodit mě. Teď už v takovém pytli být nemůžu, protože, když jsem v nějakých sra.čkách a úzkostech, tak vím, že můžu požádat o pomocnou ruku, ale že se mohu rozvázat jen já sám. A že na tom nic špatného není, říct a přiznat (si sám sobě), že mám nějakou bolest. A co vím celkem bezpečně, tak rozhodně to nebudu vnímat tak, že by jakákoli partnerka udělala chybu, když by odešla proto, že jí se mnou nebylo dobře.

smutna holka napsal(a):

Selima napsal(a):

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť.

Když pro mně to byla taková jobovka. Všechno bylo celkem v pořádku a najednou ti člověk, o kterým sis myslela, že už je na celej život,
převrátí ze dne na den život naruby.Nějak to pořád nedokážu, nebo spíš nechci,pochopit.

A teď si smutná vem, že je to tak ve všech oblastech našeho života, nejen s partnerem.....myslím ztráta těchto ILUZí. Pokud se nad tím trochu zamyslíš, tak ti to zkazí náladu stejně tak , jako mně...

Práci - tu máme "jistou", manželství "funkční", děti "zdravé", bydlení "bez problémů" atd, inkasa "krytá", dovolenou "zajištěnou" atd., atd...

Když jsem si uvědomila, že všechno, co si v životě vytvoříme v mysli - ty naše představy - o životě, vztazích, práci, dětech...atd, že se vším tak nějak "počítáme" a najednou se nám začne hroutit svět - př. manžel má milenku, dítě propadá, pes onemocněl, nabourala jsem auto, a zřejmě přijdu o práci. To je co?  A není to nic vyjímečného ..obzvláště dnes...žeano...

Když mi poprvé v životě došlo, že pokud se mi toto stane (nebo něco ještě roztomilejšího - nebo i jen něco z toho...), tak vina jsem pouze já, a jenom já - a to tím, že jsem si vytvořila ILUZE. A pokud mě něco bolí, tak jen to, že jsem o ty iluze přišla.

Nebudu psát, že je to správně, nebo chytře, že to tak má být, že tzo někde někdo napsal.. atd, a že si to musíme uvědomit...atd.... upřímně - byla jsem z toho dost v šoku a musela jsem se promptně prokysličit a prodýchat nebo by se mi ucpaly koronárky (možná teda...). Od té doby se s tímto faktem smiřuju (léta) a den po dni ho pomalu stravuju. ... a snažím se poctivě na ničem nelpět.. ...a to budu zcela jistě trávit a zpracovávat až do své smrti....

Tím jsem ti Smutná vlastně chtěla  říct, že to tak, jak píšeš, prostě je.

Upravil(a) Wiki (26. 1. 2009 17:03)

Tak jsem to nemyslela, že bys byla zlá mrcha, jen jsem ti chtěla říct, že lidi, kteří se podobným způsobem chovají, jsou k politování - proč to dělají ? Přece proto, že sami se sebou mají nějaký problém a potřebují ho před světem ospravedlnit.
Dokud  ti bude vadit, co o tobě říká, dokud ti bude záležet na tom, aby tě všichni měli za tu kladnou nebo za oběť  a budeš mít tendenci ospravedlňovat sebe, děláš vlastně to samé. I když o něm žádné hnusy nezozhlašuješ  a máš je jen v sobě - je to stejné.

Prostě se nad to povznes, jeho polituj, odpusť mu a začni žít svůj svobodný život s tím, že jsi taková jaká jsi a přesně taková určitě budeš někomu vyhovovat.

Jinak, pokud ti přátelé jsou vaši společní, rozhodně vás oba znají a jsou schopni situaci vyhodnotit . Určitě bych se nebála, že cokoli jim nakuká, tomu budou slepě věřit - už dávno každý z nich má na každého z vás nějaký svůj názor, který těžko něco ovlivní

Upravil(a) mashanka (31. 1. 2009 12:18)

PPavlaa napsal(a):

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je to tak těžké, oprostit se od touhy po mstě a prostě mu přát, aby byl šťastný ?
Když to dokážeš, osvobodíš sebe - od zášti. Teprve pak budeš svobodná, až ti bude úplně jedno, co si myslí, nemyslí, co by chtěl..... věř mi - zášť a touha po pomstě tě zotročuje

Jsem teda zlá mrcha, když mu to jeho "štěstíčko"nepřeju? Všem našim společným známým vykládá, že odešel, protože jsem psychicky nevyrovnaná
a dítě bych ani nedokázala vychovat. Stále mně srovnával se svojí bývalou ženou. Teď, sotva měsíc po rozchodu už se ukazuje s novou přítelkyní,
se kterou mě už asi čtvrt roku podváděl. Z toho se snad ani nedá radostně skákat metr vysoko.
Už bych ho nechtěla zpátky, ale bolí mě, že člověk, který byl tak dlouhou dobu nejbližším člověkem, se zachoval a stále ještě chová tak podrazácky.
Jen aby nebyla vina na jeho straně.

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

Kdybych ho alespoň dokázala nenávidět, za to, jak se zachoval.Jak rychle mně vyměnil za jinou, která mu konečně dá to, co všechny předtím
nedokázaly- nevím co by to asi měĺo být.Když se od společných "kamarádů" dozvídám, jak si plánují budoucnost, která je naprosto totožná s tou, co plánoval se mnou před půl rokem. Nedokážu se nad to povznést, nemyslet na to. Je to všechno pořád hrozně čerstvý a bolestivý a srdcervoucí.
Žeru prášky na nervy a na spaní a přesto se mi o něm každou noc zdá. Bojím se vrátit do bytu, kde mi ho všechno připomíná.
Jak z toho ven ? Je to už měsíc a půl po jeho odchodu a já jsem pořád stejně na dně.

Upravil(a) smutna holka (31. 1. 2009 22:09)

mashanka napsal(a):

i nenávist je emoce - ty se musíš oprostit od všech emocí, které se ho týkají, aby zbyla jen lhostejnost

Ale jak se mám oprostit všech emocí ?
Je na to nějakej recept nebo zaklínadlo?

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

i nenávist je emoce - ty se musíš oprostit od všech emocí, které se ho týkají, aby zbyla jen lhostejnost

Ale jak se mám oprostit všech emocí ?
Je na to nějakej recept nebo zaklínadlo?

Ahoj smutná holko, na tohle je opravdu nejlepší čas. Já se kvůli ex taky trápila dost dlouho. Pak jsme se na něj dozvěděla jednu nemilou věc, kterou jsem už stejně tušila a teprve TO mi pomohlo se odrazit.
Držím palce
S.

PPavlaa napsal(a):

smutna holka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

Kdybych ho alespoň dokázala nenávidět, za to, jak se zachoval.Jak rychle mně vyměnil za jinou, která mu konečně dá to, co všechny předtím
nedokázaly- nevím co by to asi měĺo být.Když se od společných "kamarádů" dozvídám, jak si plánují budoucnost, která je naprosto totožná s tou, co plánoval se mnou před půl rokem. Nedokážu se nad to povznést, nemyslet na to. Je to všechno pořád hrozně čerstvý a bolestivý a srdcervoucí.
Žeru prášky na nervy a na spaní a přesto se mi o něm každou noc zdá. Bojím se vrátit do bytu, kde mi ho všechno připomíná.
Jak z toho ven ? Je to už měsíc a půl po jeho odchodu a já jsem pořád stejně na dně.

ale jdi, je to všechno fakt moc čerstvý, nejde to hodit za hlavu ze dne na den a nic necítit. ta bolest a hořkost, zklamání, tohle všechno ještě nějákej čas bude. ale den ode dne bude líp a líp, neboj. chce to opravdu jen ten čas, nic víc. všechny rány zahojí a bude dobře

Nejradši bych  ten čas zaspala jako lední medvěď a vylezla až to přebojí.
Nemám vůbec chuť nic dělat. Důvod proč ráno vstávat z postele. Jsem momentálně po operaci achylovky, takže nechodím do práce,
takže mám spoustu času se v tom plácat.
Všechny kamarádky mají rodinu a děti. I když se tam můžu vypovídat, pořád jsem v tom sama.
Taky se bojím, že už nedokážu žádnýmu chlapovi věřit a budu všechny s rovnávat s ním, i když je to darebák.

Upravil(a) smutna holka (1. 2. 2009 11:36)

Zaspat to nejde. Musíš si to odbolet, jinak to neodezní a budeš to mít pořád v sobě. Dovol si ten smutek, šok, zklamání    prožít a procítit - vždyť se na to neumírá, jen je to nepříjemné období.

no, tak to je od nich děsně ohleduplný