Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

Upravil(a) smutna holka (23. 1. 2009 11:00)

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

A proč vlastně tak prahneš po tom, aby toho litoval ? Pokud mu neumíš dát to, co potřebuje, přej mu to, ať to najde někde jinde.
Dokud si budeš v sobě pěstovat naději, že se vrátí, bolesti se nezbavíš.
A i kdyby se vrátil a tys mu to umožnila, budeš žít celý život se strachem, že to někdy udělá znovu a on s vědomím, že když od tebe kdykoli odejde, vždycky má cestu zpět volnou.

Udělej tlustou čáru a řekni si - nechce mě pro založení rodiny - jeho smůla

Pandorraa napsal(a):

Mirad napsal(a):

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

máš rád své rodiče? když jeden z nich odejde (ne že bych ti to přál) bude tě to bolet? co tě bude bolet ego? láska má různé podoby... může bolet, může tě udělat štastným, může tě posilovat, oslabovat může cokoliv....  asi záleží i na tom co ji člověk dovolí

Ano, bude tě bolet TVÉ ego, budeš plakat sama nad sebou, nikolivěk nad těmi,kteří odešli.
To je jen tvá iluze.
Vždyť ty přeci nevíš, kam a proč šli. Jediné co víš, je to, že ti budou chybět.
Jediné, co v tu chvíli nevíš, je fakt, že jejich LÁSKA tu s tebou vždy zůstává.
Až ti to dojde, bolet pomine.
Tu nezpůsobuje Láska, stejně tak jako ona tě neoslabuje, oslabuje tě jen tvůj Strach, že kolem tebe žádná Láska není. Ale ona tam vždycky je, takže tě vždycky posiluje, abys to přežila.
Jen pokud ty sama ji odmítneš, odejde a ty to prostě nepřežiješ.

Tak toto si vytisknu. Jesli je to tak, nějak jsem to tušila a věděla, ale těď jsi mi doplnila pár kousků v mé chybějící mozaice. Děkuju.
Vlastně pak je to jen lítost sama nad sebou. ..že tady někdo nebude, že tady budu sama....tedy lituji sebe..
Toto je ohromný posun věci, úhel o 180° jinde. Tohle si tak dokázat vštípit do mozku a zautomatizovat, tak jsem z toho (všeho)navždy - venku.

Zřejmě to uměli naši předkové, třeba i jiných kultur, když oslavovali mrtvé..atd

Smutná, jestli čteš, tak tento Pandořin příspěvek je odpovědí na tvoji otázku, smutek a starosti...i nás všech ostatních

Asi jsem taky měla napsat, že se mnou si začal po odchodu od manželky s dcerou po 13iletém manželství, ze kterého několikrát odešel k jiné,ale pak se zase vrátil. Bývalá žena ho vždycky vzala zpátky. Taky jsem měla vidět, že se pořádně nezajímal o dceru. 3 telefony za měsíc tátu nenahradí.
Na moje návrhy na výlety s ní, mi bylo vždy řečeno, že to není moje věc. Byli mu přednější kamarádi a vlastní zábava.
Vlastně to z mojí strany ze začátku snad ani nebyla láska. Znala jsem ho odmala a věděla jsem, že to neměl lehký. A uvěřila jsem jeho řečem o nešťasném manželství. On se strašně snažil, ale jeho bývalá byla nepořádná, nevařila atd.atd. Myslela jsem, že bude rád, že má konečně "domov", ale bohužel jsem se spletla. Brzo se mu to omrzelo.Obyčejný život už ho nebavil, natož si ještě pořídit dítě  a nemít pak dost času na svoji zábavu a taky peníze by už nebyli jen pro jeho potřeby.
Já to všechno vím, že je dobře, že je pryč. Já bych to nikdy takhle rozseknout nedokázala. Ale stejně ten pocit opuštěnosti a strachu ze samoty ve mně ještě zůstává.

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

A načo by ti to bolo? Späť sa už nič nevráti a keby ste boli nešťastní obaja, tak celý rozhcod by - ehm - tak trochu stratil zmysel, nie?

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Nikolas asi nebude ten opuštěnej, ale asi ten co odchází,že ?
Nebo mi to z jeho "pozitivních"poznámek jen připadá ?

macík* napsal(a):

To s tím zaleknutím se vlastních plánů jsem v tomhle vlákně zmínila první já a taky o tom přemýšlím. Rozumím tomu co píše Pan tak nějak obecně, ale pořád si myslím, že moje zkušenost byla jiná. Nemám pocit, že bych svýmu chlapovi něco podsouvala. To,co se plánovalo jsme chtěli oba a ve spoustě případů s tím přišel první on. On přišel první s tím,že si mě chce vzít, jeho nápad byl vymýšlet jména pro naše děti, on chtěl stavět. Pak se najednou zalekl, myslel si, že je vyřízený, že už ho čeká jenom práce, hypotéka, děti, odpovědnost a šel si teda ještě něco užít.

Maci, to je ale tvoje interpertace....
LIdé spolu ale dokáží komunikovat nejen na VĚDOMÉ, ale i na PODVĚDOMÉ úrovni.
Člověk může plánovat a zároveň vyhodnocovat své plány..a pokud jde o "párové plánování", ve hře jsou vždy obě energie...

smutna holka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Nikolas asi nebude ten opuštěnej, ale asi ten co odchází,že ?
Nebo mi to z jeho "pozitivních"poznámek jen připadá ?

jen ti to připadá

Selima napsal(a):

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť.

Když pro mně to byla taková jobovka. Všechno bylo celkem v pořádku a najednou ti člověk, o kterým sis myslela, že už je na celej život,
převrátí ze dne na den život naruby.Nějak to pořád nedokážu, nebo spíš nechci,pochopit.

Zažila som to, paradoxne sa vzťah začal rúcať vo chvíli, keď som(po NIEKOĽKÝCH ROKOCH) začala veriť, že by to mohlo byť na celý život

Nevím co ti poradili jiní, je toho tolik a já všechno nečetla ale z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší na cokoliv co člověka trápí, je zabavit se něčím, buď školou, koníčkama, prací, výletama s přáteli. Hlavně se nezavřít doma a nešťourat se v tom, co by kdyby a kdo má na tom větší podíl viny atd
A říct si, že se prostě stalo, změnit se to nedá, aspoň budeš o zkušenost silnější a moudřejší. A buď ráda, že se prostě zvednul a odešel ze dne na den, jak říkáš. vím, že teď to zní nelogicky, ale je to menší trápení, než kdybyste oba zůstávali v pomalu umírajícím vtahu.
A kup si něco pro radost, to taky pomáhá