Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Svých VLASTNÍCH plánů se zalekne skutečně málokdo.

to si nemyslím

Já ano.
Každý zdravě sebevědomý a svéprávný jedinec plánuje jen natolik, kolik je mu příjemnéí a jen to, co SKUTEČNĚ sám CHCE.
Pokud se někdo nechá druhým k plánům DOTLAČIT a dovolí, že mu jsou IMOPLANTOVÁNY, pak se zalekne dost často.

Každý svého štěstí strujcem.

To je jasné - dotlačení ale není vlastní plán. Ale myslím, že je možné, aby si  někdo upřímně něco naplánoval, a teprve později si uvědomil všechny důsledky

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

to si nemyslím

Já ano.
Každý zdravě sebevědomý a svéprávný jedinec plánuje jen natolik, kolik je mu příjemnéí a jen to, co SKUTEČNĚ sám CHCE.
Pokud se někdo nechá druhým k plánům DOTLAČIT a dovolí, že mu jsou IMOPLANTOVÁNY, pak se zalekne dost často.

Každý svého štěstí strujcem.

To je jasné - dotlačení ale není vlastní plán. Ale myslím, že je možné, aby si  někdo upřímně něco naplánoval, a teprve později si uvědomil všechny důsledky

A o to mnohdy jde.
Rozeznat, co je můj/ jeho vlastní plán, do čeho jsem se nechala/jsem ho "dotlačila"

Nu a myslím, že zodpovědné a zralé je nejprve důsledky domýšlet a pak teprve plánovat.
Takže pokud to někdo dělá opačně, je nezralý a stejně tak je na tom i ten, kdo takovým plánům věří a spoléhá na ně.

Na tom samo o sobě není nic špatného, je to prostě jen návod, jak se poučit, neplakat nad rozlitým mlékem a jen neobviňovat z jeho rozlití právě jen toho druhého.

mashanka napsal(a):

zodpovědné a zralé je nejprve důsledky domýšlet a pak teprve plánovat.

No, to sice je, ale jen, kdyby to tak každý dělal. Lidi prostě nejsou ve všem dokonalí - často v dobré víře udělají nebo řeknou blbost a už to jede - druhý nezralý v tom hned vidí lež, záměr, podezírá, vyčítá................ na tom je založena většina sporů. Přitom jde často jen o nedorozumění - lidi slyší co chtějí, co nechtějí neslyší, co se jim nelíbí, to si pochopí po svém. To je pořád dokola ta KOMUNIKACE

V tom s tebou souhlasím.
Jen si myslím, že je třeba, aby si každý uvědomil, na které straně se právě nalézá.
Je mi jasné, že to nikdo z nás nedokáže HNED. Ale dojít k tomu musíme všichni a podle toho se začít chovat.

mashanka napsal(a):

Jo - ale jak to naučit někoho, kdo prostě zralý není a nikdy nebude, aby se neustále neutápěl v pocitu, že celý svět je proti němu - nelze

Takže proč ho to učit?
Pak nezbývá než: Jen ho nechte, ať se bojí

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jo - ale jak to naučit někoho, kdo prostě zralý není a nikdy nebude, aby se neustále neutápěl v pocitu, že celý svět je proti němu - nelze

Takže proč ho to učit?
Pak nezbývá než: Jen ho nechte, ať se bojí

myslím tím, když si přijde pro radu - viz moje vlákno narušené děti s babičkou - už nevím, co s ní má dělat - vyzkoušla jsem všechno

Každému, na kom visí balvan, je těžko

Souhlas s Pan.

Vlastních plánů se nikdo bát ani nemusí. Toho čeho se bojíme jsou cizí plány, které nám někdo podsouvá.

Jinak otázce, zda bolí láska? Dle mého nikoliv. Láska je pozitivní vlastnost a nemůže bolet. Stejně tak jako horké nemůže studit. To, co bolím, je něco jiného. Bolí nás strach.

Upravil(a) KALIK (23. 1. 2009 7:38)

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

To s tím zaleknutím se vlastních plánů jsem v tomhle vlákně zmínila první já a taky o tom přemýšlím. Rozumím tomu co píše Pan tak nějak obecně, ale pořád si myslím, že moje zkušenost byla jiná. Nemám pocit, že bych svýmu chlapovi něco podsouvala. To,co se plánovalo jsme chtěli oba a ve spoustě případů s tím přišel první on. On přišel první s tím,že si mě chce vzít, jeho nápad byl vymýšlet jména pro naše děti, on chtěl stavět. Pak se najednou zalekl, myslel si, že je vyřízený, že už ho čeká jenom práce, hypotéka, děti, odpovědnost a šel si teda ještě něco užít.

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Chtěla. Ale nemyslím si, že jsem na něho tlačila. Tyhle plány vznikaly postupem času jak se vyvíjel náš vztah a přítel byl ten, kdo hodně plánoval naší budoucnost. Navíc si celou dobu našeho vztahu pochvaloval, jak se náš vztah vyvíjí přirozeně a bez tlaku a taky si pochvaloval, že má se mnou dostatek volnosti a svobody.

Klubko napsal(a):

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Kaliku, zda se ptáš mě, tak ne. Naopak já jsem byla dost realista a bála jsem se, jak to všechno uživíme s hypotékou atd. Přítel byl trochu bohém. A často mi opakoval, že já jsem ta brzda. Když mohl být u cíle, odešel. A to je to co jsem dosud nepochopila.

Já jsem taky přítele musela taky občas brzdit. On chtěl kupovat pozemek, stavět, dělat dítě....já jsem chtěla taky,ale postupně a ne hned, abysme měli na všechno peníze. Taky mi občas vyčítal, že mu bráním v plánech a že ho dostatenčně nepodporuju. Nebránila jsem mu - jenom jsem se snažila to vidět reálně, nejsem do všeho tak hr. Prostě mi přišlo, že je do všeho nadšenej a chce to a tak mě to jeho "zaleknutí" opravdu hodně překvapilo.

Klubko napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

Nevím, prošla jsem něčím podobným, když začalo "jít do tuhého" u nás, tak taky vycouval (4 měsíce poté co ON básnil o svatbě)... Prý to začalo být až moc vážné (po 4 letech ) A s tou další si to stejně nakonec všechno co "nechtěl" pořídil - do roka od seznámení barák na hypo a do dvou baby na cestě

Viděli jsme se asi po roce a půl po rozchodu, tak z něj vylezlo, že ten náš vztah ty poslední měsíce nějak už nebyl to ono co chtěl...