No, v podstate mu buď vďačná, že sa rozišiel "četsne" a rýchlo. Tú šancu ti naozaj dal - aj ke&´d ju zároveň dal aj sám sebe, samozrejme. Druhá vec je, po ďalších 4 orkoch zrejme skončí tam, odkiaľ etraz utiekol - ale to už nie je tvoja starosť. Ty sa nauč mať rada sama seba, byť šťastná single a trpezlivo si počkať, čo dobrého ti život prinesie.

nesmutni, to přebolí

Teď to možná ještě nevidíš, ale i tento rozchod je k něčemu dobrý, něco Ti má dát, Ty si z něj máš něco vzít, z čeho budeš čerpat do budoucna. Zní to jako blbost od lidí co jsou mimo realitu a jen si libují v klišé, ale ve skutečnosti to je především pohled mladé ženy, co už taky byla, tam kde jsi teď Ty :-)

To že to přebolí a blablabla asi víš, ale konkrétní návod Ti dá málokdo. Já udělala hodně radikální řez (díky bohu, že jsem měla tu možnost) - odstěhovala jsem se a odjela na pár měsíců pracovat do zahraničí... Sejde z očí... A pak, ta spousta nových starostí, lidí kolem, nová práce, prostředí, jiný životní styl... Člověk nemá nějak čas pitvat se v tom co bylo a jednou večer při usnutí si uvědomí, že si na toho dotyčného vlastně za celý den ani jednou nevzpomněl... A za pár dnů si uvědomí, že už si na něj nevzpomněl skoro tři dny... 
Vymaž kontakty, vymaž z PC fotky (nebo je vypal na CD a to odvez na chatu kde nemáš počítač), vyhoď nebo daruj věci od něj...

Holka smutná ...měsíc se v tom plácáš ? Jejda nebud na sebe tak hr ..za měsíc nejde oželet a odbolet 4 roky naráz , když jsi měla pocit, že máte i budoucnost ..chce to čas ... ted to bolí ..ale bude líp .. jen na sebe nespěchej ..nech to odbolet ..

Před dvěma roky se se mnou taky rozešel partner, se kterým jsem žila 9 let. Přesně po týdnu od podepsání kupní smlouvy na dům, vyřízení hypotéky, v době, kdy mi tvrdil, že už chce mít dítě....finančně na to doplácím ještě teď. Neboj, chyba není v tobě, jen se někteří chlapi prostě zaleknou odpovědnosti. Ten můj si té svobody moc neužil. Chvíli po rozchodu se mě snažil získat zpátky, po půl roce potkal jinou, která s ním po měsíci otěhotněla a teď si udržuje vztah z rozumu kvůli dítěti a lituje, že to tenkrát tak podělal.

Bolí to, bolí to, bolí to.

A ještě nějakou dobu to bolet bude. Podle neověřených statistik může celková rekonvalescence tvého srdce trvat až polovinu doby, po kterou vztah trval. Tedy cca 2 roky. Ale může to být i rychleji. To záleží na míře schopnosti sebeuvědomění, chuti do života, sebelásce a dalších faktorech.
Navíc se to bude postupně měnit. Nějaké vlnky, nahoru a dolů. Ale v podstatě to bude mít zlepšující se charakter.

Ještě pár oblíbených klišé, které ti nepomohou HNED TED (i když jsou obecně platná):
- čas nakonec všechno zahojí (to ti v této chvíli samozřejmě nepomůže a nevím, proč to lidé vůbec zminují)
- láska si k tobě časem najde cestu (obávám se, že to tak rychle nebude - ale strašně rád bych se mýlil)
- tvař se jakoby nic a žij dál (hrej si na cool holku, to ti hooodně "pomůže")

Moje osobní klišé a poznámky (které také nejsou zárukou, že ti nějak pomohou):
- bolí to a bude to bolet jak prase. V prvních 3 měsících to bude intenzivní a bude ti to rvát srdce a možná budeš chtít zvracet nebo se zabít nebo zabít někoho jinýho.
- přežiješ to. Den po dni. Týden po týdnu. Možná deprese. Možná chlast. Možná budeš usínat v desítkách mužských náručí a druhý den ráno je nebudeš chtít vidět. A za pár měsíců to bude trošku lepší. Nebude to skvělý. Ale lepší.
- a jednoho dne otevřeš oči a řekneš si, nejsem zrovna reklama na štěstí, ale mám chut poznat nějakýho fajn chlapa a znovu se radovat s někým společně. A vlastně nemusí to být hned, umím být v pohodě sama.

Jelikož jsem myšlenkově vyčerpán - je lepší se podívat na můj blog, kde je toho mnohem více. Fáze rozchodu, fáze vyrovnávání se s tím apod.
Např:
Pravidla pro ty, co dostali kopačky
http://nicolas007.blog.cz/0812/pravidla … li-kopacky
Nebo
http://nicolas007.blog.cz/0812/jak-dlou … zamilujete

Těch "statistik" jsem se děsila. Byli jsme spolu 21 let, jsou to tři a půl roku, už je to dobrý. Bolelo to od zjištění nevěry (odešel za 5 měsíců) dva a třičtvrtě roku.
Ale je to vše individuální. Každý máme svou cestu. Nejde to nijakovsky uspěchat.
Smutnaholka, držím palečky, ať to co nejdříve přebolí.

Upravil(a) majkafa (22. 1. 2009 10:49)

Kočko, já ti tak rozumím. U bývalého to bylo taky ze dne na den. Ještě před měsícem plány atd a pak rána z čistého nebe. Bolí to, vím, jak se cítíš. Naprosto. Hlavně se nesnaž hledat důvod proč. Stejně jej nenajdeš. Nejtěžší je právě příjmout věci tak jak jsou, jak přišly. Také se s tím teď potýkám. Člověk si stále vyčítá, co mohl udělat lépe, kde je chyba atd. Je to jen plýtvání energie. Bohužel tato bolestná fáze nejde přeskočit, každý si jí musí projít. Stále se snažím uvěřit tomu, že i to bolestné co tě potká je určitě k něčemu dobré. Jde to pomalu, krůček po krůčku, někdy tě to zase tlačí silou zpět. Jako houpačka to bude ještě dlouho.
Držím ti palce.

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Proč ne. To zní rozumně.
V tom případě sem hoď malou stať o tom, jak to zraněné ego léčit.

V podstatě bolí to, že jsme odejiti, že s náma už není počítáno, že už nejsem jediní, ti správní, ti úžasní, ti dokonalí.

Nico, žádné pojednání tom psát nemíním, jen mě to tak trklo Ale můžeš zkusit něco o tom napsat na svůj blog

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Kaliku, asi trochu taky, ale holky to zase s tím egem nemají tak jednoznačné. Spíš se jí zhroutil svět, protože měla něco naplánované, byla na to připravená, těšila se na to a najednou bum, všechno je během okamžiku pryč a ona je v šoku.

Někdo to tady hezky formuloval - .....................pak se můj milý zalekl svých vlastních plánů