Ťažké to je... ale ja som to robila inak. Keď mi zomrela prvá psina, naši tvridli, že psa už nie, tak som chodila do útulku venčiť. A tam som objavila fenku, ktorá by sa ku mne dokonale hodila, povahou, typom, všetkým. Navyše mala rad apsov i feny(to bola moja podmienka, veľa mojich kamarátov má psov a feny), tak som začlaa našich masírovať a spracúvať, párkrát som ju vzala k nám domov(so súhlasom šéfky útulku), pozrel ju zveoroekár a po cca poldruha mesiaci šla k nám natrvalo. Neľutujem. možno by si to mohla skúsiť takto, spoznať psíkov a vybrať si toho, ku ktorému ťa to najviac ťahá a ktorý ti zároveň vyhovuje.

My máme pejska z útulku u tchánovců, ale musim se přiznat, že sama jsem v útulku nikdy nebyla. On tenkrát náš taťka s útulkem spolupracoval, tak tam měl zamluvené štěnátko jezevčíka, pak ale přišla nová pracovnice, které to nikdo neřekl a štěnátko vydala někomu jinému. My se na něj tak strašně všichni těšili, že tatka nechtěl přijet bez pejska, tak mu dali taky štěnátko, které mělo být napůl jezevčajs, no hádejte jestli to tak bylo... Na tom samozřejmě ted už nezáleží, jsme všichni rádi, že ho máme .

     Jinak manžel kdysi pracoval poblíž útulku a když tam ty pejsky viděl, tak jim každý den nosil něco od nás z domova.

Holky děkuju vám všem, to s tím venčením mě nějak vůbec nenapadlo, jsem ňouma
On by ten pejsek nebyl jenom pro mě, i pro naše, ale znám jejich vkus, měli jsme pudlíka, žijem v Praze v bytě tak by byl nejlepší zase nějakej menší, spíš městskej psík, sice bude mít dostatek pohybu i v přírodě, ale vzít si do velkoměsta velkýho psa (jako třeba soudedi, ti maj dobrmana, choděj s ním 2x denně ven na pár minut a chudák pes pak celej den kňučí, že to je slyšet na celej barák) je nezodpovědný a hnusný. ale zase nechcem čivavu a spol., to je tak malinký, že má člověk až strach, že tomu ublíží pouhým dotekem

Estel, to s těma fotkama je taky dobrej způsob, schválně zjistím, jestli to ještě dělaj

Já mám taky pejska z útulku, byla jsem si pro něj...ale já jsem hledala podle velikosti, aby se hodil do bytu. V tom našem byli velcí pejsci...bylo mi jich líto, ale já jsem věděla, že chci malého, a tak se mě to zase tak nedotýkalo. Kvůli malému mi volali asi po 3 měsících, byla jsem si ji okouknout a hned si ji vedla domů...nebyla to láska na první pohled, protože jsem měla určitou představu...:-)ale dneska bych jí nedala ani za nic. Nevýhoda je, že člověk ale neví, co pejsek zažil, a tak naše výchovné problémy jsme řešili s pejskem poměrně dlouho...dodneška je bojácná a strašně  závislá. Spíš dneska, když vidím fotky psů z různých útulků na netu, tak bych si je všechny vzala. Zvlášť pokud vypadají podobně jako ten můj jezevčík.

http://www.upozpraha.cz/

Můžeš vybírat

No, to venčenie malo tú výhodu, že som aspoň trošku spoznala aj povahu a dozvedela sa čo-to o minulosti psíka. Riaditeľka je dosť rozumná, vyslovene trumatizovaných psov s problematickou povahou dávala buď skúseným psíčkarom alebo ich radšej nechala bez tráum dožiť v útulku. Moja psina mala len tú smolu, že jej zomrela panička a páníček k nej nemal vzťah(a robil dlhé služby..), tak ju vzal do útulku a ona tam bola len pár mesiacov a zostala dôverčivá, veselá a prítulná. Poslušná veľmi nebola , ale u nás sa z toho nestrieľalo, základy sme vydrezúrovali a zvyšok bol skôr dohovorom na báze Ja pán, ty pán...

Pejska z útulku jsem si nejdřív vybrala podle fotek na internetu. Když jsem přišla, mluvila jsem s paní a zjistila, že fenka je zamluvená. Jak jsme tak kecaly, tak mi nabídla jinou a tu jsem si vzala. Do útulku tady u nás (Praha to není) mezi ostatní psy jít nemůžeš (aby měli psi klid), vybíráš podle fotek a pejska přivedou ukázat. To venčení je fajn, že se seznámíš s tím zvířátem.

Jinak ta moje fenka byla strašně bázlivá a dost se bojí i teď. Je potřeba zvážit, jestli máš čas, trpělivost i zkušenost zvládnout psa, o kterém nevíš, čím prošel a jak bude reagovat. Dobré stránky o chování psů jsou u psího psychologa http://www.psycholog-psu.com/ Moje fenka třeba až teď, cca po půl roce, se nechá pohladit i od manžela. Před nedávnem reagovala zběsilým úprkem a když byla v koutě tak nešťastně vrčela.... K ostatní rodině v domě (v přízemí bydlí moji rodiče) se fenka téměř nepřibližuje, bojí se jich... Je to zátěž i pro ně, protože mají zvířata rádi a ona není "ochotná" se kamarádit... občas rozkouše boty apod. a je i pro ně těžké mít takového psa rád .... chce to moře trpělivosti...

Rozmysli si, do jakého prostředí psa potřebuješ a když bude i s ostatními členy tvé rodiny, tak jací oni jsou a jak se k nim bude pejsek hodit. Přeju ti hodně štěstí. Moje fenka je po tom půl roce jako vyměněná, projevuje náklonnost a neuvěřitelnou radost, kdykoli mě vidí. Vrací všechno, co jí člověk dává. Několikanásobně. Ovšem dost jí trvá, než se zbaví strachů

Upravil(a) Eva36 (22. 1. 2009 10:04)

ja mam pejska z utulku, a je to nejvetsi zlaticko co znam, a je nadhernej, je to peknej orech... brala jsem si ho v troji, koukala jsem se na fotky, vybrala jsem si... chtela jsem totiz stene, bala jsem se, ze starsi pes uz toho ma moc za sebou, a tezko rict co, a tezko se da prevychovat.. tomuhle bylo sest mesicu, a nebyl to zadnej med:) obcas se doma vycural, vykadil, neco znicil.. ale po pul roce byl klidek.. pak ho to popadlo asi po dvou letech, kdyz jsem se stehovala, a bohuzel, tohle nekteri psi spatne snasej...ale ted, zlaticko.... akorat je videt, ze mu nekdo ublizoval.. kdyz byl malej, nesmeli na nej reagovat lidi na ulici, protoze jinak se pocural.. a do ted lidem moc neveri, a to jsou mu tri ale strasne rad se mazli, a leze do postele clovek si ho musi vsimat ale je to trosku vycuranek na nem je videt, ze je rad za kohokoliv, kdo je na nej hodnej... kdyz jedu na dovolenou, davam ho k babicce na hlidani.. a to pak kdyz se vrati, tak zadny mega vitani, skoro me nepoznava... jednou byl v psim hotelu, a to se mu ani nechtelo zpatky coz se da na jednu stranu pochopit, mel tam kamose
psi z utulku jsou super, jsou strasne vdecny, protoze vetsinou jim nekdo ublizil... akorat je problem, ze clovek nevi, cim vsim prosli, a nekdy je jejich chovani strasne nevyzpytatelny.. clovek nikdy nevi, na co jak zareaguje, co se mu tim pripomene...
akorat mu clovek nikdy nesmi rikat pojd sem.. protoze to prijde, rozklepe se, a pocura se... je na nem proste videt, ze si ho nekdo zavolal, a pekne mu dal na cumak... obcas to udela i kdyz se jdem ucesat.. nevim proc... ale zase kdyz ho jdu strihat, tak drzi ja k nejvetsi frajer, a hrozne si to uziva.. :)je to zlaticko, ale chce to trpelivost...

Upravil(a) clavel (22. 1. 2009 18:39)

jasne ze se to spravi... akorat s tim privolanim si nejsem jista... clovek se na nej nesmi zlobit a rikat mu pojd sem, protoze to ma fakt strach, a to ho asi neprejde nikdy.... ale to nevadi, da se s tim zit, a stejne mu to rikam jenom kdyz neco provede, a on skoro nic nedela

tak to ten muj asi hodne cestoval autem kdyz pred nim kdokoliv otevre dvere od auta, on hned nastupuje

MOC vám všem děkuju za zkušenosti i za ty všechny pejsky, že u vás našli krásnej domov!

my měli našeho prvního od chovatelky, bylo mi asi šest, když jsme si pro něj jeli. do dneška vidím, jak sem měla vzadu v autě tu malou chlupatou kuličku na klíně. hned ten první večer u nás táta omylem shodil na zem nějakou zavařeninu, byl to randál a najednou koukáme, že hafan nikde. chudáček byl pod jednou skříní jak se leknul a nechtěl vůbec ven. jenže mi ho vůbec nemohli asi hodinu nikde najít, jak byl malej tak se tam úplně ztratil měl teda přivítání
ale byl zlatíčko, spousta strašně krásnejch vzpomínek. a vůbec všechno s ním bylo takový lepší, nějak zkrátka rozháněl všechny problémy a ty se pak nezdály bejt takový. jak se říká, pes vás zarmoutí jenom jednou a to když odejde do psího nebe.

jak se na ně ale dívám, tak bych si je fakticky nejradši vzala všechny!

Já sice psa nemám z útulku, ale vzala jsem si ho asi 4-5měsíčního. Pes se mezi psy dokáže ozvat , dokonce má i dominantní sklony, naparuje se i na větší psy, ale bojí se lidí. A vlastně všeho.

Myslím, že se mu něco stalo , když byl malý, nebo že mu někdo ublížil. I když byl z chovatelské stanice.  Bál se na první naší procházce i vysoké trávy, když se pohla větrem. jakýkoliv hlasitý zvuk nebo rychlý pohyb ho vyplaší natolik, že prostě začně bezhlavě utíkat pryč. proto ho mám taky nejraději na vodítku. Když ho pustím , tak trnu hrůzou. A kvůli tomu jsem s ním byla i na cvičáku. Naučil se sedni, lehni, zůstaň, chůzi u nohy, všechno pěkně, jen to přivolání -kvůli kterému jsem tam šla - je problém. Častokrát i poslechne, dobře, ale když si mezi mě a psa stoupla cvičitelka, tak na přivolání neběžel ke mně, ale pryč...Takže vím, že když to bude vážná situace, že mi zdrhne. Jednou vlese, když jsem ho měla volně, přiběhli k nám velcí psi, začla divoká hoňka a můj pes zdrhnul strachy. hledala jsem ho 6hodin. nakonec našla, ale byla jsem úplně na na dně. Myslela jsem si, že je to jeho konec. Myslím, že se to přivolání nikdy nenaučí. Pohladit od cizích se nenechá, natož vzít do ruky nebo na vodítko. Vyvádí tak, že se vysmekne z obojku.

Druhého psa máme od malinka, a ten klidně spí na zádech, i když mu kolem košíku luxuju. Ten vždy hledá v nouzi ochranu nás. Přiběhne i bez volání. Úplně jiná povaha.

Upravil(a) Wiki (29. 1. 2009 13:02)