Evo36,
díky, díky, já to uvnitř vidím stejně, jen jde o to, dostat to ze mně ven. Prostě se jen bojím té konfrontace.
Ale: pravda je, že momentálně jsem docela klidná, když se tak dívám za sebe, jaký byl se stavu"normálu" a tak...Uvědomila jsem si, že s TAKOVÝM člověkem bych zbytek života strávit nechtěla. takže jsem si dala krátkodobý cíl-vyčkat až nám s malou pořídí auto (je mi jedno, že je to z mé strany zištné, s autem to bude pro mne a malou po rozvodu lepší a on si stejně kupuje svůj morální kredit-takže fifty fifty).
No a pak se plynule bez žádných křečí chci v klidu odstěhovat. Představa je to hezká, že.S máti jsem již domluvená, to by nebyl problém.
Jen se modlím, ať je to co nejdříve, neboť jeho "paralelní aktivity mi pranic (přes to všechno) nedělají dobře a obávám se, že vybuchnu a tím pádem se poněkud pokazí způsob rozchodu. Ale co už, jestli to tak má být, ať!
Pravdou je, že jsem si jista, že to nedokážu snášet měsíce, natož roky, vidím to (za těchto "demokratických" podmínek) možná na týdny.
Moc mně bolí skutečnost, že přicházím o rodinu, Rodina je pro mně meta lidského snažení. No, ale nejsem první ani poslední a taky je pravda, že ještě neumíráme. 'Clověk když je stále uvnitř, nemůže vidět věci z venku-je to stejné jek s tou poloprázdnou/poloplnou lahví.
Držte mi palce a díky , moc mi pomáháte.

Rino: To s tím autem není vůbec nemorální. Jen si vzpomeň, jak moc je morální on....držím palce, ať to zvládneš vydržet. Já si vždycky říkala v těch vypjatých chvílích, jaký mám cíl, to mě udrželo trochu na uzdě...

Klárko: mně je teď opravdu dobře:-) Konečně dýchám. Žiju už od loňského června sama se synem v domě s mými rodiči, každý má své soukromí a když je potřeba pomoct, tak to k sobě nemáme vzájemně daleko, což je fajn. Synovi je 11 let, jeho otec trval na střídavé péči, takže se opravdu po týdnu střídáme, protože to bylo i synovo přání. Sice jsem se bála, jak to manžel zvládne, protože skutečně s výchovou a s takovým tím lítáním kolem dítěte měl zkušenost nulovou (jak by taky mohl mít, když se vracíval v dobách svého podnikání nejdřív kolem 20 hod. a v posledním roce až tak kolem půlnoci a soboty a neděle trávil tzv. v práci?)...taky jsem měla vztek, že najednou má takový "zájem", byla jsem naštvaná, že se přetvařuje....ocela mě to nervovalo, nechávat kluka u táty, o kterém si myslím, že je líný sobec, neschopný se o dítě starat....ale pak jsem si uvědomila, že existujou telefony a já a manžel nebydlíme daleko od sebe, dítě autobusem v pohodě cestovat umí (je to asi 20 minut), takže kdyby se něco dělo, tak se to přeci vyřeší. Stejně synovi každý den navečer volám, jen tak si říct, co se dělo přes den a taky trochu to je samozřejmě kontrola (máš úkoly atd.)...Ale zatím to takhle vyhovuje, hlavně že dítěti se to líbí, když už ten rozvod musí být...S tátou vycházejí dobře, což si jako máma jen můžu přát, aby vydrželo. Konečně se o něj začal zajímat a starat. Nevím, nakolik se na tom podepisuje nová partnerka kdysi mého muže, ale to neřeším. Znám ji trošku blíž a přijde mi jako celkem hodná ženská (i když se právě teď na mateřské přiživuje jako go-go tanečnice, což mi není moc košer), umí uvařit, vyprat, spravit prádlo....a mého muže obdivuje. Otec jejího dítěte, teď 3 letého, jí totiž občas i propleskl, jinak byl podobný mému muži, ale ten se teď dělá svatým, takže ona ještě neví, s kým má tu čest. A třeba ani nezjistí, třeba si budou vyhovovat. U nás byl ten problém, že jsme se brali mladí, oba s gymplem, já si časem dodělala státnice ze dvou jazyků, řidičák, koukala jsem v telce na Filmový klub anebo četla třeba Sofiinu volbu atp., zatímco můj muž koukal na padesátýosmý díl Ramba a přečetl maximálně časopis Ring:-), začala jsem se zabývat myšlenkami na vejšku, on se moc divil, nač by mi to bylo, on nic takového nechtěl...chtěla jsem do kina, on se divil "Proč? Bude to za chvíli v televizi." ...já si našla práci spíš mezi managementem (ne každý tam je na úrovni, ale najdou se tací, což ale i mezi dělníky), on spíš než podnikal, tak sprostě šmelil a pak navíc začal vybírat ty tržby z herních automatů, z diskoték (takže známosti jako vyhazovači, striptérky, dokonce i jedna, co dělala lesbishow v Peříčku na Nově...samý výkvět prostě)......byli jsme časem každý někde jinde....třeba ho ta jeho nynější nikdy nepřeroste. Dneska je vyučená švadlena, cizí jazyk neumí žádný, řídit auto neumí, dělá tu go-go, s počítačem umí možná základy, takže můj muž (dělá v IT, řídí auto, anglicky se lámaně domluví) je zatím vysoko nad ní, je to Bůh...a to mu vyhovuje...a ona má šanci ho obdivovat...může jim to fungovat, proč ne. Ale žárlivý je pořád, představ si, že on ji na to tancování vozí a naše dítě nechává na krku babičce nebo případně matce té jeho nové. A to ona odvoz zajištěný má, ale on jede s ní a celou noc tam pak na ní asi kouká, protože se spolu vracejí nad ránem. Druhý den pak celý chrápe....no, hlídá ji, ale jí to nejspíš nedochází...mě jen žralo, že tomu hlídání dává přednost před dítětem, který tak moc chtěl mít ve střídavý péči. (Babička je OK, nic proti ní, ale proč otec odjíždí pryč, když to není nutný, namísto toho, aby tedy o dítě pečoval, když to chtěl, to mi jasný není....je to vůl...už mě to nežere, protože jeho nezměním. Nedošlo mu, že si to pos..al se mnou. On si to nejspíš chce pos..at i s tím dítětem....jednou jsem se mu to pokusila vysvětlit, ale byla z toho jen hádka, takže už se nepokouším. Dítě si to bude muset nějak přebrat a není hloupé....sice jsem podle mého muže vše zavinila já, rozvrátila rodinu a připravila dítě o otce, ale on to byl, kdo nechodil domů, nic neplatil, s ničím nepomohl, jen sliboval, on to byl, kdo hned bydlel s novou ženskou a kdo si ji taky skoro hned nastěhoval domů. Byl to on, kdo to tak nesmyslně ekonomicky vysvětlil dítěti....je to blb a blbem zůstane. Jeho škoda, IQ má naprosto v pořádku, spíš bych řekla vyšší, ale jemu tak hrozně chybí EQ....

Evo,
jsem normální srab. Moje odhodlání opustit ho je zase pryč. Včera jsem rozdělila dům, tak, abych ho viděla co nejméně, i když chodí domů stejně po 19 hod a pak zírá do počítače nebo jde pryč. A taky nechci opustit firmu, na které jsme společně 15 let makali a velkoryse to hodit k nohám té "nové".  On mi nic jakoby nedělá, nemluví, nechce se rozvádět a jediné co "žádá" je, abych to vzala jak to je , žila "svůj život" a nic neřešila, nedělá problémy ani s penězi ani nevyžaduje žádné služby, jako vaření, praní atak. Ale to je mi jedno stejně to dělám. Takže žijeme jako bratr a sestra bez jakéhokoliv dotyku nebo zájmu. Řekl mi, že už je velký a bude si dělat co chce a chodit kam chce..... Připadám si spíš jako jeho matka.
Moje obrovská ješitnost mi prostě nedovolí pochopit, že už mě prostě nemiluje, ale že chce zůstat. A tak se v tom tak donekonečna babrám. Asi se zkusím nějak uklidnit, dělat svoje koníčky a počkám, až se bude chtít rozvést on. Myslíš si, že jsem blázen ? Přitom mám pocit, kdybych se fakt trochu uklidnila a nedělala ty scény, které  dělám, tak by to bylo všechno jednodušší. Ale šance, že bychom ještě žili spolu a ne vedle sebe je asi nulová. Asi určitě. Dnes jsem volala té jeho přítelkyni a ona je docela "tvrďák", říkala, že ona nic neřeší, vyhovuje jí to, tak jak to je a není její problém, že on chce být s ní. Ani se jí nedivím, příjemný sex, zaplacené dovolené od milence, a jiné a jiné věci. No bohužel má pravdu. Sice doufala, že se rozvedeme a i tak se s tím asi dá žít.
Tak teď jenom potřebuju dobré prášky na nervy - já, která jím tak maximálně celaskon.

Klaro, Evo,
děkuju za pozornost:-)
U nás to pokračuje tak, že včera večer byl manžel při výměně názorů docela zareženej a bylo vidět, že na koni jsem byla já.Ale ráno už byl zase ten starý suvedén, ohleduplný a slušný k zájmům rodiny , který si hodlá zřejmě dál dělat co chce, nehledě na moje požadavky (že nejsem ochotna žít v trojúhelníku). Pravda je, že mě to mrzí ale na druhé straně jsem si nedělala žádné iluze, že to fakt napraví.Sice blekotal něco o tom, že to není tak jednoduché, jak si myslím. (a proč by nebylo?, nechápu)Že mu to není jedno,  a tak dále, KONKRÉTNĚ však neřekl nic... Jo, dělal se ze mně akorát srandu že mu dělám "šmírink". Ale jak to je doopravdy víme jen my dva, že.

Možná před týdnem by to bylo se mnou horší, ale tak nějak od něj nečekám zázrak, spíš si myslím, že to takhle bude "koulet" až do doby, kdy opět zasáhnu.Jsem si jistá, že zasáhnu-nejsem fak ten typ co se v tom plácá roky(DOUFÁM!!!).Jak tady někdo napsal, asi je to pudová záležitost-taky jsem ten typ, co to chce řešit teď hned. Strašně se toho okamžiku obávám, ale nějak se smiřuju s osudem. Občas mne napadlne že přeci manželství stojí za boj a tak, že se na něm musí makat, ale myslím, že pro nás dva to nějak končí.Je mi z toho hrozně úzko, že jsem zase na vše sama, ale vlastně když si to tak spočítám, horší už to nebude.

Jediné čeho se obávám je, abych si zachovala důstojnost-pravda je, že mám strašné nutkání objevovat důkazy jeho nevěry i když vím, že mě to pak sebere. Pak se neudržím, vyčtu mu to- vím, že je to nízké (navíc on by to nedělal, je vždycky "nad věcí", zachovává rozvahu a klid, což mne strašně dráždí) No a je jasný, že je to pak jen živná půda k hádkám, kde já jsem ten blbec.Ale ovládnout se je tak těžké, taky musím uznat, že i mé ego dostalo zásah:-(

PFUJ, ať už je to pryč! Čárymáry kuk, ať je mi to fuk!

Klara8: :-) Jo, zapomněla jsem - ta go-go tanečnice, to je ta, co tančí u tyče v baru, odhadlas to přesně...trochu pajzlovitý prostředí, ale co měla vyučená švadlena na mateřský, který druh přidá tak maximálně pár facek namísto pár korun, dělat?...na jednu stranu ji i chápu...

Holky, když to tady čtu, mám pocit, že normální a solidní chlapi vymřelia zbyli jen duševní chudáci hnaní libidem.

Klara8: Můj ex se bude tvářit, jako že to všechno věděl...on je to totiž kolega z práce. Starší je o dost, ale zatím vše klape (i sex:-) o budoucnosti jen přemýšlím, domů ho nevodím. Všechno má svůj čas.....můj muž nás delší dobu podezříval, že spolu spíme....Spíme, ale až od té doby, co se ke mně manžel nepřiblížil tak po dva měsíce na vzdálenost kratší než 1 metr....Ten můj "šikulka" na to přišel tak, že kolega jednou dovezl jablka, kterých měl za zahradě až moc (a kolegyni je dovezl taky), ....no tak to je jasný, že za jablka s ním spát musím, to uznej sama:-)....Asi za 3 neděle měl narozeniny a s kolegyní jsme se dohodly na malém dárku. Šla jsem ho koupit já, protože ona odjíždí z práce až s ředitelem kolem 18-19 hod....dárek jsem nechala na stolku (já blbec, ale nenapadlo mě, že je to tak závadný počin)...no a manžel, když jsem se večer k němu v posteli tulila, tak mi řekl "Ahá, tak strejc ti vozí jabka, ty mu kupuješ dárečky a já s tebou mám jako spát, jooooo?"....(strejc=kolega) no zabila bych ho ....je to normální pako a v podstatě mě celou svou osobností, žárlivostí, malostí, snahou vlastnit mě a takovými kecy odehnal od něj a vehnal do náruče jinému...která ženská se nechá pořád urážet, že? To raději být sama. A navíc, když chlap nechodí domů, nepodílí se na domácnosti (ani financemi, ani svou prací), nejeví zájem o manželku....tak proč si nezařídit život po svém a neopustit ho?.....Ten tvůj je taky asi nenormální - říkat tohle synovi....naštěstí ho už syn prokoukl...Proč si jen ti chlapi takhle kazí vztahy a svůj život? No...jejich problém.

Rina manžela vyhodila k milence. Pořád by ho brala zpátky, ale chce, aby si udělal jasno, jestli ona, nebo milenka. Dělá dobře, proč si zbytečně prodlužovat trápení?

Klárko,  moudrý? To asi není nikdo od přirozena. A taky myslím, že k tomu snad nejde nikdy dospět, jen se co nejvíc můžeme přiblížit. Je to tedy pořádná "makačka"...To je fajn, že máš teď hezký život, příjemná změna k lepšímu mít po boku opravdu Muže....

To s tím starým pánem, to není jediný jeho kousek....taky mě třeba dostalo, když jsem zjistila, že mojí mámě vůbec nic neplatí za to, že mu zpracovávala účetnictví....mně se doma do očí vždycky tvářil, že jí dává takové 2-3 tisíce měsíčně....a já mu to celý ty roky žrala, než jsem si to s mámou dokázala vyjasnit. A ještě jsem se styděla, že je taková, že si bere peníze, když je to "v rodině"...a proto jsem mlčela, když on jí v klidu nafakturoval nějakou opravu PC, kterou jí dělal......(popravdě řečeno - on jí ty 2-3 tisíce dával, ale jen první rok a celých těch dalších 5 let už ani kačku).....nebo když jsem mu žrala, že splácí dluh jeho mamince za auto, jak jsme se dohodli (tj. 1000 měsíčně já a on k tomu další 2000). Z jeho máti pak vypadlo, že jí to dával jen první rok, no a ten druhý, že jí dal asi dvakrát tisícovku...(a já myslela, že dluh máme skoro splacený a přitom jsem platila jen já....)...hlavně že pr... si vozil on a mě s dítětem nechával jezdit sociálkou. Když už auto bylo doma a já někam chtěla jet, najednou si vzpomněl, že ho nutně potřebuje.......fakt nechápu, jak jsem mu mohla tak podléhat a tak věřit a neověřovat si, jestli nekecá...dělá se mi z něj zle....někdy si říkám, že je hrozný, jak mě poznamenal, je pro mě teď těžký uvěřit nějakýmu chlapovi....rozum to bere, ale ty zkušenosti, co na mě občas mluví někde ze zadu z hlavy......