Mojej mame našli hrčku - zhubnú - pri rutinnej kontrole. Prvé bol šok, odmietala si kúpiť ročnú električenku, lúčila sa s nami a mala porazenecké reči. Potom sa vzchopila, ale práve vlasy a nevoľnosti ju trápili najviac. No, vlasy veľmi dobre vyriešila parochňa - vyzerá pravo a je praktickejšia ako vlastné vlasy - a nevoľnosti už nie sú také zlé. Asi najmarkantnejšia je únava - ale to sa dá. Určite sa to dá vydržať a je to lepšie než kedysi a lepšie než trápiť sa alebo nechať chorobu bujnieť. A strach paralyzuje - zbytočne - a škodí sám osebe, skús sa ho nejako zbaviť.

Já jsem taky měla před lety bulku a nedovedete si představit, jaký jsem měla šíleny strach a nervy co to je...a objednání na mamologii v praze trvá.... takže po třech měsících, mě tam vzali ale bulka zmizela, tak mi řekli že prej to byla asi "tuková" teda mě neposlali na mamogram, ale jenom na sono, protože prej sem na mamograf byla mladá, ale teďka každé dva roky chodím na kontroly, a vždycky předtím mám šilený nervy. Letos mě to čeká, ale ještě se musím objednat....

Abbi, tak to ti zase zavidím já.... čím dýl čekám, tím více jsem nervozní... takže tiše zavidím, že tě objednají takhle rychle. Taky si nemyslím, že to byla tuková bulka, ale oni sami si nebyli jistii, taky skoro každý den ve sprše se ohmatávám prsa..... strach je silnější než já. A řeknu ti že ikdyž chodím na sono, tak ta doktorka tak tlačí, že to bolí jako ....... . Fakt hodně to bolí.

sisi21 napsal(a):

Taky bych měla jít na KO, ale nějak to pořád oddaluji..

Sisi, a to KO je co?

abba napsal(a):

sisi21 napsal(a):

Taky bych měla jít na KO, ale nějak to pořád oddaluji..

Sisi, a to KO je co?

KO=kontrola,

Luminko,
za prvé si myslím, že když chodíš pravidelně na ultrazvuk, tak se nemusíš bát, že by se najednou na mamografu objevil nádor.
Co se týče toho strachu z chemoterapie a ztráty vlasů, tak to mám úspěšně /před pěti lety/ za sebou. Když jsem se to dozvěděla, reagovala jsem jako ty - panebože, to budu úplně plešatá. Byla to tedy dětinská reakce, protože život a zdraví je důležitější. Nicméně to vůbec nebylo tak hrozné. Koupila jsem si paruku, která byla podobná mému původnímu účesu a kdo mě moc neznal, tak nic nepoznal. Po skončení chemoterapie mi vlasy asi po 4 týdnech začaly dorůstat a narostly mi mnohem hustší než jsem měla původně. Bohužel, asi za rok a půl se mi kvalita vlasů vrátila k normálu.
I kdyby jsi jednou náhodou na chemoterapii musela, tak fakt se není čeho bát. Ony ty seriály a filmy o rakovině to dramatizují, aby si divák pěkně poplakal. Neboj se.

Abbi, já jsem chodila pak na kontroly každej rok. Mno mě dělali vždycky jenom sono. Kvůli tomu, aby mě prej ušetřili té bolesti na mamografu, že jsem na to ještě mladá, nebylo mi tehdy ani 20. A teďka mám chodit na kontroly každé dva roky, pokud se nic neobjeví. Ale i tak to sono fakt bolí, jak tlačí aby viděla všechno.

Abba, jojo to máš zase pravdu...... radši až to bolí, když tam nic nenajdou....

Suzie napsal(a):

Luminko,
za prvé si myslím, že když chodíš pravidelně na ultrazvuk, tak se nemusíš bát, že by se najednou na mamografu objevil nádor.
Co se týče toho strachu z chemoterapie a ztráty vlasů, tak to mám úspěšně /před pěti lety/ za sebou. Když jsem se to dozvěděla, reagovala jsem jako ty - panebože, to budu úplně plešatá. Byla to tedy dětinská reakce, protože život a zdraví je důležitější. Nicméně to vůbec nebylo tak hrozné. Koupila jsem si paruku, která byla podobná mému původnímu účesu a kdo mě moc neznal, tak nic nepoznal. Po skončení chemoterapie mi vlasy asi po 4 týdnech začaly dorůstat a narostly mi mnohem hustší než jsem měla původně. Bohužel, asi za rok a půl se mi kvalita vlasů vrátila k normálu.
I kdyby jsi jednou náhodou na chemoterapii musela, tak fakt se není čeho bát. Ony ty seriály a filmy o rakovině to dramatizují, aby si divák pěkně poplakal. Neboj se.

Však jsem psala, že bych za ty dětinské strachy o vlasy zasloužila umlátit lopatou. Ale když už by to muselo být, asi bych si koupila úplně jinou paruku, než moje vlasy, vždyť by to stejně každý věděl, protože by se to rozkřiklo. Teď ještě můžu přijít o práci a když se to s..., tak se to s..., ještě by nějaká nemoc mohla přijít. No uvidíme, jak to dopadne.

luminka napsal(a):

Suzie napsal(a):

Luminko,
za prvé si myslím, že když chodíš pravidelně na ultrazvuk, tak se nemusíš bát, že by se najednou na mamografu objevil nádor.
Co se týče toho strachu z chemoterapie a ztráty vlasů, tak to mám úspěšně /před pěti lety/ za sebou. Když jsem se to dozvěděla, reagovala jsem jako ty - panebože, to budu úplně plešatá. Byla to tedy dětinská reakce, protože život a zdraví je důležitější. Nicméně to vůbec nebylo tak hrozné. Koupila jsem si paruku, která byla podobná mému původnímu účesu a kdo mě moc neznal, tak nic nepoznal. Po skončení chemoterapie mi vlasy asi po 4 týdnech začaly dorůstat a narostly mi mnohem hustší než jsem měla původně. Bohužel, asi za rok a půl se mi kvalita vlasů vrátila k normálu.
I kdyby jsi jednou náhodou na chemoterapii musela, tak fakt se není čeho bát. Ony ty seriály a filmy o rakovině to dramatizují, aby si divák pěkně poplakal. Neboj se.

Však jsem psala, že bych za ty dětinské strachy o vlasy zasloužila umlátit lopatou. Ale když už by to muselo být, asi bych si koupila úplně jinou paruku, než moje vlasy, vždyť by to stejně každý věděl, protože by se to rozkřiklo. Teď ještě můžu přijít o práci a když se to s..., tak se to s..., ještě by nějaká nemoc mohla přijít. No uvidíme, jak to dopadne.

A proc by si zrovna Ty, mela prijit o praci. Neboj,  i tak blba krize se prezene a vsechno bude zase okay.

abba napsal(a):

Suzie,
klobouk dolu pred Tebou. Jak jsi prezila chemo?  Bylo Ti hodne zle?  Nevim, jestli bych to vubec vydychala, kdyz by mne doktor rekl tuhle zpravu, asi bych se tam slozila....
Suzie, drzim Ti ze vsech sil palce, aby se ta mrcha uz nikdy k Tobe nevratila!!

Musím říct, že jsem měla štěstí, protože zle mi nebylo, jenom jsem byla pořád unavená. Víc mi vadilo, že se mi zhoršil krevní obraz a musela jsem skoro celou dobu brát kortikoidy - takže hlava nejen plešatá, ale i jako meloun.
A co se týká oznámení od doktora, tak to teda bylo hustý - při běžné kontrole se mojí doktorce něco nezdálo, tak mě poslala na kliniku na velký ultrazvuk a tam se doktorka podívala na obrazovku a rovnou mi řekla, že je to nádor a asi zhoubný a poslala mě za dalším doktorem. Ten mi zase na rovinu řekl, co všechno mi uříznou a že mám štěstí, že to podchytili ze začátku, že to možná přežiju. Já jsem se s tím vyrovnala dobře, horší to bylo s manželem a nejhorší s maminkou. Když za mnou chodila do nemocnice po operaci, tak jsem na ní raději čekala ve vestibulu, aby nekoukala na nápis Onkologické oddělení.
Díky za držení palců - je to pět let, tak už jsem skoro za vodou - ani už nemám nervy, když jdu na odběry krve.

Suzie napsal(a):

abba napsal(a):

Suzie,
klobouk dolu pred Tebou. Jak jsi prezila chemo?  Bylo Ti hodne zle?  Nevim, jestli bych to vubec vydychala, kdyz by mne doktor rekl tuhle zpravu, asi bych se tam slozila....
Suzie, drzim Ti ze vsech sil palce, aby se ta mrcha uz nikdy k Tobe nevratila!!

Musím říct, že jsem měla štěstí, protože zle mi nebylo, jenom jsem byla pořád unavená. Víc mi vadilo, že se mi zhoršil krevní obraz a musela jsem skoro celou dobu brát kortikoidy - takže hlava nejen plešatá, ale i jako meloun.
A co se týká oznámení od doktora, tak to teda bylo hustý - při běžné kontrole se mojí doktorce něco nezdálo, tak mě poslala na kliniku na velký ultrazvuk a tam se doktorka podívala na obrazovku a rovnou mi řekla, že je to nádor a asi zhoubný a poslala mě za dalším doktorem. Ten mi zase na rovinu řekl, co všechno mi uříznou a že mám štěstí, že to podchytili ze začátku, že to možná přežiju. Já jsem se s tím vyrovnala dobře, horší to bylo s manželem a nejhorší s maminkou. Když za mnou chodila do nemocnice po operaci, tak jsem na ní raději čekala ve vestibulu, aby nekoukala na nápis Onkologické oddělení.
Díky za držení palců - je to pět let, tak už jsem skoro za vodou - ani už nemám nervy, když jdu na odběry krve.

Suzie, to je hustý, cos prožila. A Tví blízcí Ti to ještě ztížili.