Klarka.S napsal(a):

Víš, Asho, ono je to asi kus od kusu:-))

Ne, vážně. Co se musím naučit já, je trpělivost. Neexistuje jen jeden druh lásky ani jeden přístup k ní.

Když někomu někdo tvrdí, že ho miluje, nemusí to být pravda, stejně tak, jako, když někdo někomu tvrdí, že ho nemiluje.
Mám kamarádku, která si se svým přítelem píše každý den "miláčku, broučku ooo, jak Tě miluju.." - podotýkám, že on to píše také - a přitom on za ní přijede jen jedenkrát za měsíc (vztah na dálku, ale ne zas takovou - cca 200 km) a to se s ní jen vyspí a odjede, ani neposnídají.

Můj ex-přítel tvrdí, že mě nemiluje... a přitom, když se sejdeme, vidím mu takové to zvláštní v očích, takové, jak je člověk má jen lehce přivřené a dívá se na toho druhého s úžasem, je v nich něco víc než jenom chtíč, taková něha... On, který tvrdí, že je největší antiromantik na světě, že nesnáší ta trapná pubertální vyznání, mi pořád posílá smajlíkové pusinky, a když se přestane kontrolovat, jen něco zašeptá, čeho se pak sám lekne (třeba jsi můj největší miláček), změnil se od začátku, zjemnil, zjihl, zněžněl, líbá mi ruce, hladí, tak, jak se mi o tom na začátku mohlo jen zdát. A když já něco provedu, nebo si nevidím do pusy, což si, bohužel někdy nevidím, žárlí, tak strašně, že mu to málem utrhne srdce - když mě pak k sobě přitiskkne, cítím jak strašlivě mu buší.

A že se mnou teď nechce plánovat budoucnost? NO říká, že nechce. Říkal mi, že nechce nikoho, vztahy jsou jen komplikace, že je to jen pro trápení. Kdysi říkal, že by chtěl jen milenky, prostě ženy na sex.
Hmmm... Nebyli jsme spolu tři měsíce. Žádné se ani nedotkl... A když chce, abych žárlila, říká mi, kolik jich má... No má, ale na netu, s žádnou z nich se ani nesešel. A přitom je to fakt krásnej chlap, po kterým ženský šílí.

Když jsme se viděli naposled, řekla jsem mu, že mu nevěřím, že mě nemiluje, že to tak nevypadá, že prostě sám sobě lže. Strašně se vyděsil, objal mě, jakoby se chtěl schovat a prosil mě - jen ať o tom už nemluvím.

Koukám, že jsem se teda dnes rozjela.:-) To je asi po té včerejší seanci u pana magika. Kdybyste někdo chtěl kontakt na zajímavého člověka, který by mohl pomoci se vztahy, pošlete SZ

Martinka1 napsal(a):

Jestli Tě baví hrát si s ním na schovávanou, tak proč ne?
Osobně si myslím, že jestli je mezi vámi silné kouzlo... a Ty s tím dokážeš pracovat... tak to může vyjít :-)
Hlavně ho nevyděs.
Kdybys ho časem nenápadně nalákala na nějaký kurz (tak aby si myslel že je to jeho nápad), tak si třeba ten děs z minulosti, proč se bojí vztahů, vyřeší :-)

Byl se mnou u Jana. Po druhém dnu ostal takovou zimnici, ze se v posteli jen třásl a vůbec nemohl mluvit. Hodinu  jsem ho natírala olejíčkama a masírovala, než se zklidnil. Pak to popadlo mě, a musel se starat on. Do rána jsme nespali a v neděli tam už nešli. Bylo to šílené.

Nevím, jestli bych to nazvala hrou na schovávanou, nicméně učí mě to spoustě důležitých věcí... například pokoře. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jak ostatní, neměla "osudovou lásku", nevložila do vztahu víc než ten druhý.

Klarka.S napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Jestli Tě baví hrát si s ním na schovávanou, tak proč ne?
Osobně si myslím, že jestli je mezi vámi silné kouzlo... a Ty s tím dokážeš pracovat... tak to může vyjít :-)
Hlavně ho nevyděs.
Kdybys ho časem nenápadně nalákala na nějaký kurz (tak aby si myslel že je to jeho nápad), tak si třeba ten děs z minulosti, proč se bojí vztahů, vyřeší :-)

Byl se mnou u Jana. Po druhém dnu ostal takovou zimnici, ze se v posteli jen třásl a vůbec nemohl mluvit. Hodinu  jsem ho natírala olejíčkama a masírovala, než se zklidnil. Pak to popadlo mě, a musel se starat on. Do rána jsme nespali a v neděli tam už nešli. Bylo to šílené.

Nevím, jestli bych to nazvala hrou na schovávanou, nicméně učí mě to spoustě důležitých věcí... například pokoře. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jak ostatní, neměla "osudovou lásku", nevložila do vztahu víc než ten druhý.

Pojď k Martinovi Danielovi na kurz Stát se mužem/chci muže... možná to pomůže víc než Janův kurz :-)
I když... já bych tam druhý den šla. Jsem zvyklá na reakce po kurzech (teda po Martinových) a už se mi i stalo, že po kurzu mě blikaly oči tak, že jsem neviděla a neměla jsem rovnováhu... dali jsme to dokupy, a večer to samý... hystericky jsem Martinovi volala, uklidnila jsem se... a druhý den jsem šla na kurz znovu :-)

Ale je fakt, že Jan Tě v tom nechá plácat, a Martinovi můžeš zavolat a když je průser, i hodinu se s Tebou baví po telefonu a dává Ti první pomoc... funguje to :-)

Martinko, já si v pátek večer uvědomila, že prostě aspoň v tomto období prostě nemůžu zabývat jiným mužem - ani chtít (jiného) muže. V sobotu, když mi ten pocit zůstal a ještě se prohloubil, jsem utnula veškerou komunikaci s mými ctitely - potenciálními partnery, na milence já nemám povahu, tedy jsou to skutečně možní partneři.
Když jsem - třeba jen v duševní rovině - partnerka mého ex?- přítele, jsem energeticky úžasně srovnaná, když to zkouším s jinými muži, dějí se se mnou strašné věci.
Tohle se teď musí vstrřebat, urovnat, musím se zastavit a pochopit, proč se to tak děje.

Martinko, a kdybych se s ním domluvila, co bys nám u martina doporučovala?

Tenhle kurz:

Martinka1 napsal(a):

Pojď k Martinovi Danielovi na kurz Stát se mužem/chci muže... možná to pomůže víc než Janův kurz :-)

http://smysl.com/
info tady: http://smysl.com/muz.doc

Tak nevím jestli jsem divná já, nebo se svět zbláznil, ale co se stalo se starým dobrým zamilováním ? Kam se ztratilo takové to "líbíš se mi, ty mě taky, miluju tě, já tebe taky, tak budem spolu", kam šlo vědomí toho, že jistotu, že to bude navždy nemáme a nikdy mít nebudeme ? To už fakt dneska když lidi chtějí být spolu tak je k tomu potřeba nejdřív absolvovat kurz u nějakého šarlatána ?

Jo jinak, mě říct partner, že mě nemiluje, že se mnou neplánuje budoucnost byla by to konečná. Přes takové prohlášení nejede vlak.

hmm, nějak to pořád nechápu, co Klárce ten člověk tak úžasného dává, kromě velké porce trápení, ale asi tomu nerozumím. Naštěstí.

Tiina napsal(a):

hmm, nějak to pořád nechápu, co Klárce ten člověk tak úžasného dává, kromě velké porce trápení, ale asi tomu nerozumím. Naštěstí.

dává ji lekci    protože si o ní sama říká , kdyby byla naprosto v poho a dokázala si to říct - on mi nic nedává, jen mě tohle trápí, v tom nemůžu být spokojená, tak by tu neměla pak co k řešení....

Jenže ona přemílá, dumá, takže asi nějaký vnitřní problém taky má....on ji dává lekci....buď to pochopí, srovná se, on se zmnění tím, že zareaguje na její proměnu, a nebo jí docvakne, zjistí, že by se jen trápila a tohle to není to pravé ořechové, on na to žádnou proměnou sebe nezareaguje a pak ji tenhle už nebude zajímat.

Vlastní zkušenost - byla jsem v jednom vztahu taková jako ten muž.  Ten muž co o mě stál (opravdu jen chvíli), pochopil bohužel dřív než já, že by se jen se mnou trápil, nebyla jsem schopna zareagovat ani na jeho jasné rozhodnutí....cesty se prostě rozešli....  Možná kdybych byla, sebrala všechnu odvahu na to být v pohodě a toho vztahu se nebát....mohlo by to být fajn. Ale nebylo, protože jsem na to v té době nebyla připravená a on by se opravdu jen trápil.....

Tak mi přijde, že nikdo nerozumí, co tím vším chci říct....chápe to tady někdo ?

Upravil(a) Račice dračice (19. 1. 2009 14:27)

Račice lekci to ano. Osobně bych se tedy bez něčeho takového obešla, ale lidi jsou různí.

Tiina napsal(a):

Račice lekci to ano. Osobně bych se tedy bez něčeho takového obešla, ale lidi jsou různí.

Taky přesně, osobně bych se bez něčeho takového taky obešla..... ALE  víš, jak můžeš milionkrát říct tady na Babi někomu, já bych ho opustila hned.....ikdyž ten člověk to ví, cítí to, tak na druhé straně cítí, že jeho vlastní postoj mu v tom brání.......  prostě na to ještě nemá......
Ani já kdysi neměla....ale zpětně jsem takovým lidem vděčná, že mě to aspoň takovými lekcemi naučili, když jsem sama od sebe nebyla schopná se v tom rozhodnout, orientovat se.  Jasně, že bych se raděj vědomě bez toho obešla, ale bohužel prakticky neobešla....

Takovému člověku, můžeš jako srovnaná, říct milionkrát - odejdi, ale nic to nezmůže....

Na druhé straně, protože jsem byla i v situaci onoho muže, vím, že jasná rozodnutí a změny na těch druhých, mohou vyvolat změny v nás samých...Klárka ho k ničemu nedonutí.....ale může vlastními změnami na sobě (taky píše o vlastní nejistotě a strachu) nakonec docílit změny v něm, může, ale nemusí...
Takže mi nejde toho člověka nějak hanět za to, že nemá na víc....
Je to jen na Klárčiné akci, a jeho reakci.  A myslím, že dokud nebude srovnaná v tom, se nějak posunout, tak nějaké rozhodné slovo tady - "nech ho prostě být", jí stejně nebude nic platné, tak jsem zkusila poradit oklikou....  To je celé....

Upravil(a) Račice dračice (19. 1. 2009 15:28)

Klárko, něco podobného cítím já vůči jednomu člověku. Nemiluji ho, ale on si to myslí, protože kdykoliv chce pomoci, jsem tu pro něho, zvu ho na čaj, jsem s ním ráda,ale prostě vím, že bych s ním do budoucna být nemohla ani nechtěla. Přitom on je přesvědčen, že ho miluji, jen se ho bojím. Přesně tvůj případ, akorát opačně. Opravdu ho nemiluji,ale nevím proč mám pocit, že bych ho nechtěla nikdy ze svého života vytěsnit. Neumím vysvětlitl proč, prostě je to tak.