Jako bych slyšel naslouchat sám prostor. Po těchto dvou příspěvcích.

před půl hodinkou jsem oba dlouhé příspěvky četla... a OBA jsou fuč... že by řádil šotek??? co nemá rád slovo Boží ...?
Pol, asi ti nezbyde nic jiného než nalistovat Kazatele v Bibli...

Upravil(a) Somaia (13. 1. 2009 9:17)

nevím... v poslední době se začínají dít divné "vjecy"  

No toto ........

Upravil(a) lueta (13. 1. 2009 9:31)

Lupi, ... mám poslední z našich ekumenických překladů a ten je v poho , žádný kamenolom ... ovšem pokud jsi podědila a vlastníš jen  bibli Kralickou, tak  to potvrzuji a souhlasím , že jazyk( češtin )  je tam poněkud archaický a už doooost těžce srozumitelný...

Upravil(a) Somaia (13. 1. 2009 9:46)

Proč tu někdo ( KDO ???) cokoli maže ??? Přece to nebylo nic proti ničemu ....            

Som, dostala jsi ode mne SZ nebo ne ? Že se neozýváš .

Tady to máte repete:

Kniha Kazatel

Kaz 1:1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Kaz 1:2 Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!
Kaz 1:3 K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
Kaz 1:4 Jeden čas odchází a přichází jiný, země však nehnutě trvá navěky.
Kaz 1:5 Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
Kaz 1:6 Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.
Kaz 1:7 Veškeré řeky do moře míří, moře se ale nepřeplní. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu proudily.
Kaz 1:8 Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!
Kaz 1:9 Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.
Kaz 1:10 Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!
Kaz 1:11 Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo přijdou za nimi.
Kaz 1:12 Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.
Kaz 1:13 Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem (- takový bídný úkol dal Bůh lidem, aby se jím mořili).
Kaz 1:14 Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem a hle, všechno je marnost a honba za větrem.
Kaz 1:15 Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.
Kaz 1:16 Pomyslel jsem si: Hle, zbohatl jsem v moudrosti vysoko nade všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,
Kaz 1:17 rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.
Kaz 1:18 Čím větší moudrost, tím větší muka; kdo množí vědění, množí žal.

Kaz 2:1 Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle - i to je marnost.
Kaz 2:2 O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to?
Kaz 2:3 Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí. To proto, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.
Kaz 2:4 Proto jsem podnikal nemálo věcí: Vystavěl jsem si paláce, vysázel jsem si vinice.
Kaz 2:5 Zakládal jsem parky a zahrady, plnil je stromy s rozličným ovocem.
Kaz 2:6 Zbudoval jsem si vodní nádrže, zavlažoval z nich háje se stromky.
Kaz 2:7 Pořídil jsem si otrokyně a otroky, domácí čeledíni mi patřili. Vlastnil jsem stáda: skot i brav, měl jsem jich víc než měl v Jeruzalémě kdo dřív.
Kaz 2:8 Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady, poklady od králů, poklady od krajin. Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky, lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.
Kaz 2:9 Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku.
Kaz 2:10 Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost - jedinou odměnu za všechno pachtění.
Kaz 2:11 Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!
Kaz 2:12 Rozhlédl jsem se, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže nástupce krále? To, co už zmohli ostatní!)
Kaz 2:13 Viděl jsem, že moudrost má výhodu nad hloupostí, jako má výhodu světlo nad temnotou.
Kaz 2:14 Moudrý má oči otevřené, hlupák však bloudí tmou. Poznal jsem ale - vždyť já také! Stejný osud čeká oba dva!
Kaz 2:15 Čeká-li hlupáka i mě týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.
Kaz 2:16 Po moudrém ani hloupém památka věčně nepotrvá. Vše minulé se v budoucnu zapomene - jak moudrého tak hlupáka čeká smrt.
Kaz 2:17 Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!
Kaz 2:18 Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj nástupce.
Kaz 2:19 Kdo ví, zda bude moudrý anebo bláhový? Tak či tak získá vše, oč jsem se lopotně pachtil a nač jsem vynaložil svou moudrost pod sluncem. I to je marnost.
Kaz 2:20 Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem!
Kaz 2:21 Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.
Kaz 2:22 K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem?
Kaz 2:23 Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.
Kaz 2:24 Není snad pro člověka štěstí jíst a pít a při svém pachtění se potěšit? Vidím však, že i to pochází z ruky Boží.
Kaz 2:25 Kdo by měl jíst a užívat si, ne-li já?
Kaz 2:26 Svého oblíbence Bůh obdaří moudrostí, umem a radostí; hříšníku ale svěří úkol hromadit a kupit, co pak zanechá tomu, kterého má Bůh rád. I to je marnost a honba za větrem.

Kaz 3:1 Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Kaz 3:2 Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,
Kaz 3:3 čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,
Kaz 3:4 čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,
Kaz 3:5 čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,
Kaz 3:6 čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,
Kaz 3:7 čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,
Kaz 3:8 čas milovat a čas nevražit, čas pro boj a čas pro mír.
Kaz 3:9 Co tedy má ten, kdo se přičiňuje, ze všeho svého pachtění?
Kaz 3:10 Viděl jsem úkol, jejž dal Bůh lidem, tak aby se jím mořili.
Kaz 3:11 On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.
Kaz 3:12 Poznal jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.
Kaz 3:13 Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!
Kaz 3:14 Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.
Kaz 3:15 Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.
Kaz 3:16 A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.
Kaz 3:17 Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.
Kaz 3:18 Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.
Kaz 3:19 Lidi i zvířata čeká stejný osud - jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!
Kaz 3:20 Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.
Kaz 3:21 Kdo může vědět, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
Kaz 3:22 Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Kaz 4:1 Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných! Kdo je utěší? Moc v rukou utiskovatelů! Kdo je utěší?
Kaz 4:2 Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.
Kaz 4:3 Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
Kaz 4:4 Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
Kaz 4:5 Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.
Kaz 4:6 Lepší špetka klidu než náruč námahy. Honba za větrem!
Kaz 4:7 Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:
Kaz 4:8 Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. Pro koho se to ale pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.
Kaz 4:9 Lépe je dvěma nežli samotnému; štěstí je odměnou jejich námahy.
Kaz 4:10 Padne-li jeden z nich, druhý jej zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
Kaz 4:11 Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
Kaz 4:12 Je-li napaden jeden, dva spolu odolají;trojitý provaz se těžko přetrhne!
Kaz 4:13 Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit!
Kaz 4:14 Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.
Kaz 4:15 Viděl jsem, že všichni živí chodící pod sluncem drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.
Kaz 4:16 Je v čele zástupu, jenž nebere konce, potomci však s ním spokojeni nebudou. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

Kaz 5:1 Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků - ti ani neví, jak špatně jednají!
Kaz 5:2 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov. 
Kaz 5:3 Množství práce - těžké sny. Množstvím slov mluví hlupáci.
Kaz 5:4 Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!
Kaz 5:5 Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.
Kaz 5:6 Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?
Kaz 5:7 Množství snů - marnost, stejně tak spousta slov. Proto měj bázeň před Bohem!
Kaz 5:8 Když v kraji spatříš útisk chudých a odepření spravedlivých práv, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.
Kaz 5:9 Úrodu země si dělí všichni, na poli vydělává dokonce i král.
Kaz 5:10 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.
Kaz 5:11 Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.
Kaz 5:12 Dělníkův spánek bývá sladký, ať jedl málo nebo moc, boháči ale sytost nedá spát.
Kaz 5:13 Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.
Kaz 5:14 Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.
Kaz 5:15 Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází - vůbec nic si s sebou neodnese, přes všechno svoje pachtění.
Kaz 5:16 To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?!
Kaz 5:17 Všechny své dny strávil ve tmě - v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
Kaz 5:18 A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal - vždyť to je jeho údělem.
Kaz 5:19 Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění - vždyť je to Boží dar!
Kaz 5:20 Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

Kaz 6:1 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:
Kaz 6:2 Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít - nechá je užívat někomu cizímu! Je to marnost a bolestná věc.
Kaz 6:3 Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby v tom životě neužil štěstí, říkám, že nedochůdče bez hrobu je šťastnější!
Kaz 6:4 Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryté v tmách,
Kaz 6:5 nevidí slunce a o ničem neví, na rozdíl od něj má ale klid!
Kaz 6:6 Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil - což všichni tamtéž nemíří?
Kaz 6:7 Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však zůstává hladová.
Kaz 6:8 Jakou má výhodu mudrc před hlupákem? A co chudák, jenž ví, jak si počínat před lidmi?
Kaz 6:9 Lepší je kochat se pohledem než prahnout žádostí. I to je však marnost a honba za větrem.
Kaz 6:10 Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je - nemůže soupeřit s tím, kdo je silnější.
Kaz 6:11 Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?
Kaz 6:12 Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, jimiž prochází jako stín? Kdo poví člověku, co se v budoucnu stane pod sluncem?

Kaz 7:1 Lepší je jméno než nejlepší olej, den úmrtí je lepší nežli den zrození.
Kaz 7:2 Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec - kdo je naživu, ať na to pomyslí!
Kaz 7:3 Lepší je zármutek nežli rozesmání, smutná tvář je srdci prospěšná.
Kaz 7:4 Srdce moudrých je v domě smutku, srdce hlupáků v domě veselí.
Kaz 7:5 Lepší je slyšet hrozby od moudrého, než muset poslouchat písničky hlupáků.
Kaz 7:6 Jako když roští pod hrncem praští, tak asi zní hlupákův smích. I to je marnost!
Kaz 7:7 Útisk i z moudrého dělá blázna, úplatek kazí srdce člověka.
Kaz 7:8 Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.
Kaz 7:9 Nebuď snadno popudlivý k hněvu, hněv totiž odpočívá v klíně hlupáků.
Kaz 7:10 Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.
Kaz 7:11 Moudrost je dobrá jak zděděné jmění, přináší prospěch vidícím světlo dne.
Kaz 7:12 Být v stínu moudrosti je být ve stínu peněz, poznání moudrosti má tuto výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.
Kaz 7:13 Pohleď na Boží dílo - kdo může narovnat, co on pokřivil?
Kaz 7:14 V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
Kaz 7:15 Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.
Kaz 7:16 Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš ničit?
Kaz 7:17 Nebývej příliš zlý a nebuď bláhový. Proč máš předčasně umírat?
Kaz 7:18 Tohoto je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo má bázeň před Bohem, dodrží obojí.
Kaz 7:19 Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě. 
Kaz 7:20 Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil. 
Kaz 7:21 Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka!
Kaz 7:22 Sám přece dobře víš ve vlastním srdci, že i tys druhé často proklínal.
Kaz 7:23 V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.
Kaz 7:24 Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?
Kaz 7:25 Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.
Kaz 7:26 Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt - svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou okovy. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí.
Kaz 7:27 Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl;
Kaz 7:28 má duše toužila po něčem víc, a to jsem nenašel. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel.
Kaz 7:29 Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.

Kaz 8:1 Kdo se může poměřovat s moudrým, kdo umí vyložit každou věc? Moudrost člověku rozjasňuje tvář, i jeho tvrdé rysy obměkčí.
Kaz 8:2 Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu.
Kaz 8:3 Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře - vždyť může učinit, co si zamane!
Kaz 8:4 Za královským slovem je jeho moc; kdo se ho zeptá: Co to provádíš?
Kaz 8:5 Kdo plní přikázaní, neokusí nic zlého, srdce moudrého zná správný čas.
Kaz 8:6 Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu hroznou potíž,
Kaz 8:7 že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?
Kaz 8:8 Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil, nikdo nerozhodne o tom, kdy zahyne. Nikdo nemá úniku z té bitvy, zlosyn se nezachrání ani zločinem.
Kaz 8:9 To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě.
Kaz 8:10 Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost!
Kaz 8:11 Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo.
Kaz 8:12 Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím: Dobře se povede bohabojným, neboť žijí v bázni před Bohem.
Kaz 8:13 Zlosynu se však dobře nepovede, nedlouhý život mu prchne jako stín, neboť se Boha nebojí.
Kaz 8:14 Na zemi se však děje ta marnost, že spravedliví dopadají, jako by páchali zločiny, a zlosynové dopadají, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost.
Kaz 8:15 Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.
Kaz 8:16 Rozhodl jsem se poznat moudrost a ve dne v noci nezamhouřit oka, dokud neprohlédnu dění na zemi.
Kaz 8:17 Tehdy jsem viděl: Vše je Boží dílo! Člověk nepochopí, co se děje pod sluncem. Jakkoli se za tím pochopením pachtí, nikdy je ale nemůže postihnout. I kdyby mudrc říkal, že ví, ani on nemůže nikdy pochopit.

Kaz 9:1 Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé, moudré i jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi.
Kaz 9:2 Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud - stejně tak dobré a čisté jako i nečisté; ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu, i kdo se jí obává.
Kaz 9:3 To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem - že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby, hloupost je provází celým životem. Když potom musí zemřít,
Kaz 9:4 bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mohou doufat, vždyť "živý pes je na tom lépe než mrtvý lev".
Kaz 9:5 Živí totiž vědí, že musí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.
Kaz 9:6 Jak jejich láska, tak jejich zášť i jejich vášeň je dávno pryč; nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.
Kaz 9:7 Vzhůru! Jez radostně svůj chléb a zvesela pij své víno, vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!
Kaz 9:8 Ať jsou tvé šaty vždycky bílé, olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.
Kaz 9:9 Užívej život se svou milovanou ženou po všechny marné dny svého života, jenž ti byl darován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij - vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ ve všem tom pachtění, kterým se pachtíš pod sluncem.
Kaz 9:10 Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil - vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde není důvtip, moudrost ani vědění!
Kaz 9:11 Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na rozumných ani přízeň na zkušených - všechno záleží na času a příhodě.
Kaz 9:12 Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.
Kaz 9:13 Viděl jsem pod sluncem také tuto moudrost a připadala mi ohromná:
Kaz 9:14 Bylo malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val.
Kaz 9:15 V tom městě byl jeden chudý mudrc, který by je svou moudrostí mohl zachránit; nikdo si ale na toho chudáka nevzpomněl.
Kaz 9:16 Souhlasím, že "Moudrost je lepší než síla." Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.
Kaz 9:17 Lépe je slyšet klidná slova moudrých než povyk vládce hlupáků.
Kaz 9:18 Moudrost je lepší než válečné zbraně - jediný hřích ale kazí mnoho dobrého.

Kaz 10:1 Mrtvá moucha nasmradí vonný parfém, mnoho moudrosti převáží špetka hlouposti.
Kaz 10:2 Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém.
Kaz 10:3 Hlupáka na cestě poznáš po bezhlavosti; všem dává najevo svoje hlupáctví.
Kaz 10:4 Před hněvem nadřízeného neuhýbej, vždyť krotkost napraví sebevětší hřích.
Kaz 10:5 Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, který se stává vladařům:
Kaz 10:6 Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, vzácní však zůstávají kdesi hluboko.
Kaz 10:7 Viděl jsem otroky sedět na koních a velmože jít pěšky jako otroky.
Kaz 10:8 Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had.
Kaz 10:9 Kdo láme kamení, ten se jím zraní, kdo štípá dříví, ten si jím ublíží.
Kaz 10:10 Když otupí se ostří, je třeba přidat sil, moudrost však zmůže mnohem víc.
Kaz 10:11 Uštkne-li had, než ho kdo uřkne, slova zaříkávače už nic nezmohou.
Kaz 10:12 Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty.
Kaz 10:13 Hloupost je úvodem k jeho řeči, po ní následují hrozné nesmysly;
Kaz 10:14 blázen povídá dál a dál. Člověk netuší, co se bude dít, kdo jen mu prozradí jeho budoucnost?
Kaz 10:15 Pachtění hlupáků unavuje, vždyť ani netrefí do města!
Kaz 10:16 Běda ti, země, když je tvým králem dítě a tvoji velmoži zrána hodují!
Kaz 10:17 Blaze ti, země, když je tvým králem šlechtic a tvoji velmoži v pravý čas hodují - pro posilnění, ne pro opití!
Kaz 10:18 Pro zahálku se bortí krovy, pro líné ruce teče do domu.
Kaz 10:19 Pro potěšení se pořádají hody, radost ze života víno přináší - vše ale záleží na penězích.
Kaz 10:20 Nezlořeč králi, byť jenom v mysli, boháči nezlořeč ani v ložnici; nebeské ptactvo to všechno rozhlašuje, každé tvé slovo roznese na křídlech.

Kaz 11:1 Posílej svůj chléb po vodě - po čase znovu najdeš jej.
Kaz 11:2 Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.
Kaz 11:3 Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.
Kaz 11:4 Kdo čeká na vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.
Kaz 11:5 Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž činí vše.
Kaz 11:6 Rozsívej zrána svoje zrno, ani zvečera své ruce neskládej - vždyť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda je stejně dobré obojí.
Kaz 11:7 Jak sladké je světlo, jak příjemná očím je sluneční zář!
Kaz 11:8 Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje - ať ale přitom pamatuje, kolik dnů v temnotě čeká jej. Vše, co přijde, je marnost.
Kaz 11:9 Raduj se, mladíku, ze svého mládí ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.
Kaz 11:10 Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla - vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!

Kaz 12:1 Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než přijdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád!
Kaz 12:2 Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než obloha znovu temnými mraky zatáhne.
Kaz 12:3 Tehdy se roztřesou strážcové domu a silní muži budou skrčení, tehdy prořídnou řady těch, kdo mleli, kdo vyhlíželi z oken, se do tmy ponoří.
Kaz 12:4 Tehdy se dveře do ulice zavřou a mlýnek pomalu umlkne, tehdy se probudíš do zpěvu ptáků a všechny písně budou zastřené. 
Kaz 12:5 Tehdy má člověk obavu z výšky a každá cesta hrozbu znamená, mandloň se bělá svými květy, těžce se vleče kobylka, veškerá chuť je ta tam. Člověk se ubírá do věčného domu, ulicí sem tam kráčejí truchlící. 
Kaz 12:6 Dřív, než se přetrhne stříbrný provaz a zlatá mísa než se rozbije, dřív, než se roztříští džbán nad pramenem, a kolo u studny než se rozláme,
Kaz 12:7 než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.
Kaz 12:8 Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.
Kaz 12:9 Nejenže byl Kazatel moudrý - svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví.
Kaz 12:10 Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.
Kaz 12:11 Slova mudrců jsou jako bodce, jak zatlučené hřeby jsou sbírky výroků - všechny pocházejí od téhož Pastýře.
Kaz 12:12 Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Přílišné psaní knih nebere konce a přílišné bádání člověka unaví.
Kaz 12:13 Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání - vždyť to je pro člověka vším.
Kaz 12:14 Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Lupi, to je překlad "Nová Bible Kralická" www.nbk.cz 
A já nikam neuletěl, jen není tolik času být stále na kompu. Mám teď hromadu rozečtených knížek, tak po práci raději čtu, než si nechám blikat monckem do očí Ale na Babi chodím denně alespoň na kukačku.

Zdravim Te Crabate. 
A nejen Tebe ale vsechny pocestny.
Rada Te tu vidim. Rika se-kdo si pocka ,ten se docka a je to tak.

Co ze se to tady prihodilo?

Crabat napsal(a):

Pořád mi tu ale chybí původní  znění od M.S. Teprve oba ty články dohromady vytváří, o čem jsem psal.

Ted uz chapu co se tady prihodilo. 

To bych si taky rada precetla. 

Andromeda napsal(a):

Nebylo to tohle co je smazaný?

Ano, to byl ten prvotní článek