Já měla brát Zoloft, ale po prvním kuse mne bylo tak špatně,že jsem řekla, tohle tedy ani náhodou brát nebudu, už stačilo jak mne bylo zle bez toho.
Zkusila jsem tedy citalec a jsem spokojená. Dokonce si říkám, proč jsem to nezačala brát a proč jsem se jim bránila. Mohla jsem si ušetřit pár let trápení, resp.nervů a problémů.
Lexaurin jsem taky zkusila jednou, namísto toho, aby mne uklidnil a nahodil u mne vyvoval zhoršení zlého psych.stavu a jen jsem chtěla brečet a brečet, což od rána v práci jaksi nešlo. Vše, co způsobuje závislost, nechci. Ani to, co má šílené vedlejší účinky. Brala jsem léky dlouhodobě, tak vím, co to je být od nich špatně. I motání hlavy a nyní už letité noční i denní pocení a stav, kdy jsem nemohla vyjít na ulici jen z hrůzy, že jdu mezi lidi. A vůbec mhd a metro, hrůza. Po citalecu..zklidnění, jen v metru se ještě potím. Ale vždy jen, když jedu ten den poprvé tak 3o-4o min, pak už ne. Ještě nějak vymazat?noční pocení a šílené sny, resp. usínání. Už víc než rok spím pouze s práškama.
Tož tak. Já myslela, že tyto stavy mají ženy po 4o, dejme tomu...ne mladé a ani ne čerstvé maminky.
Tak, držme se, taky  se ptám, kdy asi přestanu ty léky brát a zda se mne vrátí ty stavy z "před" braní. To radši asi je budu brát dál. Žije se mne když ne dobře, alespon ZASE normálně.

rainbow napsal(a):

Dnes beru Zoloft 7. den a už je mi docela fajn, až na to, že mi občas trochu duní v hlavě a chce se mi spát. Jinak úzkosti zmizely.

Tak to este nebude Zoloftom, nejaky ten tyzden si este pockas, kym sa jeho ucinky skutocne prejavia.

Nenávidím ty hnusné deprese,léčím se střídavě šest let,předtím jsem byla ,,normální,,a o depresích jsem neměla tucha,nastartovala to až m. nevěra.Byla mi také tak zle,že jsem venku skoro omdlévala,bála jsem se přiblížit k oknu, abych nedostala ten blbý nápad.Chodila jsem nadopovaná práškama a bylo to k ničemu.Pak jsem se dostala do ambulance krizového centra v Bohnicích ,byl tam úžasný psychiatr Mudr Hollý.Chodila jsem k němu rok a hodně mi ulevil,no a pak mi odešel do soukromého sektoru,nevím kam.Od té doby střídám psychiatry a ad a nemohu najít toho pravého.Dřív jsem nevěděla,co je to za šílenou nemoc,nechápala jsem lidi,kteří měli odvahu skočit z Nuseláku,ale neměli odvahu žít,dnes už jim rozumím.Nevíte o někom dobrém v Praze,radši bych muže,protože mi může pomoci nahlídnout do problému i ze stran věcí,co jsem dělala špatně a jak se cítí manžel,takhle to se mnou rozebíral Mudr Hollýˇ.Žádné,dobrý den ,jak se vám daří,tady máte prášky a nashledanou,vždy jsem u něj měla na řešení celou hodinu.Teď začínám s Wellbutrine.Jinak mě konkrétně Zoloft nepomohl.Prosím,nemáte někdo v Praze dobrého psychiatra?Moje nynější doktorka,,rychlovka,, mi řekla,že pokuď ze života nevyřadím stresor ,který deprese způsobuje,budu je mít stále.Stresor znamená rozvést se,zatím nemůžu.

Já jsem patrně měla mírné deprese celý život. Pamatuju si ty nepříjemné stavy už jako malé dítě předškolního věku. Zhoršilo se to paradoxně v době, kdy jsem měla být nejšťastnější v životě - měla jsem děti už trošku odrostlejší (10-12 let), dobré zaměstnání, kdy jsem seděla v kanceláři se svou kamarádkou, manžel začal dost vydělávat, koupili jsme si nový byt, auto, najednou jsme měli peníze i na dovolené u moře, manžel mě miloval a já jeho - PRÁSK - deprese jako hrom! Pět let jsem se v tom plácala, zkoušela různé prášky, psychoterapii, byla jsem i v lázních a pomohl mi až serlift (zoloft). Ani jsem si to hned neuvědomila, ale pak jsem zjistila, že už skoro rok jsem neměla žádný záchvat deprese. Jenže to bylo v době, kdy mi manžel oznámil, že mě opouští a rozvádí se. Myslela jsem, že to nepřežiju, že se zabiju, furt jsem brečela atd., ale depresi jsem neměla. Byl to takový ten "zdravý" smutek - smutek z něčeho. Zatímco depresi jsem měla tzv. "kvůli ničemu" a byl to hrozný pocit, jakoby na svět kolem mě padla šedivá neprůhledná mlha. Doktorka mi řekla, že AD budu muset jíst až do smrti, jinak se deprese znovu objeví. A já je radši jíst budu a jen budu doufat, že se neobjeví i přes AD. Teď před Vánoci jsem k tomu měla mírný náběh, naštěstí se to zas utřepalo. Snad už to nikdy nezažiju!

Adro, nestyď se. Máš normální úzkosti. Taky jsem o tom nemluvila, ale pak jsem zjistila, že mi to pomůže. Já jsem teď v tomto období v pr..., že jsem si už o pomoc musela říci. Zrovna dneska je to zase blbý. Cítím to.
Já mám zase Neurol,ale vyhýbám se mu jako čert kříže. Vím, že je to návykové. I když ty úzkosti jsou děsný, tak se to snažím zvládnout. Emoce ven. Rychle v práci běžím na WC, tam dýchám nebo bulím. Zrovna teď mi je zle... Těším se na večer, protože mám straz se známými, tak vím, že mě to trochu zaměstná...
Vždyť trápíš jen sama sebe...
Já přesně vím, o čem mluvíš. Hrozný stav, hnus...

Adro, proč bych se měla smát....taky si myslím, že máš úzkosti, možná ne tak silné, ale máš....tohleto, co píšeš, byly aspoň u mě počáteční příznaky, které se občas objevovaly asi tak rok, pak to na mě dolehlo, přišly první panické ataky a já s tím ještě 2 roky chodila a nevěděla co mi je. Kdybych vyhledala odbornou pomoc dříve, ušetřila bych si pár let na AD.....


Klubko, přeji, ať je líp   je fakt, že nikdy mé stavy nedosáhly toho, že bych byla hospitalizována, nebo bych měla chuť si sáhnout na život....takže si neumím představit až takové stavy, ale znám to od mamky... takže mi je líto co prožíváš, ale ty víš, že bude líp, vždycky to tak je... držím palec, ať už jsi z toho zase venku....

Já nevím Klubí, ale mě, jak tě znám tady na Babi, přijde, že jsi na sebe hodně náročná a to, je to, co podle mého způsobuje tvé propady.
Já, když jsem tě tu začala číst, tak jsem si říkala, ta holka je fakt dobrá, má můj obdiv a velkou poklonu....zvládla tolik, co jiní nezvládnou za celý život. Snaží se svůj život naplňovat,ale až bohužel přeplňovat....
A vždy, jak jsem tě četla, tak jsem si říkala, brzdi, proč tak chvátáš....
Nevím, proč ti to teď píšu, ale měla jsem potřebu ti to napsat.....  Mě přijde, že z těch všech tvých aktivit musíš být hrozně vyčerpaná, takže se ani nedivím, že jsi měla propad....
Já nechci,aby to vypadalo, že ti nějak radím, to si netroufám, .....jestli ti to vadí, nebo je můj příspěvek mimo, tak to bylo jen v dobrém.... jen, že tvá psychika stávkuje, se ani nedivím, přit takové zátěži, kterou na sebe nakládáš, že tě sama o sobě brzdí....

Račice,nepsala jsi to přesně!!!
A já se vůbec nezlobím. Já to vím, že jsem si to posrala sama svou náročností na sebe. A přitom mě občas příjde, že toho dělám ještě málo...
To jsem celá já. Hlavně být ve všem dobrá,ale vůbec se za to nepochválit.
Ostatní mají přeci větší cenu,ne?
Ano jsou situace, kdy jsem pevná v kramflecích. Totálně ustojím věci, kde ostatní padají na hubu. Ale pak pohár přeteče a já teču taky.
Asi to tak mělo být. Bude to hodně práce na sobě. A bolí. Kurev.sky.

Šla,ale ne teď. S paní doktorkou jsem o tom mluvila. Bohužel, či bohudík v mé situaci si nemohu dovolit dítě nenaplánovat.

Panická porucha a deprese jsou asi rozdíl. Nejsme lékař.
Jinak mě paní doktorka říkala, že v těhotenství pokud to jen trochu jde, tak nebrat žádná AD. Pokud to nejde, tak je snížit na minimum a převést na preparát, který má ona odzkoušený.
Má zkušenost, že těhulky jsou na tom dobře. Hormony začnou pracovat a docela v těhotenství se drží. Horší je laktace. Tam doporučuje u těžkých případů ji totálně zastavit. Jinak ona doporučuje psychoterapii, psychoterapii a zase psychotarpii. AD drží člověka nad vodou,ale nejsou spásná. Proto se této psychiatričky držím jako čert kříže, protože není jen práškař.
Já jsem podstoupila dvě neurologická specializovaná vyšetření a bohužel jsem ten případ,kterému se serotonin a noradrenalin tvoří v tom nejmenším možném množství, a tito lidé mají bohužel velký sklon k depresi. Takže mi je léky uměle dodávají. Měla jsem radost, že jsem byla na podzim na té nejmenší možné dávce a ještě jsem měla přejít na jiný šetrnější preparát. No a pak nějaká pecka a jsem zase v pr...i. Vše od začátku..
Takže teď je to o práci na mě samé.
U tebe to jsou spíše existenční problémy, než deprese ne? Takže u tebe bych to taky viděla na různé sedánky, psychoterapii, pomoc mluvením atd.

Já na tom byla v 17ti ,kdy jsem ležele půl roku na dětské psychiatrii v Motole. Je to o odběrech krve a EEG. Chodila jsem každý týden na krev a pak mi dělali EEG a ještě nějaký drátky na hlavu jiné. To je vše co vím.

Ale podle článků jsi velmi silná žena. tak držím palce. I u nohouch

OmyL!

Jo to mi taky dělali. Vím, že to bude asi nejvíce z krev. Tam se dnes pozná téměř vše