Želvičko, tvoje mamka by teda potřebovala léčbu u psychiatra a možná by dostala i prášky. Psychická nemoc hodně změní povahu člověka, já to vím, mamka je skoro celý život s touto nemocí v inval.důchodě, vždy když se nemoc neúnosně zhorší, změní se i povahově, jakoby to nebyla ona a chová se k nám všem hrozně. Taky jsem se nabrečela, ale snažila jsem se ty
řeči nebrat vážně, věděla jsem, že je to ta její nemoc. Takový člověk potřebuje pomoc. Ale rodina tím hrozně strádá.

Krevetka napsal(a):

Ježiš, holky, vy my mluvíte z duše. Máme ted se ségrou hrozný problém s mamkou. Ona je milionová, max.oddaná svým dcerám a vnoučatům. Ale tu dań, kterou si za to pak bere, tu jsem nerozdýchala. Nechci popisovat, co se u nás děje,ale zašlo to tak daleko, že když tam jezdím, mám sevřený krk a bojím se, co zase bude. Už to řeším i u psychiatričky, kde se ptám, jak s mámou vyjít,abych jí neublížila ,ale přitom aby mi nemanipulovala život a mne samou. Kolikrát jsme mamce říkaly,at se vykašle na to, že kolem nás běhá, vaří, uklízí, všem peče, vypomáhá finančně, s jídlem s vnoučátkama..... ,at je radši více psych.oporou a snaží se udělat pěknou atmosféru doma. Ale ona to nechápe, myslí si že když kolem nás lítá a žije pro nás, že má právo díky tomu nám kecat do života a ničit nás. Je to hrozný boj.

Páchá dobro - tihle lidé jsou úplně to nejhorší, co člověka může potkat

Leri napsal(a):

No právě, je hezké, že maminka pečuje, vaří, peče atd. atd., ale to jí nedává právo kecat dětem do života, to ať radši nedělá ani jedno ani druhé...

Nojo, jenže ona musí - musí sama sobě zdůvodnit, proč má právo, kecat lidem do života
Maminky jsou prostě naše zlatíčka Měly s námi trpělivost, když jsme byly v pubertě, tak jim to teď oplaťme a buďme nad věcí

Já jsem si tohle už kdysi s mámou vyřešila jednoduše - ano, mami, jsem připravena vyslechnout tvůj názor. Řekni mi všechno, co máš na srdci. Sice to na věci nic nezmění, ale každý se potřebuje vypovídat, já to chápu.--------- nějak ji to časem přestalo bavit (a já jsem se tááááák snažila jí naslouchat )

Upravil(a) mashanka (11. 1. 2009 23:52)

Leri napsal(a):

Antaliss, tvoje mamka podvědomě kopíruje svoji situaci v rodině, když byla mladá. Děláme to tak všichnim aniž bychom chtěli. Najednou zjišťujeme, že se chováme podobně jako naše matky.
Myslím, že jsi to nechala zajít daleko a zbytečně sis tím přivodila velké trápení. Musíš se proti zlým řečem obrnit a nenechat se tak zdeptat. Je to tvůj život, tvoje rodina, která má přednost před představami tvé mamky a ty si žij podle sebe a rozhodně se nenech ovlivnit tím, co ti matka radí. Důrazně jí dej najevo, že o ty rady nestojíš a uděláš si sama co budeš chtít. Žádné šetření, žádné okliky, prostě to řekni jak to je a odejdi a žij sï podle svého. Řekni matce, že musí respektovat to, že jsi dospělá, máš svůj život a svoji rodinu, v opačném případě spolu nebudete vycházet, takže se s ní nemůžeš stýkat. Aspoň já bych to mamce důrazně řekla. Nic špatného neuděláš, jen si budeš hájit svoje.

Ano, nechala jsem to zajít moc daleko a teď se tím trápím i když máma to už nejspíš hodila za hlavu..Vlastně když si to tak uvědomuji, tak já osobně a sama bych teď chtěla žít jinak a kdyby jste se mě zaptali jak, tak ani neodpovím, protože už sama nevím :-(  .My jsme celá rodina na sebe dost vázaná.Jsme prakticky neustále pohromadě..Rodiče mají firmu, kde snad odjakživa jsem chodila na brigády, kde jsem po škole začla pracovat, abych našim pomohla, když toho mají tak hodně.Můj táta je hodně nemocný a když mu nejsou podávány určité léky, tak nemůže chodit a je odkázaný na lůžko..CHod firmy tak leží na mámě a vlastně můj manža jim taky chodí dost pomáhat...( a pak je mu vyčtěno, že to je lenoch línej z vesnice, že ona mu za to zaplatí, když tam chodí..že to není nic extra..JInaj by se jim na to vykašlal..  ) A to ještě je tu varianta, že až já budu těhotná, tak můj manžel tam půjde pracovat místo mě.Zpočátku jsem byla i ráda, protože by si polepšil finančně, ale to by pak byla úplně konečná.A já bych byla do pár let rozvedená!!!No a to mi mami taky řekla, že když už mu (manžovi) spadne celá firma do klína, tak ať moc nekecá, a užije si pořádné tchýně, že ona kolem něj pošpičkách chodit nebude a servítky si taky nebude brát..Já na ní koukám a nejsem schopná slova..Já se moc omlouvám, že to takto tady řeším..ale v sobě to dusit neumím..:-(

mashanko, já myslím, že nic není tak jednoznačné a jednoduché, pokud se jedná o naše rodiče...

Já si myslím, že rodiče by neměli být nikdy kamarádi.

helena napsal(a):

Kamarádi asi ne, to je jiný vztah - ale na druhou stranu by si měli uvědomit, že v určitém okamžiku by jejich "rodičovská moc" měla zaniknout nebo se alespoň neprojevovat navenek. Dospělému dítěti můžu říct, že o něj mám strach, když o něm delší dobu nevím a rozumný potomek to pochopí. Ovšem nemůžu ho pronásledovat vyčítavými telefonáty, že se neozývá... třeba má důvod, pro něho důležitý, pro mě malicherný - ale to zas musím pochopit já, jako rodič.

Heli já myslím že máš úplnou pravdu ..já bych tomu řekla - rozevřít rodičovskou náruč a s mírným nakopnutím nechat mládě vyletět z hnízda ...

antaliss napsal(a):

Vlastně když si to tak uvědomuji, tak já osobně a sama bych teď chtěla žít jinak a kdyby jste se mě zaptali jak, tak ani neodpovím, protože už sama nevím :-(  .

Tak tady by sem měla holka odrazit, tady bys měla začít, uvědomit si sama v sobě, co chceš ty a kam chceš žít, nemůžeš žít život svých rodičů nebo jejich představ. Nebo vlastně můžeš, když se tak rozhodneš a budeš tak apokojená.... CHápeš, co ti chci říci?

Petruša napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Já si myslím, že rodiče by neměli být nikdy kamarádi.

Já myslím že jo. Ale musí tam být vzájemná úcta a slušný chování

Vždyť o tom přece každé kamarádství je

Čtu to tady jako učebnici... abych věděla, jak se k dětem NEchovat...
Holky, některé to máte těžké...a já, i když věkem jsem asi blíž vašim maminkám, než vám, se přidávám k názoru, že rodiče vám nemají právo, říkat, že jste píp  píp  píp (a pozor, samozřejmě tak nemáte právo vy nazývat je, ale to myslím asi žádná z vás nedělá) a nemají právo vám v dospělosti lajnovat život.

Chci za sebe říct, že naštěstí ne všechny mámy jsou takové, některé jsou i zlaté, třeba ta moje: Když se jí po nás stýská, upeče třeba koláč a na chvíli se staví, nebo nás pozve na skvělý oběd, prostě kontakt s ní je vždycky spojen s příjemnými pocity, a nejen kulinářskými... A to, že při každé těžké životní situaci stála jako záchranná síť v pozadí, to je hrozně důležitý a příjemný pocit. Výčitku jsem od ní snad nikdy neslyšela. A tak se i já jí snažím být nablízku a oporou.
Ale pozor, přesto, že ji mám fakt strašně ráda, nechtěla bych s ní třeba bydlet v jednom bytě...pak by ta blízkost byla asi až nepříjemná, a je přeci jen zdravé mít od sebe určitý odstup.

Ještě k té pupeční šňůře a otevření cesty, aby se děti mohly osamostatnit... : Měla jsem v práci kolegyni, s velmi silným a úzkým vztahem k dceři. Ta dcera (24 let) neměla kamarádky, se vším se svěřovala mámě, volaly si třeba několikrát denně. A šlo to do akových absurdit, že ta dcera volala mámě po noci s klukem a podrobně jí popisovala, kde, jak a kolikrát...atd., atd. To už je podle mě chorobné, taková propojenost mezi matkou a dcerou.... No a bohužel, tak ta maminka byla dost povídavá, takže mnohé pikantnosti pouštěla dál (aniž bychom o to my kolegové stáli). Takže když za ní dcera s klukem přišli do práce, klopila jsem oči, bylo mi nepříjemné vědět, co a jak mají nejraději, že jeho vzrušují podvazky a hlavně černé, atd., atd...

Chci tím říct, že někdy může matka dceři škodit i v tom nejlepším úmyslu, být jí nejbližším člověkem napořád...

Chci tím říct, že někdy může matka dceři škodit i v tom nejlepším úmyslu, být jí nejbližším člověkem napořád...

Moc hezky napsáno..Já třeba vím, že my chtějí s tátou pořád pomáhat, ale nenechají mě nic udělat si po svém.Zajímají se o moje a manželovi finance, aby v případě nám mohli pomoci, když náhodou nevyjdem - což se ještě ani nestalo.Ale protože jsme za rok nestihli to co oni za 25 let, tak jsme asi socky...Chtěli jsme si předělat byt, udělat novou kuchyň - sami bez firem.Manža je šikovnej, pár linek už dělal a umí moc hezky.. měla bych radost, že ušetříme a zároveň to bude od NĚJ..ale ne..mamka přišla, řekla, že to je její byt a vše musí schválit jen ona.Že nic se nebude dělat, tak jak chceme my, ale tak jak chce ona.S tím, že my pak s tátou říkají, jak to myslí dobře, že my chtěli pomoct tím, že se linka objedná někde a bude hotová dřív..Že to sice bude dražší, ale oni přispějí..( což znamená, že mě opět nenechají si udělat něco podle svého ) Ale já když řeknu, že to tak nechci, tak jsem akorát nevděčná a říkají, že se mi nesmí nic říct, že jsem hned naštvaná, urážlivá..Nebo jsem byla těhotná a mamka byla naštvaná, že jsem jí neposlechla a antikoncepci nebrala dýl..Stejně jsem potratila..:-( Ach jo, kdyby si tohle četla, tak mi akorát poví, že jsem nevděčnej spratek:-(