Ahoj, mám to naprosto stejně a naprosto přesně tak jak popisuješ... snad s tím rozdílem, že můj manžel je idiot nevychovanej a nesmí jí přijít na oči atd...
já osobně nevěřím tomu, že máš moc šancí jí změnit, změnit její pohled... a hlavně... problém není u Tebe, nýbrž u ní... není schopná přijmout nikoho vedle Tebe... jo existuje knížka od pana Nováka: Vztah matky a dcery... je to tam hezky vysvětleno...
já šla cestou, ze které je mi opravdu úzko, ale nemůžu jinak: nestýkám se s ní a žiju si svůj život, který mi nikdo nekazí

mně pokud s něčím pomáhala, nebo mi nedejbože něco dala, tak mi to zpětně připomněla, případně vyžadovala protislužby... tedy šla jsem cestou, že jsem vše opět vracela a tím se mi hrozně ulevilo... na druhé straně jsem jí tímto nesmírně urazila...
nebudu to tady všechno rozepisovat, nedělá mi to dobře...
jak říkám, utnula jsem to, chráním sebe, svoje nervy... a protože můj manžel je jejím chováním šokován, stydím se za ní směrem k němu, je mi to trapné...

Želvičko, nesouhlasím s tím, že
... problém není u Tebe, nýbrž u ní... 

- problém je naopak u ní, protože si to nechá líbit - každý si dovolí až tam, kam ho pustíme

mashanka napsal(a):

Želvičko, nesouhlasím s tím, že
... problém není u Tebe, nýbrž u ní... 

- problém je naopak u ní, protože si to nechá líbit - každý si dovolí až tam, kam ho pustíme

jasně, ale to že se matka takhle chová, znamená, že ona není úplně vyrovnaná, v pohodě se sebou...

já si taky už nenechám nic líbit, ALE - každé Vánoce, její svátek, narozeniny, které ignoruju, neboť by toto bylo spojeno s tím, že si vyslechnu, co mám doma za idiota a jak já jsem nemožná a moje dítě rozmazlené.... není mi to příjemné, že to takto je. Ale po letech nevidím už jiné řešení.

V okamžiku, když začne, odcházím. Udělala jsem všechno pro to, abych na ní nebyla nijak závislá, neměla její byt, nežila z jejich peněz.
Uplatňováním zásady - když začne, odcházím, se mění i má maminka.
Když chceme změnit jiné, musíme změnit sami sebe. Jim nezbývá nic jiného, než nějak reagovat.
Přesto všechno mám svou maminku ráda. Je to má maminka. Jsem ráda, že tu stále je.

Želvi,
tak to je tvá mamka asi silná osobnost, moje naštěstí ne.
Antalis,
podívej, nejsi v tom sama, s matkou máme více méně problémy snad všichni .

Tvoje matka by potřebovala aspoň pět dospělých dětí a aby v každé rodině byly tak dvě děti....To má tolik času, aby se pořád o Tebe starala? Už jsem taky tchýně a vůbec mě nenapadne se do něčeho vrtat. Zaprvé mám dost vlastních aktivit a zadruhé si moc dobře pamatuju, jak těžce jsem nesla všechny zásahy tchánovců do manželství. Mé městské děti si obě vybraly partnera z vesnice...NO A CO....proboha, kritizovat někoho za to, že není podle mých představ a odkud pochází....budeš prostě muset omezit styky s matkou. Začni tím, že se budeš chovat jako dospělá, přestaneš jí ustupovat a najdeš si jiné bydlení. Ať si maminka pro začátek vybere jiné podnájemníky...problémy s nimi jí uberou energie....Myslím, že ona asi nevyjde hned tak s někým...dopřej jí, aby se stýkala taky s jinými a kecala do života zase jim...pokud se nebudete tak často vídat, najde si snad jiný objekt...chápu, že to nechceš být Ty, kdo jí řekne...NEJDE S TEBOU VYJÍT, ASI SE PŘESTANEM STÝKAT ÚPLNĚ, JSI NEMOŽNÁ, NIČÍŠ MI NERVY... Zabal to do sdělení...BUDEME SE STĚHOVAT KVŮLI...PRÁCI, ZDRAVÍ...duševnímu...hahaha....MANŽELOVÝM RODIČŮM, TAKŽE SI OD PRVNÍHO PROSÍM ROZHODNI, ZDA BUDEŠ BYT NECHÁVAT VOLNÝ A PLATIT HO....MY UŽ TO MÁME DOMLUVENÉ JINDE...

"Otec nebo matka, potřebují odvahu a nesmírnou lásku, aby svým dětem řekli : "Musíte se od nás osvobodit. Neposlouchejte nás - naslouchejte své inteligenci. Je lepší, abyste dělali chyby a poučili se z nich, než se řídili radami někoho jiného. Protože pak jen někoho slepě následujete jako ovce - a to je jed!"
Rodiče, milujte své děti, radujte se z jejich svobody. Nechejte je, aby dělali chyby, pomáhejte jen uvědomit si, kde udělali chybu, aby ji znovu a znovu neopakovali. Nechejte je žít a dýchat."

            citace:   OSHO  -  Odvaha být sám sebou, SVOBODA

Moje dospělé děti mají už své rodiny a děti (mé vnoučátka). Mám všechny moc ráda a záleží mi, aby to bylo i zpětně. Chci být milá "tchýně" i chápající mamka a babička. A tak mi NÁHODA ??!  darovala výše uvedenou knihu. Uvědomila jsem si, jak moc mě oslovily některé kapitoly. Jak osvobodily mně a tím i mé děti. Pomohly mi zbavit se těch nemožných zažitých slovanských vzorců chování - posluhování, vychovávání dětí dokud žiju !!Možná i vám pomůže řešit nejen uvedené téma.

Želvička17 napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Želvičko,
ty své matce dáváš roky najevo, že ti nemá právo mluvit do života a stále to dělá? Tak to tedy klobouk dolů. Mě na to stačilo asi 5 let a mamku jsem celkem úspěšně převychovala . Tedy sem tam to zkusí, ale brzy to zase vzdá a je celkem dlouho klid...

Ano, ani třeba roční nemluvení nepomáhá. Ani v klidu si to vyříkat. Například jsem jí ve vzácné chvilce klidu řekla, že nemá právo nazývat mě píp a píp a píp... a že dokud to tak bude dělat, nedostane číslo na můj mobil... a co mi řekla? Já můžu, já jsem Tvoje máma...

Na to existuje jenom jedna odpověď: "Ano, jsi máma - ale dobrá máma svoje dítě nenazývá vulgárně, tohle dělají jen ty ostatní"
Proboha, to že Tě někdo porodil mu přece nezadává právo nazývat Tě píp a píp a píp a Tvojí povinností rozhodně není takové jednání mlčky trpět
To číslo na svůj mobil bych jí po takové geniální odpovědi zaručeně nedala K čemu ho taky potřebuje člověk, který Ti permanentně otravuje život a zadupává psychiku ???

Problém je, že ona má číslo na manžela a toho tedy bombarduje... on nereaguje, takže mi napsala dopis... hnus vedle hnusu... ale já jsem si ho schovala a vždycky, když mám špatný pocit, že s ní nekomunikuji, tak si ho přečtu...
Nejlepší věta, která mi asi vždycky zůstane v hlavě: až Ti Bůh otevře oči, snad prozřeš, CO jsi si to vzala... to mi vzalo dech...
Ano, minimálně jednou byla hospitalizována zde v nemocnici na psychiatrii... Myslím že léky nebere, což je chyba.

Kiara napsal(a):

Rada č. 1: ať si manžel neprodleně změní telefonní číslo na svém mobilu
Rada č. 2: když ve schránce objevíš dopis s matčiným písmem, ani ho nenos domů a bez přečtení ho zahoď.

Jsou případy, kdy veškerá úcta k rodičům musí jít bohužel stranou a než si nechat soustavně ubližovat od nemocného člověka, je lepší přetrhat všechny vazby na dobu dlouho neurčitou.

Ad rada 1) manžel má služební číslo, to nejde měnit číslo, tedy jde samozřejmě, ale byl by to problém pracovní
ad rada 2) asi máš pravdu, naposledy jsem ho vytáhla ze schránky, dala do kočáru, šla v klidu na plavání miminek a večer, když malá usnula, jsem si ho přečetla a pak dala přečíst manželovi... víš, mně už to snad ani tak nebolí, člověk si zvykne, ale že se naváží i do něj... a naposledy do holčičky, která když jí ona vzala do náruče, začala plakat, což ona opravdu nedělá, ani u cizích lidí... je to asi kravina, ale její vyhodnocení, že jsem jí pěkně rozmazlila, se mě nějak dotklo.

tak ja to mam taky stejne s moji mamou, kdyz se vse dari a ona ma dobrou naladu,tak je zlata,ale kdyz se spatne vyspi nebo se zrovna nedari jak by ona chtela,tak ja jsem ta nejhorsi, nevdecna, pro ni nula. pred dvemi lety,kdy jsem byla bez prace  mi tak paradne pokazila vanoce,ze jsem tehdy rekla ze u svych rodicu o vanocich hodlam byt jen jedno odpoledne, abych videla tatku, brachu a dedu a supem domu, cele vanoce me tehdy ignorovala, nepromluvila na me pomalu ani slovo, pak to pokracovalo i po tech vanocich a vyvrcholilo to tim, ze kdyz prijela k nam domu a zase zacala do me i do meho vztahu rypat,tak jsem ji pozadala at toho necha nez obe rekneme neco ceho budeme potom litovat, na to ona mi rekla ze ji vyhrozovat nebudu. tak jsem jí rekla ze vi kde jsou dvere a pak jsem pul hodiny nekontrolovatelne brecela a doslo to tak daleko,ze jsem uz byla s nervy na dne a sla k psychologovi... ted jsem po dvou letech bez prace zase diky memu zdrav.stavu a desim se toho co bude z jeji strany...