Maričko, ještě se chci zeptat, vy splácíte s přítelem tu hypotéku opravdu napůl? Takže vám dali v bance společný úvěr, ačkoliv jsi stále studentka? Nerýpu, jen se ptám.

No, myslím si, že za 5000,- jako studentka na brigádě by ses dnes sama neuživila, rozhodně ne kdyby sis musela ještě platit nějaký podnájem. Vím, že se snažíš, ale na rovinu - jsi na něm finančně závislá. Protože bez něj bys buď byla někde na koleji a musela vyžít s těmi 5000 (ze kterých by sis hradila i kolej, menzu, školu apod. tedy nejen jídlo a oblečení) anebo by tě finančně podporovali rodiče.
Takže jestli tě nepodporují rodiče, tak tě podporuje přítel.   

Já vím, snažíš se, ale prostě je tvá situace momentálně taková.
Nejde o to, na co máš a nemáš z jeho peněz právo, to je na dohodě vás dvou. Ale z morálního hlediska bych si sama tak drahý parfém nepřála. Jistě, spoříš si na něj, ale v tom případě si spoříš "jen ty", ne vy oba, takže ty vaše finance zas tak společné nejsou.

Luxus si za určitých pomínek může dovolit každý, to neříkám, ale kdybych byla v tvé kůži, tak bych si uvědomovala, že díky příteli mám kde bydlet, kde se učit a co jíst. Říkáš, že přispíváš na chod domácnosti i na hypo, ale z těch 5000,- to asi bude podstatně méně, než přispívá tvůj přítel.   

Proto bych na tvém místě navrhla kompromis - luxusnější parfém třeba do 3000,-

Tím proboha nechci říct, že ženská, která vydělává míň než chlap, by se měla nějak strašně omezovat třeba v jídle nebo v základním oblečení. Ale přijde mi to, jako kdyby si můj manžel (který vydělává o trochu méně než já) chtěl koupit hadry na motorku za 50.000 a bylo mu divný, že se mi to nelíbí (převedeno na naši finanční situaci, neboť oba vyděláváme víc než 5000,- proto tenhle příklad).

Je to o dohodě, kompromisu přijatelném pro obě strany. Až budeš po škole vydělávat třeba 4x tolik, tak si ho můžeš koupit bez rozpaků. A my až doplatíme hypo, tak si ty hadry na motorku taky koupíme - a oba

Upravil(a) Veranna (10. 1. 2009 12:42)

No teda já nestačím valit oči...   Studentka, která se sama neuživí, je existenčně závislá na příteli, vydělá měsíčně "jen" 5.000 a k narozeninám chce parfém za 5.800 (byť by se na něj složilo víc lidí)?? No to mi přijde jako naprostá šílenost. Bys měla začít hospodařit sama, aby ses trochu probrala a poznala hodnotu peněz. Přijde mi, že tvoje přání jsou docela mimo.

To si děláš srandu nebo to myslíš vážně ?
Máte společné finance, ale ty žádné nemáš ?

Nevím, co chceš poradit. Na jednustranu ho chápu a souhlasím s ním. Jediné, co nechápu je, proč už tě dávno neposlal do pryč

Maricko ..já to vidím takhle : máš sen- parfém. Přítel tvůj sen vyhodnotil jako "nepotřebnej" "nepraktickej" ...jenže odkdy jsou sny praktický ? Odkdy se sní o ...já nevím teflonové pánvi, nebo supervýkonném mopu ? Máš sen ..tak se postarej, ať si ho můžeš splnit - ale Ty sama - bez povolenky od přítele, bez toho, abys ostatním "ordinovala" že Ti na Tvůj sen k narozkám mají přispět a to konkrétně 1000,- kč - to je trochu mimo mísu - copak to necítíš ???.Prostě na ten parfém šetři dýl - nebude v srpnu koupíš si ho za rok. A nebudeš mít potřebu se s přítelem dohadovat o tom, o čem si smíš snít, nechovej se závisle ...

Upravil(a) Amriana (10. 1. 2009 13:23)

Nemohu si ho splnit sama ten sen o krásném parfému, to je to!!! Máme společné finance a rozhodujeme skoro o všech koupích společně... Nikdy si na něj tedy nenašetřím...šetřím totiž oběma... Proto si to přeji částečně jako dárek a proto jsem prodala zbytečné flakony, abych si jej jednou mohla pořídit...

A o peníze si neříkám, rodina se vždy ptá, co chci na narozeniny, tak řeknu, že peníze, co je na tom špatného? Chodí to tak u nás běžně...

maricka napsal(a):

A o peníze si neříkám, rodina se vždy ptá, co chci na narozeniny, tak řeknu, že peníze, co je na tom špatného? Chodí to tak u nás běžně...

na tom není špatného nic, naopak...

Heřmanka napsal(a):

maricka napsal(a):

Ne, ten byt je psaný na něj... On jakoby splácí... Doufám, že až budeme svoji, tak ten byt bude ve společném vlastnictví... Jinak je to asi těžké no...finance nikdy nebyly jednoduchá záležitost a dost párů na nich zkrachovalo...

sorry

Taky čumím jak blázen - to děvče snad spadlo z Měsíce

maricka napsal(a):

Přispívám cca 10000-11000, ještě mne podporují rodiče... Ty dva našetřené tisíce vlastně nejsou našetřené, ale mám je z prodeje zbytečných parfémů na mé poličce. Byt nekoupil jen on, přispěli jsme oba rovným dílem z našich stavebních spoření a po příteli žádné peníze na parfém nechci. Jak říkám, ted už mám ty dva tisíce a na narozeniny si budu od každého přát tisícikorunu, pokud mi přítel nepřispěje, tak nepřispěje...nutit jej přeci nebudu. Na narozeniny jsme vždy dostávali buď nějaké dárky nebo poslední dobu peníze, právě vždy cca tu tisícikorunu, takže nevím, proč bych se měla kát, že chci parfém za 5800, když jej budu mít částečně na narozeniny. To je to samé jako bych chtěla třeba foták, také stojí podobně a nikdo se nepozastavuje nad jeho cenou. Chápu, že většina z vás ppoužívá parfémy za 500-1500,-Kč, ale když se v nich vyznám a vím, že dražší jsou stokrát hezčí a kvalitnější? Někdo si třeba koupí hadřík od Vietnamců, někdo za 1000,-Kč od značkového výrobce, to je to samé... Každý máme jiné priority. Neřeknu, kdybych jej chtěla jen tak nebo řekla: Příteliíčku, dej mi 5800,-Kč na narozky, koupím si parfém..." Ale mám penízky z prodeje parfémů, které jsem nepoužívala a navíc zbyek chci jako dárek ode všech z rodiny dohromady.

Nevím, proč předčasně soudíte, aniž máte přesné informace, ale to se tady stává celkem často, i mně,když něco někomu napíši...

Jde jen o to, že máme společné finance a přítel je začíná "dělit", když říká, že on si něco dražšího dovolit může a já ne (ačkoliv to chci jako částečně dárek)... Dobře, pokud takto mluví, tak ať si finance rozdělíme, nějak se už uživím... Jenže on je rozdělit nechce, sám byl iniciátorem společných financí...

A proč by ten byt neměl být jendou i můj v manželství, když jsem na něj přispěla přibližně stejně?

No, teď už to chápu víc.
Proč by neměl být ten byt Tvůj?
Protože je psaný na přítele. Je to jeho majetek. A je jedno, kolik mu platíš na hypotéku. Pokud ovšem to nemáte nějak dobře právně ošetřené. Ale pak není důvod, abys nebyla spolumajitelkou hned.
Po svatbě totiž - majetek, který byl ve vlastnictví jednoho z manželů... nespadá do SJM!!! Takže i po svatbě ten byt bude jenom jeho.

Řekla bych, že přítel Tě bere pěkně na hůl...

Pokud je to tak, že byt je jeho (psaný na něj) a Ty mu platíš na hypotéku... tak MORÁLNĚ ano, část bytu by měla být Tvoje... ale vsaď se, že pokud to nemáš hodně dobře po právní stránce ošetřené... Tak až se budete rozcházet, tak si hodně dobře rozmyslí, proč by na Tebe měl přepisovat část svého bytu, když nemusí!!!

Připadá mi, že Tě bere jako sponzora na splácení hypotéky.

S 10 - 11 tis. měsíčně se v pohodě uživíš sama i bez něj - i kdybys dala měsíčně 3 tis. za kolej, nebo kolik to teď stojí...

Prostě bych to přehodnotila. Věc, která  mi hodně nesedí v tom co píšeš - že mu platíš část jeho hypotéky. A nic z toho nemáš (a zřejmě ani mít nebudeš). To je přece nepřípustné!!! Leda že bys byla s prominutím tak "blbá" (nechci Tě urazit)... když vztah dobře nefunguje, každý si hledí svého a určitě si nenechá "jen tak" bez dostatečného právního důvodu vzít část bytu. Který po právní stránce je čistě jenom jeho. Nikoho nezajímá kolik jsi mu platila... majitel je člověk, který je zapsaný v katastru nemovitostí a tečka. Jak jste mezi sebou měli dohodnuté příspěvky je pouze vaše věc. Do toho katastru nic není.
Ovšem pokud - znova podotýkám - nemáte hodně dobře sepsanou smlouvu - která Ti zaručuje že Tebou vložené peníze Ti zaručují přepsání části bytu na Tebe. Ale to předpokládám že nemáš.

No a rada:
spočítej si přesně, kolik peněz jsi zaplatila za jeho hypotéku... A chtěj ty peníze od něj zpátky!!! Nebo si vymiň, že v poměru v jakém mu platíš hypotéku - budeš zapsaná jako spolumajitelka do katastru nemovitostí. A na tom trvej!!!
Pokud ani jedno nebude ochoten splnit - rychle bych se od něj odstěhovala a gratulovala si, že jsem nepřišla o víc než jen o tohle.

Máme smlouvu, že když se rozejdeme, peníze vložené na byt mi musí vrátit...procentně. Zase tak blbá nejsem, i když tu smlouvu iniciovala moje rodina a přítel se zuby nehty bránil, až povolil, nic jiného mu nezbývalo, jinak by neměl ode mne peníze. Nevm, co bude dál,věřím, že to pak na mne přepíše, budu se za to prát, jinak se rozejdu a budu chtít zpět své peníze podle oné smlouvy.

Peníze bych kliído pído rozdělila, jenže když jsem to vždy chtěla udělat, přítel mne přesvědčoval, at to nedělám...