Bublina napsal(a):

Vy jste spokojení se svou prací?Naplnuje Vás a baví Vás?

Ano, jsem. Ano, baví.

No,já mám teď brigádu a ta mě "částečně baví..",(o financích nemůže být řeč),dokázala bych si představit něco lepšího.. Možná by mě to i víc bavilo být to mé..nato zas nemám finance. Já si,bohužel ze zdrav.důvodů,moc vybírat nemůžu..a natom to vše vázne. A v době počítačů,kdy má veškerá "vysněná "práce se dělá i u PC..tak to já právě s PC..nesmím.. Rozhodně né 6 či více hodin..do toho čučet..i 4 hodiny(což bývám jen minimálně,já poznám..) Takže fakt je fajn,když někdo dělá práci,kterou může dělat (nemá žádné omezení) a navíc ho baví a uspokojuje.

Já tě Lili chápu-já patřila k těm fluktuantům už za totáče,i když jsem za totáče stihla pracovat jen několik málo let.Nenáviděla jsem povinné sezení vkanclu jen proto,že se musí dodržovat pracovní doba,produktivita nezajímala nikoho ale mě to strašně ubíjelo.
Dnes dělám na vl.noze,práce není nehorší,ale je to práce za účelem výdělku,nedělám ji proto,že by mi v životě chyběla.Já si naopak dovedu život představit bez nutnosti muset něco dělat,protože vždy si najdu nějakou činnost (i v postýlce to rychle utíká když se člověk jen tak převaluje a nic nemusí)a moc by se mi líbilo,kdybych jednou od manžela slyšela větu,že nemusím vydělávat,že by ho to třeba nějak ponižovalo,že není schopen zabezpečit rodinu sám.Bohužel mu to vyhovuje když taky vydělávám a nejenže vyhovuje,je to nutnost,když není zrovna "europosranec".

Mě moje práce taky moc baví - dlouho to byl můj koníček při zaměstnání, vystudovala jsem kvůli tomu abych mohla dělat to co teď dělám i druhou vysokou školu. Před několika lety se mi to povedlo, změnila jsem zaměstnání a nejen že mě to baví, ale jsem na tom i finančně mnohem líp. Tak jsem moc ráda

Říkáte si některá, že ekonomická krize je vlastně šance? Třeba šance začít dělat něco jiného, něco, co nás bude skutečně bavit? Nebo že krize (a třeba výpověď) může být impulzem třeba k tomu odjet někam do zahraničí?
Dost nad tím teď přemýšlím...

Olympia napsal(a):

Tak ja jsem toho zivym prikladem.
Ne, ze bych puvodne o takovou zmenu stala, bylo mi ouzko. Moje pracovni misto jeste spolu s mnoha dalsimi se v nasi instituci rusilo ke konci kvetna. Hledali jsme jak ja, tak i vedeni, jak ze situace vybrusllit, abych tady mohla zustat, protoze mne se tady libi a oni jsou se mnou taky spokojeni. Reseni se naslo, mam jeste zajimavejsi pracovni napln nez doposud. Nebyt krize, nebyla by zadna zmena a ja bych o tento druh prace nezadala z obav, ze se nekvalifikuji.

Když se to takto povede zařídit, je to super.

Bohužel, častější podle mě je to, že krize lidem ty šance spíš bere, tedy aspoň v našem kraji, kde práce fakt není a nezaměstnanost dávno přelezla 10 % a leze dál...

Já mám to štěstí, že můj problém to není, ale vidím to na řadě mých kamarádů a známých, a nejsou to žádní nemakačenkové. A jsou z toho fakt dost špatní...

Ano.

baba.jaga napsal(a):

moc moc moc

A nastvala bys me, kdybys to tu nevlepila

Lilith380 napsal(a):

Já už jsem si ve 14 letech (ještě za totáče, kdy každý, kdo nedřepěl na jednom fleku 30 let - byl považován za fluktuanta) - zasněně představovala, jako by to bylo zajímavé práci a pracoviště střídat . Mám kvalifikaci na údajně jedno z nejméně stresových povolání, které mě bavilo, v podstatě dělám tuto práci svůj dosavadní  život (i když na 3 místech) a musím říct, že mi z té neakčnosti a nestresovosti a stereotypu už dost hrabe. Někteří to vůbec nechápou: převážně ti, kteří byli nuceni nedobrovolně vystřídat vícero zaměstnání a tvrdí, že se rouhám a že co by jiní za tuto práci dali. Což samozřejmě chápu, ale nevysvětlím těm jedincům, že stresující může být i pocit nedostatečné využitosti či prostě zlouhavého poklidu, a tak.

Já dřepěla v kanclu poslední rok - a přestože za třiadvacet čistýho, dala jsem výpověď, protože mi z toho hrabalo. Nic moc kolektiv, práce mě fakt těžce prudila, prostě to nebylo nic pro mě. A teď jsem spokojená - samostatná, vytížená, a přestože zetím ty penízky nejdou co bývaly (budou, věřím tomu), neměnila bych a na předchozí místo se ani náhodou nevracela...

Ano, na dobrem tymu hodne zalezi. Mezi blbci bych nepracoval, radeji bych si otevrel zivnost a mel bych klid.

sisi21 napsal(a):

já jsem psala ,že mě práce baví .ovšem nastává otázka..Zdali člověk v té práci vydrží.Představa,že mám dalších skoro 22let do důchodu mě opravdu ničí!!!! .

Tak ja jsem asi blazen, ale me spis nici predstava, ze treba nebudu moci v duchodu uz pracovat, prace mi bude chybet. Mam trochu obavy i z materske, kterou planuji pristi rok (i kdyz, znate to, clovek mini a nakonec vse muze dopadnout jinak, zvlast v mem pokrocilem veku 34 nelze tyto veci moc planovat ...). Nedovedu si predstavit, ze bych se jako nektere cerstve maminky hrnula na nemocenskou sotva pocuram papirek (nemyslim samozrejme ty, ktere k tomu maji vazne zdravotni duvody, prodelane potraty atd.) a predstava ctyr (nebo, o hruzo, vice) let doma s detmi na klasicke materske me uprimne desi ...

tak me znervoznuje, ze duchod je pomalu za dverma a ja mam jeste tolik toho udelat.... a jak ja to vsechno stihnu ?