Tak dobrou, a krásné sny ... mě se včera zdálo, že jsme byli na horách, celá naše banda a ty jsi tam za náma taky přijela. Už nevím, co jsme všechno vyváděli, určo tam byl sníh a my se myslím hlavně klouzali a sáňkovali a seděli v chajdě a pili grog a tak a byla tam strašná sranda, páč jsme se celou dobu něčemu řehtali jak po trávě. Akorát jsi byla ostříhaná na kluka a barvu vlasů měla světlejší, spíš jak Pipi Dlouhá Punčocha

Nabuko, sova? Chápu, némlich to samé. Vždycky jsem to tak měla, ještě ve 2 ráno čumákovala a pak se nemohla vzbudit, Seminář od 7:30, když to mám hodinu do školy je smrt, když se probouzím po 8. Pak jsem dělala takové věci, jako že jsem do batohu místo svačiny narvala rychlovarnou konvici, kterou jsem si chtela vařit kafe. Ještě, že jsem nedala vařit vodu do svačiny

Míšo, jela bych hned jů na hory, jéééé. Nebo kamkoliv na výlet...
A k vlasům, možná za chvilku budu na kluka, vlasy opelichaly, mám jich tak třetinu. jo, stále je to dost, ale jestli to bude pokračovat, půjdu na plešounka

Pavli, nejsem na sebe jako můra. Jen přiměřeně sebekritická.

Je mi moc zle V noci mi přestaly fungovat nohy, zase byla zábava teď už fungují, aspoň že tak, ale stále je mi zle,
Nějak jsem se dneska začala týrat tím, že vlastně virák asi určitě vyhrává a že t:grater:eda lepší už to nebude. Divnej pocit, myslela jsem, doufala, že mu nakopu řiť. Jen nevím, nevím.
Virák se ukazuje plnou silou a já mám pocit, že už bude jen hůř. neumím se přenastavit. Nechci se přenastavit, chci aby to bylo lepší. Pardon, za ty kydy tady, jen tak si dumám. nejhorší je být na to sama.

Alošku, děkujuuu. Jo, je to pravda. Jen, když jsem fyzicky sama, můj mozek vytváří strašné konstrukce. Mám strach. Asi jsem srab, ale prostě mám strašlivý strach. Bojím se, že už to nikdy nebude lepší, že už to bude jen horší, mám strach.
Už uvažuju dost vážně o tom, že se přestěhuju někam, kde se o mne budou starat pečovatelé a tak. Je to strašná představa, šílená. Jo, ztráta samostatnosti, důstojnosti soukromí... Bože, už když jsem tam pracovala tehdy ještě plná síly a elánu mi přišlo, jak je to strašné být na místě těch klientů. A teď mne to brzo čeká taky miluju svou svobodu, kterou už nebudu mít nebo co?

Já vím, že si teď ubližuju, ale co mám dělat jinak, když je mi stále hůř?
Jo, jinak dneska opět rozmazluji svoje tělo, opravdu rozmazluji.

Estela napsal(a):

Alošku, děkujuuu. Jo, je to pravda. Jen, když jsem fyzicky sama, můj mozek vytváří strašné konstrukce. Mám strach. Asi jsem srab, ale prostě mám strašlivý strach. Bojím se, že už to nikdy nebude lepší, že už to bude jen horší, mám strach.Už uvažuju dost vážně o tom, že se přestěhuju někam, kde se o mne budou starat pečovatelé a tak. Je to strašná představa, šílená. Jo, ztráta samostatnosti, důstojnosti soukromí... Bože, už když jsem tam pracovala tehdy ještě plná síly a elánu mi přišlo, jak je to strašné být na místě těch klientů. A teď mne to brzo čeká taky miluju svou svobodu, kterou už nebudu mít nebo co?

Já vím, že si teď ubližuju, ale co mám dělat jinak, když je mi stále hůř?
Jo, jinak dneska opět rozmazluji svoje tělo, opravdu rozmazluji.

Brouku, věříš, že tyhle konstrukce vytváří můj mozek taky? Jsi prostě normální ženská, tak si pořád neříkej, že jsi to největší zklamání, které Tě mohlo potkat, nebo Tě ....

A ten dům s pečovatelkama je snad obehnaný ostnatým drátem a bez propustky Tě nikam nepustí? Svobodu tím přeci neztratíš, jen budeš mít k ruce někoho, kdo Ti pomůže, když to prostě potřebuješ. Víš, jak by se mi líbilo mít takový servis.

A čím se dneska rozmazluješ? Dej mi nějakou inspiraci. Teď jsem se pokoušela chvíli učit ty blbé Veřejné finance a fakt mě to dneska neba. Tak bych se měla radši taky rozmazlit a ono to pak třeba půjde líp.

Estela napsal(a):

strašně se těším na čtvrtek, doufám, že nepadnu a budu moct přijít

Normálně ti závidím . Budu na vás aspoň zdálky myslet .

Estela napsal(a):

Už uvažuju dost vážně o tom, že se přestěhuju někam, kde se o mne budou starat pečovatelé a tak. Je to strašná představa, šílená. Jo, ztráta samostatnosti, důstojnosti soukromí... Bože, už když jsem tam pracovala tehdy ještě plná síly a elánu mi přišlo, jak je to strašné být na místě těch klientů. A teď mne to brzo čeká taky miluju svou svobodu, kterou už nebudu mít nebo co?

Estel, nejsi žádná chudinka. Přestaň se litovat nebo o tu svobodu fakt příjdeš!

Jo, to je fakt, mlčím už... jen se lituju a prd dělám Kde se bere to přesvědčení, že každého jenom otravuju a že aby mne lidi měli rádi musím být non-stop veselá, zdravá a šťastná?
Nevím... Nechci se litovat a nebudu. Nejsem bezmocná, jen maaličko nemocná. Jo, je to pravda. když to píšu, brečím. Mám strach a strachu se zbavit neumím. Zatím, ono to přijde samo.
  no a s tím domovem, ono to není žádná výhra, to mi věřte. Pracovala jsem tam, tak vím. Ale co, třeba se od tamtud zase dostanu, že budu zase moc jednou dělat si všechno sama, co?

Dneska jsem klesla k tomu, že jsem zoufalá volala té holčině, dobrovolnici, co mi chodí pomáhat. Tak přijede mi pomoct s nákupem a asi bude muset i s hygienou nějak jsem zesláblá a netroufnu si sama vlést do vany, vlastně ani nezvládnu tam vlést, trapas zase, no. Jen tu hniju v bordelu, tak jedu trochu poklidit, aspoň budu myslet na něco jiného.

Zasloužila bych nakopat do řˇiti, já to vím. Zas začnu bojovat a budu optimistější, než jsem teď, ju? Slibuju, bo sebelítost je nejen odp.o.rná, ale je to také jistá cesta do vlastní záhuby.

Jinak rozmazlování : pohádka, opět výborný zelený thé, cola z nazdobené skleničky (tentokrát méně, ruce zlobí obě) a výborné papů
Taky pěkná vůně, na sobě i v aromalampě, pěkně sešeřeno a všude plno svíček...

Jo, bude líp

Estelko, bodejď by ses nebála. Jasně, že to není žádná pr.del, ta nemoc, kterou máš.

Myslím, že strach není nutně negativní emoce. Všichni se něčeho bojíme, kdyby ne, tak by bylo určitě víc nehod na silnicích, víc krádeží apod.

Jen je potřeba, aby se z toho nestala panika, která člověka paralyzuje. O to se musíš postarat.

Přestaň s tím sebemrskačstvím. Máš stejné emoce, jako my ostatní. Jen s tím rozdílem, že ty máš tisíckrát horší situaci, než si kdokoliv z nás zřejmě umí představit. Každému z nás ten jeho průser připadá největší na světě a hroutíme se. A pak si přečteme Tebe a řekneme si, že jsme husy, páč ty řešíš skutečný problémy.

Věř, že i mě jsi pomohla - i přesto, že Tě čtu teprve chvilku, až po tom, co jsem se zúčastnila Kalendáře. Prostě vím, že to, že jsem přišla o chlapa, kterého jsem milovala, fakt není takový problém, jak jsem si myslela.

Hele, kdybys byla třeba na vozíku po autonehodě nebo měla leukemii, myslíš, že bys měla stejné problémy s tím, že Ti chce někdo pomoct, nebo že dokonce tu pomoc musíš příjmout, protože bez toho to nejde?

Máš hnusnou ošklivou nemoc, které se bojíme všichni, a ty se s ní pereš a už tak dlouho. Až zpětně jsem si uvědomila, kolik blbostí jsem udělala v této oblasti. Kondom jsem použila tak třikrát v životě. Nějak jsem si myslela, že mě se to stát nemůže. Ale vím, že i díky Tvému příběhu, budu vychovávat svého syna pokud možno k zodpovědnosti, jednou mu ukážu náš kalendář ..., Tebe a řeknu mu všechno, co o Tobě vím. Jaká jsi statečná holka.

jo, holky, já na tom makám, změnit se, změnit svůj pohled na život, i když se to nezdá makám na tom. Je to boj, pro mou paličatost je změna toho nastavení srovnatelná s tím, jako bych se najednou měla naučit, že tráva je modrá, nebe zelený, slunce černé a sníh fialový. Jo, budu to tvrdit, budu se tím řídit, když o tom budu mluvit, řeknu měla sněhofialové šaty, ale ve vnitř to budu mít někde hluboko sníh jako bílý.

už si začínám uvědomovat plno věcí, ale jakmile se dostanu zase níž, tak jako dneska, kdy je mi děsivě, tělo zlobí, hodně zlobí (vidíte, píšu tělo ) se zase začnu litovat a propadat panice, najednou nevidím východisko a mám chuť utéct.

Ne, nebudu se litovat. jen se prostě bojím, brečím a chtěla bych, aby to všechno bylo jinak...

Každá taková změna je těžká, já o tom vím taky svoje .
To je dobře, že chceš, aby to všechno bylo jinak. Co bylo, už sice nevrátíš a nezměníš, ale můžeš měnit to, co je, a určitě alespoň z části to, co bude.

"...bude tam někdo, kdo mi na ten záchod pomůže. Ale stejně je to strašná představa..."
Ne, je to hezká představa. Že někdo bude s tebou a pomůže ti .
Já vím, pro tebe je hrozná představa, že budeš v domově. Ale i to má své velké výhody a plusy.

Estelko, v nějaké moudré knize jsem četla, že nemoc si duše naplánuje někdy i z toho důvodu, aby se naučila přijímat cizí pomoc. Proč si na to vzpomenu vždycky, když čtu Tvoje vlákno?
   

Estela napsal(a):

Pavli, nejsem na sebe jako můra. Jen přiměřeně sebekritická.


Nějak jsem se dneska začala týrat tím

Chycena při činu, ted se z toho nevylžeš, kde je ta přiměřenost? Neštvi mě Estelo.

Dík, Pavli, poslouchám

Dakí, já, paličák???

Jo, asi jo, asi máte pravdu, jen, když budu někde zavřená, budu ještě tak silná a tak? Já nechci to vzdát... A když půjdu do domova, je to cesta zase přiznat si, že jsem nemocnější, neschopnější... Znáte to, když je starý člověk doma, je mu zle, nemůže, pak jde do domova důchodců a je to krok směrem k... Nebudu doplňovat ty tři tečky. Je to těžké, ale jo, sama to asi nezvládnu, jo, přijdou dny, kdy mi jde všechno od ruky, makám jako zdravá, postarám se o domácnost, postarám se o sebe, jde mi učení, psaní, blablabla... Ty dny mi dávají naději a sílu chtít vydržet, nebýt jich, ztratím asi víru i sílu... protože dokud to jde, je to super... Ale je fakt, že těch dnů je čím dál míň
Jo, nebudu se litovat, nebudu. Ani omylem
Nedávno jsem se rozhodla, že viráka porazím. A i když to mnohým přijde jako blbost (dost často to přijde i mně) tak toto předsevzetí aspoň zkusím... Jo, zkusím.
Asi jo, asi se mám naučit přijímat pomoc, ale já už to dělám, to to nestačí?
Jinak, že za mnou dneska byla ta holčina mi moc pomohlo. Pomohla mi nakonec i do té vany, i když jsem se začala vykrucovat, Bylo to ponižujicí, ale zvládly jsme to. Taky jsme si popovídaly a to je pro mne dneska to nejdůležitější, moct si pokecat. Lituju jí holku, já bych sebe jako klientku nechtěla ani omylem
Ale pomohla mi.

Proč mi pořád, ale opravdu pořád naskakuje, že si to nezasloužím, že si vás nezasloužím... Já se snažím, ale opravdu je to silné. Mám pocit, že musím makat, abych nikoho nezatěžovala.