Mikeš napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

...a nejsem chlap, tak teda nevím co si myslí, ale ty jsi a když už jsi vypustil to moudro, tak mi pls řekni, proč  nebo nač a jak si to myslíš TY  díky

Heřmanko, já tam s nima nebyl, takže nevím, o čem si povídali
A do bordelu nechodím, ani za účelem šu...., ani za účelem popovídání, takže já si nemyslím vůbec nic ... jak jsem koupil, tak prodávám...

tak co mi říkáš, že to může být i jinak když sám víš prdek ? ale jinak všechno dobrý

Heluška napsal(a):

Bez Housenky jsou to stejně jen dohady.
Zklamčo, na karvinsku se říká: "Vartki guvno řiť targo"
Všechno má svůj čas a každý má své tempo, ale to už tu někdo psal, tak nic nového pod sluncem, jen se tím umět řídit a nevrhat se do zbytečných šarvátek.
Jsi taková rázná  a rozhodná, ale štěstí a radost z Tebe teda neprýští, takže je Ti to taky k ničemu, stejně jako moje nerozhodnost.
Uznávám ovšem, že nesprávné rozhodnutí je lepší , než žádné rozhodnutí.

au au au - další vědma, co mi vidí do duše? Prosím vysvětli, jak si k tomuto závěru ohledně štěstí a radosti došla

Ano, Axi, myslím, že máš pravdu, znamená to ztrátu přitažlivosti, bez asi..a zřejmě pro oba účastníky, řekla bych. Přeju krásný víkend.

Jessika napsal(a):

Salen napsal(a):

Jessiko - tak to ale nejde - dokud jsi s manželem pod jednou střechou a máš neustále na očích jeho zamilované chování, odchody, příchody, tak to pořád bolí a drásá nervy - to se fakt nedá začínat si svůj život.

ale to jen , pokud ho stale miluje ...
pookud ho nemiluje, mohla  by zachovat zdravy rozum , protoze cit rozum zatemni
a uprimne - jak by mohla housenka [ nebo kterakoli jina zena ] milovat nekoho, kdo ji nechce
...

Jessiko - ono mluvit o nějaké zamilovanosti po 20 a více letech je docela úsměvné :-). Housenka to v dalším taky napsala - tak, jak jsme to zažila skoro každá, co tak dlouho v manželství vydržela. To je už vztah o jiných věcech a vůbec to nemusí znamenat, že je horší, než když lidi k sobě váže hormonální bouře :-). Já jsem se jen ohradila proti tvojí radě, že má Housenka klidně dál bydlet s manželem a vedle něj si začít zvykat na svůj nový samostatný život.
Ono to určitě může jít - u lidí, kteří jsou schopní si vzájemně dát tu volnost - pokud znám takovou realitu (a jeden pár opravdu znám), tak to potom funguje tak, že spolu normálně dál žijí, hospodaří, tráví třeba dovolenou, vychovávají děti, milují se spolu, ale zároveň tomu druhému tolerují milence - milenku.
Ale myslím, že to není případ Housenky a kdyby toho byla schopná, určitě by tady nepsala o radu.
Mě můj BM taky říkal, že mě k ničemu nenutí, že mě přece nevyhazuje, že žádný dvojí život nevede, protože on přece miluje tu druhou, se mnou už nežije, jenom doma v týdnu přespává a to mi snad nemusí vadit. Dneska už mohu srovnávat ..... dokud jsem s ním ještě musela být, byla jsem zralá na psychiatra, co to se mnou dělalo. A určitě to nebylo o tom, že bych ho nějak milovala horoucím srdcem. Prostě jsem s ním jenom tolik let byla a nedovedla si představit, že bez té jistoty jde žít dál a hlavně, jak mi tohle může dělat. A když jsem se pak odstěhovala a hlavně když se odstěhoval následně i on z našeho města, byla to velká, moc velká psychická úleva.

amazonka2008 napsal(a):

Podle mě tě neopustí a časem ho to přejde, ale můžeš čekat třeba deset let. Mám kamaráda, který si v padesáti osmi letech udělal s milenkou dítě, nakonec milenku opustil a jen plní povinné alimenty a je s manželkou, která to nějak rozdýchala. Ale nevím, jestli to za to stojí. Po 26 ti letech začínat znovu není nic lehkého, máte asi děti, příbuzný, kamarády, majetek, všechno společné. A taky ty nový chlapi jsou už zadaný a značně přebraný, mají svoje děti a svou minulost. Strašně záleží na tom, jaká jsi, jestli umíš žít sama, jestli ho miluješ, jestli rozchod zvládneš finančně, taky jak se k tomu postavěj děti. I pro dospělý děti je zamilovanej táta těžký trauma. Je to děsná móda starejch chlapů s tou druhou mízou, po 26 letech už by měli bejt manželé nejlepší kamarádi, který se na sebe můžou spolehnout.  Kamarádku taky neopustíš proto, že stárne. Tak já drím housenko palce, abys to zvládla tak, abys byla šťastná.

A s tímto dost souhlasím - bohužel je to realita. Taky si myslím, že ti chlapi, co nechtějí odejít, se časem s milenkou rozejdou. Ale ten čas může jít na roky a je otázka, jestli nám to čekání za to má vůbec stát. Prostě tou dlouhodobou neutajovanou nevěrou se to všechno pos...... Jenže zůstat sama v tomhle věku není taky žádnej med. Některá má štěstí a zase si někoho najde - ale dost často je to takový to, abychom nebyli tak sami. Prostě v 50 letech už není šance budovat takový vztah, jako byl ten první, založený na dětech a postupném budování všeho společného. Ale zase nechci vyvolávat pesimismus - i v 60 se lidi seznámí a stihnou spolu prožít lepší stáří než ti, kteří spolu jsou třeba 50 let a nemohou si přijít na jméno :-). Všechno je relativní.
Jsou tu holky, co po rozvodu chodí samy se ženáčema, ačkoliv jim muže odvedla jiná žena.
Jsou tu holky, co zůstaly samy a tvrdí, že je jim tak nejlíp.
Jsou tu holky, co mají zpátky nevěrného manžela a tvrdí, že jsou vděčné za tu lekci a že mají daleko lepší manželství až teď.

Já se taky nechci vzdávat bez boje. "Ona" prý pláče a stále čeká, že se k ní přestěhuje.

housenka napsal(a):

Já se taky nechci vzdávat bez boje. "Ona" prý pláče a stále čeká, že se k ní přestěhuje.

a vis, o co konktetne chces bojovat? ¨
a reknes nam to?

pro boj je teba mit co nejvice informaci...
zacneme u tech, ktere momentalne muzes dat dohromady 

co to slovo ON skryva? je to sex? je to pratelstvi? je to bezpeci?

o co muzes prijit, kdyz ho nechas jit ?
co muzes ziskat, kdy ho nechas jit ?
a naopak ...

a je to ON, o koho chces bojovat?  neni to nahodou zabehnuty zpusob zivota
pohodle stojate vody ve kterych se zeny zabydli a v podstate jiz nebojuji o nic
a najednou jsou vyburcovane - hledme , on jeste stale zije a co ja?

Já si nemůžu dovolit odjet ani na týden. V práci nemám šanci dostat volno a ani nemám peníze nazbyt. A jestli to není jen ten stereotyp, který by mi chyběl? To bych lhala, kdybych tvrdila, že 100% ne. Určitě tam něco takového bude. Vždyť je to i o těch společně strávených letech. Ono to není tak jednoduché.

Takže z toho, co jsi dnes napsala jasně cítím, že nejsi ve stavu mu kufry sbalit....
Nevím, jestli to je dobře, nebo špatně....  Ale jedno vím zcela určitě- měla bys rychle najít "zástupný" program. Nemyslím chlapa, ale činnost, která tě zaměstná a přitom ti dá prostor si uvědomit , jestli  ti boj  o někoho stojí za to.
Nemusíš odjet daleko, ale třeba jen začni chodit ven- dlouhé procházky( já to také tak dělala ve fázi rozhodování, co dál - pes měl ze mě radost- denně až 10km ) Ale přestaň dělat automaticky práce pro rodinu, potažmo pro zamilovaného manžela.
Prostě se pokus lehce odpoutat- podívat se na vás dva "zvrchu".... Třeba ti  trochu pomůže se zorientovat.
Já jen vím, že chlap, kterého doma čeká klidná a všechápající manželka a někde za rohem vášnivá odpočatá  milenka nemá chuť ani moc sil něco měnit.... Většinou počká  až to ty baby udělají za něho....

housenka napsal(a):

Já si nemůžu dovolit odjet ani na týden. V práci nemám šanci dostat volno a ani nemám peníze nazbyt. A jestli to není jen ten stereotyp, který by mi chyběl? To bych lhala, kdybych tvrdila, že 100% ne. Určitě tam něco takového bude. Vždyť je to i o těch společně strávených letech. Ono to není tak jednoduché.

Co tedy nějaká kamarádka - nastěhovat se na chvíli k ní - nebo někam poblíž na chalupu, do ubytovny, do penzionu - aby si měla možnost docházet nebo dojíždět do práce. Peníze nemáš nazbyt? Tak tenhle krok nedělej hned teď - udělej to po výplatě Nech jemu na starosti byt 4+1 s jeho výplatou - aby zaplatil veškeré poplatky, co se k tomu váží, ty si ponech svou výplatu na tento "experiment" A klidně bych to prodloužila na měsíc - chtěl-li by se s tebou sejít, tak na neutrální půdě - můžete spolu "začít randit" ponech ho, aby o tebe zabojoval, pokud to chce. Myslím si, že on hrát na dvou hřištích dlouho nezvládne. Má-li opravdu zájem na tom, že chce být s tebou a rodinou, nech ho o to snažit....

Zklamaná, nevím, o jaké vědmě ve mně to mluvíš, prezentuji jen, jak na mně působíš, k tomu nemusím oplývat znalostí nitrospytu