Lot - nepiš jsem cvok a stydím se.To je špatně a není to ani trochu pravda.Jsi nemocná,nikoli cvok.Hrne se na Tebe jedna rada za druhou,vím,je těžké na vše reagovat a vybrat tu správnou.Ale moc Ti doporučuji zatím ponechat stranou pozitiva a cíle a dosažené hodnoty v životě,to Ti teď nepomůže.Pozitivní myšlení,program dne,cíle před sebou - to vše začne fungovat,až se začneš léčit,až zase Tvůj život dostane smysl a řád,až se ráno probudíš a budeš chtít žít.ALE.Teď potřebuješ lékaře a myslím,že IHNED.Jdi k němu co nejdříve a vůbec se netrap tím,jestli se to někdo dozví,či nikoliv.To je v této chvíli úplně nepodstatné,věř mi.Za 3 týdny nám napíšeš,oč lépe se cítíš,zmizí slzy a trvalá lítost,vyjde sluníčko i v Tvém srdci.

Upravil(a) kristian (3. 1. 2009 12:22)

To je moc fajn, že máš doma dvě holky! Máš další důvod, proč to zvládnout...Myslím, že práce je hodně důležitá...jaká je, jací jsou tam lidé. Už jenom nepohoda v práci může člověka dokonale rozhasit. Možná by Ti vyhovovalo jiné zaměstnání. Měla bys možnost je změnit a zklidnit se? Na druhou stranu, kdybys třeba pracovala doma a dělala něco podobného, nepřijdeš mezi lidi vůbec.

Co se týče dcerek, zklidni se už kvůli nim...Pamatuj si, že špatné věci nechodí, když je čekáš a mnohým nejde zabránit. za každým pozdním příchodem dcery není násilný čin, každá nemoc dítěte není ta poslední s nejhorším průběhem...Holka, to by se pak nedalo žít vůbec...!

Máš strach. Zkus se nevyhýbat strachu, zkus si ho prožít. Prožitý a odžitý strach odezní, neodžitý zůstane v tobě napořád.
Prostě jdi a to, čeho se bojíš, udělej - neboj, neumřeš při tom - zjistíš, že se to dá přežít.

To, že teď máš tendenci chodit neupravená, může symbolicky znamenat, že jsi odložila svoji masku, která už tě štvala. Chodíš teď po ulicích "nahá", takže si logicky připadáš zranitelnější. Ale nejsi - jsi na tom stejně jako kdysi, jen nemáš prostě tu masku. Ale buď si jistá, že 90%ům  lidí, které potkáš, je to úplně jedno - vůbec jim nezáleží na tom, jestli si upravená nebo ne - vůbec si toho ani nevšimnou.
To je jen náš pocit, že jak vypadáme a co cítíme, musí každý registrovat, vnímat. Ve skutečnosti je každý tak zahleděný do svých (podobných) pocitů, že na vnímání druhých už mu nezbývá kapacita

Upravil(a) mashanka (4. 1. 2009 8:53)

Tak všechny po dlouhé době zdravím..objednala jsem se k psychiatrovi ale bohužel má volno až v březnu. Tak se snažím sama ale .....Jsou dny kdy to jde ale většinou už vůbec, mám pocit že je to horší a horší večer usnu ale spím pouze do 1-2 hodiny, pak se až do rána převaluju, je to šílené, když vstávám buší mi srdce jak o závod. Opravdu se snažím, koupila jsem si třezalku časj, tobolky, v lékárně nějaký novopassit prostě nic žádná úleva. V práci se to snažím přežít bez chyb ale kolikrát to nejde... a to jsem byla spíše puntičkář.
Jen mám obrovskou hruzu z toho že začnu brát talbketky a vlastně nevím jak udat důvod...proč pořád brečím třepu se atd. já nejsem schopná to definovat a co když něco doopravdy příjde co mi už pomůže pak?
Naqprosto nic mě netěší kromě dětí, vím že je to hodně ale já se tak nenávidím ,že možná otravuju lidi okolo..prý ty máš zase náladu..ale já nemám špatnou náladu..já byhc prostě jen nejraději zalezla někam sama, nemusela mluvit prostě nic

No to je teda šupa! Psychiatr má volno až v březnu? Omlouvám se, že se tak blbě divím,ale tohle mi hlava nebere. To je jako když mě bolí zub, že se to už nedá vydržet a zubař má volno až za tři týdny. Nemyslím si, že srovnávám nesrovnatelné....Lot asi trpí jak pes...
Lot, mně se zdá, že ty velmi dobře cítíš, co potřebuješ: vypnout.  Úplně vypnout se bojíš, protože jsi v tom kolotoči - práce, povinnosti, dcerky atd... Nedá se něco z toho dočasně eliminovat? Nemůžeš si vzít dovolenou? Malou holku dát hlídat babičce? Kdybys mohla být týden zalezlá, ono by ti to pomohlo. Vím to podle sebe. Kdybych neměla možnost pravidelně zalízt a musela být pořád v pozoru, moudrá psychiatrie by usoudila, že je mi zapotřebí uzavřeného oddělení   Člověk není stroj a je nezdravý chtít po sobě být pořád on line.... Asi jsem ti moc nepomohla, ale mě fakt nic jinýho nenapadá, když tě čtu..

Judinka napsal(a):

No vidíte, co má lidí problémy, když má psychiatr volný termín až v březnu.. I když mě to taky udivuje, měla by být nějaká první pomoc psychiatrická,....možná může překlenout tu dobu čekání poptáním se u obvodního doktora..
Lol vydrž, bude líp

Tak existuje PPP.
Ono holky ne vše je třeba léčit jak se říká okamžitě a březen není až za rok ale pokud vím za nějaké dva týdny. O tom, zda poslat pacienta k okamžité léčbě a nebo to nějaký den vydrží umí určit lékař a stav pacienta.

No tak já to vidím trochu jinak,než Viktorka.
Pokud získáš k tomu lékaři,alespon trochu důvěru, tak naopak nelži. Protože to je totálně na h...o. Já jsem teď taky v období, kdy se všechno sesypalo a ještě před vánoci jsem týden čuměla na psychiatrii z postele do blba. Nebyla jsem schopna nic dělat. AD beru, ale jsem taky proti antixylotikům (Lexaurin, Neurol,...). Ale bohužel došlo i na stavy, kdy mě tyto léky pomohly,abych byla schopná vůbec po propuštění vydržet v práci.
Lékařka mi řekla, že když si vezmu 3 léky za měsíc, kdy je mi nejhůře, tak se nic nestane. Další mi stejně nepředepíše. Jinak AD jsou něco jiného, zabírají déle a působí déle.
Hlavně, se za nic nestyď. My se těchto lékařů obáváme, protože naše společnost si stále ještě úplně nezvykla na to, že to nejsou pouze osoby v bílých pláštích, kteří tě napíchají sedativy a šoupnou do klece. I když´, bohužel i s těmi mám své zkušenosti. Ale ti jsou spíše v léčebnách. Ambulantní psychlog a psychiatr se spíše setkává se stavy, jaký popisuješ. Takže neboj se. Ty stavy znám, velice dobře. A vím, že jsou hnusné, po*né. Není dobré krájet den za dnem, ale zase se teď do ničeho neznásilňuj. Pokud tě baví alespoň trochu kniha, super. Protože u deprese většinou nebaví nic. Jak jsem tady již psala. Byly doby, kdy jsem si sama nedošla ani na toaletu a převlékat po mě peřiny, po dospělé osobě nebylo vyjímkou. A taky jsem to přežila.
Takže neboj. Držím palce.

" ... pro začátek nemusíš říkat pravdu (někdy je to véééélmi těžké!), klidně lži. Uvidíš, uleví se ti... "

Klubko, neřikala jsem, aby lhala. Řikala jsem, když nebude moct promluvit o svém problému, ať pro začátek klidně lže, bay se "rozmluvila", když pravda je tak tíživá, že ji obrala o chuť žít, či smát se...

Upravil(a) ViktorkaLove (16. 2. 2009 16:29)

Lot napsal(a):

Tak všechny po dlouhé době zdravím..objednala jsem se k psychiatrovi ale bohužel má volno až v březnu. Tak se snažím sama ale .....Jsou dny kdy to jde ale většinou už vůbec, mám pocit že je to horší a horší večer usnu ale spím pouze do 1-2 hodiny, pak se až do rána převaluju, je to šílené, když vstávám buší mi srdce jak o závod. Opravdu se snažím, koupila jsem si třezalku časj, tobolky, v lékárně nějaký novopassit prostě nic žádná úleva. V práci se to snažím přežít bez chyb ale kolikrát to nejde... a to jsem byla spíše puntičkář.
Jen mám obrovskou hruzu z toho že začnu brát talbketky a vlastně nevím jak udat důvod...proč pořád brečím třepu se atd. já nejsem schopná to definovat a co když něco doopravdy příjde co mi už pomůže pak?
Naqprosto nic mě netěší kromě dětí, vím že je to hodně ale já se tak nenávidím ,že možná otravuju lidi okolo..prý ty máš zase náladu..ale já nemám špatnou náladu..já byhc prostě jen nejraději zalezla někam sama, nemusela mluvit prostě nic

až v březnu??? a co do té doby???děvče zajdi aspoň,ke svýmu dr,ať ti napíše něco na zklidnění ..,.. Teď je jedno jestli budeš dlabat nějaké pilulky ,hlavní věc je ,aby ti to zabralo.,aby ses zklidnila,,

Do čieho? Psychológovho? Do môjho? Tento pocit nepoznám... mne bolo najhoršie, keď sa tie slová hromadili vo mne a dusili ma... potláčala som ich... až ma skoro zadusili. Potom som zo seba vychrlila lávu nadávok, plakala som, akoby som mala umrieť a odvtedy si ZAKAZUJEM mlčať o veciach, ktoré ma trápia vnútri.

Upravil(a) Selima (16. 2. 2009 17:44)

Mňa ťažili tie nadávky - resp. to, že som ich 9 rokov prehĺtala a mlčala.

Ahojte všichni,

tak jsem dnes opět v noci kdy jsem nespala přemýšlela proč se tak cítím ....nepřišla jsem sice na pravý důvod ale je pravda že v minulých letech jsem řešila více krizových situací ..a ty jsem řešila celkem bez toho aby mě to položilo a byly todost závažné věci týkající se exekuce a dluhů..kteér mimochodem zavinil manžel. Trvalo několik let než se to zaplatilo..půjčky atd. atd., byla jsem ve stresu ale takovém jiném já nevím jak to popsat..dokázala jsem se smát a myslet na něco jiného.
Před 5 lety se mi narodila druhá dcerka ( je mi 40, děti jsou od sebe 15 let) a já trpím strašným strachem kdykoli onemocní..vidím hnd něco horšího já nevím jak to vysvětlit. Asi opravdu důvodu mého stresu jsou ale proč až te´d? Tak najednou, proč předtím ne jak jsem třeba ty splátky prožívala atd. atd., musela jsem změnit práci 2x protože firma krachovala ale nějak jsem vždy zvládla to ustát.....stále jsem byla taky ženská která se pěkně obleče, upraví atd. atd.
A teď najednou jako bych byla v mixeru si připadám a je mi to jakoby jedno vš a přitom asi není. Nutně se potřebuji vyspat ale nejde to. Dnes jdu k obvodní at mi dá aspoň něco na spaní.
Strašně mi dělá problémy hluk ale ten mezi lidma jak začno mluvit nahlas a překřikují se, já začnu úplně šílet, hlavně v práci.
Píšu tady jako pako ale já to neumím napsat jinak.

Klubko napsal(a):

Lot, neříkej si, že píšeš jako pako. Na tom není nic zvláštního. A zda ti dělá problémy psát postupně, uspořádat myšlenky, tak to taky nic zvláštního není. V tomto stavu. Mě taky není nejlíp poslední dobou.
Chápu co prožíváš.
Ty píšeš, že jsi jela na nějaké stresové vlně a vlastně byla docela v pohodě. To se mi stává taky. Vlastně máš totiž stále co dělat a nepřemýšlet nad problémy. Jenže to je ta potíž. My si myslíme, že si tím pomůžeme, že to tělo očůráme a prostě svoje problémy zameteme. Jenže když my to tělo a duši neposloucháme, tak to tělíčko, které už nestíhá a taky ten mozek, co je unavený, nás musí tedy upozornit, že takhle už ne. A pak se sesypeme. A to právě v období, kdy si myslíme, že jsme vlastně v pohodě. To tělo není blb.

Klubaj už jsi zas svoje moudrá sličná (použiju slov tvého otce) koza
Lot to jsou velmi krásná a pravdivá slova.
Snad jen dodám. Díky stresu jsi se neposlouchala (tedy tělo) a teď najednou to celé řve já chci odpočinout znova vymalovat a pod. Byť fakticky jsi v euforii, je tu problém péče o tělo a sebe samu. Takže začni tím, že se zas začneš pěkně oblékat, být upravenou a strojit se, aby tělo to co mu odpíráš zase poznalo to, že na něj myslíš.