29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Nevím jak to popst bude to asi zmatené ale potřebuji se poradit. Nejsem zastánce léků atd. atd snažím se vše řešit více alterntivním způsobem atd. ale mám pocit že to již nestačí. Nebudu se rozepisovat o všech problémech minulých let atd. jen chci říct že to bylo více věcí které nmějakým způsobem navazovaly se sebe, já se snažila stres vytlačovat, házet to za hlavu, nezaobírat se tím co bylo, zkoušela jsem vše možné ale jsem na tom čím dál hůř. Byla jsem vždy cellkem společenský člověk, ale opravdu poslední dva roky si připadám jako méněcenná, nejraději jsem sama s knížkou, nechce se mi mezi lidi, nějak se nedokážu vůbec bavit, v práci se snažím ze všech sil nedt nic najevo protože pracuji každodenně s lidmi ale nejraději jsem někde zavřená, když nemusím s nikým mluvit atd. atd. Veškeré moje koníčky skončily pouze u knížky u které se cítím dobře. A pak také s dětma. Ale jinak mě přestalo bavit se oblíkat, za poslední rok jsem přibrala 10 kg a je mi to jedno. Když jdu to supermarketu, skoro jo proběhnu se sklopenou hlavou abych nikoho nepotkala. Opravdu se nepoznávám, stydím se za sebe někdy, protože jsem byla vždy hezky upravená, učesaná a teď se k tomu nutím.
V noci se probudím s tím že mi buší srdce a bojím se dalšího dne, jakákoliv věc mě již dokáže úplně vykolejit. Prožívám dsné strachy o děti o rodiče. Jsem fakt strašně unavená.
Já vím že mi řeknete cvičit, mezi lidi, něco dělej ale já se fakt snažím ale pak je mi ještě hůř.
Proto Vás chci poprosit nějaké třeba bylinky nebo něco přírodního co pomůže zahnat ty děsné úzkosti. Nebo mám opravdu navštívit psychiatra? Já se toho strašně bojím, když jsem viděla kamarádku která to bere, nebyla schopna pořádně komunikovat, mluvila strašně zpomaleně a já si to v práci nemohu dovolit a také jezdím autem.
Bylo to dlouhé omlouvám se a samé chyby.
Upravil(a) Lot (2. 1. 2009 11:52)
Není tady
Lot, návštěva psychiatra neznamená, že budeš brát oblbující léky. Určitě si potřebuješ s někým popovídat, mohl by zjistit, z čeho máš ty úzkosti, pomoct je překonat. Zřejmě jsi neřešila plno problémů a ony se nakupily a teď Ti způsobují stresy. Začni tím, že si zaveď pevný denní režim, choď na vycházky, udělej si každý den malou radost (třeba jdi k holiči, na kosmetiku, kup si něco na sebe). Z bylinek zkus dobromysl a na noc meduňku, obě uklidňují a zlepšují náladu. Nemáš kamarádku, se kterou bys mohla všechno probrat?
Není tady
Mám ale taky mají své problémy a taky nevidíme se tak často, člověk mezi prací a jiným moc nestíhá.A také vím, že by mě vyslechla již jsem s ní o to mluvila ale nejde pořád někoho otravovat svým brekotem když vlastně nejsem schopna vysvětlit co mám za konkrétní problém...neumím to specifikovat.
Není tady
Lot,myslím,že tady už jakkoli dobře míněné rady nepomohou a nepomůžeš si ani Ty sama.Je to jako s autem,jednoho dne v něm zaklepe a prostě MUSÍ do servisu,stokrát dobře míněné rady a plná nádrž a teplá garáž a nový olej - cítíš tu podobnost?Je to přesně tak,stavy,které popisuješ,přicházejí bohužel velmi plíživě,pomalu a jednoho dne člověk zjistí,že by nejraději proležel celý den s hlavou pod polštářem.Tahle,nebezpečná a velmi rozšířená nemoc se nazývá deprese.Je nesmírně závažným onemocněním,které člověka vyřadí naprosto spolehlivě ze života.Zůstane jen existence.Tedy holé bytí.Rada je jediná.Psychiatr.Vyšetření je jednoduché,naprosto soukromé.Napíše Ti antidepresiva,pomohou určitě,jen jim to chvilku - až pár týdnů trvá,než naběhnou v plném účinku.Svět bude zase hezký a vše se vrátí do normálu.Přeji Ti brzké uzdravení a hodně sil.Ještě drobnost - s antidepresivy nejsi v ničem omezena,za volant můžeš bez obav.Žádné malátné stavy se nedostavují.
Upravil(a) kristian (2. 1. 2009 13:17)
Lot..,není na tom nic špatného navštívit psychologa,nemusí to být jen psychiatr a hlavně dnes některé léky může napsat i obvodní ..Určitě to nepodceňuj..ono se to opravdu plíží pomalu ,ale ty věci se nabalují a nabalují....a člověk to pak sám nezvládne....Takže seber odvahu ,nejsi jediná ..lidi jsou na tom kolikrát ještě hůř..vše se dá ale napravit ,pokud stím začneš něco dělat..V dnešní uspěchané době ,je to naprosto normální..seber odvahu a bojuj!!!! držím palce!!
Není tady
sisi21 napsal(a):
Lot..,není na tom nic špatného navštívit psychologa,nemusí to být jen psychiatr a hlavně dnes některé léky může napsat i obvodní ..Určitě to nepodceňuj..ono se to opravdu plíží pomalu ,ale ty věci se nabalují a nabalují....a člověk to pak sám nezvládne....Takže seber odvahu ,nejsi jediná ..lidi jsou na tom kolikrát ještě hůř..vše se dá ale napravit ,pokud stím začneš něco dělat..V dnešní uspěchané době ,je to naprosto normální..seber odvahu a bojuj!!!! držím palce!!
Moc Vám děkuji za rady, jen nevím co musím nejdříve k obvodnímu a pak k psychiatrovi? A také se bojím, víte pracuji v nemocnici a mám zde svého lékaře..všichni se tady znají pracuji na personálním. A moc se bojím ,že se to dozví ostatní zde.
Takže bych raději šla k psychiatrovi přímo ale to asi nejde bez doporučení Vašeho lékaře že?
Není tady
Lot,opravdu se nemáš za co stydět ..Hodně lidí tím trpí..Věř mi!! Možná by ses i divila,kdo u vás na pracovišti má stejné problémy..
Pokud se ,ale necítíš na to jít třeba ke svému obvodnímu..Psychologa můžeš vyhledat soukromého.,bez doporučení.u některých dokonce ani neplatíš..Pokud má smlouvy s pojištovnou k té ke které patříš..Tam ,ale musíš hledat.Opravdu se ničeho neboj..naopak zjistíš ,že se ti uleví..
Není tady
Víte já vlastně nevím jestli psycholog nebo psychiatr? Kam vlastně patřím?
Není tady
K psychologovi se chodíme radit,probere s námi naše problémy a ukáže cestu,kam bychom měli jít a jak vše zvládnout.Nepředepíše ale léky.To znamená,že Ty zcela určitě potřebuješ psychiatra.Jen ON ví,jaké léky budou právě pro Tebe nejvhodnější a zbaví Tě trápení a bolesti srdce.Ničeho se neboj,podívej,kolik skvělých lidí tady za Tebou stojí.
Lot napsal(a):
Víte já vlastně nevím jestli psycholog nebo psychiatr? Kam vlastně patřím
?
Záleží jestli si chceš povídat a nebo brát léky...,přesně jak píše Kristián
Není tady
Moc Vám děkuji..tak asi ten psychiatr..nějak mám pocit že mi jen to povídání již nepomůže..nějak si už nezvládám povídat:skurt:
Ach jo mi je jako bych byla hypochondr nebo já nevím. Skoro mi je trapně.
Není tady
Jéé..proč trapně???.opravdu to nic není ..a budeš zase fit..Přeci se nechceš neustále trápit ..o tom není život..
Nikdo ti neublíží,naopak ti pomůžou.. ,cvok rozhodně nejsi ..držím palečky..
Upravil(a) sisi21 (2. 1. 2009 14:54)
Není tady
Ahoj Lot,
ztratila jsi touhu bavit se, starat se o sebe a být jen zavřená a nejlépe s nikým nekomunikovat. Možná je škoda, že se snažíš aby to na tobě nikdo nepoznal, ale to je možná chyba, protože by ti snad někdo skutečně pomohl. Ze své zkušenosti vím, že podnětů, které vedou k takovému stavu, který máš je spousta. U tebe musel taky nějaký vzniknout, protože takový stav nepříjde jen tak. Je jako šedá těžká deka, kterou má člověk přehozenou přes hlavu a ne a ne ji sundat a člověk usíná s přáním, aby ta deka už byla ráno pryč - není.
Poradila bych ti návštěvu psychiatra, tak jak mi ji poradila kdysi moje kamarádka a tím mi možná i zachránila kus prožitého života. Zprvu jsem k lékům byla také skeptická, zkoušela jsem všechno: kamarády, společnost, zábavu, ale jak píšeš je to pak ještě horší a nakonec se člověk cítí nejlépe sám.
Beru léky už tři roky, prvně to byl celý večer pak jsem se sama odvážila na půlku a pak po určité době na čtvrtku a teď poprvé před Vánoci, kdy je čas největších zármutků, jsem vynechala i tu čtvrtku, bohužel jsem si to špatně načasovala:).
Zkus zajít za psychiatrem. Léky, které beru patří mezi kategorii léků: zpětné vychytávání serotoninu. Neomezují mě, můžu řídit i pít a nejsem po nich oblblá. Takové jako neurol, lexaurin atd. jsou opravdu, když se berou dlouhou dobu, návykové.
Někdy prostě nezabere ani příroda ani si neporadí člověk sám a musí pomoct lékař. Naštěstí pro nás i tato nemoc-deprese je zvládnutelná. J
Není tady
Lot,nepíši své pocity,píši z velmi bolestné osobní zkušenosti,vím,jak Ti je a každý nový den je větší a větší utrpení.Trápením,depresí,úzkostí a strachem trpí tolik lidí,že kdyby se nad každým rozsvítil lampionek,Temelín může zastavit turbiny.Ale zdaleka ne každý najde odvahu jít k lékaři a svěřit se.Daleko častěji člověk šáhne po něčem co povzbudí a stane se z toho začarovaný kruh.Cítit se trapně opravdu nemusíš,je to jen zvláštní pocit než do té ordinace vejdeš.Pak to najednou vše spadne a člověk pocítí téměř osvobozující uvolnění.
kristian napsal(a):
Lot,nepíši své pocity,píši z velmi bolestné osobní zkušenosti,vím,jak Ti je a každý nový den je větší a větší utrpení.Trápením,depresí,úzkostí a strachem trpí tolik lidí,že kdyby se nad každým rozsvítil lampionek,Temelín může zastavit turbiny.Ale zdaleka ne každý najde odvahu jít k lékaři a svěřit se.Daleko častěji člověk šáhne po něčem co povzbudí a stane se z toho začarovaný kruh.Cítit se trapně opravdu nemusíš,je to jen zvláštní pocit než do té ordinace vejdeš.Pak to najednou vše spadne a člověk pocítí téměř osvobozující uvolnění.
Strašně moc děkuji všem..udělám to co nejdříve, opravdu se již necítím na to zvládat to sama pitím meduňky. Ta přetvářka hlavně v práci mě odrovná a doma také se usmívat na dcery a v duchuchtít večer a hlavu pod dekou.
Trošku mám obavy z výběru léků, že jich bude třeba muset být více než některé budou " pasovat" Moc jste mi pomohli
Není tady
Lot a ozvi se nám..
Není tady
Milá Lot, taky držím palec a přidávám zkušenost - ocitla jsem se v životě několikrát v situaci, kdy mi pomohla jedině AD. Měla jsem opravdové štěstí na moc príma doktorku - psychiatričku, která mě "po kouskách" dávala dohromady. Dnes je opravdu hektická doba a hodně lidí má takové potíže - není se za co stydět. Kdo má cukrovku, léčí se inzulinem, komu chybí serotonin, bere AD.
A já si troufám říci, že mi zachránily spokojenou rodinu.
Zvládni to (-:
Není tady
Lot, život s námi mnohdy nepěkně zamete a není divu, že jsme z toho kolikrát vyřízení a téměř na dně. Není vůbec žádná ostuda, že špatně spíš a máš pocity strachu a veliké únavy. Je to známkou, že Ti problémy přerostly přes hlavu. Nejsem v Tvojí situaci, ale snad Ti aspoň trošinku ukážu cestu. Snaž se dělat pouze to nejdůležitější, dávat si malé cíle a najít si něco, co Ti každý den udělá malou radost. Než přijdou ty radosti větší, o čemž asi teď pochybuješ. Pokud vyhledáš příslušného odborného lékaře, čeká Tě asi delší léčba a zřejmě se o ní okolí dozví. Ke všem těm dosavadním problémům si přidáš i jejich negativní reakce, kterým budeš muset čelit. Zkus si o svých problémech popovídat s blízkou duší nebo s námi. V lékárnách je dnes dost přípravků na přírodní bázi. Jsou cenově dostupné a nenávykové. Zkus si některý z nich koupit. Třeba Persen. Zkus se zaměřit na to, aby ses pro začátek dobře vyspala. Svět je rázem jiný, když vstáváme odpočatější. S těmi kily...nejlepší je, když je živý důvod si postavu udržovat...A pokud není...zkus aspoň pro začátek nepřibírat a nejíst večer. I ten malý pokrok Tě povzbudí. Dneska, když asi nevíš, kudy kam, si řekni, že zítra uděláš doma něco prospěšného. Cokoli. Úklid...A že se půjdeš navečer jen tak projít. Bude se Ti líp spát. Marně hledám v Tvém příspěvku něco pozitivního. Napiš mi, co se Ti v životě povedlo. Čeho bys chtěla dosáhnout. I když Ti to tak dneska třeba nepřipadá...opravdu záleží na Tvém přístupu. Pokud si sama řekneš...tohle nedovedu a proto se o to ani nepokusím, děláš chybu. Kolikrát člověk překoná sám sebe. Věř mi.
Není tady
kalupinko: máš pravdu, nic pozitivního jsem nenapsala.
Mám velké pozitiva 2 moje děti 20 a 4,5 holčičku kterou jsem si pořídila v 35 letech.
Ta druhá to byl dar z nebes..nemohla jsem mít dlouho a pak , sice následovala operace gynekologická hysterektomie ale stálo to za to. Starší odmaturovala na samé 1 a je na výšce. Ano z těchto věcí mám obrovskou radost a motivaci. A také kvůli nim se potřebuju dostat s těch děsných myšlenek. Hlanvě kvůli nim ať mají veselou mamku, starší vidí jak se snažím a pak mi řekne mami ty se směješ ale stejně to už nejsi ty.Já se fatk snažím ale cítím jak mě nic nezajímá, vypráví mi co ve škole, že s ní mám jít nakupovat a já myslím na to at je večer a jdu spát. U malé to samé, já nechci být maminka jen tak se vyskytovat.
Dnes ráno jsem vstala a rozbrečela jsem se a nedokážu to zastavit. Jsem v práci, uzávěrky mzdové tak musím napnout síly.
Všechno strašně prožívám každou věc,dcerka onemocní já vidím to nejhorší, starší se neozývá já už vidím zase vše černě. Pořád hledám co příjemného mám očekávat a nic nevidím.
Když to tak po sobě čtu je mi z toho zle. Příští týden jak bude v práci volněji navštívím lékařku..už to fakt nejde, mám pocit že na mě leží nejmíň tuna šutru.
Není tady
Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistá Jsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet...nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje , děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se.
Dám vědět jak navštívím lékaře,protože musím, teď už to vím
Není tady
Lot, buď ráda, že máš práci. Já jsem dělnice a ještě se o práci klepu, je to teď dost nejisté.
Není tady
luminka napsal(a):
Lot, buď ráda, že máš práci. Já jsem dělnice a ještě se o práci klepu, je to teď dost nejisté.
Já jsem na práci si nestěžuju to ne, spíše na mé reakce:co:
Není tady
Lot, to, co popisuješ v prvním příspěvku se mi stalo taky, před 8 lety. Únava, zpomalená chůze, přestala jsem o sebe dbát, bavila mě jen četba a internet a do práce se mi nechtělo. Všecko to odstartovala jedna událost, co mi tak nějak "nesedla", i když byla pozitivní. Já, místo, abych se starala o sebe, svou rodinu, svůj život, tak jsem nahlížela, co ostatní. Až teď se z toho probírám, dokonce už i to zkrášlování mě začalo bavit. A opravdu jsem si dala předsevzetí, že se budu rychleji pohybovat, protože jinak působím unaveně. Přibrala jsem taky 10 kg, a myslím, když změním životní styl, že to půjde dolů bez drastických diet. Ale tohle všechno si nejde poručit, to Tě musí přejít ta deprese, buď to odezní časem, nebo pomůžou léky.
Není tady
Lot napsal(a):
Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistá Jsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet...nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje , děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se.
Dám vědět jak navštívím lékaře,protože musím, teď už to vím
Já ti moc držím palec a k lékaři určitě jdi. To, že ráno vstaneš a první, co je, že ti je do breku, není vůbec dobré.
Vůbec se nemáš za co stydět. Nikdo nejsme ze železa.
Není tady