Ještě bych onen proces, při kterém se v duchovním světě rozhodujeme a pak jej v konkrétním vtělení usilujeme naplnit, chtěl dokreslit: Judith zdůrazňuje, že jde o spolurozhodování, že naše mysl v takovém případě určitě není pasivní a nedělá jen to, co si předem naplánovala. To určitě ne! Neboť přijmout tuto volbu vyžaduje naši nejvyšší energii. A pak nás najednou něco osvítí a my pochopíme, poznáme řešení. Jež nás uchvátí a oslní svojí krásou, takže na ten okamžik po celý zbytek života budeme vzpomínat. Ovšem tato radost sahající až do naprosté euforie je právě onen klíč, onen zdrojový zlom, jenž jsme měli poznat. A který jsme viděli z duchovního prostoru, kterak se stal. Duše si naplánuje ony momenty, jimiž projít musí, protože je chce prožít, když jsou tak úchvatné!

To odtud situaci vidíme jako něco negativního, protože předurčeného, jako by nějaké jiné moje Já chtělo manipulovat mnou. Ale až se to stane, bude to naše nejvyšší naplnění, to, co konečně dalo našemu životu smysl a význam. A kdyby člověk musel volit, buďto celý život bez onoho poznání anebo jen tento jediný den, nikdy by nezaváhal a raději vybral prožitek, než všechny ty prázdné dny váhání bez inspirace a Naděje. Vždyť veškerá naše naděje se v podstatě upíná právě k tomu, že Pochopíme.

Zde je i problém Majky, neboť v tomto životě ještě onu radost nalézajícího nezažila. A protože neví, co ostatní cítí a jak hluboce a niterně je to zasáhlo, ani si nedovede nic podobného představit. Tudíž o tom pochybuje. Jenomže, Majky, tady jsi na Duchovním, kde, budeš-li dobře poslouchat, odkryje se Ti cesta sama od sebe. Stačí na chvíli odstoupit od sebe, od své pochybnosti a jen tak hypotheticky zauvažovat: A co když je to Pravda?.. Co když něco, pro co ještě nemáme jména, existuje? Nezávisle na mém postoji, ať tomu věřím anebo nevěřím. Opravdu se stačí jenom zaposlouchat.

A já Ti říkám: Dokonáno jest. Již se to stalo. Tvé následné inkarnace se rozletěly, každá za svým úkolem, protože Ty jsi svůj splnila. Jenom to ještě nevíš. Ty jediná to ještě nevíš. Ale jestli se Ti podaří uslyšet jejich hlasy (musela by ses ovšem ztišit a vydržet chvíli nepochybovat!), potom ucítíš jejich vír radosti, který Tě uchvátí a prožiješ to také. Od toho času budeš vysvobozena.

Ty pro to, Majky, nemáš jména. Ale mnozí lidé odtud již ano. A proto Tě mohou inspirovat. Kdyby nikdo nevěděl nic, tápali bychom ve tmě všichni. Ovšem pak by tato rubrika ani neexistovala a nikdo by o její vznik nestál. Ty bys své otázky neměla komu položit, ani připomínky kam adresovat a Tvoje následné inkarnace by si mohli sebevíce zoufat, nedověděly by se touto cestou nic. Pak by ovšem Tvůj život probíhal úplně jinak. Žádné sluníčko, kytičky, relax. Nebylo by totiž místa k odpočinku! Ale jedna těžká rána Osudu za druhou. Je totiž jedno, jak určitého poznání dosáhneš, jestli to bude s bolestí anebo bezbolestně, ale onu klíčovou informaci musíš předat dál svým následným zrozením. Já na Tvém místě bych raději moc pozorně poslouchal, o čem se tu hovoří, i kdyby mé výhrady prozatím byly značné. Možná pro Tebe ještě zbývá cosi dořešit, předpokládám totiž, že nejsi stařena nad hrobem. To hlavní se sice již stalo, ale kolik máš ještě vedlejších úkolů, to nedokážu posoudit. A jestli pochopíš jenom tak jaksi mimochodem během nedělní procházky anebo ztrátou toho, co je Ti nejmilejší, už záleží jen a jen na Tvém přístupu.