Salve, časoprostorové vnímání jako další rozměr člověka je fakt nádherná myšlenka. Na tom se ještě vyřádím, až všechno zpracuji. Díky.

Všem, kteří naslouchají. Pro Majky bylo důležité, Ffly, že jsi jí upozornila na ono těžiště významu. Takže přeci jen díky.

Dnešní den je tu od toho, abychom se v něm radovali! Proto číše hore a nechť nás čekají jen prozářené dny láskou a pochopením, plné inspirace.

Crabat napsal(a):

Átmá (duše) si tedy v okamžiku vtělení do hmoty vytváří plán, který sahá od prvotního zrození až po vyvanutí z hmotné sféry. Budeme zde hovořit jen o lidských vstupech, aby se nám celá problematika lépe chápala, ale musíme si uvědomit, že tomuto bytí, v němž jsme již schopni racionálně uvažovat, předchází mnohá zrození na nižších úrovních. Tj. v okamžiku prvotního promítnutí do hmoty jsou odstartována i všechna následující narození až do konečné realizace, probíhají však v jiných časoprostorových kriteriích. Existuje zde jakási posloupnost vývoje, kdy jednotlivé životy navazují na předchozí vstupy, ale nemusí probíhat lineárně v časovém kontinuu, tj. deset jich kupříkladu proběhne po sobě vždy po nějakých sto letech během jednoho tisíciletí, avšak následující mohou zasahovat, řekněme, o dva tisíce let dříve. Jde totiž o procesy, které v jednotlivých érách probíhaly a které si Átmá potřebuje v daném sledu zrovna prožít, proto může vstupovat střídavě do různých období. Tolik z hlediska lidské existence, jež se projevuje v časoprostorových hranicích.

Ahoj Crabate
Tohle je pro mě nová informace. Tedy to že v našem pojetí času mohou být inkarnace na nižší úrovni v čase dál než inkarnace vyšší.
Kdo tuto informaci vynalezl?  (U Newtona jsem ji nezachytila.)

Trochu inklinuji k názoru Judit, doufám, že postupem času a vývoje máme možnost zasahovat do učební osnovy, že to není naplánováno od A-Z. Možnost trochy vlastní kreativity v průběhu učení mi přijde víc motivující.

No možná jsem použila špatné slovo...vynalezl, hmm, ale možná mi jiní třeba rozuměli

v každém případě asi bude mnoho způsobů jak zjistit takovéto informace, jsou lidé, Majko, kteří se už informace nedozvídají, jako ty a já, ale prožívají je... takže se ptám jen, kde či kdo je zdroj.

Upravil(a) poletucha (31. 12. 2008 16:47)

Někdy pociťuju některé příspěvky jako podsouvání, že tohle jediné je správně. Salvator mi dokonce jednou vynadal, jinde, že ON to vidí správně, že ON to ví. To mi na tom celém vadí.
Byla to causa Salvator a koncentrák. Protože ON VÍ, že byl v minulém životě v koncentráku a přes to nejede vlak. Řešili jsme to i SZ.

Upravil(a) majkafa (31. 12. 2008 17:02)

Všechno to, co píše Crabat o naší duši  je mi blízké. Někde jsem to četla, slyšela,nebo si o tom povídala s někým , nevím už kdy a kde. Neumím tak bravurně prezentovat.
Jen to, že to temné , co na nás působí, jsme my sami , ale odjinud, je pro mě úplně nové a moc se mi to líbí. Nebo celkově, že sami sebe z různých úrovní a časů , či ze souběžnosti našich životů, se tlačíme do situací, kterými ať po dobrém, či v utrpení naše duše roste a zraje.
No , teda , ale pro mé nic moc abstraktní myšlení je tohle téma dost náročné

Veselého Silvestra všem:hjarta:


Jo Ffly, tak nějak jsem to taky chtěla písnout, ale povídám si, nebudu se do toho montovat, to není moje věc.

Tož to jó.

Ale co je s vámi lidičky?., vy vůbec neslavíte. Tož tedy na zdraví a ať jsme tlustý na tři prsty.

Silvestrovská

Dnešek se nachýlí,
půlnoc je za chvíli,
hodiny odbijí,
lidé si připijí,
bim bam, bim bam,
náladu mám.

Za tiché nostalgie,
co v srdci dýchá, žije,
uslyším známý chór,
zas mezi stromy hor
kráčí jak rychle umí,
jen lesy v pozdrav šumí.

všetkých - všetkých - všetkých            Vás pozdravujem 

     dlhšie som sa neukázala  ale dočítam poctivo  

   nech sa nám spoločne ten nový rok dobre žije, rodinkám aj priateľom

     / a spolubojovníci zo slovenska - držme si klobúky vážení   idemééééé jazda z kopca  - EURO      /

Judita napsal(a):

Takhle napsané to na mě působí, že si duše před vtělením něco vybere a pak se narodí, aby si to "odkroutila" My sami jsme o svém životě rozhodli - rozhodli o čem? O konkrétním detailním průběhu? Ta poslední zvýrazněná věta ve mně posiluje dojem, jako by to bylo myšleno takhle.

Konkrétní a detailní průběh je to poslední, na čem v tomto případě záleží...

Myslím, že člověk má i v rámci běžného pozemského života světlejší chvilky, kdy posuzuje situaci v širší perspektivě, přijme třeba nějaké rozhodnutí a potom přijdou chvíle, kdy si musí připomínat, že tohle opravdu chce podstoupit. Překoná překážky, protože ví, proč to celé dělá. Podobně téměř celé lidstvo bylo schopné ve své světlé chvíli přijmout Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod, byť je to s jejím naplňováním někdy velmi složité Myslím, že člověk v nepokrouceném stavu (do kterého se z karmického hlediska dostal tím, že sešel z cesty) vnímá a rozlišuje - tohle nedělej, to škodí. Ale to odbíhám.

Přečti si Oshovo povídání "O lidských právech". Pochopíš, co vlastně deklarace je a komu doopravdy slouží.
Byl to sice hezký pokus přesvědčit nás o tom, jak to snámi myslí dobře, ale mně to připadne jako dobře učesaná manipulace.

Řekla bych, že ten "život, o kterém jsme rozhodli (jako duše)" je spíš jen ta výchozí situace, kterou si duše naplánovala, aby byla v konkrétním životě schopná se rozpomenout na svou pravou podstatu. Něco jako když si člověk udělá uzel na kapesníku. Někdo, kdo o sobě ví, že má tvrdý spánek, si nařídí třeba i tři budíky - podobně některá duše si "naordinuje" tvrdé probuzení prostřednictvím dramatických životních okolností. Nebo spíš ty dramatické okolnosti jsou tím druhým a třetím zvonícím budíkem, když jsme ten první přeslechli nebo si mysleli, že se přece nic nestane, když si chvíli přispíme.

Ve chvíli, kdy se člověk probudí, má podle mě možnost o cestě spolurozhodovat - protože je v kontaktu se svou duší. A protože má právě proto, že je v konkrétní situaci, svým způsobem lepší přehled o tom, co je teď třeba a co by se dalo, může reagovat pružněji. A nedávalo by mi to smysl, kdybych nepřipustila, že i v téhle situaci může korigovat samotný směr. Že tedy nemá jenom splnit to, co si před vtělením duše naplánovala, aby si to tato mohla odfajfkovat, ale že se na tomto plánování může podílet - podobně jako slovo archetyp neznamená jenom vtisk působící odněkud z minulosti, ale taky možnost sám nějaký první vtisk udělat, být původcem a průkopníkem.

V plánu existují klíčové okamžiky, do kterých bychom se měli strefit životem a rozpoznat je. Ono se to doopravdy stává. Poznáme je podle deja vu.
Plán je stanoven, ale nikoli konkrétně, co budeme, co dosáhneme, ale spíše formou plánu zvládnutí určitých inteligencí. TO je pro duši podstatné.

Judita napsal(a):

Pssst... Láska nebolí!!! Bolí všechen ten balast okolo, a bolí taky, než na tohle přijdeme

Souhlas, bolí jenom naše iluze. Láska rozumí, proč jsou věci tak, jak jsou a přijímá vše.
Vše ostatní je jen glamour ega...