jó naše Lupinka, ta udělá i z h.vna kaviár

poletucha napsal(a):

Klubko napsal(a):

Ten nadpis mě oslovil. Pod svůj povrch nahlížím poslední měsíc. A je to občas k zblití sama nad sebou....

Klubí , buď ráda, někdo klouže jen po povrchu celý život.
Jak říká Lupinka, pod hladinou najdeš poklady a mořské zahrady.
Vydrž, bude vše dobré.

A pak se dostaneš tak hluboko, že je tam už jen tma jak v p....
Jenže!
Ještě hloub je úúúplnmě jiná dimenze
Tak se už neboj

Pandorraa napsal(a):

A pak se dostaneš tak hluboko, že je tam už jen tma jak v p....

Baba....
A je zapotřebí vypnout voči a zapnout hmat a čumák.
To je na tom to nejtěžší....
Ale zase je to úžasná zábava

Přestože už se vlákno nese v humorném stylu (zaplať pánbu ), tak když jsem četla první Regi příspěvky, mrazilo mě v zádech, tak mám potřebu taky něco napsat. Řekla bych, žetaky tyto pocity znám, teda něco jo něco ne, ale tvoje slova regi "nebo mě to sežere..." jako by byly moje a vyjadřují pro mě  něco opravdu děsivého... Někdy si říkám, že se pohybuju téměř na pomezí šílenství, někdy i možná za vzhledem k dnešním psychologickým měřítkům. Ale to mě až tak netrápí, spíš ten pocit, který je ve mně... někdy absolutního zmatku... NĚCO tam je, ale nevím za žádnou cenu co to je a co s tím. Vybavuje se mi v té souvislosti kousek z filmu Co my víme, volně převyprávěný spočívá v tom, že když přijížděl Kolumbus do Ameriky, indiáni neviděli lodě, ptž jejich mozek neznal obraz lodě a viděli jen vlny... To mě uklidňuje. Nevím, jestli je to dobré řešení, ale způsob co s tím je pro mě nechat to proběhnout, i když ta vědomá mysl si s tím neví rady. A taky najít pokoru nepouštět se na moc tenký led. Někdy to jde, někdy hůř. Děkuju všem vám za kousky do mozaiky, tohle téma se mě uvnitř dotklo...

Děkuju moc za povzbuzení, Lupi. To "sežrání" si vysvětluju nějakou hlubokou minulostí, sama tomu úplně nerozumím, ale asi se stalo něco, čeho se teď bojím, trochu mi to připomíná jak o tomhle píše Keito.
Jinak "na pomezí šílenství" - je podle mě vnímání energií, rozmlouvání s lidmi v duchu (nebo snad sama se sebou či s něčím jiným?), obrazy, které se mi občas míhají před očima a já je neumím pojmout ani zařadit... je toho víc.
Horší je to "za" - to u mně bývají stavy šíleného zmatku, napětí, neklidu, nervozity, kdy se mi všecko mele v hlavě, realita, myšlenky, energie, pocity a cojávím co ještě. Taky naprosté nepochopení toho světa tady, proč je, proč tu jsem, co to probůh všecko je...
Děsí mě, že vím, že takové projevy má schizofrenie... a "duchovní lidi", co znám, by klidně mohli být takto odiagnostikovaní. Asi je super ta zmiňovaná kniha od Grofových, nečetla jsem ji, jen vím hlavní myšlenky. No, shrnula bych to, že podle mě je kritériem dobré duchovní zkušenosti (aneb zblbnutí nebo nezblbnutí) dobré fungování v praktickém životě, v rodině, v práci. Uzemnění. S čímž mám jisté problémy...

dík, Lupi