|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Když jsem zhruba před 3 lety začala svou éru probouzení ahledání důvodu, proč se co děje, objevila jsem spoustu aspektů které mě začaly táhnout k magii, k sebepoznání, k objevování ohromného dobrodružství a k poznání, jak moc jsme navzájem spolu propojení. Kdy jindy než v období vánoc, kdy doslova cítím na sobě vliv energií, které byly pro mě dříve nebioditelné, necítila jsem je, neviděla a snad mě ani neovlivňovaly, se můžeme bavit o tom, co pro nás nahlédnutí pod povrch znamená.
Ožila jsem, moje tělo chodilo po světě jako Šápková Růženka naprogramovaná na úklid, vaření a chození do práce. Slovo emoce mi nic neříkalo, bála jsem se mít přání , tužby nebo se nesnažila prosadit někaou dobrou myšlenku, bo jsem se bála zesměšnění a ponížení.
Neměla jsem své nesmělé sny s kým sdílet, protože jsem 15 let něměla jedinou přítelkyni, úniky z rality jsemprožívala jen skrze knihy, ale v životě mi kromě objetí mých dětí scházelo teplo a humor a akce.
Přišla pecka, co mě donutila se probrat a musela jsem bojovat o všechno, co jsem doposud měla a nevážila si toho...
Přišli přátelé, přišly vize, přišly tarot a emoce, a stím vším úžasné ,ale i nebezpečné zážitky, i když byly "jen" pod povrchem.
Kdy jste objevili něco, co vás nasměrovalo , inspirovalo nebo nakoplo k poznání, žesvět není jenom o 5 smyslech, o odpovědnosti k rodině a společnosti,o jídle, penězích a sexu?
Není tady
Čím víc se zajímám o magii a snažím se nořit do svého nitra, tím víc věcí mě mate a šálí- tak jsem si nastavila hranici:Sem ještě ne. Obvykle po takovém výletu, kdy se ponořím hlouběji než mi moje "zkušenost" dovolí, mám strašné sny, mohutné vize a ocitám se na rozhraní skutečnosti a toho "druhého " světa. Vloni jsem si pouštěla hemi-sync a Modrou alfu, bác ho, někdo nebo něco mi vyrvalo z oblasti solaru nějakou sílu, skoro jakoby se "něco" osvobodilo a půl roku jsem nemohla ani meditovat, ani kouknout na knihy o magii.
Neumím se uzemňovat, neumím se chránit, přesto jsem dopadla relativně dobře, ale ty sny bych nepřála nikomu. Letos jsem viděla anděla smrti (věřím na anděly) a šup, zas jsem v tom lítala, dokonce mě opustili i mí duchovní přátelé, viděla jsem jejich druhou tvář - a zas jsem se moc vyděsila, BI, a zatím jsem nenašla odvahu se snima sejít, mám problém vklouznout do své meditační zahrady, bo se bojím, že na mě juknou mí přátelé a já se jich zas leknu.
Básník tím chtěl říci, že jsem se ponořila příliš hluboko a že nesmím tlačit na pilu, jinak mě to sežere. Pořád se cítím rozpolcená, napůl v realitě, a nohou uvízlá TAM. Něco mě tam táhne, ale bojím se, že bych se nemusela vrátit.
Ty příznaky zmatku, zapomínání (ano, mám občas velké problémy s pamětí, nevzpomenu si na jména svých dětí, nevím, jak se jmenuji, nevím, kde jsem se ocitla a proč tam jsem a snad nemám Alzhaimera)a občas upadání do vizí prý znamenají transformaci, ale potřebovala bych najít někde opravdu jisté místo, kdy na mě mí démoni nemůžou, a teď to není ani spánek, ani meditace.
Jsem zralá na Salvátora, bo třeba teď se to kolem hemží energiemi, co nedokážu pojmenovat a zpracovat a nevím, jestli mi chtějí ublížit nebo mě chtějí pomoci. Jako když stojíte u vody, láká vás ale zároveň víte, že neumíte plavat, a nikde okolo nějaký záchranný kruh.
Omlouvám se, už jsem to někde musela vyklopit, bo netuším, která bije.
Upravil(a) Regina (26. 12. 2008 13:03)
Není tady
Regino,
bohužel ti neporadím, jediné, co pro tebe mohu udělat, je přát ti, ať ten problém co nejdříve a co nejlépe vyřešíš a přimluvím se za tebe "nahoře" 
.
Není tady
Regino, rozumím ti. Mám to taky tak. Vím, kde mám hranice, za které zatím nemůžu, aby mé vnímání nebylo negativní nebo dokonce sebedestruktivní. Mé hranice se posouvají, čtením, přemýšlením, prožitky, učením se cestě beze strachu z čehokoiv a žitím co nejvíc tady a teď.
Mě nakoplo zamilování se mého muže do jiné ženy a odchod k ní. Do té doby jsem žila, jak popisuješ ty, rodina, práce, děti, muž a někde vzadu já a mé touhy a sny. Vlastně už žádné nebyly, kolikrát jsem si říkala, vždyť já už ani neumím snít.
Hranice u sebe cítím i v sexu i v tom, co píšeš ty. Posouvají se mi stále dál, mé "hřiště" má čím dál tím širší mantinely a vše, co je uvnitř, je beze strachu, bez nočních můr, zpracované a krásné.
Mám ještě hodně práce, aby mé hřiště bylo bez jakýchkoliv mantinelů, kdoví, jestli to vůbec jde.
Myslím, že takové hřiště má člověk, který žije bez jakýchkoliv závislostí na čemkoliv, bez očekávání čehokoliv, bez lpění na čemkoliv. Který přijímá vše tak, jak přichází a nenoří se násilně do hlubin, kam zatím přístup nemá. Člověk, který je čistou esencí dobra. Ale - je to pak ještě člověk?
Myslím, že není důležité pojmenování. Snad dojdu jednou až tam.
Upravil(a) majkafa (26. 12. 2008 13:15)
Ano, o tom mluvím, o tom posouvání mantinelů. Také si myslím, že nejsem "konstrována" tak, abych zachytila všechny ty vjemy a pocity odehrávající se téměř vždy v podvědomí a projevující se jen výjimečně- třeba že bezpečně poznáte někoho, kdo je vám sympatický, nebo že vám nějaká melodie nebo vůně připomene nějakou zasutou událost, neno že potkáte někoho, na koho jste před chvílí mysleli...
Dřív jsemtomu říkala náhoda, ale teď už vím, že to tak mělo být, že mě "něco" upozorňuje, že se mám nasměrovat a jít určitým směrem.
Zážitky z meditace mě upozornily, že jsem přestřelila, že jsem si ukrojila větší krajíc, nežli sním.
Prot se ptám, jak to máte vy, jakým způsobem k vám tyto vjemy přicházejí a jak je umíte zpracovat. Je tak těžké "mít pojistku", když isi takhle ve snu poletujete krajinou a najednou vás sejmou dráty elektrického vedení nebo vás nečekaně opustí síly.
Bojím se pavouků, mám z nich respekt, ale ve snech je to pro mě čirá hrůza.
Mám ráda tarot, ale bůhví proč mi nesedí klasické karty White -Rider , prostě jsem si spíš oblíbila jiné,jinak graficky zpracované.
Nebo lidi vnímám úplně jinak než jak vypadají, chvíli s nimi mluvím a cítím z nich jejich emoce, skrytý hněv, a kolikrát bych je nejradši objala nebo od nich odešla,, takje to čitelné.
Musím se hlídat, abych nedávala nevyžádané rady, kolikrát mám pocit, že teď musím říct jenom krátkou větu,ale že MUSÍ být vyřčena a pak jsem obviněna z neomalenosti nebo přílišné ostrosti.
Není tady
Když se odvážíme nahlédnout pod povrch, vidíme tam všechno, co jsme celou dobu pod ten povrch zametali A kdo zametal vydatně a dlouho, má tam toho moc 
Už jsem to sem psala víckrát, je tady někde i vlákno "jak začala vaše duchovní cesta" nebo tak nějak, zkus pohledat Když u mě nastalo období, kterému pracovně říkám "vyvalily se vlny zdola", bylo mi třiadvacet a naštestí jsem byla tři týdny prakticky sama - spolubydlící odjela k rodičům a paní domácí k synovi, měla jsem barák pro sebe 
a ve velkém městě, jak jsem zjistila, opravdu nevzbudí pozdvižení a zájem kolemjdoucích prakticky nic, ani kdyby čert na koze jezdil takže jsem ze sebe všechno hezky dostala, nějakým zázrakem jsem se udržela při smyslech a když se moji bližní vrátili, měla jsem nejhorší za sebou.
Potom jsem zašla k psychologovi, potřebovala jsem se někomu vypovídat a přece jen se ujistit, že nejsem cvok. Měla jsem štěstí na osvíceného pána, který mě vyslechl a půjčil mi knížku Když se duchovní růst změní v duševní krizi (napsali manželé Grofovi) - víceméně jsem se v tom našla. V rané dospělosti se podobné věci dějí a dramatické duchovní probuzení třeba následkem osobní krize může být zaměněno s počínající schizofrenií, která rovněž často vypukne v této fázi života, jsem se dozvěděla. Trvalo mi rok, než jsem se zkonsolidovala, měla jsem ještě dva tři "flashbacky", a je pravda, že trvalo delší dobu, než jsem se začala pomalu zabývat duchovními věcmi (právě proto, aby mě zase jednou takhle ze zálohy nepřepadly). Dobojováno není nikdy, to už mi došlo, ale v tuhle chvíli vím, že základní směr je správný, znám své tempo a myslím, že znám svoje záklopky.
Ty jsi v jiné situaci a navíc bych řekla, že jsi taky z jiného semínka než já, proto si netroufám radit a zobecnila bych snad jen tolik, že pokud se člověku věci dějí, musí pracovat na tom, aby našel vhodné způsoby a sladil pokud možno své vnější životní podmínky se svým nitrem tak, aby se vhodně podporovaly a doplňovaly. Péče o domácnost je například ideální způsob, jak neulítnout 
Mám dojem, že zatímco pánům povlávání ve sférách často svědčí, my dámy jsme přece jen z jiného těsta a máme taky trochu jiné pole působnosti, jaksi hmotnější a obyčejnější, a krásný úkol propojovat různé světy právě v těch nejbanálnějších činnostech
Regina napsal(a):
třeba teď se to kolem hemží energiemi, co nedokážu pojmenovat a zpracovat a nevím, jestli mi chtějí ublížit nebo mě chtějí pomoci. Jako když stojíte u vody, láká vás ale zároveň víte, že neumíte plavat, a nikde okolo nějaký záchranný kruh.
Omlouvám se, už jsem to někde musela vyklopit, bo netuším, která bije.
Regino,
to, co popisuješ, je to běžná praxe lidí, kterým se otevřou světy nehmotné, že jsou z toho zmateni a vyvedeni z míry.
Toto je regulerní předstupeň k dalšímu sebe-objevování, které přichází, pokud nedojde k zablokování růstu zevními vlivy nebo zájmem dotyčného.
Orientovat se v těchto věcech chce dobrou esoterní průpravu, které se ve dnešní době moc nedostává, přičemž se ale dostává lidem spousta balastu, který spíše působí matouce.
Udělat si v tom jasno znamená systematickou práci na sobě ve smyslu realizace cyklu: inspirace - realizace.
Pokud kterákoliv z těchto dvou stran váhy chybí, nebo není v rovnováze s druhou, bývá problém.
Víc snad někdy osobně...
Není tady
S těmi energiemi, které možná chtějí ublížit, mě napadá, že mám pocit, že už nějakou dobu žiju v takové zvláštní intimní bublině, která ke mně propouští vše dobré a to zlé, co chce ublížit, nepropouští. Nebo to kolem mě už není, tím, že se dívám jiným úhlem pohledu, že se dovedu na spoustu věcí a událostí podívat pozitivním úhlem pohledu.
u me kazdyxdalši krok začal tím, že mi bylo předvedeno, co všechno je možné a pak zavřeli kohoutek,což bylo dobře, začátek byl vždy ..řekněme...dost se museli snažit a "pořádně mě nakopnout", což není nic přijemného
Není tady
Regina napsal(a):
Kdy jste objevili něco, co vás nasměrovalo , inspirovalo nebo nakoplo k poznání, žesvět není jenom o 5 smyslech, o odpovědnosti k rodině a společnosti,o jídle, penězích a sexu?
Před 6-ti lety, v nové práci jsem jela na 3-měsíční školení v jiném městě... řekla jsem si, že mám 3 měsíce na to se dát dokupy... cítila jsem se tenkrát hodně špatně.
No a NÁHODOU (náhody neexistují) jsem tam potkala muže - něco jako GURUA - který mě nakopnul tím správným směrem.
Dál jsem šla sama, hledala jsem kde se dalo, a před 3 lety jsem potkala svého dalšího učitele... a k němu chodím na kurzy pořád.
Mezitím mě oslovily karty...
... a budu hledat dál :-)
A když o tom tak přemýšlím, i můj přítel, se kterým jsem necelé 3 roky, mi pomáhá hodně se posouvat i v "duchovní" sféře 
Co se děje, když se odvážíme nahlédnout po povrch
A co se děje? Změny... hlavně v myšlení, v pohledu na některé věci, v chápání, ale i ve "fyzickém" životě... změna práce, změna bydlení, vztah s přítelem atd.
Upravil(a) Martinka1 (26. 12. 2008 15:56)
Není tady
Regino, já jsem to měl taky, více méně podobné prožitky a pohledy. Hemi sync jsem také nějakou dobu praktikoval, ale posléze odložil. Pokud si jej někdy pustím, už se na to nedívám tak dogmaticky, beru to jen jako příjemné rozptýlení. Na vlákno o snech jsem dal "živé" sny z poslední doby, ale to hlavně z toho důvodu, že jsem se chtěl podělit o zajímavé příběhy. Na to vlákno dávám jen sny, které jsou jakoby "druhá realita".
Salvator má pravdu v tom, že se jedná o systematickou práci na sobě, a tím pádem, pomocná ruka je vždy na konci tvého ramene, protože jen "ty jsi nejlepší kamarádka sebe samé". Okolí může dodat jen zajímavý postřeh, nebo názor, ale zpracovat to musíš vždy si sama. To píši za sebe, jak to cítím.
Četbu esoterní literatury i tarot jsem odložil, vracím se k badatelským a historickým knížkám. Po jisté době to zase vidím jinak, z jiného úhlu.
A tak je to pořád dokola, se to tak nějak promíchává, prolíná, navazuje na sebe...
Ač je pravda, že spousta z mé bývalé povahy se změnilo. ..a já to beru jako cestu, svou cestu a ztezku. Vím, že nic není status quo a řadím se mezi převlékače kabátů a měniče názorů, zrovna tak, jak se to v momentální čas hodí mému nitru. Když jsem dříve šel cestou zásad, kterým jsem snad ani sám nevěřil, byla to moc těžká cesta a takové neustálé "provizorium", prostě potom přišel den, kdy jsem zarebeloval sám proti sobě, taková "osobní anarchie" (mimo osobních věcí, vždy si budu stát za tím, že jaderný a následně nukleární program lidstva za posledních 65 let nepřinesl, nepřináší a nepřinese nic dobrého, jen degeneraci, nemoce, úpadek a snad i nedobrý konec všeho )
Ale jsem rád, že tady na Babi je vždy místo, kde se dá přijít, něco do sebe načerpat, nebo zase něco hodit do placu a tak to ze sebe vyventilovat.
A dobré duchny jak říkal ten sob od Lupíny
Upravil(a) Kazalin (26. 12. 2008 18:55)
Není tady
To o osobní anarchii mě uhodilo do očí, taky jsem cosi takového podnikla, po tom, co mě vrátili zpět od řeky mrtvých. Zásady jsou zlatá klec, ze které nebývá úniku a která nás může pohřbít. Jsem ráda, že jsem se vzbouřila.
Děkuju za to i babinetu, že mi došlo, co musím udělat, abych přežila a dál nejenom přežívala, ale žila.
Regi, mně třeba to strašně baví - veškeré "nahlížení pod povrch". Miluju to, je to to nejúžasnější dobrodružství. Neznám nic zajímavějšího, než to, co se děje lidem (a začasté i zvířatům) v hlavách - miluju ty příběhy a miluju sny
Nemám tyhle pocitové hranice - když jsem začínala, nebylo nic a nikde, nebylo kde a koho se zeptat, takže jsem začínala způsobem, nad kterým se mi dnes ježí vlasy 
- můj anděl strážný patrně málem zešedivěl Ale přežila jsem to ve zdraví a dneska mě brzdí a zastaví vždycky něco samo. Prostě se přestanou "dít věci". Už jsem se nad tím přestala vztekat, ale stejně vždycky chodím, jako lev v kleci (totiž vlk 
) Chápu sice, že se něco musí rozpustit a vyřešit, ale stejně....vždycky jsem ráda, když se "dějou věci"
Naposledy jsem se třeba snadno a hladce napojovala na živly - mooc se mi to líbilo! Například jsem seděla na břehu Labe a přemítala, proč propána ausgerechnet tahle řeka dostala jmého Bílá - a najednou jsme viděla docela jasně rozmarné bytůstky, jakési rusalky a byly bílé, no A taky mi sdělily, že Labe umí transmutovat - že je to alchymistická řeka, to je celkem jasno při letmém pohledu na chemický průmysl 
ale ony mi tehdy řekly, že umí transmutovat něco, co vím, že bylo důležité, ale já to zapomněla! 
Tak doufám, že až se začnou zase dít věci, že si třeba vzpomenu....
Není tady
Regino, to bude dobré, jsou to jen vjemy, pro něž ještě nemáš zařazení, a jelikož přicházejí intensivní a nečekané, dokážou poněkud vyděsit nepřipravenou mysl. Ale jsou ve skutečnosti požehnáním. Vážně. Teďko je třeba ještě tak nevnímáš, protože zraňují, zařezávají se do citlivých oblastí vědomí jako ostrý nůž, ale jednou se hluboce skloníš a poděkuješ za ně, žes byla navštívena.
Nemusíš se přitom obávat ničeho! Smrti, ani žádné jiné újmy totiž ve skutečnosti není, je jenom Láska a Tvůj dar.
Nabídnutý z čistého srdce Nejvyššímu.
Není tady
Regi, Regi, asi to chápu, co se ti děje, mě to začalo když jsem byla dítě, nepamatuju si ani kdy a jak, ale sny a i vize v bdělém stavu,návštěvy astrálních světů, kdy jsem nevěděla, jestli tam nemám zůstat, nebo se vrátit, útočící energie a moje vlastní nezvládnutá energie, která mi sama otvírala dveře a pohybovala předměty a ten strach z toho všeho a nemožnost se komukoliv svěřit, abych nevypadala jako blázen to jsem zažívala od nepaměti. A magie, takříkajíc samovolná, fungující jako neřízená střela..... Časem jsem se přestala bát, nakonec i divit, nepřátelské energie si držím od "těla", svoji vlastní zase v "těle", magii používím s rozvahou a řídím se návody a morálním kodexem. A tady na "duchovní" se můžu i svěřit a nemám pocit, že si ostatní myslí, že jsem blázen. Drž se a až překonáš ten strach, tak si to všechno užiješ. Když budeš mít pocit, že jsou kolem tebe nepřátelské energie, udělej si kolem sebe ochrannou bublinu a do té ti nic nevleze.
Není tady
Tetamáma napsal(a):
Regi, Regi, asi to chápu, co se ti děje, mě to začalo když jsem byla dítě, nepamatuju si ani kdy a jak, ale sny a i vize v bdělém stavu,návštěvy astrálních světů, kdy jsem nevěděla, jestli tam nemám zůstat, nebo se vrátit, útočící energie a moje vlastní nezvládnutá energie, která mi sama otvírala dveře a pohybovala předměty a ten strach z toho všeho a nemožnost se komukoliv svěřit, abych nevypadala jako blázen to jsem zažívala od nepaměti. A magie, takříkajíc samovolná, fungující jako neřízená střela..... Časem jsem se přestala bát, nakonec i divit, nepřátelské energie si držím od "těla", svoji vlastní zase v "těle", magii používím s rozvahou a řídím se návody a morálním kodexem. A tady na "duchovní" se můžu i svěřit a nemám pocit, že si ostatní myslí, že jsem blázen. Drž se a až překonáš ten strach, tak si to všechno užiješ. Když budeš mít pocit, že jsou kolem tebe nepřátelské energie, udělej si kolem sebe ochrannou bublinu a do té ti nic nevleze.
naprosto tomu rozumím, když už mám pocit, že jsem nějaká trochu moc momi, jedu za kamarádkou, co je na tom podobně, abych se ujistila, že mé vjemy, pocity a situace zas nejsou až tak zvláštní a má je i někdo jiny, je důležití , tedy pro mne, se někomu občas svěřit, aby človek dostal zpětnou reakci. bohužel není moc lidí, kterým mohu.
Není tady
Co je Hemi sync?
Není tady
něco jako muzikoterapie
http://www.hemi-sync.cz/index.php?co=ct … e&id=9
Není tady
Ahoj Regi, u mě koukání pod povrch chodí taky ve vlnách. V určitém okamžiku ponořování mi přijde prostředí tak nabité informacemi a vjemi, že musím z důvodu přílišného napětí zase ven. Pokaždé trochu níž, krůček po krůčku, no, u mě to jde pomalu, pomalu...
Není tady
Regi, kterým titulem jsi začala?
Není tady
Tuším Inner Journey...
Není tady
poletucha napsal(a):
Ahoj Regi, u mě koukání pod povrch chodí taky ve vlnách. V určitém okamžiku ponořování mi přijde prostředí tak nabité informacemi a vjemi, že musím z důvodu přílišného napětí zase ven. Pokaždé trochu níž, krůček po krůčku, no, u mě to jde pomalu, pomalu...
U mě taky, Pol a mně se vám zdá, že je to tak dobře....lidi, kterým se nějaký kus osvícení přichomejtl rychle, mi připadají, jako někdo, kdo v počítači náhodně přišel na nějakou úžasnou věc, ale protože to bylo náhodou, cíleně se k tomu v případě nutnosti nedostanou a taky nevědí, kam z toho dál. Dávám osobně přednost tomu vědět, co dělám alespoň přibližně
Není tady
Není tady
lupina montana napsal(a):
...Dávám osobně přednost tomu vědět, co dělám
Tak to se mi často ani "alespoň přibližně" nedaří v těžkém racionálnu, natož pak v jemných niancích duchovna 
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
